Stránky jedné zralé holky (matky‚ která přišla o dítě...)

 

2019

 

Vzhledem k tomu, že můj život nepatří právě k těm pestrým, ukončím tuhle rubriku a pokud budu mít pocit, že se něco děje či něco cítím, najdete to na jiném místě.

2018

Sobota 22.12. - pondělí 31.12.2018

 

Zvládla jsem všechny přípravy na svátky, dokonce se mi podařila i vánočka, které jsem se, tak malinko obávala. (Věřím, že babička "tam nahoře" mi vedla ruce). 

   Trochu jsem zmatkovala s automatickou pokladnou při velkém nákupu a na poslední chvíli sehnala chvojí od hodného pána, který mi k němu ještě přidal větvičku zlatého jmelí.

   Poobědvali jsme s dětmi na "Kajetánce" a večeře proběhla v klidu s dcerou a Královnou, která pohrdla rybou. (Je to konzerva a nejednalo se ani o pstruha či lososa, takže vyhlásila protestní hladovku).

   Dostala jsem pěkné dárečky, které jsem si přála a dokonce i dárky od jednoho dceřina kamaráda, což mě zaskočilo. Bohužel, letos jsem nedostala vánoční kytku...a pod jmelím mě taky nikdo nepolíbil...

   První svátek jsem prožila s dcerou a odpoledne jsem jela na Staromák, podívat se na stromeček, no, řekla bych, že jsem se dívala spíš na turisty...

   Druhý svátek jsem zůstala sama a tak jsem se dívala na pohádky a objížděla kostely s betlémy :-)

   Ve čtvrtek jsem se vypravila k sestře, především za maminkou. Opět jsem viděla jejich nádherně připravenou výzdobu, naše ozdoby z dětství na vánočním stromečku...Sestra toho měla hodně, protože u ní na svátky byla provdaná dcera s manželem a přiznám se, že jsem se tam cítila i maličko nadbytečná. Udělala jsem si procházku k jejich starodávnému kostelu, trochu se pomazlila s maminkou Královny a popovídala si s celou rodinkou a vydala se zpátky domů,

   Včera jsem, kromě bilancování, šla z Újezda přes Petřín na Břevnov, koupila jsem pár věcí, co kdyby někdo přišel a dnes, poslední den v roce, zakončím bilancování a uvidím, zda někdo přijde :-).

 

 

 

 

 

 

Pátek 7.12. - pátek 21.12.

 

Prý nejméně času mají důchodci, musím k tomu dodat, že i osamělé stárnoucí ženské, ač do důchodu ještě, vzhledem k reformám - daleko. 

   Prostě práce, práce a zase práce. Zůstávala jsem tam déle, vracela se pozdě, k veliké nelibosti chlupatého Veličenstva. Už začala spát demonstrativně v křesle a o bobcích na podlaze se raději nezmiňovat...

   2.adventní víkend jsem byla na chvíli navštívit Prince, ale opravdu jen na chvíli. Sice mě přemlouval, ale tak nějak jsem cítila, že se mu na mě už nemůže nic líbit a když k tomu připočtu jeho nešťastné pití, tak je mi asi samotné s kočkou lépe.

   Sešla jsem se se synem, popřála mu k narozeninám a vypili jsme spolu čaj v nějaké kavárně.

   3.adventní víkend jsem byla v sobotu u dcery, udělaly jsme spolu dvoje cukroví, zašly na Zbraslavské adventní trhy, které jsou v ulici, ve které dcera bydlí, koupily jsme si vzájemně jmelí, užily si koledy, co zpívaly děti z tamní hudebky, nádherný ohňostroj nad Vltavou a dcera mě pak pozvala na večeři (také měla narozeniny). 

   V neděli jsme se sešly s kamarádkami na kávu, předaly si dárky, ale ta, která má malou holčičku s námi na vánoční koncert nemohla. Místo ní šel její známý. Koncert byl opravdu krásný a atmosféra kostela vše ještě umocnila. Vracely jsme se po nábřeží Vltavy, všechno se třpytilo a kamarádka jela se mnou ke mě, kde jsme si povídaly u rozsvíceného adventního věnce. Je to moc fajn holka, některé názory máme podobné a bylo super nebýt v takovém okamžiku sama.

   Po dlouhé době se mi ozvala jedna holčina, téměř po roce. Přiznám se, že mě to zaskočilo a nevěděla jsem, jak reagovat. Bylo by to na dlouhé psaní...Na to, abychom se sešly jsem v pracovním vytížení nenašla dost prostoru (vlastně to bylo spíš přetížení). A možná, kdo ví, jestli by bylo dobře, kdybych ho našla...?

   Též jsem se viděla s mou oblíbenou paní knihovnicí. Měli jsme v práci vánoční večírek, celkem fajn, kdyby šéf nemluvil pořád o práci a též vyhrožuje, že mě a ještě jednu kolegyni dostane pod čepec. Obávám se, že to nespadá do jeho kompetence :-).

   V práci jsme udělaly sbírku na areálového( potulného) kocourka, který byl podvyživený a hodně zanedbaný. Teď je z něj nádherný kocour a má nový domov :-).

  Mám resty, nestihla jsem před svátky navštívit Ivunku ani svou kamarádku v Neratovicích. Hlavně, že jsem včera odcházela z práce po více jak 12-ti hodinách, totálně vyšťavená, ale bez jediného restu do příštího roku :-).

   S naší paní sekretářkou jsme si též vyměnily dárečky.

Taky jsem tady měla kontrolu plynových spotřebičů a pan technik byl zděšem z karmy, prý už se něco takového vůbec nesmí používat. Nakonec mi ji, naštěstí, neodpojil, ale několikrát mě varoval, abych se v koupelně NIKDY nezavírala, neboť bych už z ní nemusela vyjít. Nejspíš bych měla naučit Ryksu telefonovat :-), aby v případě potřeby mohla zamňoukat pro pomoc.

   Dnes jsem prožila hororový den v Kauflandu, myslela jsem, že asistnent, kterého jsem asi 6x přivolala k samoobslužné pokladně, začne chrlit oheň a síru. No, potila jsem se i za ušima a do Kaufu hodně dlouho nestrčím ani špičku nosu.

   Mám jakž takž uklizeno, zabalené dárky a...budu ráda, až svátky budou za mnou...

   Dnes je Slunovrat.......a rozkvetly mi barborky (prý proto, že mám doma přetopeno, jak mi napsala jedna dobrá duše :-), takže žádná moje svatba na obzoru :-)...

 

 

 

 

 

Pondělí 26.11. - čtvrtek 6.12.18

 

 

Moc toho, co by stálo za napsání se neděje. Samozřejmě chodím do práce, občas namaluju nějaký ten šátek., byly jsme s naší paní sekretářkou na "Vánočním" filmu. Ségra se švagrem u mě strávili další kousek víkendu a díky tomu už byt vypadá celkem obydleně a mám i TV (bohužel, zatím mě v ní ještě nezaujal žádný program).

   Navštívila jsem dceru, která bude mít hodně brzy narozeniny, předala jí dárek  a přespala na Zbraslavi.

Taky jsem se zajela podívat na vánoční trhy na náměstí Míru, podívala se do kostela Sv.Ludmily, vyrobila adventní věnec a nazdobily "barborky" (díky dlouhému dojíždění jen koupené...). V kostce hrozná nuda...i když, když se něco děje, tak se nestačím divit (jako např.dnešní potopa koupelny).

 

 

 

 

 

Pondělí 19.11. - neděle 25.11.18

 

 

Hned v pondělí brzy ráno přišel opravář chyba je v baterii, tak se snad dočkám výměny. Pak jsem šla na kontrolu s rukou (docela hezky se mi to zahojilo :-) ). Večer přijela dcera a vypravily jsme se s Královnou na veterinu. Samozřejmě jsme si zase vyslechly, že je tlustá a ona se poprvé v životě svezla tramvají. (Však o sobě také dávala náležitě vědět). Ve středu ráno jsem šla na odběry krve. Jinak samozřejmě stále práce, obědy s naší paní sekretářkou a také jsem pomalu začala objednávat dárky. V pátek masáž. "Líbí" se mi názor, že člověk proto, aby o sebe pečoval nepotřebuje peníze. No, možná na něco málo ne, ale pro většinu věcí jsou nutností. (Eskymáci prý lidi, kterým bylo 50 posadili na ledovou kru a ...no, možná to v té době a v těch končinách bylo řešení. Tak si nějak říkám, že tady už asi jsem stejně na obtíž...a což teprve, až nebudu moct pracovat. Nedávno jsem četla, že ženy se v relativním zdraví dožívají 64 let (věk dožití se prodlužuje, ale nikoliv věk dožití ve zdraví...). Však oni "nahoře" dobře vědí, proč se jde do důchodu v 65 :-(. V pátek jsem se pustila do malování dalšího šátku. Včera okolo poledne přijela sestra se švagrem, měli v Praze nějaké společenské akce a mezi tím mě vzali do Hornbachu a k dceři pro objednaný kus nábytku. Díky rodině z Moravy už mám všechna svítidla a byt se začíná čím dál tím víc podobat bytu:-). (No, s tím stínidelm do kuchyně jsme to se ségrou fakt nevychytaly, ale nechtěla jsem jí kazit radost). Dnes odjeli, k veliké radosti kočičajdy, brzy po snídani. Udělala jsem si procházku k Břevnovskému klášteru, tentokrát bez focení, mlha a ponuro... (v Jeseníkách prý svítilo sluníčko...). Jenom jsem vnímala vůni tlejícího listí. Po návratu jsem začala s malováním. (Dva šátky už se prodaly :-) ). A zkusila jsem cvičení "Pět tibaťanů", aspoň něco málo bych pro sebe mohla dělat i bez peněz...

  Tak strašně dlouho už mi nikdo neřekl nic hezkého...opravduji, ne nikdo, ale žádný muž...

 

 

 

 

 

Pondělí 12.11. - neděle 18.11.18

 

 

 

Život celkem stereotypní, pokud teda nepočítám občas nějaký ten průšvih, ale jak by řekla moje bývala spolužačka "Hlavně, že se nestalo nic horšího :-) ", takže asi tak. V pondělí jsme se kolektivně fotili, děs a hrůza. Mezi mě a naši sekretářku se posadil sám šéf. Čekala jsem, že to bude horší (myslím ta fotka), ale je to tak na 3-, takže v mezích normy :-). Odeslala jsem hotové šátky, tak uvidíme, jestli půjdou na odbyt a jestli se budou líbit. Potěšilo by mě to, protože takhle posílám "do světa" kousek své duše. Ve středu jsme zašly s naší sekretářkou do kavárny a pak jsme u mě vypily skleničku vína. Jak už jsem tady psala, mám radost z každé návštěvy :-). Královna se chovala úplně vzorně, neutekla a v klidu ležela na gauči. Jenomže večer jí něco přelétlo přes čumáček a nebo se něčeho lekla a nečekaně se mi zahryzla do ruky. Díky ní mě kolega poslal k doktorce a ta následně na chirurgii. No, paráda :-(. To jsem před Vánocemi fakt potřebovala.

   V Bille jsem potkala úžasně milou dámu, velmi elegantní, která mi připomínala tetu D. Ještě žijou milí lidé a dokonce i tady v Praze.

   Oslavy svobody a demokracie si vážně představuji jinak než to, co se dělo tady...no, zřejmě náš národ není na demokracii dostatečně zralý :-(.

  Včera jsem se byla  projít na Novém Světě a Petříně, ještě pořád je nádherný, ač mrazivý, podzim. Volal Princ. Těžko k tomu říct něco víc. 

   Ze sprchy mi přestala téct teplá voda. Proklínám karmu.  (Tu v koupelně :-D ).V příštím životě, doufám, že se narodím jako chlap. Když mě nebude žádná ženská chtít, tak ať, ale na jídlo si zajdu do hospody, navíc spousta chlapů vařit umí a nebudu stále muset řešit technické věci, jako opravy.

   Dnes ještě do Ikey, rozhodně bych si uměla na neděli představit lepší program.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 30.10. - neděle 11.11.18

 

 

Jako obvykle, v tomhle období, nevím v práci kam dřív. A ty hodiny v MHD chybí a chybí :-(.  Ve středu 31.10 se den vydařil, protože jsem se po dlouhé době viděla s jednou bývalou kolegyní. Pokaždé, když mě někdo navštíví v bytě, je to pro mne malý svátek. Perfektně jsme si popovídaly a na závěr jsme ještě zašly na jedno :-). Víkend byl dost osamělý. Sobotu jsem pojala dušičkově a jako každoročně jsem zajela na Vyšehrad a tam zapálila svíčky a tím symbolicky i svým drahým. A  malovala jsem šály a v neděli přijela opět dcera. Zašly jsme si na kávu a dvě decky a nejnadšenější byla Královna. V pondělí jsme s naší paní sekretářkou vyrazily do divadla "U hasičů" na "Manželksý čtyřúhelník". Ještě před divadlem jsme zašly na kávu a pak do maličké vinárničky. Hra se vydařila a hrozně moc jsme se nasmály. Klidně bych šla i na něco vážnějšího, ale vím, že kolegyňka se chce oprostit od problémů a na to není nějaké drama to pravé ořechové. Ve středu jsme (naše čtyřka postarších dam z práce) zašly na oběd do nedaleké restaurace. Popovídaly jsme si, pochutnaly a rozjely si do svých domovů. Ve čtvrtek mě čekala na Zbraslavi kadeřnice, knihovna, zašla jsem si tam na kávu do oblíbené kavárny a samozřejmě fotit k Vltavě. Večer jsme poseděly s dcerou. Hrozně mě trápí, že se v tom životě tak plácá, ale bojím se, že říct si stejně nedá. Je paličatá jak mezek (po svém otci) a ze mě si taky vzala jen tu neústupnost a hrdost, že si poradí sama. Sakra, vždyť ona je hezká, štíhlá, tak proč nezahrát chlapům tu křehkou květinku. No, poradit si stejně nedá...Pochopitelně jsem v každé volné chvíli malovala šály. Myslím, že jsou opravdu povedené. Celkem dobrý lék na samotu...

   Včera jsem pozvala mladé (v Letňanech) na husu (nad knedlíky se ohrnovali). Pak jsme si ještě u nich dali Sv.Martinské víno. A potěšila jsem se s králíčkem. (O vnoučatech se nesmím zmiňovat).

Dnes opět šátky, úklid a procházka v parku u kláštera. Na zpáteční cestě zmrzlina (abych byla mezi lidmi). Volal Princ, včera i dnes. Střízlivý. Jsem ráda, za každý den, kdy nepije a za to, že chodí do práce. Plánovali jsme se sejít a zajít někam ven, nakonec jsme to zrušili (k vůli počasí). 

   Jsem stará, nehezká, nezábavná, to mi nikdo neodpáře. Bohužel, duše si to nepřipouští a pohrdá letitými nevábně vypadající chlapíky, kteří by i snad...škoda, že se neumím smířit...

   Taky jsem volala (v týdnu) se svou bývalou masérkou (kéž by byla v pořádku) a s tetou D., hrozně mě mrzí, že už do konce roku nepřijede...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Neděle 21.10. - pondělí 29.10.18

 

Minulou neděli mi přivezli další nábytek - je to na etapy, asi aby si mohli více účtovat za dopravdu. No, když pomyslím na to, že doprava vyjde na 1.800 Kč a je to pár kilometrů, tak se mi chce brečet. Po chvíli, co přivezli nábytek přijel syn s přítelkyní a pomohli mi ho složit. Je fakt, že už to v bytě začíná vypadat docela zabydleně a lidsky. Nikdy nepřestanu být vděčná za své děti, ač mě někdy dokážou pořádně vytočit :-). Jinak příchod toho pravého podzimu a práce a zase práce. Ruka mě bolí neskutečně. A jinak se neděje celkem nic. V sobotu jsme šly s dcerou do kina na "Po čem muži touží" a fakt jsme se nasmály. Doma jsem o víkendu třídila knížky a rovnala věci do nového nábytku. Stejně, přiznám se, mi to přijde beznadějné...

   Volala mi ségra, že by snad byl odbyt na šátky. No, uvidíme... V neděli přijela dcera, myslela jsme, že zajdeme někam na oslavy 100.let republiky, ale neustávající liják nás od toho odradil. Popíjely jsme čaj a já se pustila do přemalování jednoho zapomenutého šátku. (A pro jistotu jsem objednala materiál). Večer, když dcera odjela jsem přece jen šla na Petřín (a ač v lijáku) jsem se dívala na ohňostroj století. A stála jsem tam sama, sama mezi lidmi...

   Jsem ráda, že Ivunka přesně pochopila, proč se ve všem plácám, jsem ráda za naši paní sekretářku...a je mi neskutečné smutno. Ne, fakt nejsem statečná...

Dnes jsem musela na operátora, nesmyslně mi prodloužili smlouvu na něco, co jsem nikdy nevyužívala. Prodlouží jí automaticky, aniž by se zeptali, ale na zrušení (a to skončila sama), je měsíční výpovědní lhůta. Hodně zvážím, jestli po vypršení další smlouvy zůstanu u toho stejného operátora.

 

 

Pondělí 8.10. - sobota 20.10.18

 

Trochu mě mrzí, že nemám čas a sílu zachytit některé zážitky. Na druhou stranu, ono toha zas tak moc není, aby to stálo za to.

   Po návratu z Moravy jsem se zapojila do pracovního procesu. Pakárna na druhou. Jako obvykle, buď se maká od nevidím do nevidím a nebo není co by...tentokrát jsem ve fázi "do nevidím". Minulý čtvrtek jsem se, v nádherném podzimním dni vypravila na Vyšehrad. Podzim v Praze, když je se vydaří, tak je vážně čarokrásný. Prostě miluju podzim, barevné listí, červené šípky, modrou oblohu a příjemné sluneční paprsky...takže jsem si tu procházku fakt užila. Před týdnem - v sobotu, jsem se, jen tak, vypravila na vyhlídku "Baba". Další překrásný podzimní den. Trochu jsem sice zabloudila na zpáteční cestě, takže jsem se škrábala do nějakého krpálu a došla až do Lysolají, ale pohyb je zdravý a říjnové krásy není nikdy dost. V neděli přijela dcera, pomohla mi vybalit komodu (teda, ta prkna a šrouby) a odnést kartony do odpodu. Odpoledne jsme vyrazily na zmrzlinu, pak do Černínské zahrady, na Nový svět, na Petřín, kde jsme se daly pivo a nakonec na večeři. A večer ještě na kousek Signal festivalu. (V sobotu sice volal princ, střízlivý, že bychom se mohli v neděli vidět, ale myslím, že jak ho přešla střízlivost, tak upustil i od toho "vidění se...". Nevadí, s dcerou jsme si to krásně užily.

   Minulý týden byl opět neskutečně pracovní, studentka by mi ani tak nevadila (je moc šikovná), ale angličtina...ta mi dává zabrat. Často si říkám, že se mi plní sny s veškerou dávkou možné ironie. (Kdysi jsem si přála bý učitelkou...kde by mně napadlo, že takhle paradoxně - učím studenty práci v laborce a učím je lámanou a šílenou angličtinou). Doma už mě to dožralo a začala jsem pomalu sestavovat botník. Pravda, bez vrtačky nemohu pokračovat, ale polovinu už mám hotovou. Neumím si říct o pomoc a pokud si i řeknu, tak nikdo nemá čas. (Vím, že ségra se švagrem by mi pomohli, ale čekat ještě měsíc...když to jde i jinak). Ve středu jsem jela na Zbraslav, do knihovny, za dcerou a taky k Vltavě. Vydžela jsem víc jak dvě hodiny sedět, dívat se na řeku, telefonovat s mamkou, fotit. Hrozně jsem si odpočinula, především psychicky. Ta podzimní příroda mi pokaždé nabije baterky :-). A Zbraslav je prostě Zbraslav... S dcerou jsme si daly víno a povídaly si. A ráno jsem se v autobuse potkala s paní, s kterou jsme vždy jezdily. 

    Včera jsem přišla z práce, sice unavená, ale natěšená, že dnes půjdu do Šárky a ne sama. Jak jsem tak seděla a hleděla na prkna, napadlo mě" co kdybych zkusila složit jeden šuplík?". Postupně jsem složily všechny tři a nedalo mi to. Přece nejsem tak tupá, když to zvládnou jiní, zvládnu to taky. Bez vrtačky, jen s malým kladívkem a třemi šroubováky. Na plánek jsem, často, hleděla jak husa do flašky, ale když jsem šla okolo půlnoci spát, tak kromě zadní stěny a dveří, byla komoda v celku. 

  Bolelo mě úplně všechno, jak jsem ji převracela a stavěla, nejvíce puchýře od křížového šroubováku :-(. Ráno jsem dokončila zadní stěnu (teda, mám tam nějaký ty nedostatky, to je fakt) a nakonec jsem, s posledních sil a skoro zázrakem, (protože pro pochopení návodu bych potřebovala minimálně postgraduál)  namontovala i panty. Komoda je v celku a kuchyň vypadá zabydleně :-). Pak mi přišla sms, ať do Šárky nejezdím, že nestíhá. No, co už...a ještě předtím telefonát od Prince. Jestli nechci přijet, že je mu smutno, mě je taky smutno...ale už nemám sílu na člověka, který svůj život a budoucnost utopil ve vodce. (Půjčila jsem si knihu J. Formánka "Úsměvy smutných mužů". Až mě z toho čtení mrazí...to, co dělá závislost a to, co znám...). Pak ještě rychlá procházka, abych si tu svou (těžce získanou) komodu vyzdobila podzimní dekorací.   

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 18.9. - neděle 7.10.

 

 

Od 18.9 do pátku 21.9. jsem byla na neschopence, ne, že bych to nějak horoucně chtěla, ale organismus se prostě vzbouřil. Unavená jsem už byla vážně šíleně. Od soboty 22.9 do úterý 25.9. jsme byly s dcerou v Adršpachu. Pravda, kdyby už to nebylo zaplacené, tak bych s nosem olezlým rýmou fakt nejela. Přála jsem si odpočívat, ale ve výsledku jsme lezly po skalách a procházely skalními městy. Počasí nás vypeklo, ochladilo se téměř k nule a foukal jedovatý vítr. Nicméně Adršpach je nádherný, hrozně se mi tam líbilo a také jsme navštívily Broumov, kde je nejstarší celodřevěný kostel ve Střední Evropě. Ve středu 26.9. jsem se konečně dočkala žaluzií :-) a večer přijela ségra. A odpočinku byl rázem konec. Ve čtvrtek 27.9.jsme odpoledne zašly k Břevnovskému klášteru a odpoledne jsem spolu vystoupaly na Petřín, zašly do zrcadlového bludiště, kde jsme se nemohly odtrhnout od zrcadel, ve kterých jsme měly dlouhé štíhlé nohy a vypadaly tam o 20 kg lehčí :-), obešly Strahovský klášter, daly si místní pivo a večer zakončily vínem doma. Dokonce i Královna vzala ségru na milost. V pátek (sváteční den) byla na programu návštěva Mostecké věže, Karlova mostu, hradních nádvoří (škoda, že ségra nechtěla na věž Svatovítské katedrály), kostela na Bílé Hoře a večer cesta na Staromák, k opravenému orloji, který měl premiéru. V sobotu 29.9. jsme jely do Ikea a téměř celý den tam vybíraly zařízení a nábytek :-(. byla jsem ráda, že je moje praktická sestra se mnou :-). Zvládly jsme toho docela dost. Večer jsme zašly na večeři do útulné hospůdky a na víno doma už jsme neměly sílu. V neděli ještě na kávu do "Kredence", na zmrzlinu do "Angeláta" a cesta MHD do Brandejsa, ač jsme vystoupily na špatné zastávce tramvaje a skoro nám ujel spoj, tak nakonec jsme vše zdárně zvládly (i s kufry) a švagr si nás vyzvedl ve Staré Boleslavi. Vzhledem k tomu, že tam soutěžil jejich pejsek,( který se krásně umístil) a na vyhlašování výsledků se čekalo do podvečera, dostali jsme se k ségře hodně pozdě. Do středy odpoledne jsem si užívala jejich krásného domu a zahrady, mazlila se s maminkou mojí Královny a pomáhala sbírat úrodu. Bohužel, divadlo, na které jsem se těšila, nevyšlo, protože onemocněl jeden z herců a představení bylo odloženo. Ve středu 3.10. mě ségra odvezla na chalupu, kde jsem pomáhala mamce a tetě zazimovat zahradu (ač se nádherně oteplilo). U ségry byla zima jako na Sibiři (venku). Chalupa sice taky byla vymrzlá, ale nějak se to dalo. V pátekjsem šla skoro na celý den do lesa, nedá se to popsat, klid, modře modrá obloha, srnky, zající, zpěv ptáků, ale bohužel i vykácené stromy (kůrovec). Nádherně jsem si vyčistila hlavu a užila si to. Tam jsem se taky rozhodla, že ještě asi tak 5 let a končím s Prahou. Příroda mi chybí opravdu moc, děti mají svůj život a sama mohu být kdekoliv, tak proč ne na Moravě. Uvidíme, co osud na to...Ještě jsem zašla zapálit svíčku a položit poslední růži ze zahrádky tatínkovi, který měl předvečer narozenin. 

Večer šla mamka s tetou do hospody, ale mamka se pak vrátila a spolu s ní můj kamarád z dávného dětství na chalupě. Sedl si vedle mně do křesla a začal mi masírovat krční páteř. Jo, to by se mi líbilo. Všichni jsme si povídali, pili čaj a smáli se, jenomže pro mě už to byl poslední večer dovolené na chalupě.

   Včera jsem se ráno ještě mrkla oknem na svítání :-) a sama odkráčela na autobus. Bylo krátce po 8 hodině. Domů jsem dorazila před 16 :-(. Prostě děs, za tu dobu bych se dostala i kus za hranice. Kdepak ČD - 50 minut zpoždění na příjezdu a 30 minut cestou. Královna byla velmi nevrlá a doma přímo spoušť a ticho a smutno...

   Dnes mi přivezli nějaký nábytek, křeslo, stoleček a regál se mi podařilo sestavit, ale přiznám se, že hlavně křeslo mi dalo zabrat. S komodou a botníkem si fakt rady nevím. Odpoledne jsem zašla nakoupit. Jé, abych nezapomněla - vykvetl mi ibišek (naposledy se to stalo asi před 20-ti lety v Neratovicch). 

   Nemohu říct, že bych se nějak těšila zítra do práce...

   

  

 

 

 

 

 

 

Úterý 11.9. - pondělí 17.9.

 

 

Chodím do práce, alfa a omega celého mého života :-(. Minulý týden tam toho nebylo moc, takže to šlo. I když si někdy říkám, že je možná lepší, když je práce víc. Bohužel, už spoustu let to máme tak, že buď je člověk úplně vyšťavený a nestíhá a nebo nemá téměř co dělat, ale být tam fyzicky musí. Jasně, mohla bych změnit práci, teď je jí všude dost, ale to by znamenalo další stěhování, prostě ten neskutečný začarovaný kruh. Ve středu jsem koupila krásnou kytku a jela popřát na Háje. Krásně jsme si s "mamčou" popovídaly (pozvala mě i na večeři), ale ...Pusa na čelo a zbytečné otázky, proč nezůstanu přes noc. Vlastně jsme spolu už ani nebyli sami. "Přijela jsem za mamkou", argumentovala jsem. On nepřijme, že jsem tlustá, já to, že je alkoholik. Paradox. Ve čtvrtek večer se ozvala bývala spolužačka a internátní spolubydlící, abych přijela  na sklářskou akci do města našich studií. Chvíli jsem váhala, ale ne moc dlouho. Ostatně, představa, že o víkendu uklízím a myju okna mne fakt nenadchla. V pátek jsem zmateně pobíhala po megapoliklinice a hledala mammograf. Chci věřit, že vyšetření dobře dopadlo. A doma jsem si koupila jízdenky :-). V sobotu cesta a setkání se spolužačkami. Cesta na internát (šok, skoro vůbec se to tam nezměnilo), cesta do školy, ač vypadáme téměř stejně jako kdysi, tak většnina našich profesorů a vychovatelů už není mezi námi a nebo je v důchodu. Spolužačky jsou udržované, opět jsem nejtlustší, ale když se "podívám" (ovšem jen z venčí) na jejich životy, tak vidím jednu práci, kterou našly hned po maturitě, jedno manželství (v případě jedné z nich nový přítel) a život ve městě svého dětství a mládí. Ovšem, je to pohled z venčí...to, co vidím u sebe, raději nekomentuji...Hrozně ráda jsem je viděla a hrozně ráda jsem tam chvíli byla :-). Včera jsem se probudila s bolestí hlavy a v krku, střídání teplot celkem špatně snáším už léta. Moc jsem si přála, aby se ozval Polák P., ale přát si mohu. Pravda, co mohu nabídnout klukovi jeho věku...? Ač miluji svou zrzavou příšerku, mezi čtyřmi stěnami na mne všechno padá. (Děti mají svůj život a nemají čas. "A oni k tobě nechodí na jídlo?", ptaly se udiveně bývalé spolužčky. Nechtělo se mi vysvětlovat, že jim cesta ke mně trvá tak dlouho, jako mě trvala za nimi do Ž.B.) Šla jsem ven fotit, že konečně pořádně vyfotím a prohlédnu Loretu, ale asi je to nějaké zakleté, protože sotva jsem došla na dohled, zazvonil telefon. Hodně dlouho už jsem neviděla kamaráda z chalupy a tak jsem souhlasila se srazem na Hradčanské a výletem do Lysolají. Cestou jsme se zastavili na zahrádce v restauraci. V Lysolajích mají studánku s výbornou (zázračnou) vodou a pěknou naučnou stezku. Dokonce tam byla zrovna Mariánská mše pod širým nebem, takže jsme si kousek poslechli. Na zpáteční cestě kamarád vzpomínal, jak jsem kdysi, když mi bylo 12 let, nosila vlasy v culících. Jo, kde jsou ty časy a moje dlouhé vlasy. Ještě pořád je to hezký chlap, ale kdyby nebyl tam hrozně upovídaný. Čím jsem starší, tím víc preferuji občasné mlčení. Dnes mi není nejlépe, zůstala jsem doma v posteli, ale přemýšlím, jak si zajít aspoň pro chleba, tohle je n samotě dost nevychytané...

   

 

 

 

 

 

 

 

Neděle 2.9. - pondělí 10.9.

 

Tu první neděli jsem se nejspíš byla toulat jen tak po Petříně, chodím, trhám ovoce, jen tak do pusy a fotím a taky děkuji za bývalou spolužačku ze základky, s kterou si občas zavoláme nebo napíšeme. Začátek minulého týdne samozřejmě pracovní, ale nebyla to taková hrůza. V pondělí jsem se vypravila na Zbraslav za dcerou. Popovídaly jsme si, ale přesto...jenomže co mohu dělat, děti mají svůj život a dělají si co chtějí. Vlastně má můj nejlepší přítel pravdu, když občas smutím nad tím, jaká je na mne mamka. "My také nejsme se svými dětmi spokojeni a kritizujeme je, tak co bychom chtěli od našich rodičů". Měla bych si právě tohle častěji opakovat. V úterý výroční den tatínkova úmrtí...ve středu měl přijet švagr, ale nakonec bylo vše jinak a já se mohla těšit na dva dny dovolené. A taky, že jsem se těšila. Ve čtvrtek sraz s kamarádkou M. v ZOO. Malá byla nadšená ze zvířátek a já si užívala chvilkové hlídání (pravda, malá je na kamarádku hodně fixovaná, ale občas se nechala vzít za tlapku a vzít k nějakému výběhu. U koziček (kam děti smějí do ohrady) jsem se stala "bankomatem", jelikož jsem měla hodně 5Kč mincí, které jediné šly do automatu na "kozí" pamlsky. Jedna z maminek se hodně divila, že prahnu po tom být babičkou, když bych prý sama ještě mohla mít něco malého. Nejspíš to bude těmi tmavými brýlemi :-D. Když jsme s malou položily do dlaně jakési indické bohyně (u pavilonu slonů) mince pro štěstí, za chvíli volala ségra. Tak je vidět, že štěstí fakt chodí po lidech a ne jen po horách. :-). V pátek jsme se se synem vypravili na náš každoroční "pod širák". Tentokrát to bylo do kempu Bílé skály, který měl jedinou chybu a to vyschlou studánku. Pochutnali jsme si na pečených kuřecích paličkách, ale některé věci, které mi syn řekl, pálí víc než ten oheň. Po cestě jsem se vyděsila volně se pasoucích koní, ač byli nádherní, ale klid, ticho a přírodu jsme si vážně vychutnali. Noc byla klidná, ale raději jsem si dala do uší špunty, abych zvuky nočního lesa neslyšela tak zřetelně (divoká prasata tam byla určitě). V sobotu nás čekala zpáteční cesta nádherným skoro ještě letním dnem. Synova přítelkyně mě pozvala na oběd a pak už jsem se vypravila domů za kočičím veličenstvem. Další výborná zpráva - mamce dopadla dobře každoroční kontrola v Olomouci.  :-). Včera výlet do Sv.Jana pod Skalou. Pravda, byla jsem tam už loni, ale ten mladý Polák se tam toužil podívat a tak jsme jeli. Dokonce jsem překonala i sama sebe a vyšplhala se do toho krkolomného kopce ke kříži. Zašli jsme ještě do minimuzea, pozval mne na kávu do místní hospůdky a pak jsme seděli ve staré klášterní zahradě a povídali si. Připomíná mi jednu moji dětskou lásku. Je hrozně milý, rozumný, ale...na to ale nesmím zapomínat...Dnes už opět práce, na středu mám domluveno vyměřování žaluzií. Jak to bude letos s dovolenou nemám ponětí...

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 20.8 - sobota 1.9. 2018

 

Hned v pondělí jsem vyrazila do Nerátek k zubaři. Nová paní zubařka je v pohodě a naštěstí moje zuby stále drží!!! Pak jsme se sešly s kamarádkou D. Těžko  psát, vím, jak bolí taková ztráta...některé věci nepřebolí nikdy, jen bolest časem trochu otupí. Jaké by bylo, kdybych v Nera zůstala...? Těžko říct, na kdyby se nehraje...další dny byly plné práce, jak už to ostatně u nás v práci v létě chodí. A samozřejmě pařáky a sucho venku. Takže občas nějaká ta procházka a nebo čtení. Tolik můj volný čas. Vlastně ano, vytáhla jsem zapomenuté zbytky barev na sklo a pomalovala jsem jednu sklenici od javorového syrupu. :-). Též jsem se pídila po nějakých roletkách nebo žaluziích. Našla jsem dokonce firmu poblíž baráku, ale cenový kalkul 14.000 Kč mi fakt vyrazil dech. Jo, roletky by byly super, ale byt není můj vlastní a rozpočet kvůli výši nájmu hodně napjatý, takže...

   Též mě na netu oslovil nějaký aktivní důchodce. Píše hezky, ale když si představím jeho věk a 165 kg, tak nevím...Pravda, taky nejsem žádná mladice a do štíhlé krásky mám daleko, ale přece jenom...

   V sobotu jsem jela na návštěvu k mladým, neboť jsem dlouho neviděla své králičí vnouče. Musím přiznat, že ani jeden z dvojice mi nijak šťastný nepřipadal, ale co se dá dělat... Nic. Aspoň tedy já nic dělat nemohu...

   V neděli, což jsem ani nečekala se ozval "Polák" a opět jsme spolu vyrazili na procházku. Tentokrát okolo Břevnovského kláštera. Je to moc milý kluk a člověku je s ním příjemně. Otázka, zda mu může být příjemně se mnou...?

   Toto pondělí jsem jela na Zbraslav ke kadeřnici. zašla jsem i do knihovny a dokonce na mne mávala paní z květinářství. S oběma jsem si fajn popovídala. Jo, Zbraslav...Večer jsem ještě zašla k řece. Tohle místo mi zůstane v srdci na pořád. Je mi líto, že dcera je znovu sama. Tolik bych jí přála někoho, s kým si bude rozumět a s kým bude žít...tolik...

   Poslední srpnový týden byl v práci úděsný, nevěděla jsem co dřív a lítala jak hadr na holi. Díky Bohu za naši paní sekretářku, s kterou si aspoň na obědě pokecám a zasmějeme se spolu. Zpestření byl malý chlapeček jednoho kolegy, který byl s námi dva dny v práci. Hry, které si vymýšlel fakt stály za to. Třeba sestavil mašinku z  židlí a sám sebe udělal strojvůdcem (lokomotiva byl starý autokláv s otočným kolem na uzávěru :-) ). 

   Taky musím napsat, že jsem moc hrdá na tetu D. v novinách našeho města (na Moravě) vyšel super článek o klubu důchodců, který vede a též kandiduje v podzimních volbách :-). Říkám si, kam se na ni hrabu, jenomže kolektivnější už nejspíš nebudu...

   Další důvod k úsměvu je, že jeden kluk (krásná vzpomínka), vyhrál sázku a podařilo se mu zhubnout fakt hodně kilo. Denně jezdil na kole a běhal. I když už je dávno, dávno někde úplně jinde, tak mu tohle fakt moc přeju. Mimochodem, taky bych se měla, ale už vážně, zamyslet nad svou postavou. Splíny = zmrzlina, pečivo, to je fakt cesta do pekla,i když, kráska ze mě nikdy nebude...

  Dnes úklid a nákup v šíleném Kauflandu, zase tam pěkně dlouho nepáchnu. Jo, vlastně, pan aktivní důchodce se mi snažil (virtuálně, neboť jinak se neznáme) sehnat nějakou tu žaluziovou firmu. Dnes přišla kalkulace. Mnohem přijatelnější, než ta původní, tak uvidíme.

   Venku se ochladilo a prší. Déšť je potřeba, ale vypadá to hodně smutně a ven se jít nechce.

 

 

 

 

 

 

 

Pátek 10.8. - neděle 19.8.2018

 

Ten první pátek jsme si udělaly mini oslavu s kamarádkami M. a J. Slavily jsme vlastně kulatiny kamarádky J. a při tom jsme též zašly do kina na "Mamma Mia." Bláznivá romantika s písničkami. V duchu jsem oběma svým mladším kamarádkám přála, aby prožily takové lásky. No, přála jsem to i sama sobě, ale vím, že zázraky...V sobotu jsme se se synem vypravili k babičce do Mělníka a pak, společně s jeho přítelkyní na Vinný košt. Tam jsem dlouho nezacláněla, neboť měli sraz s kamarády. Ochutnala jsem 2x po 0,5 dcl vína a vypravila se do Prahy. Neděli jsem věnovala praní, úklidu a návštěve královských zahrad. A samozřejmě též focení :-). Baví mě to čím dál tím víc. Jenom by to asi chtělo s těmi fotkami podnikat něco dál. V pondělí jsem měla nějaké volno, takže nákupy nezbytností a nějaká ta procházka. V úterý už zase práce a odpoledne přijel syn, aby mi vyměnil žárovku, pravda, nejásal, ale v bytě s třímetrovými stropy, mám se svou výškou, zkrátka smůlu. Moc ráda jsem syna viděla. Ve středu jsme s kolegyní zašly na Audiovizuální instalaci Smetanovy "Mé vlasti" a Janáčkovy "Synfoniety". Nádhera, obě nás to nadchlo. Potom jsme si ještě zašly na Újezd do Mexické restaurace na pivo. Čtvrtek jsem pojala jako charitativní činnost a jela na Háje. Někdy stačí málo, třeba jen jeden květ a chvíle povídání, aby se žena, která by zasloužila metál za trpělivost a vytrvalost, cítila o trochu líp. Musela jsem se v duchu smát slovům "Jsi krásná...". Nejsem, ale držel se mojí ruky jako záchrany. Jenomže bez léčení ho nikdo zachránit nemůže. A taky...tu pitomou fotku budu mít pořád před očima :-(. "Odpuštím, ale nezapomínám..."  V pátek pečení koláče a cesta na Zbraslav...nemohla jsem dělat nic, jen obejmout svou holčičku a přijmout její rozhodnutí. Snažila se být ve vztahu ta silnější, být oporou, ale nic nejde do nekonečna a tohle by nejspíš znamenalo jen další a další odkládání... :-(. V sobotu, měla jsem štěstí, že byl trh, takže jsem zašla pro zeleninu, domácí pečivo a společně s dcerou čekala. Nepodařilo se mi zadržet slzy, když jsem se loučila s tím klukem, kterého jsem, i přes jazykovou bariéru, měla moc ráda a měla jsem pocit, že s ním bude má dcera konečně šťastná. Vím, že se nerozhodla spontánně, ale po zralé úvaze. Dnes úplně bláznivá schůzka na Petříně, vlastně taky tk trochu charita. Cizinec, který je tady osamělý (tahle jazyková bariera je pro mne snadno k překonání :-) ). Bydlí tady dva roky a ještě tam nebyl. Chodili jsme labyrintem s růžemi. Nádhera. Pak jsem se nechala pozvat na "naši" úžasnou zmrzlinu a vyprovodila ho k tramvají. Královna se rozhodla, že mi spočítá mé noci mimo domov, věčné toulání po procházkách a koupi nového vysavače, speciálně na její chlupy. Vyčůrala se do čerstvě povlečené postele. No, to je teda výhra :-(. Večer ještě procházka do parku a volala dcera i syn.

 

Čtvrtek 2.8. - čtvrtek 9.8.

 

Vedra, vedra a stále vedra. Život se mi zúžil do výkonu práce, utrpení v mhd a občasnou podvečerní procházku. Na nic jiného nemám myšlenky. Jásám, když se ochladí a zaprší. V sobotu jsem zmokla jako myš, ale nějak mi to nevadilo. Vci uschnou :-). 

   V neděli jsem opět, se svou šílenou naivitou, souhlasila s návštěvou na Hájích. Nádhera, čekal na mě kluk s čistýma očima, milým úsměvem. Během 15-ti minut jsme spolu připravili rybu a okurkový salát, seděli jsme na balkóně a dívali se na město pod námi. (Pravda, nezapomínám, ale umím odpouštět.). Jenomže jak klesala hladina v lahvi, tak stoupala špatná nálada (jeho a tím i moje) a neschopnost přijmout jakýkoliv rozumný argument. Jako už tolikrát jsem jela domů pražskou bouřící nocí...

    V úterý jsem měla od rána pocit, že je něco někde špatně...a taky bylo. Doma, když jsem se připojila na wi-fi, tak neskutečně šílená zpráva od mé kamarádky a bývalé kolegyně z Ml....d, před dvěma dny slavila narozeniny a najednou přišla, náhle, o manžela. Ještě jsem to nestačila rozdýchat a volala "sestra" z Hájů. Co říct na její obavy, co odpovědět na její otázky??? Člověku, který si nechce dát pomoc se pomoci nedá...Nic si nedělá z toho, že ty okolo to bolí. A do třetice zpráva od další bývalé kolegyně. Té taky osud naložil...pere se s tím co může, ale sama vím, jak těžké to je. Též teta D. nemá teď zrovna nejlepší období. Prostě život bere a dává, možná je to v rovnováze, ale někdy někomu bere sakra hodně a dává hodně málo...Snad přijdou lepší časy.

   V práci mám studentku, asi jsem na ni přísná...? Když se chce něco naučit, tak to jinak nejde. 

 

 

 

 

 

Neděle 22.7. - středa 1.8.

 

Je léto a je nehorázné vedro. Nebudu nic zastírat - nemám tohle počasí ráda, nikdy jsem ho ráda neměla a nikdy jej mít ráda nebudu. No a už dost negace.

   Předposlední neděli jsem navštívila kamarádku M. a její malou holčičku. Vedro se tam dalo vydržet, neboť mají v bytovém domě bazén, což je úžasné. Osvěžení přišlo vhod, stejně jako pozvání na oběd.  Ten týden byl vůbec bohatý na události. (V práci byl naštěstí celkem klid, což jsem vzhledem k počasí uvítala). Předposlední úterý se navečer ozval kamarád, jestli se nechci svézt na motorce. No, abych nechtěla :-). Připadala jsem si sice jak blázen, když jsem v parném večeru vyšla v kotníkových botech, džínách a bundě a stejně tak jsem se i cítila, jakmile jsme vyjeli. Naštěstí, po opuštění rozpálených silnic a zvyšování rychlosti (místy až na 180 km/h) se udělalo příjemně a dokonce i trošinku chladno. Zvláštní, cítila jsem jistotu, vzrušení z rychlosti a užívala jsem si to. Dojeli jsme skoro až do Karlštejna. Neskutečná romantika, obrovský měsíc, tmavé lesy...Pravda, do postele jsem se dostala až skoro před půlnocí, ale stálo to za to. Ten den byl vůbec bohatý na události. Po dlouhé době se ozvala bývalá kolegyně (má dvojčata) a navrhla druhý den setkání. Zašly jsme v tom vedru na nealko pivo, pokecaly a nakonec mě odvezla skoro až k baráku. Škoda, že jsem ji, kvůli nemožnosti parkování, nemohla pozvat dovnitř. Potřebovala se vypovídat a snad jsem jí to umožnila :-). V pátek se chystalo velkolepé zatmění měsíce, které nebylo od nás vidět :-(. Škoda. Syn třeba byl na Kokořínsku a tam byl výhled krásný, tak aspoň někdo to viděl. Já byla u dcery na Zbraslavi, potože jsme se druhý den chystaly do Polska. Víkend jsme tedy prožily v Krakówě a stálo to i za tu předlouhou cestu a postávání v kolonách. Naštěstí byla v autě klimatizace. Hotýlek nás příjemně překvapil. Třeba snídaně byla úplně suprová. Hned po převlečení jsme se vydali na "Rynek Glówny", holubi, kostely, vedro, preclíky, turisté, Hejnal, lódy, prostě Polsko, jak si ho pamatuji z dětství.  A Wawel a Visla a  pouliční umělci a obrázky na starých hradbách...nádhera. Škoda, že bylo tak málo času. K večeři jsme si daly plněné masové taštičky, přesně takové dělávala babička. A ráno jsem zaspala :-(. Stihli jsme park, plavbu po Visle (se slzami v očích jsem vzpomínala, jak jsem ji v 10-ti letech absolvovala s tatínkem), bouřku na vodě, liják, úkryt pod stromy pod Wawelem v blízkosti Smoczné jamy :-), návštěvu chrámu Paulinek a nakouknutí do některých kostelů. V bazilice Sv.Rity jsem zapálila svíčku a napsala přání...kéž by...Unavení a natěšení na déšť jsme odjížděli. Bohužel, po překročení hranice pršet přestalo a v Čechách už bylo jen a jen vedro, které trvá doposud. Každopádně jsem za nádherné zážitky z Kraków amoc ráda a ještě raději, že dcera "cítila" a viděla "své kořeny".

   V práci je vedro, v mhd peklo :-(. Dlouho jsem neviděla syna, ale nedokážu v těchto dnech cestovat jinam, než do práce a z práce. 

   Bohužel, nevím, jak to dělám, ale v létě vždy vypadám jako koule. Nevím, jestli jsem nateklá z toho, jak hodně piju a nebo z nedostatku pohybu. Měla bych se nad sebou fakt zamyslet!!! A omezit sladké a pečivo!!! Kruci, proč nemám v tomhle pevnou vůli???

 

 

 

 

Úterý 10.7. - sobota 21.7.

 

 

Letní dny vyplněné prací. A je jí dost a dost. Navíc jsem vyfasovala studentku. Počasí se opět překulilo do veder. Minulý týden jsme si byly sednout s naší paní sekretářkou v cukrárně a docela fajn jsme si popovídaly. Syna jsem neviděla ani nepamatuji, ale pravda, je to i moje chyba, protože se mi nechce jezdit ve vedrech po Praze. Dnes jsem s ním mohla jet na Šumavu, ale samozřejmě, vedro a tak jsem odmítla.

   Dcera tady byla minulý týden, potěšila tak Královnu, ale hned za pár dní vyděsila mě, protože se jí zřejmě přihodilo něco nepříjemného, o čem se mnou nechce mluvit. No, nic s tím nenadělám,

   Též jsem konečně přistoupila na návrh schůzky, kterou nakonec dotyčný odřekl. Je to paradoxní, ale nakonec jsem si načančaná sama užila procházku a focení :-). 

   Minulý víkend jsem došla přes Nový svět a Petřín až na Újezd. Nádherná procházka. Další den jsem se zase toulala okolo Břevnovského kláštera. 

   Koupila jsem si modrobílé prožkované šaty a vzala si je na čtvrteční schůzku s jedním klučinou, kterého už znám delší dobu. Petřín při západu slunce, večeře a druhý den vyhlídka z televizní věže. Celkem jsem si to užila.

   Jen mě překvapil telefonát z Hájů...nedokážu pomoct tam, kde se už pomoct nedá a nedokážu se dívat na člověka, ke kterému stále něco cítím, jak se doslova "topí na dně lahve s vodkou". Sakra, duše mě z toho bolí.

   Dnes zmrzlina a toulání se po parku. Škoda, že tam nemohu brát s sebou Královnu. Sedím si bosá na lavičce, čtu si a nemůžu říct, že bych se necítila spokojeně...

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 2.7. - pondělí 9.7.

 

Díky svátkům byl pracovní týden kratší. Moc úlevy to, ale nepřineslo, protože běží dovolené, což znamená záskoky a já měla rovnou záskok za dvě kolegyně a do toho ještě na starosti studentku. Šéf sice dal jakousi pololetní odměnu, ale po zdanění to vyšlo cca na 1/5 brýlí :-(. Dcera odjela do Itálie a syn s přítelkyní a kamarády na chalupu. V úterý volaly "Háje", jestli náhodou nechci přijet. Nechci. Jestli jsem pořád ještě naštvaná. Jsem! Pak jsem na metru potkala jeho maminku. chvíli jsme povídaly. Ve středu po práci cesta na Zbraslav a zalévání kytek u dcery. Celou dobu jsem si tam jen četla. Ve čtvrtek ráno jsem, ale vyrazila k řece a užívala si klidu a focení. Po návratu následovalo docela velké překvapení (píšu o něm na jiné stránce). K tomu už snad ani není co dodávat. Doma jsem se zabalila na návštěvu do Varů a v pátek ráno vyrazila. Návětěva byla super. Ivunka a její manžel jsou neskuteční pohodáři. První den jsme spolu s Ivunkou šly do města a vnímaly atmosféru filmového festivalu. I když, po pravdě, mnohem víc pro mě znamená krása lázeňského města, než tkzv.celebrity. Večer jsme si dlouho povídaly. Nejvíce o "Hájích", ale i o jiných věcech, které mi leží v hlavě a nepřestávají mě trápit. V sobotu dopoledne mě Ivunka odvezla směr Svatošské skály a já se vydala na túru. Cesta vedla lesem, ve stínu, okolo Ohře a skalních útvarů, fotila jsem a vyhýbala se všudepřítomným cyklistům. A taky záviděla těm, kteří pluli po Ohři. Nemohla jsem si nevzpomenout na loňský rok a svou první cestu po vodě a taky na jedno dlouhé přátelství...Těch 10,5 km jsem ušla za něco přes dvě hodiny a celkem v pohodě. Loket je nádherný, jedno z mých nejmilejších městeček :-). Tam si pro mě zase přijela Ivka a po zbytek mého pobytu jsme skoro nevylezli z bazénu. Jo a ještě exkluzivní borůvkový lívanec :-D. Pak už jen rozloučení a cesta do Prahy. Včera jsem dost lenošila a až odpoledne jsem si jela pro nové brýle. zatím je nosím na zkoušku, ale ještě se mi z nich motá hlava. Musím si zvyknout. Dnes opět práce, kolegyňky referovaly o dovolené a já měla opět na starost studentku. Takže nic nového.

 

 

 

 

 

 

Středa 27.6. - neděle 1.7.

 

 

Jako obvykle, především práce, prostě už to tak nějak je. Jen občas mi vadí, že někteří lidé tam "nehrajou" fér, ale zřejmě se nad tím nikdo jiný nepozastavuje. Měla bych: je toho spousta, co bych měla, ale pořád se mi do ničeho nechce. No, přece jen jsem se přinutila dát dohromady konferenční stolek a zanést zarámovat obrázek, který jsem kdysi dostala od kolegyň v bývalé práci. Je nádherný a zaslouží si, aby visel na stěně. Navíc to tady krásně oživí :-). 

   Někdy si říkám, že si koupím proužkované šaty a malovanou kabelku :-), ale pak střízlivě a věcně uznám, že budu mít drahé brýle a šaty a další věci vlastně nepotřebuji.  Věci  mě stejně neumí udělat šťastnou, občas si dokonce říkám, že čím méně toho mám, tím jsem spokojenější. Tak dobrá, spokojenější ne - vyrovnanější :-).

   Pokud je trochu počasí, tak procházky, procházky a procházky. Včera do Divoké Šárky, je tam nádherně a vypadá to tam úplně jinak než v Praze. Seděla jsem tam sama na vrcholu nějakého skaliska (tedy, relativně sama, protože lidí tam bylo celkem dost), po cestě trhala plané třesně a maliny. A pochopitelně fotila. Dnes jsem se rozhodovala mezi výstavou o Keltech a jedním parkem, okolo kterého jezdím tramvají. Výstava může počkat na deštivé počasí, takže park. Jen tak jsem šla a vůbec nevěděla kam. Přes park na Hládkově jsem se dostala k Brusnici a pak po nějakých schodech až na Nový Svět. Zatím jsem o něm jen četla. A najednou taková krása přímo před očima. Jako bych se propadla v čase minimálně o dvě století.  Šla jsem dál a dál a došla až na Loretánské náměstí. Z věže zaznívala zvonkohra a vrata do zahrady Černínského paláce byla dokořán. další nádhera. Tam jsem však nic nevyfotila, neboť volala ségra a volat a fotit dohromady neumím. Nevadí, snad tam ještě někdy zajdu. Ségra začala plánovat podzimní wellness, což by bylo super, hrozně bych potřebovala nějaký relax. Věřím, že to vyjde a už teď se těším.  Ostatní věci zas tak růžové nejsou, ale jak si říkám "člověku není nikdy naloženo více, než dokáže unést". Jsem vděčná za každého blízkého člověka - za spolužačku ze základky, za Janičku, za tetu D., za Ivunku, za naši sekretářku...

   Musím už si taky objednat hedvábí, malování mi začíná podstatně chybět. Jenom ty peníze...ach jo...

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 18.6. - úterý 26.6.

 

Vrátila jsem se do Prahy a samozřejmě do práce, hned první den jsem zůstávala přesčas. "Co vám mám říkat, chyběla jste mi...", tak to je asi něco vážně špatně, když jediný chlap, kterému chybím ,je můj šéf a je to kvůli práci :-( :-). Dny mi splývaly jeden s druhým. Práce, procházka, něco doma, kousek přečtené knížky, mazlení s Královnou...Jednou se se mnou dala do řeči nějaká stará paní z vedlejšího baráku. Docela příjemně jsme si popovídaly. Také přijel syn, přivezl mi kočkolit pro Královnu a trochu jsem s ním rozebírala jeho život. Mohu jen říct svůj názor, zbytek je v jeho režii. V práci obědy s naší paní sekretářkou a povídání s ní. Nemohu říct, že jsem šťastná, ale nemohu říct ani opak...jsem celkem spokojená, ale někde něco chybí.

   Měla bych spoustu věcí, třeba víc zabydlovat byt, objednat šátky na malování, necpat se zmrzlinou , ale nechávám všemu jen tak volný průběh.

   Venku se trochu ochladilo a občas sprchlo, což samozřejmě vítám. V pátek jsem jela na Háje, ale některé věci je lepší nevědět a nevidět. To mám z toho, že jsem nepoučitelná... V sobotu jsem dokázala uznat i svou vinu, ale stejně to neměnilo nic na tom, jak jsem se cítila - mizerně. Doma byl pro útěchu kočičí kožíšek, sáhodlouhý telefonát od kamarádky ze základky (hrozně mě to pomohlo), ale reagovala i ségra, dcera a kamarádka z Nerátek. Počasí sice nic moc, ale vypravila jsem se fotit do Petřínských sadů. Focení mi vždy zlepší náladu. Nebo aspoň trošku vylepší.V neděli sraz s dcerou, výběr nových brýlí (tento měsíc mám brýle a bydlím :-(), brýle jsou totiž fakt nehorázně drahé. Nechápu, proč na ně pojišťovny přispívají tak málo. Copak si člověk vadu zraku zaviní sám??? Zajímavé, že alkoholici, kuřáci a feťáci jsou léčení skoro zdarma. No, navzdory drahotě jsme šly ještě do Sushi restaurace, kde jsme si vážně pochutnaly na úžasném sushi setu, lahodném dezertu a skleničce Pinotu. Včera po práci jsem jela na Zbraslav. zašla jsem do knihovny a pak se toulala okolo řeky. Skoro všechno ze mě "spadlo". Břevnov je fajn, líbí se mi tady, ale na Zbraslavi cítím souznění s krajinou, se vším okolo sebe, Zbraslav je domov mé duše stejně jako vesnička v Jeseníkách. U dcery je moc útulně, povídaly jsme si a hrozně bych jí i sobě přála,aby se jí v životě dařilo. Ráno se mi jelo do práce úplně fajnově a navíc jsem potkala paní, s kterou jsme společně jezdily autobusem. Už jde do důchodu, trochu jí to závidím. Ty roky ne, ale to, že už bude volná :-). No a před chvílí se ozval hlas z Hájů. Dá se to pochopit? Jasně, "budeme dělat, že se to nestalo", jak řekl. Kdyby se to tak dělat dalo...

 

Středa 6.6. - neděle 17.6.

 

Ve středu před odjezdem na Moravu jsem si zašla na Zbraslav ke kadeřnici. V práci jsem se také snažila, abych neodjela od rozdělaných úkolů. Ve čtvrtek jsem vyrazila na vlak, kufr byl skoro větší než já a těžký, že to hezké nebylo. Naštěstí se občas vyskytl někdo, kdo mi s ním trochu pomohl (paradoxně to byly ženy...). Co si o tom myslet? Nic, snad jen potvrzení faktu, že ženská je pro chlapy, po pětačtyřicítce, neviditelná. Samozřejmě , že po svojí :-D. V Olomouci jsem se setkala s dcerou a jejím přítelem, kteří přijeli o vlak dříve. (Soukromí dopravci zajišťují jen hlavní tahy a ČD se s návazností spojů na "cizí" vlaky nepřetrhnou). Aspoň jsem měla pomoc s kufrem a zbavila jsem se dárku pro ségru. Mladí vystoupili ve městě, kde bydlí ségra s rodinou a já pokračovala na chalupu. V autobuse jsem se vezla skoro sama a zastavil mi přímo u chalupy. Druhý den jsem se šla projít ke kostelu a na hřbitov. Dost mě vytočilo, že na hřbitově vykáceli skoro všechny stromy. Teď, když je pořád sucho...no, nemá smysl kritizovat vedení obce...stejně si dělá co chce a těch pár zestárlých starousedlíků už je ke všemu lhostéjných. Žehrala jsem na sucho, ale zmokla jsem jako myš a měla jsem po účesu :-(. V chalupě jsem se dověděla, že nastala změna plánu a přijedou pro nás už v pátek. Ještě jsem stačila mamku obarvit a vybrat jí šaty, které by si měla obléct na tu slávu. (A strejda mi přinesl mísu třešní. Třešně prodávají v Praze za víc jak 190 Kč/kg. Ani jsem je nestačila sníst.) Přijely si pro nás sama nevěsta s mou dcerou. Dojely jsme do kouzelné krajiny, přímo do svatebního stanu a největšího frmolu. Vždy jsem si myslela, že moje ségra je organizační metr, ale její kamarádka ji doslova a do písmene zastínila. Z takových lidí dostávám kopřivku. (To nemyslím ve zlém, ale prostě mě děsí tak šílená akčnost). Věděla jsem, že na můj názor se nikdo neptá a tak jsem si ho nechala pro sebe a jen občas podpořila (potichu) nevěstu, která se nad tím vším rozplakala. Restaurace pronajala stan, stoly, židle, nějaké ubrusy, nádobí, příbory a sklo. Připravit to všechno už nebylo součástí služby. Nakonec, už po tmě, jsme zůstaly se ségrou samy a dodělávaly poslední úpravy. Z hladu jsme pojídaly bonbóny ze sladkého baru. Ještě přijel švagr s dortem a zákusky a čekalo nás uložení zákusků do chlaďáku. Do postele jsme se ségrou padly okolo půlnoci. V sobotu už nás, ještě před budíkem, který byl nařízený na pátou ranní, budili ptáci. Přijela kadeřnice, přijel fotograf, přijela ségřina neúnavná a akční kamarádka, začalo se sjíždět příbuzenstvo. Nalíčila jsem mamku, pomáhala jsem zdobit párty- stany na zahradě (střízlivě a vkusně, neboť s dceřiným přítelem máme podobný vkus). Komentáře k výzdobě hlavního vchodu jsem si nechala od cesty. Nosila jsem kávu a koláče, povídala si s babičkami a viděla, že nevěsta je opravdu jak princezna z pohádky a moje dcera elegantní a sofistikovaná svědkyně. (Namalovat si nehty jsem už si nestačila). Na poslední chvíli dorazil syn s přítelkyní (myslím, že kdyby nedorazili, nic by se nestalo). Vystoupili jsme před zámkem a nevěsta kráčela s vlečkou po schodišti (jako princezna před osudovým plesem). Zavěsila jsem se do dceřina přítele a vešla v jeho doprovodu do nádherného zámeckého sálu. (Představila jsem si dva muže, kteří by mě mohli doprovázet, ale ani s jedním to nebylo možné). Byla jsem klidná, věděla jsem, že neteř potkala člověka, který ji bude doslova na rukou nosit a bude s ním šťastná. Svatba byla přesně taková, jakou si přála moje sestra - velkolepá a honosná. Na hostině bylo všechno, nač si kdo vzpomenul. A samozřejmě také různé zábavy, které naplánovala ségra se svou kamarádkou. Na všechno plánované se ani nedostalo. Živá hudba byla opravdu krásná, obzvlášť pán, který hrál na saxofón. Zatančila jsem si se synem a chvíli i se švagrem. Nádherná krajina Slezské Harty doslova vybízela k procházce, takže jsem se byla projít s jednou mladou holčinkou a večer ještě se synem, který se, bohužel, opil. (Mimo jiné se mnou chtěl hrozně moc mluvit o životě a opakoval mi, jak moc si mě váží, jak všechno sama zvládám. Ostatně, co mi taky zbývá. Líbilo se mi, že proběhlo"začepení" nevěsty. Ovšem spousta ženicových příbuzných vůbec nevěděla oč jde a tak jsem jim to pak , pozdě večer, vysvětlovala. Druhý den jsem se probudila překvapivě brzy, aby taky ne, když jsme měli společný pokoj pro 8 lidí. Posnídali jsme. (My se ségrou s ženichovou rodinou) a ta se začala pomalu loučit. Počasí opět parné, ale i tak jsem si udělala procházku skoro až k Hartě. A jak už to bývá, svatebčané se pomalu vytratili a na místě zůstal jen ženich, nevěsta, moje dcera s přítelem, švagr, ségra a já. Takže, jak jsme to připravili, tak jsme to zase uklidili... U ségry jsem neodolala a n chvíli jsem si nasadila svatební závoj, který nevěsta nevyužila :-). Sama jsem se kdysi vdávala bez závoje (stejně jako teď neteř) a nikdy jsem ten bílý zázrak neměla na sobě. Myslela jsem, že večer se ségrou pokecáme, ale švagr se rozhodl, že nás odveze zpět na chalupu. Takže jsem po vydařené svatbě dala na půdě za trám kytku, kterou chytla moje dcera... Na chalupě jsme si jednou s mamkou a tetou zašly na dlouhou procházku a já taky do lesa. Rostla spousta lesních jahod, fakt, spousta. Na kopci - na zahradě jsme s tetou našly i nějaké hříbky. Navštívila mě kamarádka M. a já na oplátku další den zase ji. Má už dva vnuky a je moc šťastná. Druhý vztah jí vyšel :-) tak, jak si představovala. Dva dny se nedalo nikam jít, protože pršelo, jen se lilo. Nevadilo mi to až tolik, četla jsem dětské knížky a spala a spala. Jinak jsem si užívala zahrady, stromů, ticha, zpěvu ptáků, planých třešní a dokonce jsem se občas s mamkou a tetou dívala i na "Ulici". Jednou nebo 2x mi volal Princ. A zdálo se mi tam o něm...(Kdoví, jestli mi ještě někdy někdo dá pusu a pomiluje se se mnou...?)

 V sobotu ráno jsem se ještě rozhlédla po zahradě a strejda nás všechny odvezl do města, kde bydlí ségra a jeho dcera. Mamku vysadil u ségry a mě na nádraží. S kufrem jsem celou cestu až na Břevnov zápolila sama :-(. Královna byla v pořádku a to pro mě je nejdůležitější. Dnes mi sice psal inženýr, pro kterého jsem dělávala papíry, abych přijela na třešně, ale měl čas sotva dvě hodiny a tak jsem si řekla, že to nemá smysl. Když, tak ať si na mě, někdy, udělá víc času. Zašla jsem nakoupit, cestou zpět jsem šla přes svou oblíbenou ulici a park. A odpoledne, když jsem trochu uklidila, tak jsem jela ke Královskému letohrádku a od něj došla až na Letnou. Chodila jsem parkem,fotila a říkala si, že žiju teď a tady. Nemá smysl řešit předem, co se stane...

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 28.5. - úterý 5.6.

 

Především práce, už mám pocit, že se ze mě stává workoholička. Raději se neptám, jestli má nebo nemá smysl, prostě pracuju. Pokud je trochu počasí = neleje (tady vůbec málo prší) a nebo nepraží slunce (to je mnohem častější), tak se jdu projít po Břevnově. Už si na něj začínám zvykat, fascinují mě ovocné stromy, kam se člověk podívá. Takže se při procházce dají natrhat i třešně :-), tedy samozřejmě, když člověk neměří 150 cm :-), to si jich pak moc nenatrhá. taky jsem zjistila, že ten zajímavý objekt, kousek do našeho baráku, je Kajetánská kaple (dokonce chráněná památkovým úřadem). Nějak nám úřad na památku zapomněl :-(. Jinak se všechno točí okolo nadcházející svatby. (Už jsme se, jako rodina, stihli pohádat kvůli odjezdu...). Taky jsem sháněla nějaké věci, do toho ještě narozeniny ségry a dceřina přítele, takže toho shánění a výdajů bylo o kapku více.

   Odpad se mi podařilo vyčistit :-) a byt jsem trošku zútulnila pověšením obrazů. To jsem zvládla také sama. V sobotu jsem navštívila místní Kaufland, bída a utrpení. Sehnala jsem sice vše, co jsem potřebovala, ale pěkně dlouho se v tom obřím chrámu konzumu neukážu. Odpoledne jsem se vypravila na dlouho plánovanou výstavu Roberta Vana. Teda, to bylo, než jsem se vymotala z ulic a uliček a dorazila ke galerii. Fotografie stály za to a koneckonců, ta procházka starou Prahou též nebyla k zahození. Stačí zvedat oči a prohlížet si domy...nespěchat...V neděli dopoledne jsem se toulala v parku u Břevnovského kláštera a četla si tam opřená o strom u hřbitovní zdi. Je to fakt, lidi nevyhledávám...vždyť oni mě taky nevyhledávají. Odpoledne jsem uvařila, přijela dcera a Královna se ukázala jako vzorná kočka, kterou by ani nenapadlo dělat bobky mimo kočkolit. Teda, ta je tak fikaná :-). Zašlyjsme s dcerou na výbornou zmrzlinu a pak do parku, kde jsme si natrhaly třešně :-). V pondělí jsem zůstávala v práci přesčas, protože jedna kolegyně je nemocná. Dnes jsem toho musela za cca 2 hodiny stihnout fakt hodně, navíc byl den blbec, věci v TK se mi nedařily, barva netekla přes filtrák, ráno měla tramvaj zpoždění a tudíž mi ujely všechny další spoje...Vyšetření snad dobré, aspoń paní doktorka se tak tvářila. Pak jsem jela na Jižňák, popřát ke kulatým narozeninám, ale ...samozřejmě, v konkurenci s vodkou vyhrát nemůžu. Chtěla jsem, aby věděl, že na něm někomu záleží, dárek ho potěšil, ale v okamžiku, kdy mi vyčetl věci, které by měly být samozřejmostí a vůbec by se o nich nemělo mluvit jsem si řekla :"Proč vlastně...?".  To už je mi líp samotné s Královnou,než takhle...

   Naivně jsem věřila, že lidé plní sliby, asi nikdy být naivní nepřestanu, od druhých očekávám, že se ke mě chovají férově jako já k nim. Věřila jsem, že mi ten kluk (co jsem se mu, údajně, moc líbila) pomůže a když už nepomůže, tak se aspoň ozve, že nemůže. Bohužel, věřit lidem se jeví spíš jako přepych, než jako samozřejmost...smutná doba...

   Možná už vím, kam si půjdu koupit hodiny, jen jestli mi cena (v pasáži Lucerna) nevyrazí dech. Nejraději bych je jela vybrat s tetou D. a nebo jedním člověkem, co mu fakt věřím. Uvidíme...kdo bude ochotný.

 

 

 

 

 

Úterý 22.5 - neděle 27.5.

 

Dny opět běžely jako voda. V práci toho bylo až nad hlavu (ale aspoň to tam utíká) a ve chvilkách volna jsme povídaly s naší paní sekretářkou (tedy, většinou na obědě a nebo při kávě, s kterou takticky odcházíme mimo dosah vedení :-D). Ve středu jsem vystoupila na jedné stanici metra a zašla tam do "budky" dozorčího, kde pracuje jeden můj známý, který o mě kdysi jevil zájem. Docela fajn jsme si povídali. Ve čtvrtek jsem po práci (byla jsem tam přesčas) jela na svou milovanou Zbraslav. Nejdříve jsem zašla na poštu, pak do knihovny (i když to tady není vidět, ale čtu pořád), tam jsem si popovídala s milou paní knihovnicí a nakonec si odnášela 4 knihy, místo naplánovaných 2. U dcery v bytě jsem se převlékla a pospíchala k řece (jako pokaždé v posledních dnech bylo vedro, ale naštěstí zataženo). Šla jsem na své nejoblíbenější místo u řeky - pod Hradiště, cestou fotila šípkové růže a vlčí máky. Užívala jsem si to. Břevnov je pěkný, líbí se mi, ale mám tady pocit, že objevuji a poznávám...na Zbraslavi cítím, že "tam patřím", ale co nadělám...Dcera přivezla víno a dokonce mi připravila na druhý den snídani. Popovídaly jsme si a ráno jsem jela do práce. V pátek jsem se obávala pomsty Královny, ale zřejmě se spokojila s úterním počůráním mých jediných sandálů :-(. Večer jsem vyrazila na"Noc kostelů". No a co, že sama. Nakonec se ukázalo, že takhle chodí spousta lidí. Užila jsem si krásný koncert v kostele Sv.Ducha, pak překrásnou, skoro magickou atmosféru Týnského chrámu a přednášku o jeho vzniku a výzdobě a nakonec jsem skončila na varhanním koncertě u Sv.Mikuláše. Tam bych nejraději seděla do nekonečna, ale vzhledem k tomu, že nevím, jak je to s posledními tramvajemi, jsem raději okolo půl desáté pomalu odcházela na metro. Nádherně jsem se uvolnila a užila si to. Včera dopoledne nákup a pak cesta na Mělník, kam jsme s dcerou zašly k babičce tchyni. jako vždy se radovala, že nás vidí, hned vytahovala chlebíčky a víno. Návštěva se protáhla a domů jsem se dostala až večer. Na druhou stranu, proč bych neobětovala pár hodin volného času pro něčí radost. Dnes jsem měla naplánováno setkání se dvěma kamarádkami. Šly jsme do krásně zrestaurované Chvalovské tvrze na výstavu "Emoce", kde jsme se poučily a zároveň pobavily, protože byla interaktivní. Další, co jsme objevily byla výstava žáku ZUŠ  na téma "Láska a sdílení", musím napsat, že některé práce mě opravdu velmi příjemně překvapily. Vzhledem k tomu, že všechny restaurace byly obsazené, skončily jsme v indické. Čekání sice bylo hodně dlouhé, ale nakonec se nám podařilo získat i přijatelné jídlo pro dvouletou holčičku jedné z kamarádek a já sama jsem poprvé ochutnala indickou kuchyni. (Ostrá, ale dobrá). Předaly jsme se dárečky, jedna z kamarádek byla v Libanonu, tak přivezla drobnosti, společně jsme daly dáreček pro malou, k jejím druhým narozeninám. Malá pak musela jít domů spinkat a my zbylé dvě ještě šly na procházku k Počernickým rybníkům.

   Týden se celkem vydařil, zdražení nájmu nechávám osudu a nad neodtékajícím odpadem se nemíním nervovat, snad se mi ho podaří pročistit. (Jak říká můj nadřízený - samotná žena s podprůměrným platem nemůže v Praze přežít, ale jestli si myslí, že začnu hledat sňatku a spolunájmu chtivého dědka, tak se plete).

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 15.5. - pondělí 21.5.

 

Nevím proč, ale ač je květen jeden z nejhezčích měsíců a je považován za měsíc lásky, tak nemůžu říct, že by mě v něm (obecně) potkávalo něco extra. Snad jen, že jsem před 30.lety právě v květnu potkala svého Ex manžela, ale to teď těžko říct, zda to patřilo k tomu lepšímu nebo horšímu. Ve středu se narodil jedné mojí hodně milé, přímo milované, bývalé kolegyňce syn (s novým manželem). Přeju jim to štěstí z celého srdce. Ve čtvrtek mě navštívila dcera, což potěšilo především Královnu a v pátek jsem se vydala do Neratovic k očnímu. Čeká mě výdaj za nové brýle a také mám vysychání rohovky. No, sama pozitiva a socilální jistoty :-(. Též jsem se sešla s jednou kamarádkou,bylo to hodně hodně hezké setkání, zašly jsme si na oběd a pokecaly. Zjistila jsem, že nejen já, ale i ona přišla o kamarádku, která byla pro ni hodně důležitá. Také ona se ptá: Proč? Asi už to tak v životě chodí, že musíme přijmout i to, že lidé v našich životech nezůstávají. Ovšem, pátek měl pro mne ještě jedno překvapení a to nemilé. Na poště, (kterou jsem si, mimochodem musela najít),:-)) mě čekal papír, s navýšením nájemného. Bezva. Sotva jsem se začínala radovat, že mi rozpočet vychází skoro tip ťop...sotva jsem si začínala zvykat na Břevnov i na úskalí tohodle bytu. MÁ CENU SE VůBEC ZAŘIZOVAT? V sobotu jsem dala Královně narozeninovou kapsičku, protože už to spolu "táhneme" 7 let (uteklo to), zašla jsem nakoupit a pak jsem, ač to mělo být trochu jinak, odjela na Jižňák. Místo za maminkou na chatu jsme s Princem šli k rybníkům a pak na Hostivař. Vlastně jsme se taky dívali na Britskou svatbu :-). Na Hostivaři bylo úžasně, teplá voda (namočila jsem si aspoň nohy), oblaka, hudba (nějací kluci tam zkoušeli na večerní diskotéku), písek, oříšky. Leželi jsme na molu, občas se zasmáli, pili pivo a mě bylo najednou jedno, že se dívá po štíhlých sportovně oblečených holkách s krátkými rovnými vlasy. Už mi na tom nezáleželo. Roky mi nikdo neubere, krásnější už nebudu a jsem jaká jsem. Naučila jsem se brát to s nadhledem. Jenom vodku moc s nadhledem brát neumím. (Ovšem, i to je moje volba, nikdo mě nenutí v jeho přítomnosti být).  "Je mi hezky", řekl, když jsme se zvedali z mola...Po návratu domů jsem upekla rybu, dívali jsme se na TV, pár tahů z trávy...sama jsem usnula a sama se probudila. A nic mezi tím... Ani jsem nečekala, že nakonec navrhne, abychom přece jen jeli na chatu. Na spoj jsme čekali v Jílovým u Prahy, úžasné městečko. Moc se mi líbilo.Stáli jsme na zastávce, když mě vzal do náruče, úplně mě v ní schoval a řekl nějakému starému pánovi, který tam čekal také: "Taková maličká, taková hubatá, ale mám ji hrozně rád", ale třeba to z něj mluvila už jen vodka...Na chatu jsme šli ještě kus pěšky, ale bylo nádherně, louky kvetly...a výhled dolů z kopce byl přenádherný. Konečně jsem na živo poznala jeho ségru - fajn holka. S maminkou jsme si povídaly na zahradě o zahradě a pak nás odpoledne, vzala jeho ségra, všechny do Prahy. Dnes jsem opět v duchu přemítala o zdražení nájmu, pokud by tohle bylo každoročním pravidlem (kolegyně, co má 7 let služební byt řekla, že ano), tak vážně nemá cenu se zařizovat, protože déle než dva roky bych tohle platit nezvládala. Už teď jsem na hranici - nalej - vylej. Nekupuju si věci pro radost, ale jen z potřeby, do toho občas nějaký ten výdaj v podobě dárků pro rodinu a ...No, nechám to být a pokud k tomu dojde i příští rok, tak to jistí bydlení na chalupě. Topit se naučím a zatím jezdí i nějaké autobusy k vlakům do Krnova...už mi dochází síla na tenhle boj, kdy samotná ženská nemá šanci v tomhle světě přežít. (Vzhledem k tomu, že jsem 8,5 hodiny v práci + 2 hodiny na cestě a vstávám o půl páté, tak mi moc prostoru a už ani síly na další zaměstnání nezbývá). Prostě budu žít, pracovat,poznávat nepoznané lokality a až to přijde, tak se smířím a půjdu. Protože pracovat jen proto, abych mohla chodit do práce, to mi přijde vážně tak trochu (hodně) nad rámec chápání.

 

 

 

 

 

 

Úterý 8.5. - pondělí 14.5.

 

Opět náročné dny. Ve středu jsem odjela na Moravu, cesta teda byla dost složitá, ale nakonec jsem stála před chalupou. Nejmilejší místo na světě :-). Trochu mě zklamalo, že jsem se, místo očekávaného oběda, dočkala akorát věty: "namaž si chleba". (Byla jsem na cestě od rána a kvůli zpoždění jsem si při přestupu v Olomouci nestihla nic koupit). Pak jsem nad tím mávla rukou...Prošla jsem se zahradou a rozplánovala úklid. (Chalupa se víc jak půl roku neobývala a netopilo se v ní, ani nevětralo). Ve čtvrtek jsem začala nahoře v podkroví. Ségry pokoj, můj pokoj a knihovna. Co čert nechtěl, starým vysavačm se mi podařilo vyhodit pojistky. Nikomu bych nepřála slyšet mamku, jak nadává. Samozřejmě, jak už jsem zvyklá, můžu i za globální oteplení. Napadl mě jediný člověk, jediný, kterému nejsem úplně ukradená a navíc rozumí elektrice. Sláva, poradil a povedlo se. Měla jsem co dělat, abych se mu do telefonu nerozbrečela. Po úklidu podkroví jsem se přemístila do kuchyně a jídelny. Mamka sbírá všechno možné i nemožné a všechno to má vystaveno na otevřených policích. Utřít prach z každého kousku byl úkol přímo nadlidský. Ještě když se vezme v potaz, že ze země téměř nikam nedosáhnu. Prostřední teta mi přenesla štafle a obětavě ždímala hadr, navíc otírala některé kýče. V okamžiku, kdy jsme navrhly něco vyhodit, bylo zle. Mamku bylo slyšet na kilometry daleko. Je to marné, je to marné, je to marné...Ivunka má pravdu, nad některými věcmi bych neměla přemýšlet. Abych byla spravedlivá, tak samozřejmě, že už byl oběd a moje zamilovaná zeleninová polívka (je fakt, že mi  nejvíce chutnají jen polévky, které uvaří mamka). Odpoledne jsme trošku oslavili svátek nejstarší tety. V pátek jsem pokračovala v úklidu, tentokrát obývák, předsíně a koupelna s WC (koupelna byla obzvlášť "výživná". Samozřejmě, že jsme si s mamkou opět vyměnily názory (dost nahlas). Jsou věci, s kterými prostě nedokážu mlčky souhlasit a pokud mám dojem, že se chová nespravedlivě (např. k tetám), tak se ozvu. A zase je to špatně :-(. na druhou stranu jsem si užívala ticha, silnice bez aut, zpěvu ptáků, rozkvétající zahrady a když už mi bylo hodně ouvej, tak jsem vylezla na kopec a "povídala si tam s tátou..." Ségra měla přijet večer, ale nakonec jí do toho něco "vlezlo". V sobotu jsem si udělala úklidové volno a vzhledem k tomu, že jsme si s mamkou opět vyměnily názory, sebrala jsem se a šla na starý hřbitov a ke kostelu. Sedla jsem si tam na polorozpadlý hrob dávno mrtvé německé dívky a radovala se z toho, že jí tam roste spousta kopretin, poslouchala jsem ptáky, fotila, zašla ke kostelu, užívala si kvetoucí louky, prostě hledala jsem rovnováhu...okolo poledne dorazily děti z Prahy a za chvíli po nich ségra s neteří. Popřáli jsme mamce, předali jí hromadný dar a odjeli do restaurace, kde ségra objednala oběd. (Trochu jsme cestou zabloudili). Po přípitku a jídle jsme ještě se ségrou vyzvedly dort ve tvaru podkovy a vyjeli směr chalupa.  Tam ségra nachystala uzeninové mísy, víno a naložené maso na grilování. Během odpoledne pak přijel ještě švagr. Celkem jsme se bavili, švagr si procvičoval němčinu s dceřiným přítelem a děti odbíhaly pro pivo do hospody. Na vkus dětí jsme to rozpustili poměrně brzy, takže ještě pokračovaly, což se neobešlo druhý den bez připomínek, neboť samozřejmě, jednalo se o děti moje. Včera přijel pro nejstarší tetu její syn, takže jsem po dlouhé, předlouhé době, viděla jednoho svého bratrance. Na takových třicet let bych to odhadla. Ségra s rodinou odjela ještě dřív, než se moje děti probudily. Sbalili jsme se, rozloučili (já s hodně smíšenými pocity) a rozjeli se směr Praha. Po cestě syn, který frajersky nezapnul navigaci, "zakufroval", takže se cesta ve vedru ještě protáhla. Atmosféra v autě byla dost napjatá (5 dospělých lidí), syn navíc unavený, protože jel opravdu skoro na otočku (což ho, ale nikdo nenutil, mohli přijet už v pátek). V Praze zastavil u jedné ze stanic metra, že rozvážet nás nebude...tak jsme s dcerou a jejím přítelem pokračovali každý svou cestou MHD. Doma mě přivítala Královna, což bylo to nejlepší, co mě mohlo potkat. Uvelebila se mi na klíně a šly jsme brzy spát. Dnes jsem ještě využila dovolené, uklidila jsem, vyprala, zašla nakoupit a vyřídila nějaké e-maily. Těžko říct, jak se cítím...

 

 

 

 

 

Středa 2.5 - pondělí 7.5.

 

A po 1.máji se šlo zase do práce. Nevadilo mi to, někam člověk chodit musí...Ve čtvrtek večer přijela ségra s neteří. Bylo to celkem fajn - 1.návštěva, která u mě v novém bytě přespala. Daly jsme si vínko a v pátek ráno měly ony svůj program a já pospíchala do práce. Odpoledne jsme se sešly u tramvaje, zamířily do obchůdku s keramikou, kde mi ségra koupila (ještě k narozeninám) moji vysněnou keramickou dózu na máslo (s kočkami :-) ). A ještě větší překvapení bylo, když mi v bytě položila na stůl úžasný ubrus (nádherně se tam vyjímá) a na lednici přicvakla keramickou kopretinu. No a pak už nám nezbývalo nic jiného, než se rychle sbalit a vyrazit na Zbraslav, kde jsme měly objednaný stůl v Mexické restauraci. Vypuklo loučení neteře se svobodou. Synova přítelkyně objednala růžová :-o trička s nápisy : "Tým nevěsty" a jedno bílé s růžovým srdcem pro nevěstu. Ségra nás všechny vybavila růžovými frkačkami, sponkami do vlasů a brčky ve tvaru penisu :-o a nevěstu navíc odznakem a kloboučkem :-). Nahastrošené jsme dorazily do restaurace, kde jsme budily trošku zvědavost :-). Objednaly jsme si, popíjely, povídaly si, smály se a já (abych nemusela být na fotkách) převzala roli fotoreportérky. Cca hodinu před zavíračkou přijel pro svou přítelkyni syn, zastavili jsme se ještě u dcery v bytě, nechali tam  s ní neteř a jeli ke mě. Doma jsme ještě otevřely víno. (Jsem přesvědčená, že některé věci by lidé, po vypití určitého množství alkoholu neměli říkat). Pořád si budu pamatovat, co mi ségra řekla a nejen ona, ale i můj syn...Někdy si říkám, jak si můžu věřit a mít sebevědomí...?

   V sobotu ráno nám se ségrou nebylo úplně nejlíp, ale zvetily jsme se, zašly si na krátkou procházku, pozvala jsem ségru na snídani do "Kredence"  pak ji vyprovodila na nádraží, kde jsme se setkaly s neteří. "Už mi bylo i líp", hlásila. No, doufejme, že si to loučení se svobodou užila. Odpoledne jsem ještě zašla k Břevnovskému klášteru a jelikož byla Praha hodně vylidněná, užívala jsem si focení, zpěv ptáků a vůni šeříků. Včera mě ráno překvapil opravář na porouchané WC (byla jsem ještě v noční košili), snažil se a i když to ještě není 100% (na ten starý verk nejsou už ani náhradní díly), tak snad aspoň nikoho nevytopím. Odpoledne jsem vyrazila fotit a číst si na Ladronku. Přiznám se, že mi bylo hodně smutno...dokonce jsem přemýšlela i o tom, že bych začla o víkendech chodit běhat, ale asi to nebude to pravé ořechové, vzhledem k tomu, jak mě v posledním roce bolí kolena. Určitě, ale, až se trochu vzpamatuju ze všech výdajů, objednám materiál a vrátím se k malování šátků. Už mi to chybí. (Jenomže letošní rok je mega-výdajový). No a taky bych od začátku příštího týdne chtěla aspoň na nějaký ten týden vypustit ze svého jídelníčku sladké pečivo.

Dnes byl v práci celkem klid, odpoledne jsem si zajela koupit jízdenku na Moravu a přišla paní z kočičí hlídací agentury. Hrozně bych se chtěla někoho zeptat, jestli mě má rád...jen nevím, jestli by mi někdo odpověděl...

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 23.4. - pondělí 30.4.

 

Je toho spousta, co se děje a možná je úplně jedno, zda se věci ději v pondělí, ve středu nebo v neděli. prostě se dějí...V práci je toho stále hodně a musím přiznat, že mě trápí některé výroky šéfa, ale někdy mám pocit, že je to spíš jeho problém než náš...

   Z pracovního dění: vzpomínám si, že byla nějaká ochutnávka vína, rozloučil se (na rok) jeden z kolegů, odjíždí do Francie - pracovně, v pátek dorazila kolegyňka, která u nás dělala cca před 11-ti lety, přijela ze Slovenska a pobyla s námi celou pracovní dobu, po kterou se normálně zapojila do práce :-). Je stále stejná, přes dvě děti a blížící se 40. Nikdy nezapomenu na okamžik, kdy jsem ji viděla běžet k vrátnici, kde na ni čekal její (teď už manžel), ona mu vběhla do náruče a on ji vyzvedl do výšky. (Taky jsem takhle jednou k té vrátnici běžela...)

   Hned v pondělí se tady neplánovaně zastavila dcera, Královna se mohla pominout radostí a vypadala jako nejšťastnější kočka pod sluncem :-).  Zapálily jsme si svíčku, popíjely vínko a povídaly si. Bohužel,přespat nechtěla.

   V každé volné chvilce chodím fotit.Všechno kvete, celý Břevnov voní šeříkem. 

   Ve čtvrtek mě tady navštívila moje drahá nejmilejší bývalá kolegyňka (skoro dcera). Pořád stejně nádherná, jako byla před 14-ti lety, kdy jsem ji poprvé viděla. Opět těhotná. za 14 dní by se měl malý narodit. Vůbec jsem se nedivila, že přišla v lodičkách na podpatku (prostě to k ní nějak patří), dala si i trochu vína a zanechala tady stopu svého štěstí a krásného úsměvu.

   V pátek jsem se probudila a měla kdesi uvnitř pocit, že něco někde je hodně špatně. Jenom jsem nevěděla co...Řekly mi to kolegyně v práci, že končí masáže, protože ta nejúžasnější ze všech masérek, ta žena s velkým Ž je velmi vážně nemocná. Šla jsem k ní na poslední masáž...brečela jsem, celou dobu mi tekly slzy. Už jsem se v duchu neptala, proč??? Už jsem si neříkala něco o tom, co je a není fér...ona se musí uzdravit, prostě musí!!!

   V sobotu mě vyzvedli mladí a jeli jsme na výlet,původně na Točník, ale nakonec jsme dojeli do Zbečna:-). Asi to tak mělo být. Navštívili jsme úžasný roubený statek u kostela, kde sympatický pán průvodce pekl chleba v kachlové peci (ještě po starém způsobu). Malinká okénka směřovala do dvora, okolo se zelenaly a kvetly stromy, z chléva, kde spokojeně přežvykovaly ovce a kozy (ba dokonce i koník) vylétávaly vlaštovky. Vrátila jsem se v duchu do dětství, do naší vesnice, k paní sousedce, co jsem jí pomáhala krmit zvířata a chodila s ní na kopřivy. "Chtěla bych tady zůstat, péct chleba a být v tom klidu", řekla jsem nahlas. Pan průvodce mi řekl, ať si tedy najdu něco v almaře a můžeme začít :-). Pak mě vzal okolo ramen (oblečený v tom dobovém pekařském obleku) a docela dlouho mě držel. Zřejmě myslel, že mladí starou matku vyfotí, ale ty to ani nenapadlo (naštěstí). Pán byl fakt sympatický :-), vážně jsem měla pocit, že bych zůstala a už nikdy se nevrátila do hluku výpadovky, do spěchu Prahy, do intrik v práci. Všechno je otáza volby...ale umím volit? 

   Pokračovali jsme pak na zříceninu. Mladí se stále někde zdržovali a tak jsem celou trasu ušla sama (dorazili až, když už jsem seděla na hradbách Jenčova. ) Nevadilo mi to ani v nejmenším, šla jsem svým tempem, při stoupání pomalu, po rovinkách rychle, dívala jsem se na zeleň, na rozkvetlé stromy, poslouchala ptačí zpěv a celou dobu jsem myslela na "svoji" masérku, dívala jsem se i za ni a věřím, bezmezně věřím! K večeři jsem měla výborný domácí chléb, který voněl a báječně chutnal :-).

   Včera jsem myslela na Prince a ozval se telefon, volal mi z práce. Jsem šťastná za každý den, kdy tam je a kdy to "dává". Je tak fajn slyšet ho mluvit střízlivě, normálně. Domluvili jsme si dnes setkání na Zbraslavi. K večeru jsem šla fotit na Petřín, seděla jsem tam na lavičce a telefonovala se ségrou. Plánovaly jsme rozlučku se svobodou :-).

   Dnes je úplněk a Čarodějnice - magie nad magii. Proto pojedu na Zbraslav a probudím se tam do májového rána. Ještě se zajdu projít i tady, ale tu zvláštní noc, tu chci prožít tam.

 

 

 

 

 

Pondělí 16.4. - neděle 22.4

 

.Tenhle týden byl docela rušný. V práci teď  dělám  převážně v TK, což je moje nejoblíbenější práce, ale právě u ní dostává nejvíc zabrat moje nešťastná pravá ruka. Hned v pondělí ke mě jela na návštěvu naše paní sekretářka. Bohužel pršelo, ale mělo to i svou výhodu, protože ve zmrzlinárně byla spousta volných míst. Zmrzlinu tam dělají fakt exkluzivní. U mě v bytě jsme pak popíjely čaj a povídaly si. Dostala jsem od ní nádhernou červenou azalku, která úplně prozářila kuchyň. Celý týden bylo nádherné, na můj vkus až zbytečné teplo. Ve volných odpolednách jsem chodila ven a užívala si stromů na Břevnově. Je právě období kvetení, takže krása...Ve středu jsme s dcerou vyrazily na nákup svatbních šatů. Dcera v nich vypadá jako z pohádky, elegantně, prostě nádherně. Nakonec jsem si také jedny koupila, ale nevím, nevím...Nejspíš v nich vypadám přesně jako Fiona ze Shreka :-(. Naštěstí nebyly nijak extrémně drahé. ve čtvrtek jsme s naší paní sekretářkou vyrazily do divadla Bez zábradlí. Ještě před divadlem jsme si daly v centru kávu a pak v divadelní kavárně dvoudecku vínka. U hry "2x Woody Alan" jsme se hodně nasmály, ale byla i k zamyšlení, ze života...V pátek jsem po práci a nákupu vyrazila opět na procházku, chvíli jsem si povídala v parku Kajetánka s dvěma paními, které tam byly s pejsky (abych nezapomněla mluvit :-D ). Včera okolo poledne přijela kamarádka s holčičkou, pozvala jsem je na oběd a pak jsme šly na dětské hřiště k Břevnovskému klášteru. Malá se tam vydováděla a při cestě domů usnula. U mě doma jsme pak s kamarádkou popíjely kávu a povídaly si. Stejně jako naší paní sekretářce, i jí se byt líbí, ovšem se stejnými výhradami, jaké mám já: "Kdyby nebyla výpadovka téměř pod okny - hluk a prach a kdyby sem svítilo víc sluníčko - okna na východ, druhé poschodí a okna jen jedním směrem, ještě stíněná další zástavbou. Dnes jsem si naplánovala výlet do Šárky, ale nakonec jsem se rozhodla pro Oboru Hvězda, kde jsem ještě nikdy nebyla. Zaujaly mě tam prastaré památné stromy, na jeden z nich jsem si položila obě ruce (je umístěný za dřevěným plůtkem). Nádherně tam zpívají ptáci, všechno se zelená, ale bohužel, dopravní ruch dosahuje i tam. A taky jsem měla pocit, že se všichni Pražáci zbláznili a zapomněli chodit, po všech pěšinách a pěšinkách se běhá. Nechápu, proč někdo kvůli tomu jde do přírody a pak běří, nehledí v pravo vlevo a ještě má na uších sluchátka. No, zkrátka jsem stará, to bude tím a nerozumím moderní době.

   Královna mi dává zabrat, značkuje jako divá. Nemůžu se na ni zlobit, těžko si zvyká, vždyť se pořád jen stěhujeme a navíc je tady hluk a slyší psy. Není divu, že se bojí. 

 

 

 

 

 

Neděle 8.4. - neděle 15.4.

 

Dny bláznivě běží, nestíhám. Mám chuť psát, ale večer už jsem unavená...V práci to celkem jde, občas mám i pocit, že mě to tam ještě pořád baví. Hlavně jsem ráda za naši paní sekretářku :-).

  Na byt se snažím zvyknout, ale jde to dost těžko. Copak dopoledne, kdy sem svítí ta troška sluníčka, to by ještě šlo (jenomže to je jen o víkendech...), ale po zbytek doby, šero a ticho (tedy, když pominu rachot z Pražského okruhu). Zařizování je na mrtvém bodě, syn nemá čas a já si, zatím, marně říkám, že bych to měla mít hezké aspoň sama pro sebe. Jinak se snažím chodit ven, třeba rovnou z práce, abych si užila sluníčka a  kvetoucích stromů. U Břevnovského kláštěra je fakt krásně. Ve středu jsem jela k dceři na Zbraslav :-), zašla jsem si tam do knihovny (popovídala s milou paní knihovnicí a s paní ve vinotéce). S dcerou jsme si povídaly u vínka a ve čtvrtek ráno jsem jela od ní do práce. (V autobuse jsem se potkala s paní, se kterou jsem dříve jezdívala, takže další příjemné setkání). V pátek lilo jako z konve, takže jsem udělala jen rychlý nákup a trošku poklidila. Včera dopoledne jsem si udělala vycházku přes Pohořelec do Petřínských sadů. Stromy kvetly jako o závod, nejkrásněji magnólie u brány Strahovského kláštera, poslouchala jsem ptáky a zavolala "mojí" Ivunce. Hrozně mě potěšilo, že dostane ocenění za svou práci pro charitu. Mám z toho obrovskou radost a myslím, že si to vážně zaslouží. Samozřejmě, že nesnáší publicitu a nadává už dopředu :-). Taky mi sdělila, že jedna milá "Víla" se konečně stěhuje do vysněného domečku. Splní se jí přání a bude tam šťastná. Taky, kdo by nebyl, v tak nádherném prostředí. Jednou...jednou bych to chtěla...žít někde blízko přírody, bez provozu, bez chaosu, jednou...Odpoledne jsem opět jela k dceři na Zbraslav (je tam nádherně), protože jí v pátek trhali "moudrák". Tentokrát jsem se nezdržela na noc, protože jsem ještě pokračovala na Háje. Bylo to hezké, fakt hezké, historický film, držení se za ruce, zmrzlina po večeři. A dnes ráno vstávání v pět, lentilky do kabelky, cesta na zastávku pod kvetoucími stromy, běh na autobus (ještě mi to běhá, aspoň na krátké vzdálenosti :-D ) a dvě pusy na rozloučenou v metru. Doma jsem ještě zalezla do postele, ale vyhnala mě z ní sms od syna, protože změnili plány a místo návštěvy u mě, že prý mě jen vyzvednou, zastavíme se pro sushi a pak společně půjdeme na veletrh "For pets". (Dostala jsem na něj volnou vstupenku od "hlídací kočičí slečny"). Byla tam spousta zajímavých věcí, ale bohužel,také kočičky bez domova, některé se podařilo umístit, ale jiné...kdyby to jen trošku šlo, vzala bych si je nejraději domů všechny. (Tak jsem aspoň naházela do kasiček všechny drobné, které jsem u sebe měla). A doma mě už čekala ta moje, zrzavá příšerka :-).

 

 

 

 

Neděle 25.3. - sobota 7.4.

 

Tak chodím do práce a snažím se zvyknout v novém bytě. Jsou věci dobré a věci horší. Z těch dobrých - teď kvete strom před okny...z těch horších, sluníčko sem moc nesvítí a hluk z hlavní ulice je dost nepříjemný (naštěstí okna dokonale těsní).

   Zařizovat se mi moc nechce, ale třeba to ještě přijde.

Velikonoce jsem prožila v Hlučíne, většinu času sama, ale dost jsme byly i s tetou D. Myslím, že jsme si to užily :-). Dostala jsem od ní luxusní čokoládu, která nejen úžasně vypadá, ale i skvěle chutná. Mamku jsem viděla jen sporadicky, ale asi to tak být mělo.

   Z nádraží mě přivezl můj nejlepší přítel, byly jsem unavená, nastydlá, vyčerpaná. Nejraději bych brečela a schoulila  se mu do náruče. Jenomže život je sakra složitý a já jsem velká holka. Má svých starostí dost a nepotřebuje k nim připočítávat ještě mě. V jádru byly ty dny v Hlučíně hezké a jsem ráda, že mám tetu D.

  V práci teď je volněji, což není špatné. Ve volnu kecám s naší paní sekretářkou :-). V pátek měla jedna holčička už 10 narozeniny, moc jsem na ni myslela. Tolik bych ji chtěla vidět, ale možná, že už je to slečna a není zvědavá na nějkou obstarožní "rádobytetu".

   V týdnu u mě byla chvíli dcera a také jsme byli se synem na Vítkově. Užili jsme si tu procházku a pak mě pozval na kávu. Jsem moc ráda, že ho mám.

   Královnu hlídala o Velikonocích kočičí agentura, je to sice hodně, hodně drahé, ale jsem moc ráda, že je o ni postaráno :-)

   Dnes jsem se vydala na procházku k Břevnovskému klášteru. Je nádherný, ale zbytečně moc lidí...šla jsem pěšinkami, kde nikdo moc nechodil a došla až ke hřbitovní zdi. Brána však byla zavřená. Od nejlepšího přítele vím, že je tam pochovaný Karek Kryl. Kousek od zídky seděl v trávě kluk, pozdravil mě a dali jsme se do řeči. Něčím mi připomínal Prince a něčím jednu platonickou lásku....Doprovodil mě ke vchodu hřbitova, ale hrob jsem našla sama a také jsem u něj sama postála...pak jsme šli na Ladronku, kde mi koupil pivo a povídali jsme si na lavičce. Jenomže čím dál tí víc směřoval svůj hovor k sexu, k mé, údajné přitažlivosti a k nabídkám...Ne, tohle vážně nechci, ne takhle. Chci potkat člověka, pro kterého bude důležité, jaká jsem uvnitř a ne, jak vypadám navenek. Člověka, který dokáže sdílet pocity...

     Proč, sakra, jsem pro každého jen sexuální objekt? A to i v teniskách, ostříhaná úplně na krátko, nenalíčená a ve sportovním...

   

   

 

 

 

 

 

Neděle 25.2. - sobota 24.3.

 

To, co se dělo, když jsem byla bez internetu (jsem trouba, kdybych nezapojila obrácen nodem, mohla jsem už ho nejméně 4 dny mít), najdete někde tady, v jiné sekci.

   Pomalu se s Královnou zabydlujeme na Břevnově, chodím do práce, objevila jsem tady už i knihovnu :-) a chystám se na první procházky. Cítím se hodně sama a dcera mi opravdu schází.

   Musím moc a moc poděkovat svému synovi za pomoc při stěhování a zařizování a ostatním přátelům, kteří mě podporovali, na dálku, telefonáty a sms-kami. Taky jsem vděčná kolegovi, který mě, spolu s mým synem, pomohl přestěhovat a kolegyni (našípaní sekretářce), která mě trpělivě poslouchala a povzbuzovala.

 

 

 

 

 

Pondělí 12.2. - sobota 24.2.

 

Dny ve znamení práce, přesčasů a pocitů, že vlastně nevím, co bude nebo nebude. Nic moc jsem si neplánovala, snad jen oslavu Valentina s dcerou. Pravda, mohla jsem být i s Princem (dost jsme si volali), ale tenhle den prostě mám spojený s šampíčkem, s jahodami a s dcerou. Vím, je to divné, ale je to tak. V pátek (16.2.) výročí, tolik, tolik let už uplynulo od toho dne, kdy jsem s jednou kamarádkou ze školy přijela do Martinova a potkala jsem tam člověka, který mi zůstane navždy otisknutý do duše. Ještě i po tolika letech nosím úplně jednoduchý prstýnek, o kterém věřím, že byl věnovaný z lásky.... V sobotu byla dcera navštívit syna a společně s ním koupit oblek. Syn pak u ní přespal a dokonce se i na chvíli zastavil tady u mě. V neděli jsme se s dcerou vypravily k babičce na Mělník. Ráda jsem i viděla, i když některé věci bolí ještě i dnes. Nikdy nedokáže beze zbytku odpustit to, jak se Ex manžel provinil z loajality a z lásky ke své nové ženě, na našich dětech. V tom vážně neuvažuji racionálně, ale pouze jako samice, která brání své mladé za každou cenu. V úterý 20.2. jsem se sešla na Vyšehradě s bývalou kolegyní z úplně prvního zaměstnání ve sklárně. V nějaké exotické restauraci jsme si poručily neméně exotickou palačinku, která něla brčálově zelenou barvu a kamarádka o ní pronesla, že ji patrně vyrobili z plastelíny. Vydržely jsme se tomu docela dlouho smát. Přivezla s sebou svatební fotky starší dcery a též fotky vnoučka. Při pohledu na její dceru ve svatebním mě něco napadlo, ale prozíravě jsem si to nechala pro sebe (některé věci není třeba ventilovat). Miminko je roztomilé. A kamarádka žije pestrý život. Především se svým mužem hodně cestují na motorce (i do zahraničí). Taky bych si to přála, ale asi si přeji nějak špatně a nebo málo...Ve středu 21.2. se stal pravým dědečkem jeden bývalý kamarád (moc mu to přeju), protože právě tam to nebylo vůbec jednoduché. A také mi bylo oznámeno, že inženýr, kterému jsem dělala papíry už o moje služby nestojí. (Pravda, když se zhruba před 14 dny ptal, jak to letos bude, nemohla jsem mu, vzhledem ke stěhování, dát jasnou odpověď). Našel si tedy nějakou slečnu (a myslím, že nejen na ty papíry). Škoda a nejen přivýdělku...Občasná viděná s ním byla příjemná, stejně tak jako procházky nebo ukázky fotek. Prostě postrádám onu pravou přitažlivost, kterou mají starší ročníky pro mladší muže. S tím nic nenadělám...(A další pravda je, že jsem to právě s ním držela pouze na té pracovní úrovni). Další člověk, který mi zmizel ze života... Také večer přijel syn, měl tady nějakou brigádu. Chvíli jsme všichni seděli, povídali si a a bylo to moc příjemné. Objímal mě okolo ramen a Královna chodila mezi námi a nechávala se hladit :-) Včera jsem se dověděla, že mám konečně jasno, ale jak už jsem tady psala na jiném místě - nevím a bojím se. Dnes jsme slavili narozeniny synovy přítelkyně. Syn upekl kachnu se zelím, hráli jsme aktivity a moc jsme se nasmáli. Užili jsme si příjemný den. No a pochopitelně jsem ve volných chvílích chodila k řece a užívala si poslední dny na Zbraslavi...

 

 

 

 

Pondělí 5.2. - neděle 11.2.

Co se vleče, neuteče, ale někdy mám pocit, že některé věci se vlečou přímo nesnesitelně, zatímco jiné běží o překot. Obě s dcerou jsme nervózní, nevíme dne, nevíme hodiny...a majitelé v bytě pode mnou zatím pilně hoblují, škrábou, vrtají, práší a přesouvají nábytek. Nejlepší doba na tyto úpravy se jeví okolo půlnoci a později. No a samozřejmě, ničeho se člověk nedovolá. V pondělí jsem si zašla i do knihovny, protože vážně nevím, jak dlouho ještě...V úterý po práci jsem jela na Jižňák. Dlouho jsem se tam necítila tak příjemně. Dostala jsem i oběd na druhý den do práce a užívala jsem si spoustu drobných pozorností, které člověk,když je sám nemá, proto je umí o to víc vnímat. Ve středu jsem zůstávala v práci do večera. Kolega, s kterým pracuji byl moc fajn, uvařil nám v pauze kávu a nabídl buchtu, kterou pekla jeho žena. A ta vážně peče výborně. Domů jsem přijela zralá akorát do postele, ale po půlnoci mě vzbudily úpravy na bytě pode mnou :-(. Ve středu operovali synovu přítelkyni, ale vzhledem k chřipkové epidemii jsme ji nemohli jet navštívit. Ve čtvrtek jsem po práci jela k synovi, podívat se na jejich nový podnájem. Byt hezký, moderní, prostorný, ale nájem, jako všude v Praze, nehorázný a hlavně, aby je tam aspoň chvíli nechali. Pohrála jsem si s králíčkem a dali jsme si se synem víno. V pátek jsem, díky přesčasům, byla v práci jen krátce, využila jsem toho a šla si odpoledne lehnout. Včera jsem odnesla spoustu oblečení do kontejnerů na charitu a po obědě jela navštívit kamarádku a její malou holčičku. Malá je vážně roztomilá kočička, jen škoda, že se o ni kamarádka tak nehorázně bojí a skoro nic jí nedovolí. Koupili si nový byt a je skutečně pěkný a výborně řešený. Večer jsem se po dlouhé době dívala u dcery na TV "Atlas mraků". Musím napsat, že mě film opravdu zaujal a ani na okamžik jsem nelitovala svého rozhodnutí, ač trval téměř do 23 hodin. Dnes jsem něco málo uklidila, zabalila, vyprala, uvařila a odpoledne jsem se šla projít. Chvilkama svítilo i sluníčko, tak jsem poslouchala ptáky a užívala si pohled na Zbraslav. prohlížela jsem si nádherné vily a říkala si, jaké asi musí být, bydlet takhle. Chtěla bych to? Mám tady vyhlédnuté dva domky (úplné ruiny), které bych, v případě, že bych přišla k penězům, koupila a nechala zrenovovat. je to taková moje malá hra na "kdyby bylo..."

 

 

 

 

Pondělí 29.1. - neděle 4.2.

 

V pondělí jsme se po práci sešly s kamarádkou na Vyšehradě. Je to pro mě jedno z nejkrásnějších míst v Praze. Vyprávěla mi o své nové práci. Bývaly doby, kdy jsem se ptávala sama sebe, proč ona vždy natrefí nebo je "natrafena" do tak dobrých zaměstnání. Teď je to jinak. K člověku přichází to, co k němu přijít má, tudíž jsem se přestala ptát. Prostě je to tak osudem dané. V úterý ráno jsem si prohlédla jednu z karet (které mi chodí z nějaké věštírny na fb), byla dost zajímavá...a v práci jsem se dověděla, že...(jelikož jsem poučena, že co je psáno, to je dáno a nejlépe v papírové podobě, tak budu trpělivě čekat, až si na to lejstro sáhnu). Jinak jsem v práci pobyla do večera, v důsledku čeho jsem si ve středu vybrala NV a jela jsem se kamsi podívat. Nebudu zapírat - žádná hitparáda, aspoň pro mne. Nechci ovšem házet flintu do žita, třeba se to ještě nějak vystříbří...V noci přijela dcera z ciziny. Královna se mohla zbláznit radostí. Během čtvrtka mi dal vědět syn, že už jsou přestěhovaní v novém bytě. Hned po stěhování odjeli na hory, vzali s sebou i králíčka. zřejmě nejsme s Ryksou způsobilé k hlídání :-). V pátek jsem opět balila a dlouho jsme si povídaly s dcerou. Včera jsem ji pozvala na oběd a ona pak na oplátku mě do kina. Šly jsme na "Zoufalé ženy dělají zoufalé věci", ale čekala jsem od toho víc. Dnes jsem opět balila, třídila, zašla nasypat do krmítka k řece (ráno nádherně sněžilo, ale sníh nevydržel) a procházka parkem. Dcera odjela na nějaký koncert. Taky jsem dnes uvařila klasický oběd, abych to nezapomněla :-). A začalo mě bolet koleno :-(, Na druhou stranu, jen tak z hecu jsem si (při tom třídění) zkusila šaty, ve kterých jsem před cca 100 lety :-D maturovala. A ono ejhle, vešla jsem se do nich. Prvavda, vypadala jsem v nich tenkrát líp, ale to, že jsem je dokonce i zapla, tak ten fakt byl příjemný.

   V bytě pod námi probíhá rekonstrukce, tak se snad už propukne akce "Škatule, škatule, hýbejte se"

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 22.1- - neděle 27.1.

 

Volby, volby a ještě jednou volby. Hádky mezi lidmi, hádky, mezi přáteli a hádky v rodinách...Sama za sebe mohu napsat, že jsem nesouhlasila ani s jedním z kandidátů a přála jsem si, aby stávající pan prezident se ctí odstoupil a uvolnil tak postup dalšímu kandidátovi, který se pro mnohé lidi z mého okolí (a pro mne též) jevil přijatelnější, než jeho soupeř. Nestalo se tak...Volby rozdělily zemi...bohužel, ač je lidstvo na planetě milióny let, stále se nanaučilo hledat to, co jej spojuje, ale naopak bazíruje na tom, co jej rozděluje...

   V týdnu, kromě práce jsem si zašla ke kadeřnici, sbalila opět nějaké věci a ve středu navštívila syna (naposledy v jejich bytě, ze kterého se koncem týdne začali stěhovat). Pomazlila jsem se králíčkem, v duchu smekla nad malováním (obrázek) synovy přítelkyně, popovídala si se synem o politice a večer mě odvezl domů, kde mi vyměnil prasklé žárovky a též přivezl spolu se mnou stelivo pro Královnu. Ve čtvrtek byli v bytě opět zájemci o podnájem, mimochodem příšerní, jak jsme se shodli s realitním makléřem. Kéž už by se to nějak vyřešilo. Včera odpoledne jsem jela navštívit kamarádku na Háje, přestěhovala se do nového podnájmu (nádherný byt v novostavbě, jen pár bytů a okolo klid a příroda. Má štěstí i v tom, že jí byt pronajali přátelé a chtějí za něj opravdu jen směšnou částku. Potěšilo mě, že ještě existují lidé, kteří nechtějí na všem jen rýžovat peníze.) S kamarádkou jsme si perfektně popovídaly a sledovaly výsledky voleb. Dokonce jsme si přiťukly i červeným vínem, ale opravdu ne na oslavu. Z mého pohledu by nebylo co slavit ani v jednom případě...

Dnes ráno za oknem opět šedivá obloha a pošmourno, Královna stále mňoukala a pocity...nic moc. Zašla jsem nakoupit, což byla zároveň i procházka, protože se mi nechtělo jít nikam a nic dělat a pak jsem si jen četla a četla. Zvláštní pocit, nechtěla jsem být s nikým a nechtěla jsem být sama. (Ségřiná kočička už je v kočičím nebi, už ji nic nebolí, stalo se to dnes dopoledne...)

   Moc se mi stýská, sama nevím po kom a po čem, možná po někom, kdo by mě měl rád...

 

 

 

 

 

Pondělí 15.1. - neděle 21.1.

 

V práci se vše začalo vracet do starých kolejí, což znamená, že je jí zase až až. Také se objevili další zájemci o byt. Přiznám se, 

že by se mi opravdu ulevilo, kdybych už znala přesný termín stěhování. Začátkem týdne mi jedna z andělských karet na FB prozradila radostnou událost v rodině. A skutečně,potvrdilo se to hned večer :-). Mám z toho fakt velkou radost. Také jsem navštívila masérku, moc se mi ulevilo a to, jak už to bývá, nejen na těle, ale i na duši. Dcera opět odjela do zahraničí, takže jsme osaměly s Královnou. Pomaličku stále balím a uklízím. O víkendu jsem se zašla projít, nasypat ptáčkům a takové ty věci, na které není jindy moc času. Koupila jsem si pro radost kytku tulipánů :-) a nedělní ráno mě přivítalo sněhem. Rozhodla jsem se vystoupit ze své komfortní zóny a zajet na Hrad, abych vystála frontu na korunovační klenoty. Jela jsem sama, ale asi v polovině fronty se se mnou dala do řeči jedna paní z Krkonoš, která tam byla s přítelem a postiženým synem. Tohle bylo fakt poučení, optimistická, veselá a snažící se synovi ukázat co nejvíc, dokud jí zdraví slouží. Nad tímhle vážně smekám. Navíc fronta postupovala Jižními zahradami, ze kterých byl nádherný pohled na Prahu pod námi. Vladislavský sál už sám o sobě na člověka působí impozantně. A což teprve klenoty...představila jsem si Karla IV. a ty, co následovali po něm...škoda jen, že se člověk nemohl více zdržet a vychutnat si ten pohled déle. A další škoda, že ve stínu koruny jsem se na jablko a žezlo nesoustředila tolik, kolik by tyto skvosty zasluhovaly. (No,původní gotické mají stejně ve Vídni, takže budiž mi to omluvou). Po návratu domů jsem si zalezla do horké vany a rozmrazovala nohy :-). Ale stálo to vážně za to.

   Tento týden oslavily narozeniny moje dobré duše - teta D. a Ivunka. Ta, ať se jim oběma daří :-).

Bohužel, sestře onemocněla kočička, nezbývá, než držet palce, aby to zvládla a uzdravila se!!!

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 8.1. - neděle 14.1.

 

 

Vzhledem k tomu, že mi před chvílí všechno napsané zmizelo napíšu jen to, že balím, balím a balím.

 

Pondělí 1.1. - neděle 7.1.

 

Novoroční cesta na Moravu proběhla v pohodě, dokonce mi nějaký cizinec ve vlaku pomohl sundat kufřík. Jasně, pro české chlápky už jsem hezkých pár let neviditelná. Ségra mě čekala na nádraží a sotva jsem se přivítala s mamkou a švagrem,šly jsme spolu a ještě s mamkou ven na procházku. Vzaly jsme i jejich retrívra :-). S mamkou jsme si při procházce povídaly a ségra šla s pejskem napřed. Pochopitelně, že měli krásný stromeček a nádhernou výzdobu, jako každoročně. Sama sice razím heslo "méně znamená více", ale u nich to neplatí a nikomu své názory nevnucuji . Mamka už chtěla domů, ale my se ségrou jsme si udělaly ještě jeden okruh a přitom jsme si popovídaly o všem možném.Pochopitelně jsem mluvila hlavně o své bytové situaci.Ne, že bych chtěla ségře přidělávat starosti, ale je hrozně fajn se o to s někým podělit a vědět, že třeba i někdo pomůže. Večer jsme se všichni dívali na Marii Terezii. Také v úterý jsme se šly se ségrou večer projít. Přes den jsem mamce pomáhala vařit a povídaly jsme si spolu. taky jsem si užívala ségřiných kočiček a její krásné zahrady. Ve středu od rána sněžilo, nádhera. byly jsme se ségrou domluvené, že dorazím pěšky do města a zajdeme se podívat do kostela na betlém. Cesta ve sněhové vánici moc pohodlná nebyla, ale všechny ta zasněžená krása stála za to. Bohužel, betlém naposledy ukazovali v úterý. Večer jsme si, jako každý den, daly se ségrou vínko a povídaly jsme si v zimní zahradě. Rozloučily jsme se spolu a moc mě potěšilo, když mi řekla, že to třeba neumí tak říct, ale že jí na mě opravdu záleží. Jsme každá úplně jiná, máme jiné zájmy, jiné priority, ale přece jsme sestry :-). Ve čtvrtek ráno jsem se rozloučila s mamkou a švagr mě odvezl na nádraží. Dorazila jsem do města, kde jsem kdysi bydlela. První moje cesta vedla k tetě D. Sotva jsem se vybalila, pozvala mě teta na kávu. Obhlídla jsem její nádherně útulný a sladěný byteček a vypravily jsme se do města. Tam jsme prolezly pár obchůdků, koupila jsem jí dáreček k jejímu lednovému jubileu. (No, řekla bych, že to vyrobili přímo pro ni :-) ) a teta mě pozvala na palačinku a víno do "Domácí cukrárny". Pak mi ještě koupila kytičku a já zas koupila kytičku pro spolužačku ze základky, kterou jsem se chystala navštívit druhý den. Večer jsme poseděly s tetou v jejím bytečku a úžasného vína a pohoštění. V pátek dopoledne jsem vyrazila ke spolužačce, kterou opravdu moc obdivuji za to, jaký má přístup a pohled na život. Perfektně jsme si pokecaly, radovala se z kytky a já z dárečků, které mi dala. Rozhodla jsem se, že nádherný perníkový betlémek nechám mamce. (Kamarádka je perníková kouzelnice). Okolo poledne jsem pozvala tetu na oběd a ona mě na oplátku do zámecké cukrárny na kávu. Pak jsem si ještě koupila pár svetříku (za peníze, které jsem dostala k Vánocům od babičky - tchyně) a večer jsme se s tetou vydaly do "Červeného kostela" na koncert souboru Calata, který hraje středověkou hudbu. Bylo to zakončení svátečního období a bylo to nádherné. Navíc jsem se nadchla interiérem kostela, který jsem viděla poprvé. Díky tetiné přímluvě jsem se dostala i do patra, odkud jsem si mohla všechno vyfotit. Den jsme zakončily opět u tety, skvělým vínem. Celá dovolená byla moc fajn, hlavně všechna ta setkání s blízkými a milými lidmi. Včera už jsem se byla jen rozloučit a vrátila se opět do Prahy. Královna už čekala na schodech a doma na sedačce dcera. Syn mi volal hned ráno a zval mě na nedělní oběd, ale to se mi chtít nebude, zas cestovat přes celou Prahu. Dcera mi dokonce nakoupila :-). Dnes jsem odstrojila stromeček, likvidace jehličí mi trvala skoro dvě hodiny :-(  a začala dávat dohromady krabice a balit. Dcera měla koupeného lososa, takže jsme si ho udělaly k obědu. (Což zajisté nejvíce potěšilo naši chlupatou dámu). A pak už jsem jen balila a balila. Takže mám sbalený jídelní a čajový servis a dvě velké krabice knížek. Zítra poprvé v novém roce do práce.

 

 

 

 

 

 

2017

 

 

Středa 27.12. - neděle 31.12.20

 

 Od středy do pátku jsem chodila do práce, ale nevadilo mi to. Jednak tam nebylo moc lidí, takže se o mnoho líp dělá a potom, měřím docela ráda. Navíc jsem si uvědomovala, že ani tahle práce není samozřejmost :-). Doma jsem si četla nové vánoční knížky, užívala si kočičajdy a taky občas pokecala u čaje s dcerou a jejím přítelem. V pátek pro mě do práce přijel syn s přítelkyní a odvezli mi domů nastřádané krabice, do kterých budu balit. V sobotu jsem zašla na nákup a samozřejmě taky na procházku. Snažila jsem se každý den být venku a ještě si co nejvíce užít Zbraslavi. Na Silvestra jsem si dopoledne zašla taky ven, uvařila jsem nějaký oběd pro mladé i pro sebe a odpoledne jsme se vydali na procházku podél Vltavy. Došli jsme až do Modřan. Dcera cestou krmila labutě a kačeny, já fotila a užívali jsme si nádherný slunečný den. Sice nejsemv angličtině žádná hvězda, ale aspoň trošku si s jejím přítelem popovídám. Večer jsme nachystali pohoštění a udělali si malou soukromou oslavu Silvestra. Na TV jsme se kvůli jazykové barieře moc nedívali, ale trochu jsme povídali, zavolal syn, který byl s přítelkyní a králičicí na horách, zavolal Princ, (bohužel hodně podroušený:-( )...Šla jsem si dokonce i lehnout, ale pak mě přišla vzbudit dcera, abych nezmeškala přípitek.Dívali jsme se z okna na ohňostroje a při hymně jsme s dcerou spontánně začaly zpívat...Popřáli jsme si anglicky, česky i německy :-), připili si, dali si pusu a pak zavolala ségra. Rozloučila jsem se s dceřiným přítelem (objímal mě a říkal, že takové objetí po mně posílá "babíčce" a též, že moc zdraví rodinu na Moravě). Zalehly jsme s Královnou do pelíšku. Kdo ví, co nám přinese nový rok...

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 18.12. - úterý 26.12

 

V práci jsem byla skoro pořád v chladovce, ale předsevzetí, že "Chiméry" dokončím před Vánocemi jsem splnila. V úterý jsem do práce nešla, protože jsem byla objednaná k zubaři do Neratovic. Naposledy jsem navštívila tuhle paní zubařku, která se rozhodla odejít do penze. Od začátku, co jsem bydlela v Čechách jsem chodila pouze k ní. Také jsem se sešla s bývalou kolegyní ze Spolany, s kamarádkou, která už mě jednou zachraňovala v bytové situaci (když mi podnájemnící vybydleli byt). Nyní byla opět ochotná nabídnout mi pomoc...kdo ví, zda ji nebudu muset přijmout...Strašně ráda jsem ji viděla. Přiznám se, že na další známé už jsem neměla sílu, i když bych je jindy viděla ráda. Ve středu jsme měli v práci malé posezení u pizzy, cukroví a vína. Odpoledne jsem jela k Princi, protože jeho maminka měla svátek. Byla jsem až dojatá, jak je na mě hodná. Měli už ozdobený stromeček, svátečně prostřela a k večeři jsme měli řízky s bramborem, zeleninový salát a lehké červené víno. A ještě mi připravila i svačinu do práce. A taky dárečky jsem od ní dostala. Samozřejmě, že jsem jí taky pár maličkostí přivezla. Už nejsem zvyklá, aby mě v noci někdo držel v náruči a celou noc mi něco povídal...jasně, člověk, který propadl alkoholu nic veselého vyprávět nemůže. Neodpovídala jsem, jen mlčela...poslouchala...ráno mi připravil snídani a odešla jsem do práce. Ve čtvrtek jsme si s kolegyněmi a kolegy popřáli hezké svátky, nejvíc s naší milou sekretářkou. Také jsem měla poslední masáž před Vánocemi, takže jsme si popřály i s vědmou masérkou a pomalu byl čas jet nakoupit ještě poslední dárky pro naše zvířecí dámy :-). V pátek dopoledne jsem zajela na nákup, měli všechno, kromě lososa :-(, uklidila celý byt (tedy, uklidila v mezích normy, neboť nevím, co uklízet na bytě, z kterého se musím brzy vystěhovat :-(. V pozdním odpoledni jsem jela do Brandejsa péct vánočku, jako každý rok. Bohužel, jako každý rok to nebylo...Naše bytová situace, jak jsem se dozvěděla, je ještě mnohem komplikovanější, než se zdálo na začátku prosince :-(. Ne, neměla jsem své "nejkámošce" za zlé, že je na straně svého muže, ale možná jen to, že kdyby mi už kdysi řekla, jak se věci mají, mohla jsem se já i dcera, některým nepříjemnostem vyhnout. Peníze, peníze, peníze, jediná modla lidstva...Nikdy mi z toho nepřestane být smutno. Ze všeho nejvíc se mi chtělo brečet, ale nic by to neřešilo. Šly jsme se projít vánočním městem, pekly vánočku, poslouchaly koledy, pily víno, ale nějak jsem se v tom perfektně "vystajlovaném" bytě už necítila dobře. A to, že jsem měla nepříjemnou předtuchu - už pár dní, se potvrdilo. Ten den umřel strejda, ten, co byl jen o 14 let starší než já, ten, co u nás bydlel, ten, co s námi hrál na schovku, ten, co nám nosil bonbóny...V noci mě rozbolela hlava (ne z vína), vždycky, když jsem hodně rozrušená, nastoupí migréna...V sobotu po snídani jsme nasedly do auta a jely do Billy na Prosek, za nehoráznou sumu jsem tam sehnala lososa a "nejkámoška" se chystala pokračovat v nákupu. Odjela jsem "domů". Stoupla jsem si ke sporáku a připravila polévku, salát...dcera odjela pro svého přítele a po jeho příjezdu spolu krásně ozdobili stromeček .  Večer mi volal Princ a řekl tu kouzelnou větu: "Miluji tě...", ale řekl to on nebo vodka v něm??? To je ten problém...Na Štědrý den ráno jsem se zašla projít okolo Vltavy :-)a pak se pustila do příprav oběda. Přijel syn s přítelkyní a přivezl mi úplně pohádkovou kytku bílých růží. Poseděli jsme, dali si víno, vyměnili dárky...Pak už jsme se začali připravovat na večeři. Dceřinu příteli naštěstí vše chutnalo. Udělali jsme pár fotek a s vínem, cukrovím a sýry odešli k dceři, dívat se na pohádku. Bohužel, jazyková bariera nedovolila jejímu příteli si ji vychutnat. Plánovali jsme půlnoční, ale byla jsem tak unavená, že jsem to vzdala. I tak jsem vděčná za uplynulý rok a poděkovat mohu i na jiném místě, nejen v kostele. Na Boží Hod jsem odjela k na oběd k synovi a jeho přítelkyni. Po obědě jsme se synem jeli k babičce na Mělník. Předala jsem jí nástěnný kalendář s fotografiemi dětí, byla dárkem nadšená. Uvědomila jsem si, že největší štěstí je,když člověk někomu věnuje kousek štěstí :-). Připily jsme si s babičkou na nový rok a na zpáteční cestě jsme si se synem hodně dobře popovídali. K večeru k nim pak dorazila dcera s přítelem, všichni jsme obdivovali králičici Lussy a při vínu (za pomocí Německo-českého slovníku) hráli Aktivity, které jsem synovi nadělila pod stromeček. Pak mi řekli, že mají pro mě ještě jedno vánoční překvapení a na zpáteční cestu mi zavolali a zaplatili taxíka. (Kdyby synova přítelkyně nepila, skoro bych se těšila, že to bude ještě nějaké o hodně lepší překvapení :-) ). Na Štěpána jsem se opět šla projít okolo řeky - bylo nádherně, dojedly se zbytky, podívaly jsme se s dcerou na pohádku a den spěje ke konci. Zkoušela jsem volat Princi, ale nějak nebyl na příjmu...Tak možná ještě Popelka a zítra zas do práce...

 

 

 

 

Pondělí 11.12. - neděle 17.12.

 

Začínám bláznit ve velkém, protože jak jinak vysvětlit, že se budím po 3 hodině raní  a v práci už jsem hodně před 6. Je fakt, že práce je (ZATÍM) jediná jistota, kterou mám a vím, co tam mám dělat. Tohle bych do sebe fakt neřekla...V úterý jsme si zašly s kolegyněmi na oběd do jedné z dobrých restaurací v Krči, kde skvěle vaří. Odpoledne se zase dostavili zájemci o pronájem bytu a dověděla jsem se, že mě tady majitelé nechají bydlet pouze do konce ledna. Snažila jsem se připomenout, že původní domluva byla únor, ale prý se nedá nic dělat. No, tak nedá, no...Takže už jsem zabalila pár drobností. (Všechno zlé je k něčemu dobré, aspoň nemusím bláznit s vánočním úklidem, pravda, vánočně to tady nevypadá, už jsem posundávala i obrázky ze stěn). Ve středu jsem nostalgicky vzpomínala na dobu před 28 lety, kdy se mi narodil syn :-). Dokonce jsem vzpomínala i na bývalého muže...nikterak ve zlém, co bylo - to bylo. V práci mi kolega (co s ním spolupracuji) předestřel další návrh. (Nesmírně si vážím toho, co všechno je ochotný udělat, abych tam zůstala...). Nemůžu však říct, zda to udělám, i když...dilema je to skutečně obrovské.

   Dcera odjela do zahraničí a my s Královnou osaměly. Ranní nespavost trvá, takže práce, práce a práce.... Po odpolednách balím dárky, dodělávám cukroví a snažím se ignorovat úklid. V pátek jsem zašla do vinotéky a koupila asi hodně dobré víno. Přiznám se, že jsem měla nutkání ho otevřít, zavolat některému z mladých "kamarádů" a vykašlat se na balení, které mi stejně moc nejde a nikdy v něm nedosáhnu dokonalosti jako tatínek a přítelkyně mého syna :-(. A výroba vosích hnízd - včelích úlů, ta mě přímo deprimuje. Sakra, nechci si vysloužit titul vzorná matka a nastávající tchyně, roku. Přirozeně , že zvítězila má vrozená zodpovědnost a navíc, před nějakou tou návštěvou bych si musela holit nohy, hledat něco slušivého na sebe a pak uklidňovat uraženou Královnu. A přece nedám na stůl o svátcích nějaké podřadné víno...Včera jsem tedy dokončila cukroví (zbývá plnění), dobalila (neuměle) dárky a odpoledne vyrazila s kamarádkami do kavárny a posléze na "Rybovku" do kostela U Salvatora. Tohle bylo fakt moc fajn :-). Večer  jsem z okna pozorovala ohňostroj, ale Zbraslavské vánoční trhy jsem si odpustila, když jsem na ně neměla s kým jít. A otevřela jsem si obyčejné víno - aspoň něco. Dnes se (podruhé) vdává moje nejmilejší bývalá kolegyňka, pevně věřím, že bude šťastná jak ona, tak její nastávající, její i jeho holčičky a také to miminko, které je na cestě. :-). Jinak nevím, co bude, ale určitě zapálení 3.svíčky na adventním věnci :-).

 

   Skoro k slzám mě dojala nabídka jedné mé kamarádky (ještě  z bývalé práce), která mi nabídla bydlení. Tahle holka mi pomohla už jednou, když mi podnájemnící zničili byt a já měla před operacemi. Dobří lidé existují. A také vím, že kdybych se rozhodla, další kamarádka (od Karlových Varů) je ochotna mi pomoct. Život je sice těžký, ale přece jen pěkný.

 

 

 

 

 

Pondělí 4.12. - neděle 10.12.

 

V prosinci je jako vždy alfou a omegou práce, na nic jiného není čas. A řekla bych, že je to i dobře. Prostě nestíháma nebo to nestíhání beru jako zástěrku, že nemusím řešit sebe a řešit okolí. V pondělí jsme měly sraz s nejkámoškou. Ještě před ním jsem prochodila pár obchodů a dokoupila pár dárků, hlavně pro dceru, k půlkulatým narozeninám. S nejkámoškou jsme si nakonec sedly do předražené kavárny, ale pokecaly jsme si dobře. Pravda, náš život se v posledních letech liší jako den a noc. Má to tak být, ona vždy hledala, bojovala..., já se smířila s tím, co ke mě přišlo samo. Svým způsobem jsme si obě vybraly a každá úplně jinou cestu. Konečně jsem jí řekla o svých trablích s bydlením. 

   V práci to začalo nabírat obrátky a zůstávala jsem tam samozřejmě déle. Také doma se pohnuly ledy (a to doslova), zjistila se závada na kotli, objednala oprava...

   Někdy začátkem týdne, když jsem stála u výlevky a něco připravovala se mi v hlavě objevila myšlenka. Nějak jsem věděla, že právě tohle udělám...

   Ve čtvrtek jsem dopoledne (ve chvíli volna) šla k mé "masérské vědmě". Jsou věci mezi nebem a zemí, které vysvětlit nedokážu, ale věřím jim. A po příchodu od ní jsem se dověděla od jiné kolegyně zásadní informaci, poprosila jsem naši bezva seketářku..., pak se do toho vložil můj nejbližší pracovní kolega, zalarmoval šéfa. Oni psali, já pracovala a pracovala tak, abych neudělala chybu. Pak mi volal ještě šéf domů, cením si jeho snahy, ale vím, že do toho už takhle nepůjdu. Doma jsem popřála dceři k půlkulatinám a pustila se do příprav na příjezd ségry a švagra. Švagr pak šel s dcerou a jejím přítelem na pivo a my se ségrou kecaly u vínka. Po jejich návatu jsme seděli všichni pohromadě, povídali si a POZOR - v bytě se oteplilo, topení topí, kotel funguje :-). Nejvíce si libuje Královna a spí přímo na polici nad radiátorem :-).

   V pátek odvezl švagr ségru na nějaké její aktivity tady, já pekla bábovku, pak jsme se sebrali a jeli do příjemného obchůdku, kde prodává ještě příjemnější paní (svět je malý), takže její sestra bydlí kousek od vesnice, kde máme chalupu :-), Ségra si tam vybrala nějaké dárečky pro svůj nový koníček a přesunuli jsme se na Staromák, kde už na nás čekala dcera s přítelem. Užili jsme si nádhernou atmosféru, ale bohužel také nehorázné ceny,za které se člověk až stydí. Dceřin přítel si objednával anglicky a za cenu, kterou zaplatil za grilované maso, by měl večeři pro dva v lepší restauraci (včetně pití). :-( Pak už nás čekala večeře v oblíbené Barabizně, kam dorazil ještě syn s přítelkyní, protože se slavily oboje narozeniny. (Děti se narodily v prosinci, 6 dnů po sobě :-) ). Moc jsme se nasmáli, já tedy až tak ne, protože ségra zásadně líčí naše příhody z dětství, kdy ona je za hvězdu a já za blbku. Naštěstí to líčí s humorem a s angličtinou to nepřehání, takže dceřin přítel není až tak úplně v obraze :-).

Včera jsem se rozloučili s moravskou návštěvou, předali jsme dárky a já se pustila do pomalého vyklízení a třídění věcí. 

Dnes ještě nevím, co přijde, ale určitě zapálení druhé svíčky na adventním věnci. trochu mě mrzí, že jsem celý týden neměla čas na Prince, ale bohužel, cítím se dost vyčerpaná a potřebovala bych oporu spíš přijmout, než poskytnout...

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 27.11. - neděle 3.12.

V práci samozřejmě spousta práce, ale díky Bohu za ni. Jednak nemám čas přemýšlet o nevyhnutelném, což je změna bydlení a všechno, co s tím souvisí a druhak se ohřeju (pokud tedy zrovna nejsem v chladovce). V bytě přetrvává teplota mezi 17 - 18,5 stupni C a i když si stěžuju, k žádné změně nedochází. Zajímavé je, že mě nenapadlo přestat platit nájem, asi na něco takového nemám žaludek. A nebo jsem prostě jenom srab, který se nechce ocitnout s Ryksou a věcmi na ulici. V pondělí jsme zašly s Královnou na veterinu. Celou cestu tam a zpátky mňoukala, jako by ji na nože brali, u veterinářky předvedla vzornou a mírumilovnou kočičku, která se krčila v přepravce. Kdybych ukázala poškrábané ruce, tak by to nejspíš vypadalo, že jsem si to někde způsobila sama :-D.  Jinak jsem taky objednala nějaké dárky pro děti (konečně). Syn depresí s rukou v sádře a řeší, stejně jako já, bydlení. Jinak neustále přemítám proč a nač a hlavně co. Co dělat, jak se rozhodnout, kterou alternativu si vybrat??? A existují vůbec alternativy? V pátek se mnou mluvil kolega doktor, pro kterého převážně pracuji. Mluvil o tom, že mě opravdu potřebuje (vždy, když vidím jeho nadšení a výsledky věřím, že moje práce není zbytečná, že se skutečně na něčem podílím...). Navrhnul nějaké řešení, které však v konečném výsledku nebude záviset na něm. Vážím si však toho, že pro mě chce něco udělat (vlastně i pro sebe), protože spolu děláme už hodně let a ví, že je na mě spolehnutí. Svým způsobem jsem na to hrdá, i když to má i své stinné stránky. (Např. chladovka a pravá ruka v háji...). V pátek jsem samozřejmě přijela domů pozdě (přesčas), zavřeli mi zásilkovnu, takže nevím, kdy si vezvednu balíčky a pak jsme se s dcerou pustily do výroby těst na cukroví. Včera jsme upekly 3 kompletní druhy a jeden čeká na promazání. Dcera krásně nazdobila adventní věnec, pouštěly jsme si k tomu Žbirku a kdyby v tom zatraceném bytě nebyla taková zima, bylo by to skoro pohodové.  Dnes ještě nevím, co bude, kromě večerního zapálení 1.adventní svíčky. Možná se půjdu trochu projít.

 

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 21.11. - neděle 26.11.

 

Přiznám se, že jsem v poslední době za spoustu práce vděčná, aspoň nemusím myslet na to, co bych měla nebo neměla dělat...Nevím, prostě to vážně nevím. Jen kdyby se nemuselo do chladovky.  A kdyby šéf neměl takové nápady, jako řešit na fóru, že bych svou bytovou situaci mohla řešit vdavkami. Jasně, každý se na mě jen třese, aby mi mohl nabídnout svůj dům a konto. To tady už jednou bylo, kdysi mě chtěl provdat ředitel, kterému jsem dělala sekretářku. :-D.Ve středu jsem byla domluvená, že navštívím Prince. Tak hezké to bylo, když je střízlivý, je to ten nejstarostlivější kluk pod sluncem. Společně jsme udělali večeři a potom jsme se celou dobu, než přišla jeho mamka, drželi za ruku jako děti. S jeho mamkou jsme si hodně dlouho povídaly a on mě pak uložil a přikryl jako malou holku. (I u něj mám ten přepych, že spávám sama v místnosti). Ve čtvrtek ráno mi udělal kávu, strčil mi do ruky miničokoládu a mazala jsem na autobus. Odpoledne po práci jsme šly s jednou kolegyňkou na kávu. Hrozně fajn se s ní povídá. No, nebudu si nic nalhávat, moc těch lidí na povídání okolo sebe nemám. Jen s tím sladkým už bych si měla dát pohov :-(. Večer jsem dorazila domů a další jobovka. Syn spadl z lezecké stěny a má celou levou ruku v sádře. V pátek jsem se nemohla v práci skoro vůbec soustředit, ale není zbytí, dělat musím. Děkuji nahoru za tu mou kolegyňku, s kterou chodíme na obědy. Odpoledne jsem dorazila domů (dcera byla někde na prodlouženém víkendu).Zalitovala jsem, že nemám komu zavolat, aby si se mnou dal (raději dala) víno a komu bych se třeba i vyfňukala na rameni. Kde jsou ty časy...Nakonec se mi podařilo flašku otevřít a šla jsem do dceřina bytu na TV. Včera velký nákup, všechno je čím dál tím dražší (nakoupila jsem pár surovin na cukroví a nestačila se divit), pořídila jsem i zelený základ pro adventní věnec. Doma jsem se dověděla, že přijdou z realitky, prohlédnout si byt. (Takže návštěva u Prince zůstala jen ve slibech). Tohle už bych vážně chtěla mít za sebou, připadám si jak v ZOO. Večer jsem hodně dlouho seděla u PC a kompletovala kalendáře. No a pak si dlouho do noci četla knížku, kterou jsem měla půjčenou od synovy přítelkyně. Dnes dopoledne jsem se šla projít okolo řeky (musím si Zbraslavi ještě užít, dokud tady jsem) a okolo poledne jsem jela k synovi a jeho přítelkyni. Uvařila výborný zvěřinový guláš, popovídali jsme si, pomazlila jsem se s králíčkem, ale syn je depresivní, otrávený, apatický, prostě dost smutné. Nedivím se mu, je to otrava mít to s rukou takhle, ale neměl by se tomu tolik poddávat. Venku se citelně ochladilo (nic příjemného).

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 13.11. - pondělí 20.11.

 

 

 

V pondělí jsem měla díky přesčasům volno, takže jsem si byla vyřídit nějaké věci na T-Mobile , zašla si na oběd a hlavně přemýšlela o tom, co bude dál...V úterý jsem se v práci svěřila jedné kolegyni, která se začala (v mezích možností) zajímat o to, jak je to s dostupností bydlení u nás v práci. (Pokud se něco objeví, tak naděje tady je...) Ostatní dny byly samozřejmě pracovní a pořád plné nejistoty. Rozloučit se s výhledem na řeku a s tímhle okolím bude pro mě, sakra těžké. Ozval se i Princ, ale neviděla jsem důvod, proč mu něco říkat. Pomoct mi stejně nemůže...Ve čtvrtek večer, když už bylo jasné, že s dcerou (kvůli jejím zdravotním problémům nikam nepojedeme) jsem se spontánně rozhodla, že se vypravím do Brna. V pátek dopoledne jsem vyrazila, dvě hodinky utekly jako nic a hned na nádraží v Brně jsem udělala dobrý skutek -darovala jakémusi bezdomovci dvě stravenky :-). No a pak už jsem prostě chodila po deštivém Brně s nejlepším přítelem, fotila, zašli jsme na večeři a hlavně jsem žasla, v jakých podmínkách žije. Fakt smekám. A zvládá to úplně pohodově. Někdo, kdo mě zná tolik, že ví, jaké písničky se mi líbí, co si určitě budu chtít vyfotit a dá mi do dlaně kaštan :-). Dívali jsme se na televizi, pili skvělé červené víno, chroupala jsem oříšky a ještě oříšky v čokoládě...mluvili jsme tak nějak úplně o všem. (Určitě by bylo fajn mít staršího bráchu, nebo klidně i mladšího). Vděčná až na půdu za to, že se ke chová pořád stejně, jako by mezi dneškem a dnem, kdy jsme se viděli naposledy nebyly tři roky. Tohle přátelství bych nevyměnila za nic na světě. V sobotu po snídani mě vyprovodil na vlak. Ta cesta mi hrozně moc pomohla, ač žádný z problémů nezmizel a nadále nevím, co bude v příštích měsících. Včera se už tady byli podívat nějací dva mladí s malým miminkem, každý potřebuje bydlet..."máš málo peněz, máš málo známých, tak prostě máš smůlu..." asi tak je to se mnou. Taky jsem se byla projít, u řeky, v lesoparku. Jak dlouho se ještě budu moct procházet po Zbraslavi...? Volal Princ, řekla jsem mu to, okamžitě vyrukoval s tím, ať se nastěhuju k nim, večer volal ještě 2x. Dokonce věřím tomu, že by s tím souhlasila i jeho maminka. Jenomže s Ryksou by asi nesouhlasila a ta prostě patří ke mě, nemůžu ji přece nechat na ulici nebo se ji snažit někomu "udat". Mezi námi, pochybuji, že by ji někdo chtěl :-). Dnes opět v práci, stále nevím, co přijde a doma malování šátku. 

 

 

 

 

Pondělí 6.11. - neděle 12.11.

 

Celý týden byl tvrdě pracovní a přesčasový. Možná je to i dobře, protože jsem nemohla myslet na nic jiného. V úterý měl můj Ex manžel jubileum - 60 let. Poslala jsem mu dokonce i blahopřání. Ať byl jaký byl, mám s ním dvě bezvadné děti a za to mu nikdy nepřestanu v duchu děkovat. Počasí tak akorát na podzimní deprese, deštivo, mlhavo a brzy tma. Pomalu už jsem si začínala zvykat na pracovní zápřah a po večerech na malování hedvábí a čtení :-). Včera jsem jela k synovi a jeho přítelkyni a společně jsme šli na husí hody a pak k nim na Sv.Martinské víno. Jenomže tím se dobré věci nějak vyčerpaly. Večer jsem se dověděla, že musím pomalu, ale jistě pomýšlet na stěhování z bytu. Začínám z toho už být unavená. Mám pocit, že spolu s Ryksou všude jen překážíme a nikam nepatříme. Do toho nemocná dcera, plná depresivních myšlenek. Ráno jsem vyrazila na Hradiště. Uspořádat myšlenky a poprosit...bohužel, tábořili tam nějací lidé (teď, na prahu zimy s malými dětmi, seděli okolo ohniště a celá civilizace jim mohla být ukradená...). Přiznám se, že jsem jim v duchu záviděla...Šla jsem po dávných stezkách, plakala a přála si, aby aspoň na chvíli byl vedle mě někdo, kdo by mi pomohl řešit takové situace. Odpoledne zalezlo sluníčko a spustil se liják, přijel syn s přítelkyní a přivezli nějaké věci pro kočičku. Všichni společně jsme řešili bydlení. Také oni musí hned po svátcích opustit svůj podnájem. Večer jsem se dověděla, že brzy začnou chodit zájemci na prohlídku bytu. (Asi bych měla začít pomalu balit věci...). Ještě později volala ségra...jako by neměla dost svých starostí, teď ještě se mnou...

   Princ nedal o sobě vědět vůbec, nejspíš tomu osud tak chce...

 

 

 

 

 

 

Pondělí 30.10. - neděle 5.11.

 

 

 

V poslední době si říkám, že opravdu není až tak důležité, co se člověku děje jako to, jak to přijímáme...V úterý jsme se vypravily s naší sekretářkou do vířivky. Bylo to bezvadné, moc jsme se nasmály a opravdu zrelaxovaly. Tenhle týden jsem ze všeho nejvíc řešila nabídku práce. (Na jiném místě zde). Ráda bych věřila, že se ještě někdy něco podobného naskytne, ale že už budu v jiné situaci a nebudu muset tolik přemýšlet nad finančním ohodnocením. Jinak se ve stávající práci celkem daří, možná na tom má největší zásluhu naše p.sekretářka, s kterou společně obědváme, povídáme si a tak se mi celková atmosféra zdá tak nějak přijatelnější. Týden přinesl celkem obstojné počasí, takže se dalo jít i ven a dokonce jsem Královně nasbírala suché listí, ve kterém se může hrabat :-). V pátek jsem musela zůstat v práci přesčas, takže jsem stihla s dcerou akorát "První republiku". Včera vycházka k řece, focení a návštěva u Prince. (V noci, když jsem se, nečekaně vracela, mi pod úplňkem na zastávce došlo, že se určité věci budou opakovat tak dlouho, dokud se nepoučím. Nepoučím, možná... ale už nebudu brečet. Vím přece, že se nikdy nezachová tak, jak bych si představovala, ale pouze tak, jak si představuje on...). Dnes opět procházka v mlze a focení :-) a potom oběd u syna a jeho přítelkyně a taky seznámení s jejich králíčkem :-).

   Též jsem tenhle týden namalovala šátek (inspirace buňkami pod mikroskopem), viděla jednu milou bývalou kolegyni a poslala pohled Ex manželovi k jeho 60.narozeninám.

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 16.10. - neděle 29.10.

 

Dny běží a běží šíleně. V práci je stále co dělat, ale jak už jsem se zmínila prve, snažím si to zbytečně neznechucovat a beru věci tak, jak přicházejí. 

   Pravda, pokud venku fouká a ochladí se, tak to v bytě není žádná hitparáda, ale zmrznout snad nezmrznu :-)...Minulý víkend v pátek jsme s dětmi (kromě dceřina přítele) jeli na Šaloun, bezvadný zrekonstruovaný starý statek mezi dvěma rybníky, kde hospodaří úžasní mladí lidé :-). Cesta po D1 sice byla strastiplná, ale na místě nám to vynahradilo krásné prostředí, úžasné kozí sýry a pohoda. Ráno sice zamlžené a lehce pošmourné, ale vydaly jsme se s dcerou na procházku mezi Malým a Velkým Tisým (což jsou rybníky) a já fotila jako divá. Ještě předtím byla skvělá snídaně a dojení koz :-). Zeptala jsem se, mimo jiné, i na kozu Soňu, která tady byla před dvěma lety vůdkyní stáda. Bohužel, podle slov paní "Sýrové", jak říkáme s dětmi paní, která se o kozy stará a též vyrábí sýry, je Soňa už stará, má problémy a museli ji dát ze stáda pryč. No, něco na tom bude :-D. Okolo poledne jsme se vyrazili do Hluboké nad Vltavou, kde je nádherná malá ZOO. Počasí se umoudřilo, bylo příjemně, svítilo i sluníčko a moc jsme si to užili. Na páteční cestě jsme se zastavili v Třeboni, kde si děti daly večeři a já běhala po náměstí a zámeckém parku a fotila. Večer na Šalounu jsme hráli společenské hry a já, abych nebyla asociální, jak mě děti stále napomínají, nakonec vypila 8 dcl vína, což mi přineslo pořádný bolehlav. Ráno mě z toho dostala výborná snídaně a procházka (v mírném deštíku) okolo rybníků. Před poledne m jsme se rozloučili a běželi (ne, to běží liška), my jeli, k Táboru. Tam si synova přítelkyně vyzvedla zakrslého králíčka a taky jsme si zašli na náměstí na výborný oběd. Tábor je nádherné město, moc ráda bych se tam, ještě někdy podívala. Zpáteční cesta se ukázala jako dost dobrodružná, protože se na autě p ovoll nějaký kontakt a tak jsme celou cestu až do Prahy (nechtěně) troubili. Skoro to vypadalo, že na oslavu příjezdu králíčka do nového domova :-). 

   Pracovní týden byl opět  silně pracovní, takže kromě čtení a drobností jsem toho doma moc nestíhala.No a samozřejmě, občas nějaká ta legrace s Královnou. V pátek přijela na Zbraslav nejkámoška, tak jsme zašly na čaj a pokecaly. Bylo to fajn, ale...někde se prostě něco vytratilo. Možná je to tím, že teď každá žijeme úplně jinde a úplně jinak. Stejně jsem, ale byla ráda, že jsme se sešly. Také přijel dceřin přítel, takže jsem upekla tvarohové mini-kroasanty. Dobré byly, ale vzhled nic moc. Včera jsem celé dopoledne uklízela, pekla bábovku a odpoledne odjela k Princovi. Celkem fajn, sbírali jsme spolu u nich před barákem kaštany, pokecaly jsme si s jeho mamkou, on nám uvařil večeři a dnes ráno jsme spolu louskali ořechy. A kacali i s mamkou v kuchyni. Okolo poledne mě vyprovodil na zastávku. (Když nepije, tak se ke mě moc přítulně nechová, prostě jen jako ke kamarádce...) Doma jsem kromě zdevastovaných muškátů (řádí vichřice) našla i syna s přítelkyní, u kterých byla včera na návštěvě dcera s přítelem. Do jejich společně rezervované večeře chybělo ještě pár hodin, takže jsem místo čtení a malování šátků (na ten nakonec přece jen došlo) seděla s nimi a povídala. Takže než by člověk řekl mžik, víkend za námi.

 

 

 

 

 

 

Pondělí 9.10. - neděle 15.10.

 

 

Týden byl nabitý prací i událostmi. V práci to prostě je takové, jaké je. Zbytečně si to znechucovat nemá smysl. Vážně musím říct, že na těch odkazech, které mi poslala minulý týden ta spolužačka ze ZŠ něco bude. Hned v pondělí jsme se sešly s nejkámoškou. Jednou ze svých zpráv mě ohromila :-). Někde uvnitř jsem věděla, že jí to vyjde a jak se později ukázalo - vyšlo :-). Měla jsem nutkání ptát se v duchu : "Proč se takové věci nedějí mě?" Zeptala jsem se jinak: "K čemu je dobré, že se mi to neděje?" Asi bych si uměla odpovědět...ale o tom možná jinde a na jiné stránce...

Ve středu jsme se konečně viděli s Princem. A bylo to vlastně hezké. Dělali jsme spolu kapra, kterého před nedávnem chytil a je fakt, že se povedl. Dlouho jsem nejedla tak dobře upravenou rybu. A byla to i moje zásluha. Uvědomila jsem si, že ta chvilka, kdy jsme se drželi za ruce a objímali mě udělala šťastnou - v tom okamžiku. Ač vím, že se nic nezmění, ač vím, že je jaký je, ač tam toho nebylo víc, než jen tohle. Též mě překvapila jeho maminka, která mi přivezla z Řecka malinké dárečky. Ve čtvrtek jsem byla opět u Guru - masérky. "Ještě není čas na změnu, ale ta změna přijde dřív, než si myslím". Jsem tomu ráda. navíc mě překvapila i tím, jak vidí do budoucna to, čím bych se měla zabývat. To, co jsem od mládí chtěla, jen se asi bojím..., ale pokud to skutečně má přijít, tak přijde. Konečně nastalo to pravé a nádherné babí léto. Období, které mám ze všeho nejraději :-).  V pátek jsme si vzali se synem dovolenou a rozjeli se na Kokořínskou, na Pokličky, do rokle Apatika, k synově nejoblíbenější skále - Faraónu. Houby, které jsme našli byly fajn bonus, stejně tak, jako smaženice, kterou syn u nich doma připravil. Na zpáteční cestě jsme navštívili babičku tchyni. V sobotu ráno, den jako malovaný, přijela Guru a šly jsme spolu na trh. Nakoupily jsme si zeleninu a vypily kávu. Příjemný začátek dne. Odpoledne jsem šla fotit k řece (a taky dokončila rozmalovaný šátek). Večer jsem vyrazila s inženýrem (co mu dělám papíry)na Signál festival. Viděli jsme toho jen minimum, protože ani jeden z nás nemusí davy lidí, ale nádherné bylo, že mě vzal na Žižkovskou televizní věž. To byla pohádka, dívat se z výšky skoro 100 m na osvětlenou Prahu. Stála jsem tam, dívala se,nechávala si ukazovat všechny budovy , které si klučina pamatuje a bylo mi hrozně příjemně.Vnímala jsem jen ten okamžik a ta světla hluboko pod námi...Dnes sraz s bývalou kolegyňkou a její maličkou. Zašly jsme na oběd (ještě se dalo sedět na zahrádce) a pak chodily okolo rybníka a v parku v Průhonicích. Počasí přímo ukázkové, nádhera. Modrá obloha a barevné stromy. Co si přát víc? Povídaly jsme si a maličká zatím sladce spala. Jediný, komu se mé aktivity nelíbí je Ryksa, mňouká doma sama a navíc smutí po dceři. No, možná, že není jediná, komu se to nelíbí....Prince jsem totiž tenhle víkend taky nestíhala. Celkově bych toho měla stíhat víc, třeba konečně hubnout (už je to zas na hraně), sbírat šípky, víc malovat, víc psát, ale moc to nehrotím a užívám si své milované roční období :-).

 

 

 

 

Pondělí 2.10. - neděle 8.10.

 

Klasický pracovní týden. Dcera odjela do Německa, takže doma hospodaříme s Ryksou samy. No, musím si zvykat. Bývala spolužačka ze ZŠ mi poslala zajímavý odkaz. Viděla jsem sice pouze první tři díly, ale vím, že mi to opravdu hodně "dalo" a dívám se na věci malinko jinak. Jinak návštěva masérky :-), knihovna a takové ty běžné věci. V pátek vzpomínka tatínkových narozenin a také jsem se dozvěděla velice milou zprávu od jedné bývalé kolegyňky :-). Včera jsem jela do Nerátek a konečně viděla další milou kamarádku, hrozně fajn jsme si popovídaly a pak mě vyzvednul syn s přítelkyní , kteří jeli z Kokořínska, kde byli na hřibách. Myslela jsem si, že se konečně uvidíme s Princem, volal mi,když jsem byla u té kamarádky, ale ... prostě se míjíme. Věci se dějí tak, jak se dít mají... Dnes přijela do Prahy neteř, čekala jsem ji na Hlavním nádraží a přesunuly jsme se do restaurace v centru, kde už na nás čekal syn s přítelkyní. Byl to moc hezky strávený čas :-).

 

 

 

 

 

Pondělí 25.9. - neděle 1.10.

První tři dny v týdnu jsem ještě marodila. Dcera také.  V pondělí mě tady navštívila jedna bývala kolegyně. Moc fajn jsme si popovídaly. Ve čtvrtek - na Sv.Václava jsme s dcerou a jedním jejím pracovním kolegou vyrazili do Sv.Jana pod Skálou. Byl to můj nápad :-). Kostel a jeskyně pod ním byly skutečně dechberoucí a voda z pramene Sv. Ivana (poustevník) neskutečně dobrá. Výšlap k vrcholu U kříže sice hodně náročný, skoro jsem si myslela, že to "nedám", ale pak ten pohled dolů stál za všechny útrapy. Navíc svítilo sluníčko a příroda hrála všemi barvami. Ještě jsme zašli do skanzenu bývalých lomů. Téměř jsem přestávala dýchat, když jsem viděla ty všechny odstíny zlaté a červené na stromech okolo. Dcery kolega nás ještě pozval na večeři a domů jsme se vrátili až se soumrakem. Opravdu vydažený výlet. V pátek jsem už musela do práce a přiznám se, že to tedy skutečně bylo za všechny prachy. Klíč mi nepasoval do zámku, pokazil se kláv, řemeslnící neustále vrtali a sekali, cokoliv jsem potřebovala najít nebylo k nalezení...a to jsem se ještě nezmínila o tom, že jsem se v noci probudila už okolo 3 hodiny s představou, co mě tam asi čeká...samozřejmě jsem už neusnula... Včera přijel dceřin přítel, takže jsem se na chvíli proměnila ve vzornou matku, která peče a vaří. Odpoledne jsem měla na náměstí sraz s klučinou, co mu občas dělám papíry. Jeli jsme někam pod Cukrák, chodili po lesích a dokonce našli i pár houbiček. Zpátky jsme to vzali přes Lipence (ještě nikdy jsem tam nebyla), inženýr vylezl na strom, házel mi jablka, měli jsme jich plné kapsy a bylo to fakt úplně pohodové. A opět svítilo sluníčko a babí léto ukazovalo svou nejkrásnější tvář. Žádnou roční dobu nemám tak ráda jako tuhle, žádná není tak krásná a zároveň nostalgická...večer jsme ještě popíjeli čaj, pojídali štrůdl, nechala jsem si udělat masáž páteře a fakt fajn jsme si popovídali. Dnes trochu slavnostnější oběd, když tady dcera má tu návštěvu, malá procházka okolo řeky, výroba podzimní dekorace a snaha o odhodlání napsat životopis a zkoušet hledat...

 

 

 

 

 

 

Pondělí 18.9. - neděle 24.9.

 

Tento týden přinesl naprosté zklidnění, pokud něco už skutečně "nedávám", zaskočí mě nemoc. A tak jsem spala, spala a spala. Jenom s Ryksou, oddělená od světa, práce a okolí. Jelikož je nemocná i dcera, vařily jsme si zázvorový čaj a dívaly se na netu na první řadu "První republiky". Občas mi zavolal syn, občas Princ a taky jsem byla moc ráda, když se mi ozvala naše sekretářka. Přála bych si babí léto :-)

 

 

 

Pondělí 11.9. - neděle 17.9.

 

Bez práce nejsou koláče, myslím, že bych k tomu dodala : Bez práce nejsou nervy v kýblu...protože když člověk něco dělá a do toho mu vrtají a buší nad hlavou a vedle stolu řemeslnící, na které řve šéf a vyhrožuje jim zastřelením, tak je to vážně o zdravý rozum. V takové atmosféře se pracuje. Konkrétně mě se takhle pracuje sakra blbě, mm snad na to nějaký radar a když to "houstne" a každý má vztek na každého, tak prostě neumím fungovat...Ve čtvrtek mě trochu dala dohromady (nejen tělesně) moje Guru a pro jistotu jsem si vzala na pátek dovolenou. (To už jsem věděla, že návštěvy ségry z Moravy se nedočkám). Dcera tráví všechny dny se svým milým a je to tak fajn. No a zrzavé zaltíčko, když bude mít plné mističky, tak snad promine :-).

 V pátek jsem vyrazila za synem do Letňan, kde jsem přebalila své věci do krosny jeho přítelkyně. Kdybych jen tušila...Naše první zastávka byla u domečku pod pískovcovou skálou, ve Vidimi, kde bydlí synův kamarád, ještě ze Skauta. Popíjeli jsme na zahradě čaj z úžasných keramických (ručně dělaných) minišálků a já mu v duchu záviděla ten klid, odtržení od světa a sílu rozhodnout se a opustit chaos města. Jen jsem se v duchu ptala sama sebe, co bych tam tak asi dělala v zimě?

   Přes Českou Lípu (hodně jsem vzpomínala na výlety s jedním klučinou před pěti lety) jsme se dostali do Pihele a z ní (nebo z něj) do Svojkova, kde jsme nechali auto. Kdybych byla věděla, jak dlouho povleču tu krosnu, tak vyhlásím generální stávku. Procházeli jsme okolo Lesního divadla, kde právě probíhala svatba. Úplně živě jsem si představila, že kdyby ještě někdy...tak by to určitě bylo v podobném prostředí :-). Cesta pokračovala okolo rozhledny, kde syn rozložil mapu. Přiznávám, že jsem ji, během cesty, měla několikrát chuť roztrhat a spálit. "Kdo neviděl Samuelovu jeskyni, nebyl ve Svojkovských skalách", heslo mého syna. "Neboj se, žádné kopce tady nebudou, jen nepatrné blátivé kopečky..." a já husa, zas na lopatu sedla. Chodím ráda a myslím, že na svůj věk toho ujdu docela dost, ale jsem zvyklá chodit jen s malým baťužkem. Vypůjčená krosna byla všechno, jen ne malá. Na všechny ty kapsičky a popruhy bych potřebovala podrobný plánek a hlavně, cca 20 cm na výšku, aby mě výztuž zad netlačila vzadu do hlavy :-D. Po hlasitém a neutuchjícím brblání mi syn odebral lahev s vodou a přesunul ji do svého zavazadla. Konečně jeskyně, nejhezčí byl pohled z vyhlídky nad ní :-). Potomek mě hodlal zasvětit do plánu další cesty, ale když mi ji ukázal na mapě, začala jsem hlasitě litovat, že jsem ho hned po narození nedala do nalezince. Opět mě uklidňoval nepatrnými blátivými kopečky. Na jednom z nich jsem málem vypustila duši, ovšem, v jedné věci nelhal, ten krpál byl skutečně blátivý. Boty mi klouzaly a krosna mě stahovala zpátky dolů..."Co mě nezabije, to mě posílí", vzpomněla jsem si z posledních sil na své heslo. A pak jsem našla obří bedlu a taky se  ukázalo, že syn a hanebná mapa nelhali, další stoupání a klesání už bylo v mezích mnou přijímané normy :-). Prošli jsme okolo Zakšínské kaple a po několika kilometrech se na obzoru objevila Svitava. Vesnička s říčkou, kostelíčkem, roubenými chaloupkami. Úplná pohádka, navíc se na chvíli ukázalo sluníčko a všechno bylo ještě mnohem hezčí. Nějaká paní s kočárkem nám poradila, že v sousední Lindavě (na dohled) je Sklářská krčma. Pravda, Lindava ležela opačným směrem, než námi vytoužený Medvědí kemp, ale i tak jsme se rozhodli, že to zkusíme. První co jsem viděla byla otevřená vrata malé sklářské hutě, ale exkurze končily ve 13 hodin a tak jsem si musela tu nostalgickou podívanou nechat ujít. (Pro ty, kteří nevědí, vystudovala jsem sklářsko školu a dva roky pracovala ve sklárně). Krčma byla uvnitř nádherně stylově zařízená, navíc i tady se foukalo, ale dvě nerudné slečny od pultu nám oznámily, že se nenalévá, ba ani malé pivo, protože chystají svatbu. A bylo. Žízniví jsme se vraceli zpátky do Svitavy. Po cestě jsem však aspoň zvěčnila zajímavé skleněné artefakty. 

   A pak se před námi objevil Medvědí kemp. V duchu jsem se synovi omluvila. Okamžitě jsem pochopila, proč chtěl právě sem. Les, skalní bivak, z otevřené latríny jste se mohli dívat přímo na říčku...Podařilo se nám (dost pracně, protože bylo vlhko) rozdělat oheň. Opekli si špekáčky - čím černější tím lepší, aspoň pro mě :-), do hrnků nalili víno, přikládali a povídali si. Sami jsme nezůstali, dorazily ještě dvě mladé dvojice, povídali jsme i s nimi, holky hrály na kytary, prostě pohoda. A těch hvězd...

   Vyspala jsem se mnohem líp než v Praze, ač jsem měla pod sebou jen slámu a karimatku a nad sebou pískovcovou klenbu jeskyňky...Ledová voda v říčce při ranní hygieně a vůně kávy, kterou syn připravil na polním vařiči. Rozloučili jsme se se sympatickými spolunocležníky, vzali krosny :-( a vydali se někam do dálky k autu. Nad lesy a skály stoupala mlha, okolo cest dozrávala planá jablka, v pavučinách se třpytila rosa, od jakési malé soukromé sklárničky k nám běžela rezavá kočička, úplně jako ta naše :-). A hlavně, nehrozily žádné "nepatrné blátivé kopečky" :-). Došli jsme do Svojkova. Uložili krosny do kufru a bez zátěže se vydali nahoru do Modlivého dolu, kde jsme  nejdřív objevili krásně udržovaný pramen a pak nádhernou kapli vytasanou v pískovcové skále. Pobyli jsme na tom tichém a majestátním místě, kde si člověk uvědomuje, jak málo znamená...a zpět k autu a pak domů.  

   U syna doma jsem mu ještě pomohla připravit obří bedlu a pak už jen odešla na autobus, abych se vrátila na Zbraslav k rezavé příšerce.

   Dnes už jen tak trochu vařím, peru, píšu a ...přemýšlím.

 

Řekli jsme si toho se synem spoustu, viděla jsem i jeho slzy, vzpomínala jsem na babičky, prababičky, dědečky, aby se rodinná historie zachovala aspoň v ústním podání, aby děti věděly, z čeho vlastně vyšly...

   Vážím si takových chvil, kdy mám, se svými dospělými dětmi na sebe čas. A chtěla bych jim říct, ať na nic nečekají, ať dělají to, co dělat chtějí, ať si jdou za svými sny, ať si neříkají, že až jednou...život je teď a tady. Je zajímavé, že děti někdy přemýšlejí, že by chtěly jinou maminku. "Prý vysokou, blonďatou, dlouhonohou... :-D", ale mě nikdy, ani na okamžik nenapadlo, že bych chtěla jiné děti :-).

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 5.9. - neděle 10.9.

 

 

Také tento týden byl ve znamení práce. Téměř od rána do večera. A samozřejmě také o emocích, protože jsme převzali nehotovou místnost a teď nad vybavením a nedostatky řve šéf na řemeslníky a atmosféra houstne....

   Také jsem si tenhle týden myslela, že "něco" bude jinak, bohužel - nebylo. Jen jsem se přesvědčila, že intelekt a prestižní povolání, ba dokonce ocenění, nezaručují obyčejnou, sociální inteligenci. Tak trochu jsem byla zklamaná a tak trochu mi spadl kámen ze srdce. Nebudu muset nic měnit na svých, už zavedených zvycích. Možná, možná bych i měnila ráda..., ale asi ještě nepřišel ten správný čas, jak říká moje GURU. Jen, jestli někdy přijde?

   Podařilo se mi namalovat jeden šátek (poslední materiál) a vím, komu ho chci věnovat. :-). V pátek jsem byla na vyšetření a po zbytek dne jsem měla NV, což jsem věnovala úklidu. Večer jsme se s dcerou dívaly na TV. Dávají druhou řadu "První republiky".

   Včera jsem vyrazila do Modřanské rokle a chtěla jsem ujít 9 km až na Zbraslav. Na 4 km mě "odvolala" synova přítelkyně, že mám počítat se společnou večeří. Domů jsem se dopravila autobusem, v rychlosti upekla koláč a večer jsme (se všemi dětmi - syn + jeho přítelkyně a dcera + její přítel) vyrazili do Barabizny. Děti mě pozvaly :-). Ráno jsme měli naplánovanou poslední plavnu parníkem na Slapy, ale jelikož pršelo, všichni jsme společně posnídali a mladí si udělali jiný program. Já žehlení...a přemýšlím ještě o krátké procházce.

 

Středa 30.8. - pondělí 4.9.

 

Asi takhle nějak by vypadala rekapitulace minulého týdne. Nebylo to lehké a není...

Umět vidět : Uplynulý týden mi dal vážně zabrat, hektická situace v práci, ztráta jedné z jistot, zapomenuté klíče a nemožnost dostat se domů, dcera, která zkolabovala u lékaře a nemohla se mi dovolat, abych ji mohla vyzvednout...😓Jak říká moje sestra : " A pak si jednu nedej 😊". No, nedala jsem si 😊. Jenom jsem se snažila vnímat a vidět věci reálně. A viděla jsem - vážně Bůh nebo osud nenalozi člověku víc, než dokáže unést. A nebo to špatné vyváží či osladí: Otevřela jsem oblíbený časopis, který otiskuje měsíčně jediný čtenářský dopis a objevila v něm ten svůj ☺, potěšila mě sestřenice svými reakcemi, doma jsme s dcerou objevily příjemné překvapení od někoho velmi blízkého mé nejkámošce, mela jsem fakt příjemný telefonát se synem a jeho přítelkyní, spousta lidí tady na fb mě " drzela" a povzbuzovala. S dcerou  se moc pěkné rozloučil pracovní kolektiv a přivítali ji na jiné pozici 😊, šéf mi poděkoval za dokončenou práci, včera zavolal jeden dávný kamarád, ozvala se prima kamarádka a večer mě čekala fantastická projížďka na dvou super rychlých kolech. V té rychlostí, kdy kolem mě svistel vítr a stoupal adrenalin jsem si uvědomila, že život je vážně vyvážený😊 a vše závisí jen na úhlu pohledu. Všem děkuji a DÍVEJTE SE SPRÁVNĚ 💗💗💗. A samozřejmě nesmím zapomenout na chlupaté potěšení🐱😊..

   O

O víkendu jsem se konečně vypravila k Ivunce, po operaci už vidí jako rys :-). Potěšilo mě, že už se zase "našli" s manželem a rozumí si úplně suprově :-). V sobotu jsme se vypravily ke Svatošovským skalám, což je něco úplně neskutečného. Visutý most přes Ohři mě úplně dostal. Dokonce jsme našly i nějaké hříby. Navíc jsem mohla s Ivunkou rozebrat všechno, co se týká Prince. Dělá 2x týdně v Armádě spásy a tak má s takovými lidmi zkušenosti. A hlavně, nezatracuje je. Nesmírně si jí vážím za to, co pro ty, kteří jsou na úplném okraji společnosti, dělá.

   Ivunka má taky 3 koťátka, z těch jsembyla úplně unešená :-).

   V práci je stále zmatek kvůli rekonstrukci, už jsem z toho vážně víc než jen unavená. Navíc se dcera stále cítí špatně, což na náladě nepřidá. 

  Dnes je osmé výročí taťkova úmrtí...víc dodávat netřeba...

 

 

Pondělí 14.8. - úterý 29.8.

 

Od 14.8 do 20.8 jsme měly dovolenou s nejkámoškou. Ubytované jsme byly v Malé Skále a musím říct, že jsme si to fakt užily. První den jsme jely do Železného Brodu, takže jsem nemohla vynechat aspoň pohled na školu, na kostelík, pod kterým jsem dostala první pusu a daly jsme si fakt netradiční zmrzlinu. Rakytníková byla fakt rakytníková. Další den se nejkámoška necítila nejlíp, takže jsem dopoledne šla sama okolo Jizery do Líšného. Fotek mám vážně hromadu :-). Odpoledne se D. zvetila a odjely jsme na Dlaskův statek - typická roubená architektura Pojizeří. Ve středu konečně došlo na Malou Skálu - cesta přes Panteon na Frýdštejn a zpátky na Malou Skálu. Myslím, že jsme se pak odpoledne vypravily ještě na místní hřbitůvek pod lesem. Ve čtvrtek plánovaná cesta do Jánskýcj Lázní, kde jsme si nenechaly ujít stezku v korunách stromů, vynechaly jsme pouze tobogán. Na zpáteční cestě jsme se zastavily ve Vrchlabí na oběd, navštívily nádherný kostel, prošly se zámeckým parkem. Pochopitelně jsme chodily i na kratší procházky, popíjely vínko, chodily do místních hospůdek na obědy nebo večeře a vlezly do ledové Jizery na "Žluté plovárně". Pátek přinesl vrchol programu - sjely jsme na kánoi Jizeru až do Dolánek, cestou jsme se zastavily na oběd v "Zrcadlové koze" - známý kemp a na zpátek šly do Malé Skály pěšky. Prošly jsme několika vesničkami a objevily báječnou minihospůdku s galerií, kde připravovali jídla z ovčích a kozích produktů. Dokonce jsme sjely i jednu šlajsnu, párkrát uvízly na šutru, ale zvládly jsme to, i když D. poprvé řídila (předtím vždy dělala "háčka") a já pádlovala porvé v životě :-). No, ale byla to bomba. V sobotu se počasí smilovalo, i když nejkámoška tvrdí, že ho pro mě objednala a nebylo vedro. Vylezly jsme pod Suché skály (výstup na ně mi prozíravě zatajila :-(), vrátily se do Malé Skály a pak jsme si udělaly další okruh přes skalní město Kalich (vážně úžasné), sklaní hrad Zbirohy (to jsem málem obrečela, protože jsem se díky své bolestivé pravé ruce, nedostala nahoru přímo ke zbytkům zdiva). Zpáteční cesta směřovala opět okolo minihospůdky s galerií, kde jsme si, podle nejkámošky, vážně zasloužily brambory s tvarohem. Dovolenou jsme zakončily u vínka a tataráku v místním pivovaru. Ráno už mi D.zamávala z auta a já se vydala na nádraží  a z něj na strastiplnou cestu na Moravu. První týden dovolené byl skvělý, jenom mi přišlo trochu líto, jak mě nejkámoška vlastně vidí. Líto mi to být může, ale jsem jaké jsem a měnit se nebudu. 

   V dalším týdnu jsem pobývala první tři dny u sestry. Užívala jsem si pohody s kočičkami, hned v pondělí jsme byly navštívit moji bývalou spolužačku ze základky v Jiříkově. Májí tam moc hezkou chatičku, pokecaly jsme si a moc se nasmály. Je to statečná žena, s velkou obětavostí pečuje o svou nemohoucí maminku a stará se o nádhernou zahrádku, kterou pořád zvelebuje. A hlavně, je pořád plná humoru :-). Také jsem pomáhala švagrovi s výcvikem jejich retrívra. Nejhorší ze všeho bylo sáhnout na mrtvého králíka :-(. Navíc jsme, u rybníka, zmokli jako myši. Nicméně, pejsek se na zkouškách umístil úplně v čele. V polovině týdne jsme odjeli na chalupu, kde jsem zůstala s mamkou a tetami. Snažila jsem si to užít, povídat si s nimi, navštívila jsem i kamarádku v Janově. Také se s mužem pochlubili pěknou zahrádkou. A samozřejmě jsem chodila po kopcích a oplakávala lesy, které kácejí a kácejí... :-(. Některé věci jsou mi od mamky pořád líto, ale vím, že jiná nebude...Na druhou stranu jsem se moc nasmála, jak mají rozdělené úkoly - nejstarší teta je nákupčí, prostřední údržbář a nejmladší - mamka kuchařka :-). Ještě jsem zapálila tatínkovi svíčku a znovu stála na malinkatém nádraží V Jindřichově...

   Myslela jsem, že pojedu k Princi, psali jsme si, volal, ale v den mého příjezdu prohlásil, že mi nepřijde naproti, že k němu trefím. Trefím, ale nevidím důvod, proč bych se měla plahočit s kufrem, to bych si vážně nemohla vážit sama sebe...už se neozval.

   Nástup do práce v pondělí byl horror, atmosféra by se tam dala krájet. Kruci, vážně jsem tak nesnesitelná, přecitlivělá a nebo je to všechno důsledek toho, že jsem se konečně, po 13-ti letech, začala hlásit o svoje a odmítám pořád jen každému ustupovat a dávat za pravdu. Další jobovka mě čekala doma - ohledně bydlení. Tak se ptám, zda už se to vážně nezačíná samo skládat? Osud by si to měl všechno poskládat sám, takže...?

 

 

 

 

 

Úterý 8.8. - neděle 13.8

 

   Tento týden jsem se vážně nenudila. V práci úkolů až nad hlavu a navíc se mi podařilo zvrtat dost důležitou část projektu. Naštěstí jsem ji udělala znovu, ale bohužel, stálo mě to spoustu času, který budu muset nahradit po dovolené. Do toho stěhování v práci. Nejraději bych zůstala tam, kde momentálně jsem. Přiznám se, že nejsem zvědavá na vysoký pracovní stůl a tím méně na společnou místnost s kolegou, který mě vážně nemusí. Mám pokaždé pocit, že vzduch v jeho přítomnosti nepříjemně houstne.

   V úterý jsme byly s nejkámoškou na Harfě - letní scéna, na veselohře "Natěrač". Smály jsme se od začátku až do konce. Měla jsem na sobě "ujeté" šaty, právě ty, které jsem si koupila na švagrovy narozeniny a cítila jsem se bezvadně. Ve středu jsem se dověděla krásnou novinku od dcery, ale čekala jsem to, má fakt talent :-) a odpoledne jsme šly s dcerou a nejkámoškou /je to její kmotra/. sednout si na zahrádku do Patia. Přišel tam za námi pan domácí a u příležitosti svých kulatých narozenin nás pozval na malou večeři. Po návratu jsme ještě poseděly za domem se sousedkou a jejím malým chlapečkem. Další dny jsem se balila, občas šla ven ( k řece), v práci makala ze všech sil...V pátek jsme s dcerou poseděly u vínka a televize. Včera úklid a odpoledne jsem si naplánovala výlet do Davle. Nakonec bylo vše jinak. Zavolal Princ a slíbil, že půjdeme spolu ven. Jela jsem tedy k němu. Šli jsme k rybníkům a do kopců. Kdyby...jenomže to kdyby nebude, pít nepřestane...Večer jsme se dívali na TV, udělala jsem zapačené bagety a on mi nosil brambůrky, popcorn, ovoce, kávu, prostě všechno možné a nemožné. Byl to celkem fajn večer, jenom ty padající hvězdy se schovávaly za mraky...Dnes ráno jsme si trochu přispali, on daleko víc.  A já se vydala na sraz s inženýrem, co mu dělávám papíry. Vzal mě do Rajské zahrady, udělali jsme si pořádnou městskou túru přes Vinohrady, Žižkov, Palmovku, Vysočany až na Českomoravskou. A skutečně bylo na co se dívat, Dobře jsme si pokecali, nasmáli jsme se, zašli na oběd (každý za své) a pak on šel s přítelkyní na fotbal a já jela domů za dcerou a Ryksou. Syn s přítelkyní jsou v Itálii, tak mě potěšilo, že poslali fotku. A zítra už dovolená :-)

 

 

 

Úterý 1.8. - pondělí 7.8.

 

Vzhledem k tomu, že mi všechno, co jsem před chvílí tady napsala zmizelo někde ve virtuálnu, kašlu na to a nebudu se opakovat. Blíží se úplněk, mám DEPKU a mám hodně práce, jsou vedra, cítím se opuštěná, nehlídám se v jídle a chybí mi sex a povídání s někým blízkým. Za minulý týden se stalo pár hezkých věcí. 

 

 

Pondělí 24.7. - pondělí 31.7.

 

V práci poslední trochu klidný týden před větším projektem a před stěhováním. Zašla jsem si do knihovny. V úterý jsem byla za dcerou v práci, pochodily jsme po Praze, zašly na výbornou zmrzlinu a nakoupily trochu kosmetiky.  V pátek jsme s dcerou a synovou přítelkyní byly v Kočičí kavárně. Moc jsme si to tam užily s heboučkými mazlíčky :-). Večer jsem jela k Princi, ale asi jsem to  neměla dělat. Měla bych víc poslouchat svou intuici, ignorovat ji se nevyplácí. Neměla jsem sílu nic řešit, neměla jsem sílu připomínat nesplněné sliby...prostě jsem odjela. V sobotu přijela dceři kamarádka a šly jsme se projít do naší minizoo a pak na pivo. Holky samozřejmě pokračovaly a já si odešla domů číst a malovat. Dostala jsem v práci zakázku na šátek, tak mě to trochu nakoplo :-). Včera nečekaně zavolala kamarádka z chalupy, že jsou na cestě do Chebu a zastavili by se. Do centra jsem s nimi sice kvůli vedru nejela, ale i tak to byla fajn návštěva. Poseděli jsme u nás na zahradě, pokecali, přespali a ráno pokračovali dál. No a na mě čeká zase jen práce a tropická vedra :-(.

 

 

 

 

 

Pátek 21.7. - neděle 23.7.

 

V pátek přijel na návštěvu inženýr, co mu dělám papíry (pravda, teď jsem dlouho nedělala). Přivezl ukázat fotky z USA a Kanady. Opravdu vydařené, moc se mi líbily a navícjsme si fajn popovídali v posedu u vína. Pak jsem ho vyprovodila na nádraží. V sobotu jsme šli s dětmi a synovou přítelkyní na oběd do mexické restaurace a odpoledne jsem jela za Princem. (Jako na houpačce). Navíc měl doma kamaráda. Kamarád mi skládal samé komplimenty,ale stejně jsem neměla pocit, že se věci dějí tak, jak se dít mají. Vlastně ne mají, ale tak, jak bych to chtěla. Dnes jsme se neshodli na programu, takže jsem upekla koláč a jela domů. Vždyť vím, že je zalezlý doma a během vycházek chce mezi lidi...Jenomže taky vím, co u něj znamená jít na pivo... A taky, o čem se mám tam s těmi lidmi bavit? A navíc, mám lidí plné zuby z práce. Jo, kompromisy jsou fakt umění. Doma jsem si zašla k řece a natrhala nějaký plevel do vázy :-). Jo a taky se mi podařilo v práci prodat 2 šátky :-).

 

 

 

 

Sobota 1.7. - čtvrtek 20.7.

 

 

Psát nebo prožívat? Vybrala jsem si prožívání :-). Ne, že bych nepsala ráda, ale dny nejsou nafukovací. V uplynulých dnech jsem prožila dovolenou na chalupě, setkala se s tetou D. v Hlučíně, oslavili jsme švagrovy kulaté narozeniny (myslím, že hodně vesele a vydařeně), na chalupě se setkaly všechny "děti" i se svými partnery. Po dlouhé době jsem viděla švagrovy sestry a moc fajn jsem si s nimi popovídala. Prošla jsem se Jesenickými lesy, konečně jsme se s dcerou podívaly do Davle, kde jsem s velkým smutkem zjistila, že bez loďky se nedostanu ke zbytkům Ostrovského kláštera :-(, Ivunka má za sebou úspěšnou operaci - hurá. V práci na mě čekají zase nové úkoly, ale vůbec netuším, zda se mi do nich chce. S "Guru" - masérkou další stupeň poznání :-). Ex se objevil na chalupě, ale prozradila mi to sestra, mě to mamka neřekla. Vůbec nevím, jak bych na to reagovala, kdybych tam byla. A taky jsem se setkala s Princem. Naposledy včera, kdy mě překvapil absolutní střízlivostí a některými reakcemi na umění. Odsoudit člověka jednou pro vždy je jednoduché...

   Některé prožitky (doufám) rozeberu podrobněji na jiných stránkách.

 

 

 

 

Pátek 30.6.

 

 

Zajímavé rande, téměř v centru Prahy. Bylo mi jedno, jak vypadám a přesto mi to slušelo. Dočkala jsem se spousty komplimentů a nebudu lhát, je příjemné něco takového poslouchat. Obzvlášť v mém věku :-). Zajímavý byl i ten kluk, bohužel, příliš, příliš mladý. A já, prý příliš chladná a ostrá. Těžko někomu vysvětlovat, že se jenom tak navenek bráním, protože mám strach z neznámých lidí...Každopádně to byl, ale příjemný, moc příjemný večer.

 

 

 

Středa 14.6 - čtvrtek 29.6.

 

Vím, nepíšu, ne, že bych nechtěla, ale...prostě mě napadá, že psaní nic nezmění. V práci toho bylo víc než dost, zástupy za dovolenou kolegyně, dokončování projektu, rozloučení s jednou mladou studentkou, nová kolegyně - Italka, s kteru se dá (mou lámanou angličtinou) docela fajn povídat, ale i negativní reakce jednoho kolegy...prostě tak, jak to v práci chodí...V neděli 18.6. jsem se po dost dlouhé době sešla s kamarádkou Jančou, opět jsme zavítaly k Milíčovským rybníkům a užily si teplé odpoledne s trháním planých třešní, pozorováním mladých labutí a povídáním.  V pondělí 19.6. jsem přespala v Brandejse u nejkámošky, která vymyslela piknik na louce. Bylo to bezvadné. Teplý večer, víno, komáří a pokec.  A její, opravdu krásně zařízený byt :-). Následující den jsem jela do Neratovic, kde jsem nechala ve schránce jiné kamarádky šátek s šípkovými růžemi (snad udělal radost) a pak šla k zubařce. Bohužel, bude v zimě končit, jde do důchodu a budu si muset hledat novou. Včera mě navštívil syn, potřeboval si pokecat. Za dlouhých teplých večerů sedáváme s dcerou za domem na zahradě a dokonce už tam za námi přišla 2x i Královna. Minulou neděli jsem byla za dcerou v práci, důkladně jsem si prohlédla nádhernou historickou budovu a pak jsme byly (hrůza hrůz) s dcerou nakupovat v Palladiu. Kousky víkendů bývám u Prince a je mi z toho čím dál tím víc smutno. Většinou odjíždím se slzami v očích a říkám si, že už nikdy...a pak mě zase napadne, že obrátit zády se umí každý. Alkohol je možná docela dobrý sluha, ale pán neskutečně špatný...

   Dnes opět relax u "vědmy" masérky. U člověka, který přesně ví, jak se cítím a co v duchu řeším..."...já to znám", řekla, "...a člověk se cítí stále více sám". Přesně popsala moje pocity, jenomže ona, na rozdíl ode mě, už tohle úplně pochopila a přijala. Mě to ještě čeká, snad...

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 5.6. - úterý 13.6.

 

Princovy narozeniny, které jsme spolu neoslavili (jak překvapivé, že...), samozřejmě práce, kde bojuju s pocity marnosti a smyslem pro zodpovědnost..., chození okolo řeky...nějaká alargie, která mě postihla na stará kolena...hezá slova o tom, že se někdo pokaždé těší na moje fotky..., hezká slova o tom,že je někdo hrdý na to, že mě zná...(proč mi lidé pořád podsouvají to, že jsem silná? Nejsem, hrozně ráda bych se k někomu schoulila do náruče a byla malou holkou. Jenomže ke komu?). Podvečer s Princem, jeho snaha dostat pití do nějakých mezí a jeho nálady jako na houpačce...Jeho maminka však na mě byla úžasně hodná a dokonce mi nachystala i svačinu do práce. Fakt mě to dojalo...Dort pro dceřina přítele a minioslava jeho narozenin. Víkend bez Prince, protože mě staví před volbu"buď on a nebo ostatní". A takové volby nemám ráda...Návštěva u syna a jeho přítelkyně, společný oběd...Sny, které se mi zdají se nepletou. Kéž by se tak někdy pletly...Můžu se vybrečet Královně do kožíšku, ale vykecat se jí nemůžu. Proč jsem taková jaká jsem a neumím mít normální mezilidské vztahy, takové, abych se měla komu vypovídat, abych to uměla... 

"

 

 

 

 

Čtvrtek 1.6. - neděle 4.6.

 

Konečně nastal náš dlouho očekávaný wellness v Kutné Hoře. Počasí nám přálo až přespříliš.  Kutná Hora naštěstí není příliš velká, ale co se týče památek, jedná se vážně o klenot mezi českými městy. Taková malá Praha, jak říká dcera. Prošmejdily jsme středověké uličky, kostel U Jakuba, škoda, že Morový sloup byl zrovna v rekonstrukci. Kochaly jsme se kamennou kašnou, která stojí kousek od lékárny U jednorožce. A fotily jsme jako divé. A ke všemu tomu úžasnému se přidružili milí lidé. Všude příjemná obsluha, v každém krámečku někdo trpělivý, vstřícný. Lidé, kteří byli naladěni si povídat, pomoci radou. V Muzeu stříbra nám rezervovali vstupenky do skupiny s českým výkladem, v restauraci dceři ochotně vyměnili židli, aby lépe dosáhla na stůl, v krámku s uměleckým sklem paní prodavačka trpělivě vybírala drobnost, kterou dcera chtěla koupit, na informacích mi ochotně půjčili propisku, bych mohla napsat pohled, v kostele Sv.Jakuba si slečna průvodkyně s dcerou dlouho povídala a věnovala nám mapku Kutné Hory. V obchůdku s polodrahokamy nám pan prodavač nekonečně dlouho pomáhal vybírat dárek pro babičku.  Milí kluci v domácí zmrzlinárně mě přemluvili na reberborovou zmrzlinu, která byla,mimochodem, výborná. Prostě, ať jsme se hnuly, kam jsme se hnuly, všude panovala pohoda a přátelská atmosféra. A navíc poloviční ceny, oproti Praze. Úplný balzám na duši, protože jsme zvyklé na chvat, lhostejnost a anonymitu velkoměsta.

   Samotný wellness sice nebyl nijak skvěle vybavený, posilovnu jsme nestihly vyzkoušet, ale snídaně na pokoj (od milé slečny) byla fajn, pokojíček sice malý, ale hezky vybavený a pohled na chrám Sv.Barbory, z lehátka na terase, nádherný. Ve vířivce jsme se seznámily s jedním místním pánem, s kterým jsme si docela přátelsky popovídaly. A večer jsme vzaly sekt, který byl součástí nabídkového balíčku, přibalily do baťůžku skleničky a šly si ho vypít pod lípu naproti kostelu Sv.Jakuba. Opravdu nádherné dny jsme prožily :-).

Včera návštěva u babičky tchyně a oslava jejich narozenin. Dnes se válím doma, čtu, venku konečně prší a mám pocit, že se mi do ničeho nechce. 

 

   

 

 

 

Úterý 23.5. - středa 31.5.

 

V úterý jsme se vypravily se synovou přítelkyní do divadla. Byla jsem ve Viole poprvé, ale přiznám se, že jsem si hru : "Neumím jinak než láskou" o Boženě Němcové, přála moc vidět. Hra se mi opravdu líbila, především obsahuje, synově přítelkyni se zase velmi líbily výkony herců. Ve čtvrtek jsme se sešly s nejkámoškou v parku na Proseku, daly si kávu, procházely se, naplánovaly si na prázdniny nějaké divadlo na letní scéně a doladily naši srpnovou dovolenou. Pátek jsem, díky přesčasům měla volný. Zašla jsem si na RHB, která docela pomáhá, ale bohužel, pojišťovna jich hradí jen omezené množství a sama na nějaké pravidelné nemám. No a čekalo mě překvapení, přijel totiž dceřin zahraniční přítel. Sice se s ním domlouvám svou klopotnou angličtinou, ale vidět dceru šťastnou stojí za to. V těchto dnech jsem taky malovala nějaké šály (kéž by se prodávaly). Dala už jsem je i na fb. Sakra, proč mi ty prodeje nejdou? V sobotu jsme se byli s dcerou a jejím přítelem projít u nás v parku a pak jsem, jak jsem slíbila, jela k Princi. Je to jako střídání černé a bílé, jako světla a stínu a vím, že už to bude jenom horší. Nemám sílu s ním být a nemám sílu ho už nevidět...V neděli jsem se rozloučila s dceřiným přítelem a večer jsme s dcerou poseděly v altánku na zahradě. Nastala vlna veder, kdy mi dělá problém jenom dýchat a existovat. V posledních květnových dnech jsem v práci doslova trpěla. 100x jsem se ptala sama sebe: Proč? A zda ta moje práce vůbec k něčemu je? Ptala jsem se i kolegy, s kterým nejvíce spolupracuji, vysvětloval mi přínos toho, na čem v současné době děláme a opakoval, že moje práceje pro něj nepostradatelná. Pro něj...snad. A pro mě?

 

 

 

Sobota 13.5. - pondělí 22.5.

 

Minulý víkend byl tak trochu úklidový a trochu výletní. V neděli (14.5.) na Den matek jsme si s dcerou udělaly výlet na vyhlídku Máj. Máj v máji :-). Počasí nám sice moc nepřálo, ale vyhlídka byla skutečně nádherná a na zpáteční cestě mě dcera pozvala do cukrárny, abychom ještě i tak ten svátek oslavily :-). V pondělí k večeru volala Princova ségra, probíraly jsme to všechno hrozně dlouho, ale k žádnému závěru jsme nedospěly. Kdoví, zda nějaký existuje?Také jsem začala opět chodit na RHB s rukou. Docela mi pomáhají, ale stejně ji pořád přetěžuji, protože práce je stále hodně. Celý týden jsem také dělala na ukončení projektu, který jsme začali v únoru. Pár krát jsem zůstala i přesčas. Domů jsem se vracela unavená, občas jsem zašla ven, ale většinou jsem si jen četla s chodila brzy spát. Ve čtvrtek jsem se s bývalou kolegyní a její roční holčičkou sešla ve Vysočanském parku. Malá je velmi šikovná, běhá jak čamrda, raduje se z pejsků a ptáčků. Škoda jen, že je její maminka tak úzkostlivá. Věřím, že ji to přejde a bude se z maličké jenom těšit. V pátek jsme s dcerou využily krásného počasí a sedly jsme si na zahradu s vínkem. Dokonce naše chlupatá výsost se odvážila až za vchodové dveře, ale na zahradu bychom ji nedostaly :-). A oslavila v tento den své 6.narozeniny :-).Též mě začal přemlouvat jeden klučina (virtuálně), že bychom se mohli sejít. Nevím, nějak jsem se nemohla odhodlat... V sobotu počasí nic moc, takže trochu úklidu a rychlá procházka. Také jsem zahájila další etapu proteinové diety, protože jsem normálně neukázněná a mám problémy si váhu udržovat :-(.  Také jsem po nějaké době zase namalovala jednu šálu. Včera jsme si s dcerou udělaly nádherný výlet do Průhonického parku. Kvetou tam rododendrony a celý park je doslova pastva pro oči :-). Dnes RHB a opět práce. 

 

 

 

 

 

Středa 3.5. - pátek 12.5

Květen je možná pro spoustu lidí měsíc lásky, ale pro mě především měsíc práce. Konečně jsme přestěhovaní v nové (provizorní) laborce, ale práce neubylo, naopak. Navíc každý přístroj, každá věc je jinde, takže spoustu času trávím pobíháním po budovách a sháněním potřebných věcí. Utěšujeme se s kolegyněmi, že pohyb je zdravý a že budeme mít krásně štíhlé nohy, ale je to spíš černý humor. (Ruka mě bolí pořád). Ve čtvrtek jsem si užila masáž, už jsem ji potřebovala jako sůl. V pátek se ozval kamarád whorkoholik, takže mi spestřil pozdní večer. Pravda však je, že tak unavená, jako po tomhle týdnu, už jsem dlouho nebyla. V sobotu jsem zašla na trh a poklidila. (Zapomněla jsem   poznamenat, že jsem postupně umyla všech 7 oken. Včetně rozšroubování a sešroubování. To mi dalo pořádně zabrat. Kéž by pan domácí ta šílená okna vyměnil za plastová. Právě v sobotu jsem umyla poslední.) Též jsem se pokusila založit na FB koutek pro prodej svých šátků, ale zatím žádný zájem. :-(V neděli jsem se domluvila s klučinou, pro kterého dělám papíry, na procházce. Vyrazili jsme z Novodvorské a  došli pěšky až do Hlubočep. Vedl mě přes tiché a klidné zahradní čtvrti, v jedné mě houpal na houpačce..., vylezli jsme na most Inteligence, kolem nás projížděly vlaky (v tom opraveném pruhu, v neopraveném rost plevel a vypadal jako polní cesta.) Hluboko pod námi tekla Vltava a lidé jezdili a běhali po cyklostezce. Seděli jsme na mostě, nohama komíhali ve vzduchu nad hladinou a povídali. V Malé Chuchli zašel koupit pizzu, kterou jsme jedli v parčíku na pařezu. Pak ještě Barrandovská náučná stezka, úsměvné procházení se po dně dávno nefunkčního bazénu pod Barrandovskými terasami (tam se koupaly tehdejší celebrity :-) ). A konečně Hlubočepy, kde jsme nasedli na tramvaj. Všude, úplně všude kvetl šeřík. Klučina pospíchal na rande a já domů, protože se mi měla vrátit dcera. V pondělí jsem se přivítala s dcerou a odpoledne vyrazila do Divoké Šárky, kde jsme měly sraz s nejkámoškou. Po cestě mě chytla průtrž mračen, ale zároveň jsem jela v tramvaji s rodinkou, otec rodinky mi nápadně připomínal kluka, který mi, ač o tom ani nevěděl, převrátil život naruby. právě s ním jsem před deseti lety byla v Divoké Šárce prvně. Na konečné jsme se setkaly s nejkámoškou a vyrazily na túru. Chtěly jsme sice úplně jinam, ale nakonec nás značky (dost podivně) zavedly před Tichou a Dolní Šárku k nějakému kostelíku. Pravda, musely jsme se zeptat, značení nebylo právě přehledné. Trochu poprchávalo, mě byla v džínové bundě dost zima a měly jsme hlad, ale túra to fakt byla suprová. (Život i lidé se mění, povídaly jsme si, ale někde uvnitř jsem věděla, že to, co bývalo kdysi se nám už nikdy nevrátí). Vždy jsme byly každá jiná, ona se dívá dopředu, já ohlížím dozadu, ale stejně...Stejně jsmesi tuhle megaprocházku užily. Konečně jsme dorazily k nějaké hospodě, byla suprově staromódní, situovaná do staré fary. Najedly jsme se a vykročily na autobus. Nakonec jsme jim však pohrdly a došly pěšky až na Hradčanskou. Doma jsme poseděly s dcerou a poslechla jsem si zážitky z Německa. A pak už čekal nový pracovní týden. A opět byl silně nabitý.  V úterý se opět chtěl seznamovat nějaký můj vrstevník, podle psaní to vypadalo celkem dobře, ale bohužel, telefonát už hovořil o něčem jiném. Chápu, že smůlu může mít každý, ale úraz, invalidní důchod, tři bývalé manželky, šest nevlastních dětí apod. to už bylo silné kafe i na mě. Večer ještě psala Princova ségra, jestli o něm něco nevím. Psaly jsme si skoro hodinu, Marná snaha, chtít pomoc člověku, který si pomoct nechat nechce...Ve středu jsem zašla do knihovny pro nové knížky. Včera měla narozeniny moje mamča, já práce až nad hlavu a odpoledne nás kolegyně, která též slavila narozeniny a zároveň 20 let v práci, pozvala na pozdní oběd. Opravdu výborný. Dnes, ačkoliv je pátek, jsem se zdržela v práci přesčas, vzorky jsem nejen připravila, ale i změřila, takže se mohou příští týden odeslat. Doma jsem uklidila v zahradním domečku, konečně se oteplilo, tak ať si máme s dcerou kam chodit sednout a já číst. Dcera se synem mají "sraz sourozenců" a já se těším na víkendový odpočinek.

 

 

 

 

 

 

Pondělí 24.4. - úterý 2.5.

 

Celý pracovní týden jsme stěhovali, nemám chuť o tom více psát (zmínila jsem se na jiných stránkách). Hluboké rozčarování z některých lidí a z šéfa...Domů jsem chodila unavená a bez nálady. V pondělí jsme s dcerou šly zase na procházku do parku, protože počasí bylo přenádherné, tak jsme toho chtěly využít. Ve středu jsem byla objednaná ke kadeřnici, už to bylo opravdu třeba. V pátek dcera odjela zase do Německa, hlavně, že je spokojená. V sobotu jsem si udělala výlet na Mělník, podívat se na babičku tchyni. Popovídaly jsme si, babička trvala na tom, že si spolu dáme víno a pak mě šel švagr vyprovodit na zastávku. Chtěla jsem se ještě podívat po městě. Dávno jsem na Mělníku nebyla. Švagr mě pozval na víno (probíhala právě Vinná noc) a já jeho na klobásu). Bylo to moc fajn, ačkoliv počasí se tvářilo dost studeně. V neděli, hned ráno se ozval Princ (před týden jsem ho byla navštívit v práci), ale neměla jsem chuť jet hned k němu. Za zpěvu ptáků a provázená slunečními paprsky jsem vystoupala na Hradiště. Celou dobu jsem intenzivně myslela na to, abych tam byla sama...zapálila jsem svíčku, přivázala na borovici hedvábný šátek, který jsem namalovala den předem a užívala si neskutečna, které mě tam vždy prostoupí...Byl Beltain....30.duben, svátek čarodějnic a den, kdy jsem poznala jednu ze svých životních lásek...V pozdním odpoledni jsem odjela na Háje. Vybavená černou krajkovou noční košilkou a naivním přáním, o kterém jsem věděla, že ...A zase bylo všechno jinak. Maminka se nečekaně vrátila z chaty a já nakonec souhlasila, po té, co jsme téměř půl hodiny seděli na lavičce s nějakou povídavou babičkou (Princ dokáže být okouzlující, když zrovna chce takový být), že se seznámím s maminkou. Seznámily jsme se. Rozumněly jsme si tak, až mu to nebylo milé. 

   Věděla jsem, že jsem naivní, hloupá, ale měla jsem pocit, že nikdo tak nelíbá..., že cítím bezpečí, když se vedle něj probouzím. Slova, jen slova..., že mě má rád, že je se mnou šťastný...

1.máj, probudila jsem se vedle kluka, co mu není rady a asi ani pomoci...Rozloučila jsem se s jeho maminkou a vyšla s ním do květnového rána, že mě někde políbí pod kvetoucím stromem...nepolíbil. Potkal kamarády z mokré čtvrti a já odešla na zastávku a odjela domů. Jedno vím, že už na něj nikde a nikdy nečekám. Královna se tvářila jako uražená velmoc, ale přece jen mě olízla, tak nevím, jestli se to počítá jako májová pusa. (V baťůžku jsem našla čokoládičku, kterou mi tam Princ vhodil).

   Dnes opět v práci,dělám co musím a snažím se o tom moc nepřemýšlet. Se sekretářkou jsme si zašly na oběd a na kávu.

 

 

Čtvrtek 20.4. - neděle 23.4.

 

V práci se stále stěhuje a šéfovy výstřelky nabírají na síle. Prostě si toho nebudu všímat, říkám si v duchu a na druhou stranu mám chuť vypadnout z toho baráku  a už se tam nikdy nevrátit. Vím, že všude je něco,,,, ale prostě ...Naštěstí nám po ránu zlepšuje náladu štěňátko od kolegyně. Hned se člově lépe cítí :-) 

   Počasí příšerné, připomíná stále zimu, ač stromy kverou a tráva se zelená. (Sněhová kalamita, kterou si užili na Moravě, nás nezasáhla)

   Včera jsem si četla "Deníček moderného fotra 2" a "mlátily" jsme se u toho s dcerou smíchy. Živě mi to připomínalo příhody se synem, když byl ještě malý. Naneštěstí mě to nenapadlo sepsat. K večeru konečně přestalo pršet, takže jsem na chvíli vypadla ven a pokochala se u řeky kvetoucími jabloněmi. V pozdním odpoledni jsme se s dcerou dívaly na TV a daly si k tomu víno. Také hned ráno, když jsem stoupla na váhu, zjistila jsem, že už se blížím k cíli, který jsem si dala koncem listopadu, v okamžiku, kdy jsem začala používat kalorické tabulky v mobilu. No, jásat nebudu, protože se znám a vím, po čem sáhnu, když se cítím vytočená. Po koláčích a brambůrkách se fakt nehubne :-(.

Dnes neprší, tak uvidím, co ..., každopádně půjdu, aspoň na chvíli ven.  

   Naše krmítko, na okně z chodby, si našli ptáčci :-). Sice už je jaro (ač převlečené za zimu), ale pravidelně do něj sypu. Královna má totiž pocit, že si koupila lístek do první řady. Pozoruje ptáky, číhá a nezbývá jí čas, aby páchala zlovolnosti v bytě.

 

 

 

 

Pondělí 10.4 - středa 19.4.

 

Pracovní týden byl kratší, ale stačil. Dodělala jsem nějakou práci, kterou jsme chtěli mít hotovou do stěhování, ale i přesto ještě něco zbylo. Samozřejmě jsem ještě zašla do knihovny. Kromě lidí z práce jsem se s nikým nevídala, protože dcera ještě byla v Německu.  Na Zelený čtvrtek jsem přesadila kytky. Královna je pochopitelně okusuje dál, protože je jí úplně jedno, v jakém květináči momentálně jsou  :-). Na Velký pátek se povedlo celkem obstojné počasí,takže jsem největší část dne prožila venku a fotila. Také jsem provedla nějaká "kouzla"a snažila se si všímat různých znamení. Znamení jsem viděla celkem dost, jen nevím, jak si je vysvětlit... nebo možná vím? Během dne se také 3x stalo něco, co souviselo s Princem (neznamená to však, že bychom se viděli. Na Bílou sobotu jsem provedla větší úklid, upekla beránka, protože se snažím dodržovat tradice a odpoledne jsem měla premiéru: Poprvé jsem se vypravila sama do kina :-). Film se mi líbil - "Rande na slepo". Prošla jsem pak ještě Velikonoční trhy, koupila si kytičku tulipánů a doma četla a dívala se u dcery na TV. O Květné neděli se nemá péct, aby se nezapekl květ na stromech..., nepekla jsem tedy, ale vypravila se do Hostivaře, kde mě vyzvedl syn s přítelkyní a jeli jsme do terária v Dubči. mají tam malou, tří měsíční lvici. Po hlazení a prohlídce, nejvíce mě zaujali pásovci :-) jsme ještě šli ke troskám tvrze a do parku. Škoda, že počasí ukazovalo spíš na zimu než jaro a kvůli chladu jsme nemohli projít tamní náučnou stezku. Předala jsem dětem mini-nadílku a po návratu si zašla do restaurace na oběd (jehněčí). Opět sama, ale to se nedá nic dělat, nebudu přece pořád zavřená doma jen proto, že  prostě ...K večeru se ozval "můj" inženýr, u kterého dělám brigádu, jestli mě nemůže přijet navštívit. (Měl nějaký volný čas, než se mu vrátí jeho přítelkyně. Také starší než on). Přivezl mi nějaké časopisy, které by mě mohly zajímat...no, nevím, co tím chtěl básník říct, když jsem pročítala článek o přeemancipovaných ženách...Po čaji mě pozval na večeři, kde jsme si prohlíželi jeho fotky ze Španělska a vyprovodila jsem ho na autobus. Zbraslav ho zaujala...Boží hod velikonoční přinesl zimu a déšť, byt jsem měla hezky vyzdobený a čekala na návštěvu. Dopoledne volal Princ, prosil, abych přijela, že má pohotovost v práci a taky, že mu umřel nějaký staroušek (klient). Měla jsem nutkání jet, ale vzhledem k tomu, že jsem slíbila být doma...Nakonec se ukázalo, že se vrátí i dcera. (Nějak jsem si ta data popletla). Princ volal podruhé...a návštěva se omluvila, že to nevyšlo. Mrzelo mě to, nejen, že mě nikdo nevymrskal..., ale mohla jsem někomu trochu pomoct (možná). Nedovedu si představit, že bych dělala někde, kde by mi umírali lidé...a taky vím, že pod slupkou drsného rváče je Princ malý přecitlivělý kluk. Už bylo pozdě někam jet, protože se vrátila dcera. Nakrojila jsem beránka a daly jsme si víno,které mi bývalá kolegyňka přivezla z Francie. Královna vzala dceru na milost a tak jsme seděly ve třech a povídaly si a povídaly...

   Včera v práci mi opět došlo, že člověk bez titulu v předu i vzadu není pro šéfa partner. (Dovolila jsem si totiž pronést radu, co by se mělo, před stěhováním udělat. Setřel mě na tři doby. Přesně vím, co bych udělala před 20 - 30 lety...Neudělala jsem nic - teď.  Později mi pár lidí řeklo, že jsem měla pravdu...Krásné bylo, že kolegyně přinesla do práce malé štěňátko, je kouzelné. Emoce vyvrcholily dnes, pasoval nás do role "holky pro všechno". Diskutovalo se o tom více než bouřlivě, samozřejmě bez jeho přítomnosti. Ráno jsem se, ale probudila a pamatovala si kousek snu...a věděla jsem, že se to stane, jen nevím kdy.

 

 

 

 

Pondělí 3.4. - neděle 9.4.

 

V pondělí jsem se vypravila k mamce na Moravu. Počasí bylo po celý týden aprílové, ale i tak jsme si to užily. Chodily jsme s mamkou a tetou D. na procházky a po příjemných a útulných kavárničkách. Také je v nich milá obsluha, stejně tak jako v butiku, kde jsem si nakoupila pár jarních kousků. 2x jsem vzala mamkou na oběd,aby nemusela vařit :-). V úterý jsme s mamkou navštívily neteř v jejím novém bytě, v Ostravě. Má ho zařízený s velikým vkusem. (V duchu jsem si říkala, že jednou budu mít taky takový byt)...Ve středu jsem se sešla s dvěma spolužačkami ze základky. Obě jsou úžasně kreativní a dělají nádherné věci z perníku i jiné. Jedna z nich se stará o svou nemohoucí maminku. A obě si prošly dost složitým rozvodem. Naštěstí jsou obě znovu vdané a mají fajn manžely:-). Pomohla jsem mamce též trochu uklidit, popovídaly jsme si a dostala jsem od ní krásný dárek k narozeninám. Samozřejmě, že jsem na mamku i tetuD. myslela s kytičkou a drobnými dárečky. Také jsem koupila neteři pozornost do nového bytu.

   V pátek přijela sestra, hrozně moc jí ta nová image sluší, ale skoro vůbec jsme si nepopovídaly, protože ji přijela vyzvednout neteř. Ségra si bude brát mamkou domů i na Velikonoce. Zase jsem měla pocit, že NIKAM nepatřím.Vím, je to jenom pocit...V sobotu jsem se probudila ve stejném bytě, jako před 28.lety...výročí svatby...na tohle už si nikdo nevzpomene. A zároveň 4.výročí seznámení s Princem... taky si nikdo nevzpomene...Nádraží, vlak...doma čekající Královna.

   Dnes procházka, všude venku je ta nádherná jarní zelená a kvetou stromy a divoké kachny plavou v párech...malovala jsem šátek, myslím, že se mi povedl. Taky jsem si udělala velikonoční výzdobu (od jedné ze spolužaček jsem dostala nádherně namalované kraslice. (Pochopitelně se mi podařilo tu nejhezčí rozbít, ale myslím, že ji ještě k něčemu použiju). Cítím se osamělá...

 

 

Úterý 28.3. - neděle 2.4.

K svátku jsem dostala spoustu přáníček a večer přijel švagr, který mi předal dárečky od sestry. Chvíli poseděli s dcerou, ale jelikož bylo už hodně pozdě, byla to opravdu jen chvilka. Měla jsem ještě neschopenku, takže jsem ráno vypravila švagra na školení a spala, odpočívala, malovala a četla. Venku se udělalo nehorázné teplo a všechno se začalo zelenát a kvést. Ve čtvrtek jsme si vyměnili pár sms s Princem...a odpoledne (po školení) odjel švagr. V pátek jsem jela na kontrolu. Cítila jsem se dobře, kromě přetrvávajícího kašle. Také jsem se dozvěděla, že se stěhování v práci posunulo a mohu si vzít příští týden dovolenou. Udělala jsem to s radostí. Pojedu se podívat na mamku a na tetu D. Včera, hned ráno, jsem se zvážila. Za 12 dní jsem zhubla 1,5 kg. I to mi udělalo radost. Odpoledne, jelikož počasí bylo přímo letní, vymyslela dcera výlet do Mníšku pod Brdy. Vyšplhaly jsme se do barokního areálu na Skalce, kde jsme si užily jarní přírody, pozorování žab v jezírku a krásných staveb. Na zpáteční cestě jsme se zastavily ve vyhlášené cukrárně. Měla jsem ještě poslední den diety, takže jsem se spokojila s pressem a na lákavé zákusky se jen dívala :-(. Zhřešila jsem jedinou věcí a to - malou točenou zmrzlinou. Jelikož jsme ještě měly čas do odjezdu autobusu, obešly jsme rybník pod zámkem a navštívily kostel na náměstí a jeho okolí. Sobotní výlet jsme si fakt užily :-). Večer ještě volal syn, jestli bychom se mohli druhý den sejít. Takže dnes se uvidí, co bude. Každopádně jsem už ráno opravovala žaluzie a šplhala se po francouzském okně v ložnici :-(, nehledě k tomu, že jsem jej musela rozšroubovat. Někdy bych fakt brečela bezmocí, že v mém okolí není chlap, který by pomohl. Takže jsem se musela pochlapit sama a vyšlo to...Taky plánujeme zajít s dcerou na oběd a konečně si dám to víno, které jsem dostala k svátku a v ditetním režimu si ho nedovolila ochutnat.

 

 

 

 

Úterý 21.3. - pondělí 27.3.

 

V úterý jsem znovu musela do chladovky. Kdyby bylo jen tohle..., ale ono i tohle úplně stačí. Nachlazená jsem už byla pořádně. To zní fakt divně - nachlazená a vyhořelá.... Taky jsem zahájila proteinovou dietu Zkuste se mě zeptat proč? Nebudu to vědět. Prostě jsem ji měla doma, tak jsem začala....Nic moc si od toho neslibuju. Ve středu mi bylo ještě hůř, ani nevím, jestli na těle nebo na duši. Dcera byla stále v Německu, ale syn mi dost často volal...Ve čtvrtek jsem šla k masérce (vědmě). Okamžitě na mě poznala, že něco řeším. A nebyla to jen jedna věc..."Člověk se nemá vyhýbat tomu, co ho má potkat, posune ho to potom dál...", odpověď na první otázku. Nikdy neodpovídá úplně přímo, což asi patří k tomu, čím je..."Měla bys to vyřešit jednou provždy". Druhá odpověď...Znamená vyřešit jednou pro vždy ukončit??? Kousek té věčné naivky ve mě se tomu pořád brání...Také jsem se měla sejít s nejkámoškou, ale vzhledem k nachlazení jsem to vzdala. Chybí mi takové to naše normální povídání, ale pořád mám takový pocit, že je spousta věcí už úplně jinak. V pátek jsem zašla k doktorce a nastoupila neschopenku. Ještě předtím jsem, ale udělala jednu práci v TK.Už ne kvůli někomu, sama kvůli sobě...V sobotu jsem se musela omluvit z brigády. Navrhla jsem práci u mě doma, ale návrh nebyl přijat. Dívala jsem se z okna do prosluněné krajiny a nějak cítila, že jsem mimo svět, že jsem jen divák...Včera přijel syn s přítelkyní, dovezla mi perníkovou želvičku z Muzea perníčků :-). Pak přijela i dcera, celý večer mi nadšeně vyprávěla o Německu. Bude jezdit každý měsíc. A vida, problém, jak mohu odjet někam já, když nemá kdo hlídat Královnu??? Hlavně, ať jsou ty moje děti šťastné :-). Po celou dobu, kdyžjsem zrovna nespala nebo nečetla jsem malovala šátky. Potřebovala jsem to. "Malovat je jako ocitnout se v jiném světě".

Dnes smutná zpráva: Zemřela Věra Špinarová...(od chvíle, kdy jsem se dočetla, že leží v Motole jsem tak nějak věděla, že se zázrak nestane...) Byla to velká zpěvačka, ač postavou maličká.

   Změnili čas, nesnáším změnu času!

 

 

 

 

 

 

 

Úterý 14.3. - pondělí 20.3.

 

V úterý jsem zašla nakoupit do papírnictví (blížilo se totiž hlídání, tak aby se holčičky nějak zabavily). Ve středu mě čekal dlouhý den v práci, ale naštěstí o tentokrát nebylo až do večera. Čtvrtek krátký, musela jsem na kontrolu k rehabilitačnímu doktorovi, který mi připsal další RHB na krční páteř. (Vybírat si je, ale budu až v květnu, kdyby to vyšlo na dubnové stěhování pracoviště, tak bych se u kolegyň ocitla v hluboké nemilosti.). Potom jsem ještě zašla nakoupit a doma jsem začala připravovat byt na "holčičí návštěvu". V pátek následovalo rozloučení s dcerou (odjela na dovolenou do zahraničí). Polévku jsem měla připravenou už ze čtvrtka, usmažila jsem tedy ještě palačinky a vyčkávala. Po poledni mi jeden kamarád mé kamarádky přivezl její dvě holčičky. Jsou to zlatíčka. Holky si kreslily, nalepovaly a pak jsme vyrazily na hřiště. Všechno vypadalo fajn do té doby, než ta mladší začala pokňourávat, což bylo znamení, že je unavená. Ze školky šla hned po obědě a nespala. Doma jsme ji s tou starší uložily nahoru k dceři, kde usnula u televize. V sobotu bohužel celý den lilo, takže jsme kromě kratičké cesty do cukrárny musely zůstat doma :-(. Na nějakou dobu je zabavily barvy na sklo, každá si namalovala skleničku, na nějakou dobu televize a ta starší měla samozřejmě "novodobý mor" = mobilní telefon a na něm hry. Snažila jsem se jim udělat maličké radosti, protože celý týden neviděly maminku. Třeba pro tu starší náušničky s peříčky, pro mladší mýdlo ve tvaru čtyřlístku, aby měla "šťastné ručičky", jak prohlásila. Zádrhel se dostavil až večer, kdy malá byla sice unavená, ale sama být v pokoji nechtěla a starší se zase těšila, jak si budeme spolu povídat v obýváku při fontánce a svíčkách. A s Královnou, protože ta se před tou maličkou schovávala. Nakonec malá ležela s námi v obýváku, takže povídání se nekonalo, abychom ji nebudily. V neděli jsem se těšila, jak si v klidu vypiju kávu, ale holčičky, natěšené na maminčin příjezd, vstávaly už v půl sedmé. Se starší jsme po snídani zabalily a malá se zatím bavila bublifukem. No a pak už jen cesta na zastávku, kde jsme čekali na jejich maminku ajejího přítele. Nádherní, opálení mladí lidé, jako z reklamy na štěstí :-). Copak by se jí dalo vykládat o tom, že jsem měla v noci sen...? (No, třeba to jen pramenilo ze strachu o ty dvě malé cácorky, které jsem chodila skoro pořád v noci kontrolovat). Sotva jsem se vzpamatovala, Královna vylezla ze skrýše a už jsem zase jela. Účtovat do Krče. (Ještě předtím jsem však zvedla telefon - neznámé číslo. A kdopak asi volal? Samozřejmě. "Chci vědět, co s tebou je, mám tě rád...". Byl střízlivý. Neměla jsem odpovědi na jeho otázky, jen tu, že už prostě nemám sílu... Dnes 1.jarní den. V práci se mi pořád chtělo brečet, ale když jsem přišla domů a provedla pár rituálů (na "odhození" starých věcí), slzy nepřicházely. Šla jsem okolo řeky, dívala se na kopec, kde (a já tomu věřím) stále jsou duše dávných Keltů, věděla jsem, že procházím místy, která viděla už Eliška Přemyslovna a věděla jsem, že momentálně jsem tam, kde být mám. Jenom bych chtěla mít víc času...abych stihla chodit ven,vnímat, psát, malovat, dělat dekorace v bytě...

 

 

 

 

 

 

Úterý 7.3. - pondělí 13.3.

 

Týden byl pracovní až běda. Někdy mám pocit, že nestíhám nic jiného než práci a zase práci. Aspoň kdyby se při ní nemuselo do chladovky. Ve středu jsem si zašla do knihovny a pak jsme se daly sraz s dcerou. Pozvala mě do kavárny, když bylo to MDŽ...večer mě překvapil i syn, který volal a popřál. Dcera mi také sdělila dost příjemnou novinku, ale raději počkám, co z toho bude. Každopádně, pokud má radost ona, mám ji i já. Ve čtvrtek v práci mi popřály k narozeninám nejbližší kolegyně a během dne chodily blahopřejné sms. A básnička...první jsem dostala, když mi bylo 19 let :-). Jenom kdo ví zda, zda ještě někdy uvidím toho, kdo mi je ještě chce a umí poslat? Po dlouhé době jsem byla u své masérky - vědmy. Ptala jsem se jí na jednu věc, která už mi nějakou dobu vrtá hlavou. Je to tak, jak jsem si myslela...(když mi to vysvětlovala, otřásla mnou zima...) Jinak den jako každý druhý, v práci jsem musela zůstat až do večera. Na druhou stranu, nechci se rouhat, už jsem přece zažila tolik krásných narozeninových dnů...V pátek mě v práci čekal znovu pobyt do večera a znova v chladovce. Skoro se mi chtělo brečet, ale některé věci nejdou vždycky tak, jak by člověk chtěl.  (Na druhou stranu mi jedna kolegyňka přinesla už podruhé oběd). Domů jsem dorazila až za tmy a daly jsme si s dcerou vodku s džusem a čokoládové bonbóny (prostě = totální krize). V sobotu jsem vstala a pospíchala nakoupit a uklízet. Potom jsem zavolala nejkámošce, která má narozeniny dva dny po mě a popřála jí hlavně, aby se jí její příslovečné štěstí, stále drželo jako klíště. Dáreček jsem jí poslala po panu domácím :-). Odpoledne přijel syn s přítelkyní a všichni i s dcerou mi předali dárky. Nádhernou kytku, dvě knihy, kosmetiku, velikou krabici čajů, dvě značková vína, obrovskou čokoládu. Pozvala jsem je na oběd do Mexické restaurace, kde skvěle vaří. Potom jsme ještě poseděli u vínka doma. Bavili jsme se až do večera a Královna téměř celou dobu seděla na sedačce vedle synovy přítelkyně. Včera mi hned ráno vlezla na klín Královna a najednou jsem měla pocit, že jsem šťastná, právě teď, v tuto chvíli. Dopoledne jsem uvařila, připravila těsto na strouhaný koláč a odpoledne zašla k řece. Počasí sice nic moc, ale projít jsem se potřebovala. Večer se na oblohu vyhoupl zářivý úplněk, takže jsem si postála u okna a ...Dnes k ránu (před třetí) mě vzbudil téměř živý sen o tatínkovi, probudila jsem se s uslzenýma očima a pokoj byl plný měsíční záře...Královna vycítila moje rozpoložení a přitulila se. Už jsem neusnula. V práci jsem nabídla kolegům a kolegyním koláč a dostala překrásnou kytku, o které se jedna kolegyně vyjádřila : "Ta vypadá jako svatební". Jenomže, kdo by si mě vzal. I když šéf se toho hned chytil se svým sloganem, že nejvíce svateb je v domovech důchodců a "nikdy neříkej nikdy". Nemlčela jsem a odpověděla, že nevím, kde bych mohla dotyčného potkat, když jsem neustále v práci. Na to, už takticky, neodpovídal.

Mám pocit, že nemám čas na čtení, na malování, na psaní, na delší výlety... momentálně si nemoho vzít ani dovolenou, abych se zajela podívat na mamku, tetu, ségru... - něco je někde špatně...

 

 

Pondělí 27.2. - pondělí 6.3.

 

Týden byl hodně pracovní a docela dost rušný. V práci opět finišujeme, tentokrát kvůli rekonstrukci a stěhování se do jiných budov areálu. Co si budu namlouvat, jsem unavená a vyhořelá. Samozřejmě odvádím práci tak pečlivě, jak jsem zvyklá, ale kdyby se mě někdo zeptal jestli mě těší...

Týden mi prozářila teta D.  drobností, kterou mi poslala pro radost.

V úterý jsem se po delší době sešla s bývalou kolegyňkou a její maličkou holčičkou. Zašly jsme na výstavu "Retro" v Národním muzeu. Výstava hezká, ale čekaly jsme ji větší. Spoustu exponátů mám ještě v živé paměti. Neodolala jsem a zasedla k psacímu stroji (v interaktivní herně), abych si připomněla dobu, kdy jsem psávala zápisy z porad, dopisy a taky svoje první literární pokusy. Tak jo, psaní na stroji a prstoklad bych ještě pořád zvládala :-). Pak jsme chvíli poseděly v kavárně, ale to už se moc nelíbilo maličké. Škoda jen, že kamarádka není tak úplně spokojená v manželství...

   Ve středu na večer dorazil kamarád whorkoholik, jako obvykle čaj a trocha povídání. Byl to příjemný večer. 

Ve čtvrtek mě zaskočila dcera, která měla v práci večírek a zapomněla si něco doma, takže jsem se po návratu z práce doma sotva otočila a už jsem zase jela, tentokrát k Týnu. Dceři to velmi slušelo :-). Bohužel jsem měla pifku na syna, který odmítl jít se svou přítelkyní na její firemní ples (a to si koupila tak nádherné šaty), prostě je totálně nespolečenský...kdyby se tak jelo někam horolezovat, to by se tutově zúčastnil. Večer už jsem si plánovala jen relax u PC, ale neustálé Princovy telefonáty a sms-ky mě od toho odváděly. Marně jsem se mu snažila vysvětlit, že jsou věci, s kterými opravdu nechci mít nic společného. A nejen kvůli sobě, ale především kvůli svým nejbližším. Odmítal chápat. Na některé věci prostě nemám. Zbaběle jsem blokla v mobilu jeho číslo. Samozřejmě, že tím jsem si ho nevymazala ze života, z mysli, samozřejmě, že se o něj bojím, ale...

   V pátek jsem šťastná jak blecha uvítala konec pracovního týdne, těšila jsem se do postele jako malá holka. V sobotu venku překrásně, naplánovala jsem si úklid a pak nějakou dlouhatánskou procházku. Samozřejmě, že když si člověk něco náplánuje...tak je všechno jinak. Dopoledne jsem zavolala Ivunce, potřebovala jsem ji slyšet a vyslechnout si její názor. Úplně mi vylepšila  den tím, jak nadšeně vyprávěla o své práci v charitě. A pak se ozval inženýr, kterému pomáhám s papíry. Místo procházky jsem se oblékla za "dámu" a vyrazila k němu. Překvapil mě džusem, který mi přivezl ze Španělska a oloupal mi vlastnoručně utržený pomeranč :-).

   Včera jsem byla odhadlaná, že už si vycházku ujít nenechám, Přivstala jsem si a vyrazila k Závisti a z ní vzhůru ke "Keltům". Po přečtení "vánoční" knížky jsem cestu vnímala úplně jinak a šla jsem tentokrát po valu. Nahoře jsem nechala proudit vítr mezi vlasy, cítila sluneční paprsky a úplně se ponořila do atmosféry...ani se mi nechtělo zpět do civilizace. Po návratu rychle uvařit oběd a dorazila ohlášená návštěva - kamarád, kterého jsem neviděla od loňského jara. Přivezl ukázat fotky z Anglie, já se pochlubila foto-knihou z Kréty a docela dlouho jsme si povídali. Vím, že kdybych chtěla...ale chtěla bych? Každopádně to byl příjemně prožitý čas. K večeru jsme si povídaly s dcerou (také mě příjemně překvapila :-) ).

   Dnes v práci (mimo jiné) oslava kulatých narozenin jedné kolegyně. Má je ve stejný den, jako moje milovaná babička. Vzpomněla jsem si, úplně živě jsem si vzpomněla na její oslavu (též kulatin)  před 10 lety. Na to, jak jsem byla bláznivě, nádherně, rozevlátě platonicky zamilovaná, jak jsem měla pocit, že "lítám", jak jsem cítila, že jsem našla někoho, kdo se mi podobá a kdo mě nasměroval k tomu, abych se dívala nejen okolo sebe, ale i do sebe a na podstatu bytí...pamatuji si to, jako by to bylo včera a přece mi to připadá, jako před celými věky...

 

 

 

 

Úterý 21.2. - neděle 26.2.

 

Týden byl v práci klidnější, protože šéf odjel lyžovat. Také jsem měla ještě dvě poslední rehabilitace. Nemohu říct, že by mi vůbec nepomohly, ale na druhou stranu také nemohu říct, že by mi pomohly nějak závratně. Ve středu jsme si s kolegyněmi zašly na chlebíčky do cukrárny. Ve čtvrtek jsem si byla (po hrozně dlouhé době) nechat udělat pedikůru a dokonce namalovat nechty na nohou třpytivými barvami ( a prostředníček ještě úplně jiným odstínem :-) ).V pátek mě dcera pozvala do vinárny ke svému známému na ochutnávku vín. Musím říct, že je to velice kultivovaný a vzdělaný pán (Němec), který umí výborně česky. Vína byla vynikající, je vidět, že je znalec. Potěšila mě voda v "zeleném skle" a objasnila jsem mu jeho výrobu :-). Jsem ráda, že se dcera dostala mezi takové lidi. V sobotu dopoledne jsem využila nádherné počasí k procházce okolo řeky, dosypala krmítka a pak doma uklidila. Odpoledne jsme se s dcerou sešly  na "B" a pokračovaly k synovi a jeho přítelkyni, která slavila narozeniny. Předaly jsme dárky a u mnoha dobrých vín jsme všichni poseděli až do večera. Doma jsem padla s Královnou do postele a po přečtení pár stránek okamžitě usnula.

   Dnes se dívám z okna na zakalenou Vltavu (taje sníh někde v horách) a plánuju vycházku, ač sluníčko je někde schované. Vím, že bude bláto, ale táhne mě to ven...

 

 

 

Úterý 14.2. - pondělí 20.2.

 

Valentýna jsem si nakonec udělala jen tak, pro sebe. Proč bych se, k sakru, nemohla mít ráda. Koupila jsem si snítku svých oblíbených fialkových orchidejek, maličké šampíčko (právě tak na jednu skleničku) - tu krásnou, ze zeleného skla, kterou mi kdysi koupil Ex manžel a pár jahod. Navíc mi večer předtím volal syn a řekl mi, že mě má moc rád. Vždyť já jeho taky , obě své děti...Dala jsem si do vany koupelovou sůl, četla jsem si v ní, popíjela šampíčko a četla knížku. Prostě pohoda. Dcera pak večer dorazila s úžasnými, přímo přepychovými muffinkami. Nechala jsem si je k snídani. Ve středu volal i Princ, anabáze s hledáním práce. Práce by byla, ale chápu, že s jeho papíry ho nikam nechtějí. 

   V práci mi to vadí čím dál tím víc. Ne, nevadí mi práce, vadí mi to všechno okolo. Nehodlám dál držet pusu, na každého se usmívat a na všechno přikyvovat, jenom abych byla za tu nejhodnější a bezkonfliktní. Pokud mám na něco názor, tak ho klidně budu prezentovat.

Ve čtvrtekjsem opět využila přesčasů...(také jsem měla rhb). Zašla jsem si ke kadeřnici, nechala se ostříhat, zesvětlit, objednala se na pedikůru a načančaná se odhodlala zajít na oběd.  (Musím si zvykat chodit sama i na veřejná místa, ne jenom do přírody. Oběd byl vynikající a přisedla si ke mě postarší dvojice, která se se mnou dala do řeči. (Píšu o nich na jiném místě). Od koupě nové podprsenky (už ji potřebuji jako sůl) mě odradila pouze polední pauza. Tak někdy příště :-). Ještě jsem si udělala procházku okolo řeky, protože počasí se skutečně vyznamenalo a po dlouhé době svítilo sluníčko. Divoké kachny rozjely námluvy a ptáci začali zpívat jako o závod :-). Taky jsem moc vzpomínala na někoho, s kým jsem se právě tenhle den před mnoha a mnoha lety poznala.

Odpoledne přijel Princ, celkem střízlivý, ale otrávený z průběhu pohovoru. Projevoval až nemístné nadšení z mých vlasů a celkově se snažil, jako by si chtěl zasloužit titul "milenec roku". Bylo to až neuvěřitelně krásné. Skoro jsem ho prosila, aby se odhodlal, že s ním půjdu někam, kde mu pomůžou, že za ním budu chodit na návštěvy...marně. Bohužel, všechno to hezké, co mi ten den "dal", zazdil úplně neuvěřitelným způsobem před svým odchodem. NE, už fakt NE. Nemůžu uvěřit tomu, že by si neuvědomoval to, jak mě tím vytočil.

   V pátek jsem k večeru jela na brigádku k inženýrovi. Udělali jsme další doklady, pár jsem si jich vzala na zpracování domů a jako bonus k "výplatě" mi udělal lehkou masáž zad. Musím se přiznat, že mi zalichotilo, když prohlásil, že je vidět, že si "držím" postavu. V sobotu jsem se pustila do úklidu, zašla na větší nákup (a konečně jsem se taky ozvala, když mi prodavačka napočítala za rajčata o 20 Kč víc , prostě už si všechno líbit nenechám), četla jsem si a snažila se nemyslet na některé věci. Už ani nebrečím... Včera dopoledne procházka okolo řeky . Počasí se opět povedlo a odpoledne sraz s dcerou na Andělu. Zašly jsme do kina na "Padesát odstínů temnoty". (Myslím, že třetí díl si odpustíme, hrozná zamilovaná slátanina...). Nakoupily jsme dárky pro synovu přítelkyni k narozeninám a posadily se v kavárně. Večer ještě přijel syn na kus řeči. Po jeho odjezdu jsme si s dcerou udělaly TV večer u vínka a bezkonkurenční "Bohuny" ve filmu "Líbáš jako ďábel" :-).

   Dnes už zase práce. 

 

 

 

 

Pondělí 6.2. - pondělí 13.2.

 

Celý týden jen práce a práce. Zůstávala jsem dokonce i přesčas. "Chladovka" a měření a výpočty...a venku nad krajinou ležel šedivý příklop inverze. "Ať žijou depky". K našemu krmítku ptáčkové zatím cestu nenašli :-(.

   Jo, Princ psal, dokonce i omluvné sms-ky, ale to známe. Vodka u něj stejně vždycky vyhraje nad každým předsevzetím... Ve čtvrtek jsem dostala volno za přesčasy a nic jsem nemusela, jen odpoledne zajít na rehabilitace. Skoro celý den jsem prospala. Vlastně ne, taky jsem dočetla knížku o Keltech :-). Zatoužila jsem projít všechny ty popsané cesty a vnímat ta místa...jenomže...Samozřejmě, na spoustu míst se bez auta dostat nedá a nedovedu si představit, kdo by byl ochotný se mnou absolvovat takové výlety...  Také mi přišla hotová fotokniha - vzpomínka na Krétu .V pátek jsem se téměř po roce sešla s bývalou kolegyní. zašly jsme do kavárny a ,jelikož se tam brzy zavíralo, zavítaly jsme ještě na pivko. Pochlubila se mi fotkami své nádherné vnučky. Tak moc bych si přála vnoučata... Večer jsme si s dcerou opět udělaly "TV pátek". Koupíme si víno, něco k němu a u televize si povídáme o tom, co jsme si přes týden nestačily říct. V sobotu jsem uklidila, připravila oběd a vyrazila do Krče. Tam jsem téměř tři hodiny dávala dohromady účetní doklady a dostala za to pár stovek. Pan inženýr - zadavatel práce, už se na mě díval pouze jako na pracovní sílu. (Má to tak být). Tentokrát jsem neprosila (Úplněk) o nic, jen jsem požádala "Anděly", aby mi ukázali, kam se dát, kam nasměrovat život... Včera opět úklid, práce na dokladech, které jsem si vzala domů , procházka okolo Vltavy a dosypání krmítek a v podvečer návštěva syna a jeho přítelkyně. Popovídali jsme si a přivezli kočkolit pro Královnu. (Potěšilo mě, že se mi ozvaly holky - Slovenky, s kterými jsme se seznámili u moře, jestli bych s nimi letos někam neletěla. Tento rok těžko, ale ten příští bych opět ráda někam dál vyrazila.

   Dnes konečně vykouklo sluníčko, hned bylo veseleji :-). Samozřejmě práce a odpoledne různá vyřizování a knihovna. Na to, že bude zítra Valentýnský svátek raději nemyslet... :-(. (Jo, kdybych tak byla jak teta D. :-) )

 

 

 

 

 

 

Pondělí 30.1. - neděle 5.2.

 

Celý týden samozřejmě práce (hlavně v chladovce a rehabilitace, tentokrát 3x týdně). V bytě se oteplilo (oteplilo se i venku). V úterý jsem vyrobila ještě jedno improvizované krmítko a zanesla ho k Vltavě. Šla jsem v té největší chumelenici. V pátek jsme se spolu s dcerou podívaly na TV a poseděly u vína. Samozřejmě taky čtu, již jsem přečetla všechny vánoční knížky a zbývá mi poslední, ta od nejlepšího přítele (ta o Keltech). Jenom kdybych měla někoho, kdo by se mnou na ta místa jezdil...

   V sobotu odpoledne jsem vyrazila za kamarádkou na Háje. Byla sice hrozná mlha, ale u rybníků krásně, dokonce jsme chodily po ledě. Povídaly jsme si a já fotila jako zběsilá :-). S Princem jsme se minuli, ale přijel ke mě večer. (Vůbec jsem to nechtěla). Byl v mnohem horším stavu než normálně  (mluvil cosi o nemocném kamarádovi...)a i když jsem se to snažila "ustát", nevyšlo...V noci jsem totiž od něj opět odešla. (Stejně nechtěl víc, než abych byla vedle něj a držela ho za ruku...). To by nevadilo, tohle fakt ne. Bohužel ráno si začal svůj vztek vybíjet na Královně. Vůbec nic mu nedělala, teprve po tom, co na ni začal křičet, zasyčela. Hodil jejím směrem vztekle pár hraček. Vyděsila se, schovala za škrabadlo a začala mňoukat jako malé kotě. "Tak tohle ne". Okamžitě jsem ji ukonejšila a jemu ukázala dveře. Mým dětem a mému zvířátku nedovolím ubližovat.

   Dopoledne jsem jela k jednomu VŠ, potřebuje pomoct s uspořádáním dokladů. (Snad za to i něco zaplatí). Krátce mě seznámil s náplní práce, ukázal mi spoustu fotek ze svého cestování po světě a k obědu připravil lososa. Přiznám se, že tak nehorázný bordel jsem snad u nikoho neviděla. Zřejmě má úplně jiný žebříček hodnot, než běžný průměr. 

   Mezí řečí podotknul, že musím být pro muže nezapomenutelná, protože v sobě mám nějaké "cosi", prý to mám v očích...tak nevím...

Princ se mě několikrát snažil kontaktovat. Bojím se, že mi stejně nerozumí.

   Mám velkou radost, že se tetě D. a Ivunce daří :-)

   

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 23.1. - neděle 29.1.

 

Venku stále mrzne, v práci je pořád co dělat a do toho docházím na rehabilitace. Cítím se nesmírně osamělá, ale vím, že nesmím skuhrat. Jiní lidé jsou na tom mnohem hůř. Tenhle týden jsem měla v bytě 16,5 stupňů C. Ne, že by se netopilo, ale okna už mají svá nejlepší léta za sebou :-(. Bohužel, sehnat v Praze cenově přijatelné bydlení je takřka nemožné :-(. Ve středu přijel Princ. S vodkou :-(. Chtělo se mi smát (Ironicky), je to paradox, hledá pomoc u někoho, kdo by ji sám potřeboval. Jenomže on už je ve stavu, kdy nejen, že nemůže nikomu pomoc nabídnout, ale už si ani není schopen všimnout, že ji někdo potřebuje...Každopádně mě při usínání držel křečovitě za ruku a když jsem chtěla nenápadně odejít spát za Ryksou, probudil se. "Nemůžu spát, když mi nefuníš do ucha". Nezavděčila jsem se nikomu. Královna udělala na protest proti mé nepřítomnosti bobky na podlahu a on mi překreslil pozice rehabilitačního cvičení na Kámasutru. V pátek jsme s dcerou vyráběly ptačí krmítko :-). Dcera se vztekala nad mou nepraktičností, ale musela uznat, že natírání mi docela šlo :-). Na oslavu naší práce jsme si otevřely sekt, který jsem dostala od kolegy na Vánoce (z vinohradu jeho tatínka). Svěřila jsem se dceři, že uvažuji o odstěhování se, nějak se sama sobě ztrácím. Dcera i však řekla, že jí to nemohu udělat, že ji tady přece nemůžu nechat...Dilema... Včera mě navštívila kamarádka z Hájů, udělaly jsme si procházku zimní Zbraslaví a pak jsme si hodně dlouho povídaly u čaje a štrůdlu. Tak dlouho už jsem neměla takhle milou návštěvu. Večer jsme se dívaly s Vlaďulou na TV. Dnes jsem uklízela, spoustu času věnovala výrobě foto-knihy (poukaz na ni jsem dostala jako vánoční dárek od kamarádky Martinky). A také jsem byla nakrmit ptáčky u Vltavy. K večeru volala mamka :-). Během dne si píšu s nejlepším přítelem...(Už aby bylo jaro).

 

 

 

 

 

 

Pondělí 16.1. - neděle 22.1.

 

Uhodily mrazy, takové zimy si pamatuji z dětství a mládí. V práci je stále co dělat, pokud přeje počasí vyrážím ven. A samozřejmě také chodím na rehabilitace s rukou.

     V úterý se ohlásil Princ, že se sejdeme rovnou z práce na náměstí. Překvapivě dobře jsme si pokecali u kávy, vzpomínali jsme na zimy našeho dětství a Královna před ním tentokrát ani neutekla, ale soustředila se pouze na vteklé syčení. Na středu připadl svátek mojí dcery, sestry a narozeniny neteře. Úplně nejlepší však byla zpráva kolegy, kterou mi přišel oznámit hned ráno: Konečně přijali náš projekt, práci, na které jsme 8 let dělali. Jednou...jednou možná. A byla jsem u toho. V tom článku, kdesi na samém konci, bude uvedeno moje jméno...je to jen málo,ale je to. Pamatuji si, že tohle téma zajímalo i tatínka, říkala jsem mu o tom, když jsme s tím začínali... Odpoledne jsme si byly s kolegyněmi sednout v jedné restauraci na oběd. Dcera čekala návštěvu, takže jsem jí, kromě rychlého přání k svátku, skoro neviděla. Další radost mi udělaly ve středu její kolegyně, když ze mě vymámily naši adresu, aby jí mohly nechat poslat kurýrem kytku. Jsem tak ráda, že má takovou práci a takové kolegy :-).  Hrozně moc jsem se s někým chtěla podělit o radost z té ranní zprávy, ale nevěděla jsem s kým, koho by to zajímalo. Nechtěně jsem vytočila číslo nejlepšího přítele (chtěla jsem jen poslat sms). Po hodně dlouhé době jsme se slyšeli, ale nejvíc mě potěšilo, že jeho ženě zabírá léčba :-).

    Ve čtvrtek jsme se sešly s nejkámoškou na kávu. Nevím proč, ale nějak jsem z toho měla divný pocit, jako bychom pomalu nevěděly, o čem se spolu bavit...Jsme skutečně každá úplně "jinde". Doby, kdy jsme byly obě vdané a řešily problémy s manžely a dětmi jsou dávnou minulostí. Stejně tak jako ty, kdy jsme měly zhruba stejné finanční zázemí. 

   Tenhle týden byl ve znamení narozenin milých lidí. Teta D. a Ivunka :-). Ivunce se splnilo přání a bude dělat to, co si hodně přála - charitu. Je pro to jako stvořená :-) a vím, že ji to bude naplňovat.

   V pátek, když jsem přišla po RHB, přijel Princ, přitáhl jídlo, ale bohužel i vodku. Neumím ukočírovat ty okamžiky euforie a beznaděje :-(. Okamžiky, kdy mi přímo z náruče vypadne na noční autobus a mě nechá v obavách, zda nezůstane někde v mrazu na lavičce. (Ač topení topí na plno, nic moc teplo tady není. Ležím pod peřinou, kouká mi jen hlava a cpu se oříšky, které přivezl. "Jsi hrozně roztomilá, jako veveřička...".

   Včera jsem v mraze došla na nákup a odpoledne fotit k řece. Taky tam chodím dávat ptáčkům. Chvíli jsem sice váhala, jestli jet za Princem a udělat si zimní procházku okolo Milíčovských rybníků, ale pak jsem to zavrhla a zvolila si samotu s novými knížkami, které jsem dostala k Vánocům. Večer pak volala mamka  - sama od sebe (což mi udělalo radost. 

   Taky mi v poslední době volá a píše nějaký kluk z netu, vysokoškolák. Celkem dobře si povídáme a občas mi večer předčítá přes telefon.

   Dnes jsem jela k mladým. Docela jsme se nasmáli a na popud synovy přítelkyně se otevřelo víno (na oslavu toho našeho pracovního úspěchu). Bylo mi u nich moc fajn

 

 

 

 

 

Pondělí 9.1. - neděle 15. 1.

 

Rozjíždí se práce na novém projektu. (Jak mi řekl kolega - "za necelý měsíc uděláte produkt za pár miliónů..." Jenomže z toho nevidím ani zlomek...). A pochybnosti, zda vůbec jsem tam, kde mám být přetrvávají. 

Pokračují také rehabilitace. Snažím se cvičit i doma, ale žádné rapidní úspěchy se dosud nedostavily :-(. 

   Pokud dovolí počasí, chodím ven. Zasněžená Zbraslav je opravdu krásná.

V pondělí přijel Princ.Stará známá písnička, "já potřebuji...", napadlo ho vůbec, že bych někdy mohla něco potřebovat i já? Je mi z toho našeho vztahu - nevztahu čím dál tím víc smutno.

   Ve čtvrtek jsem vyšla po tmě do zasněžené krajiny, zapálila jsem svíčku i Vltavy a soustředila se na přicházející úplněk...měl by vyčistit životy od všeho špatného. (Také od lidí, kterým na mě nezáleží, jak jsem si přidala sama pro sebe).

   V pátek měl dorazit Princ (nedorazil). Tak třeba už to úplňkové kouzlo začalo fungovat...

Včera, sotva jsem se probudila, telefon. Tak kdo ví...Přijel už dopoledne, pomohl mi připravit oběd a ...Okamžiky, kdy jsem schopná usnout v jeho náručí a cítit se v bezpečí, cítit se jako malá holka. Nikdy to však nevydrží dlouho. Nehledě na to, že dcera neustále něco potřebuje.

   T

Po jeho odjezdu jsme šly s dcerou ještě do parku, po setmění tam bylo opravdu nádherně, obzvlášť krásně se na sněhu odráží to zvláštní osvětlení kolem cestiček. Večer jsem ještě vyžehlila a podívaly jsme se s dcerou na film.

Také už pár sobot dodržuji ranní vážení (od chvíle, kdy jsem začala používat kalorické tabulky). Váha neklesá, ale ani nestoupá, takže není důvod k jásotu, ale ani k hroucení se :-).

Dnes úklid, procházka okolo zamrzlých slepých ramen Vltavy, nasypání ptáčkům a začtení se do nové knížky, kterou jsem dostala k Vánocům.

 

 

 

 

 

Neděle 1.1. - neděle 8.1.

 

Nový rok jsem přivítala dlouhatánskou procházkou okolo Vltavy. Všechno bylo omrzlé a působilo jako z pohádky. Nad Hradištěm se prodíralo mlhou slunce a na chvíli jeho paprsky ozářily vrchol....přišlo mi to jako nádherné zahájení něčeho nového...Okolo poledne přijel Princ, ale to už moc idylické nebylo. Silvestra zřejmě slavil hodně intentivně. Dívali jsme se na pohádku, ale k večeru jsem ho poslala nekompromisně domů, protože se ráno vstávalo do práce. 

   První pracovní týden v novém roce začal poklidně, ale na obzoru už se rýsují nové úkoly. V pondělí nás šéf sezval do zasedačky na bublinkový přípitek, zhodnotil minulý rok (dost vyzdvihl náš poslední projekt) a zmínil se také o tom, co náš čeká v tomto roce. Též jsem začala chodit na rehabilitace s rukou (zjišťuji, jak jsem nepohyblivá :-( ). Venku sněží, což je super a mrzne jen praští, což už tak super není. V bytě je, navzdory starým oknům, pěkně teploučko.

   V první polovině týdne mi volal a psal Princ, aby mohl být u mě. Usoudila jsem z toho, že se doma zřejmě opět pohádal a kdo ví, jak je to  s tou jeho prací...Po mých  důrazných odpovědích, že si má nejdříve uspořádat život nastalo mezi námi ticho...

   Pokud to jde, snažím se chodit ven, ale taky číst. Celkově bych chtěla zpomalit a více vnímat to pěkné okolo sebe. Překvapil mě nejlepší přítel, když jednu mou fotku umístil na fiktivní titulní stránku časopisu :-). Připadalo mi to milé. V sobotu jsem nakoupila krmení pro ptáčky a zašla ho rozmístit okolo Vltavy. Je pořádný mráz, všechno zapadané sněhem...Odpoledne přijel syn s přítelkyní, tak jsme si popovídali u čaje.

Dnes ráno jsem si připravila omeletu z banánů a vajíčka, naposledy rozsvítila stromeček (Královna už ho začala odstrojovat a baňky si odnáší a kutálí s nimi po linu v kuchyni nebo po plovoučce v ložnici :-D). Před chvílí přeletělo za oknem hejno divokých husí. Venku tiše sněží...

 

 

 

Středa 28.12. - sobota 31.12.

 

Ve vlaku mi dokonce kdosi pomohl s kufrem, což mě trochu překvapilo. Dokonce při výstupu v Olomouci pomáhal vystupujícím s kufry průvodčí. (Je zajímavé, že to, co může fungovat ve vlaku z Prahy do Olomouce nemůže fungovat ve stejném vlaku opačným směrem...). Na nádraží v Bruntále jsme se přivítaly se ségrou a pak u ní i s mamkou a švagrem. Také jsem poprvé viděla jejich nové štěňátko. Vyměnili jsme si dárky a my se ségrou šly s pejskem na dlouhou zimní procházku. Ve čtvrtek jsme hned dopoledne opět vzaly štěně na vycházku, tentokrát k zamrzlému rybníku. Užili jsme si to všichni. Počasí bylo nádherně slunečné, ale pořádně mrazivé. Doma u ségry všechno vyzdobené a načančané. Užila jsem si kočiček i bláznivé jorkšířice :-). Bohužel, na mamce je už opravdu vidět, jak čas letí. Odpoledne přijela neteř. K večeru jsem vzala mamku na procházku, protože máme se ségrou pocit, že by se měla víc hýbat. Večer jsme poseděli a debatovali o budoucnosti. V pátek dopoledne jsme opět vzaly pejska na oblíbenou procházku, tentokrát k starobylému kostelu. Okolo poledne jsem se zabalila, rozloučila a ségra mě odvezla na nádraží. I tentokrát mi pomohl nějaký kluk dát kufr nahoru a na Smíchovském nádraží mi dokonce nějaký klučina nabízel, že mi ho vynese do schodů. Odmítla jsem s díky, ale jsem ráda, že jsou mezi námi ještě dobří lidé.  S dcerou jsme si daly doma čaj. Včera - Silvestr jsem si udělala poslední procházku v roce 2016, fotila jsem a na mém oblíbeném místě (pod Hradištěm) pluly obě naše zbraslavské labutě. V parku přímo přede mnou zase vyběhla srnka. Rozloučila jsem se se starým rokem po svém. Dcera odjela a já se dívala naTV, četla, popíjela červené víno a zavolala tetě D. a Ivunce. (I Princ odpoledne 2x volal, ale čekat na Nový rok s ním a s vodkou se mi nechtělo. A jemu by se zase nechtělo čekat bez vodky...). Během večera jsem si psala s nejlepším přítelem, který byl v práci a tak nějak nám to do půlnoci uběhlo. Petardy, ohňostroje, to není nic pro Královnu, takže jsme brzy zalezly do pelíšku a nechaly si zdát první novoroční sen.

 

 

 

 

Středa 21.12. - úterý 27.12.

 

V práci už se toho moc nedělalo a jelikož jsem měla ještě nějaké hodiny na víc, vybrala jsem si je ve středu a jela si koupit džíny (staré mě opustily v nejméně vhodnou dobu). Řekla jsem si, že obchod bude na "první dobrou" a povedlo se a z "Céáčka" jsem si odnesla dvoje džíny, které mi seděly". Pak jsem se chystala na úklid a různé přípravy, ale překvapila mě cedulka ve schránce a mazala jsem na poštu vyzvednout si balíček od nejlepšího přítele. Usoudila jsem, že mi poslal knížku :-). Ve čtvrtek mě v práci zastavil doktor, s který velmi často spolupracuji a dostala jsem od něj "šampaňské" z vinohradu jeho tatínka. Přání tohoto člověka si moc vážím. S naší paní sekretářkou jsme jely po práci společně autobusem a nasměrovala mě k instituci, ve které pracuje můj syn. Tomu jsem předala lahev a pokračovala do Brandejsa. U nejkámošky jsem měla opět možnost žasnout nad dalšími vymoženostmi, kterými pan domácí vybavil jejich společnou domácnost. V duchu jsem si přála, aby o mě taky tak někdo pečoval...Každopádně jsme se pustily do vánoček a do vína. (Bohužel jsme začaly růžovým a pokračovaly bílým)...Nejkámoška měla též nádherně ozdobený stromeček a jako každoročně perfektně sladěnou výzdobu. Vánočky se zdárně pekly, až trochu připekly a my kecaly u vínka a svíček. (Nejkámoška byla z mých nových džín nadšená  a hned mi je zkrátila).V pátek se ukázalo, že ve svém pokročilém věku už bych vážně neměla míchat různobarevná vína...po dlouhé době si mě "našla" migréna. Samozřejmě, v nejnevhodnější možnou dobu. Posnídala jsem opatrně jen kousíček tmavého chleba s medem a ještě hodinu ležela na gauči...Pak zabraly prášky a já se zabalenou vánočkou vykročila na zastávku. Tedy spíše se ploužila, neboť počasí připravilo pořádnou ledovku. Přetrpěla jsem všechny dopravní prostředky t.j. dva autobusy a jednu trasu metra. Doma jsem padla do postele a usnula. Odpoledne přijela dcera, dovezla zbytek vánočního proviantu a já s končící bolestí hlavy uvařila hrachovou polévku, připravila salát, opekla housky, doklidila, dobalila poslední dárečky a společně s dcerou (pomáhala i při přípravách) jsme ozdobily stromeček. Pravda, při dávání ho do stojanu se mi chtělo brečet, ale nakonec jsme zvládly i to.

   V sobotu (na Štědrý den) , jsem hned šlápla na Ryksinu plyšovou krysu, pak jsme si daly s dcerou snídani, podívaly se na Zlatovlásku a pomalu jsem začala chystat oběd. Okolo oběda dorazil syn s přítelkyní, vyměnili jsme si dárečky, poobědvali jsme a ještě chvíli si povídali. Největší radost mi udělal syn kyticí /tři velkokvěté růže/. Po jejich odjezdu jsem se pustila do příprav večeře. A též jsme se daly s dceru do gala. V klidu jsme ve dvou (vlastně ve třech) povečeřely, protože Královna trůnila na sedačce mezi námi a vyčkávala, až se bude servírovat losos. Teprve pak se odebrala ke své misce. Rozbalily jsme si dárečky. Syn s přítelkyní mi věnovali samozřejmě hospodářský dar (hrnec), ale dostala jsem celkem 5 knížek. Většinu z nich jsem si přála, ale nejlepší přítel mě překvapil a šíleně potěšil knížkou o Keltech. Udělaly jsme si s dcerou nezbytné vánoční selfie a odebraly se nahoru k ní na televizní pohádku. Tento rok jsme konečně (po letech slibů) vyrazily na Půlnoční. V kostele sice byla nehorázná zima, neboť venku jako každoročně o Vánocích teplo, ale "Rybovka" a mše obojí moc krásné. V duchu jsem se modlil ke "Zbraslavské Madoně", kterou jsem měla po celou dobu před očima, držely jsme se s dcerou za ruku a tak nějak jsem věděla, že tam někde v nepostižitelnu je přítomná i královská rodina Přemyslovců...

   V neděli jsem se vypravila k synovi. Na zastávce mě mile překvapil pán, který nevěřil MHD a nabídl mi, že mě odveze na Smíchovské nádraží. Byl už v letech, měl v tašce dárky, tak jsem k němu do auta nasedla autvrdila se v tom, že dobří lidé okolo nás pořád jsou. U syna (měli krásně nazdobený stromeček a výborné naložené maso) jsme lili olovo. Dělala jsem to v životě poprvé. Syn i jeho přítelkyně měli odlitky podobné keři a stromu. Podle výkladu vy keř měl znamenat peníze a strom vědění a poznání. Můj odlitek vypadá prapodivně, ale ve své fantazii v něm vidím postavu v šatech, která má u sebe srdce, růži a hůlku. Výklad jsem si podrobně nepřečetla. Prostě v tom vidím symboly pro sebe důležité...Po obědě jsme jeli k babičce - tchyni. Předali jsme dárečky (i od dcery, která kvůli nastuzení nejela), dárečky jsme na oplátku dostali a moc mě potěšilo, že babička měla na stole ubrus, který jsem jí kdysi vyšívala. Připili jsme si šampaňským (syn jen symbolicky) a povídali si a taky vzpomínali na dobu, kdy děti byly ještě malé.  Vrátila jsem se večer a s dcerou jsme se podívaly na pohádku.

   Včera bylo docela hezky, sluníčko se občas vyškrábalo z mraků a teplo jako v předjaří. Dopoledne jsem se vypravila ven a udělala si velkou vycházku okolo Vltavy. (Dcera ležela s kašlem a rýmou). Před polednem se ozval Princ (ještě před Vánocema jsem ho na tenhle den pozvala). Přijel, ocenil sváteční servis, ozdobený stromeček pod kterým na něj čekal jen malinkatý dáreček, poslouchali jsme koledy, tančili při písničkách Tomáše Kluse a večer se dívali u dcery, která odjela, na televizi. Za celý dlouhý večer jsme na půl vypili jen jednu sedmičku vína.

 Dnes ráno uvařil kávu (automaticky vzal sváteční hrníčky) a společně jsme připravili snídani z toho, co s sebou včera přivezl. Snídali jsme při svíčkách v pokojíčku, protože Královna nehodlá trpět vetřelce ve svém rajónu a brzy dopoledne jsme se rozloučili. (Vím, měla bych chtít víc než úplné drobnůstky, které jsem od něj dostala, měla bych mít vyšší očekávání a tím zdaleka nemyslím hmotné věci...ale na druhou stranu vím, že mi svým způsobem dal něco, co ho stálo dost velké úsilí, vydržel být střízlivý). 

   Počasí bylo příšerné, část dne jsem prospala, část pročetla a zabalila se na Moravu. A bohužel, svátky nebyly jen krásné a veselé. Mojí jedné moc dobré kamarádce zemřela dnes brzy ráno maminka. Odpoledne jsem jí aspoň zavolala...

 

 

 

Úterý 13.12. - úterý 20.12.

 

To první úterý jsem celý den myslela na syna, který měl narozeniny, je k nevíře, že už 27. Odpoledne po práci jsme jely s jednou kolegyňkou do restaurace, kde jsme si daly svařák a palačinku. Naladily jsme se tak na vánoční vlnu. :-). Ve středu jsem se naposledy v tomto roce vypravila do knihovny. Překvapivě jsem si nic nevypůjčila, neboť ještě nemám dočtenou jednu knihu z těch předešlých. Přece jen je teď na čtení míň času. Popřály jsme si se sympatickou paní knihovnicí krásné svátky a prohlédla jsem si ve výstavu betlémů a dětských kreseb.  Další krásné naladění se do vánoční atmosféry. Čtvrtek byl především ve znamení rehabilitace a jejich plánování. Mladý doktor - chytrý jak rádio zhodnotil mou ruku a rozepsal mi kůry. (Hlavně z toho, že na ně budu doplácet jsem šíleně nadšená :-(). Na zpáteční cestě jsem se zastavila na náměstí a přitáhla z něj stojan na stromeček a ministromeček. Ovšem, cena byla jako za velký. (Jo, daň za to, že nemám řidičák a auto, abych si ho přivezla z nějakého marketu). V pátek se konal vánoční večírek naší laborky. Potěšilo mě, že se zúčastnily některé bývalé kolegyně. Obzvlášť 2 z nich jsem viděla hrozně ráda. K našemu stolu si přisedl šéf a překvapil mě, když pronesl, že jsem mnohem schopnější a inteligentnější, než dávám běžně znát. Zvláštní, že si něčeho takového všiml, vždycky jsem si říkala, že nás (bez titulů) nebere moc na vědomí. Na zpáteční cestu jsme si vydaly s naší p.sekretářkou, povídaly jsme si, smály se a řekly si, že jsme rády, že se známe :-). Doma se po téměř týdnu) objevila dcera, udělaly jsme si čaj a chlupaté potěšení se uvelebilo mezi námi. V sobotu jsem ještě uklízela, ale žádná honička, začala jsem na blížící svátky pohlížet střízlivě. Po obědě dávali mou milovanou černobílou Popelku (vždy u ní vzpomínám na nejlepšího přítele). K večeru jsme s dcerou vyrazily na naše zbraslavské trhy. Jsou malinké, ale moc hezké. Daly jsme si svařák, dcera objevila preclíky, které jsem jí kupovala, když ještě chodila do školky, nakoupila jsem dárečky pro kolegyně z práce a dceři jsem koupila keramickou lampičku. Na oplátku jsem od ní dostala krásné jmelí. Děti z umělecké školy měly koncert a ten se přenášel na plátno na Městském domě a potom začal u Vltavy fakt nádherný ohňostroj. Doma jsem udělala ještě jedno nepečené cukroví. V neděli odpoledne jsme měly sraz se dvěma kamarádkami. Daly jsme si kávu, popovídaly si, vyměnily dárečky a přesunuly se (vánočně nazdobenou Prahou) do kostela Sv. Šimona a Judy na adventní koncert. U kostela čekala nejkámoška. Koncert se povedl, obzvlášť "Tichá noc" se zapálenými svíčkami byla dojemná. Po koncertě jsme se s kamarádkami rozloučily a s nejkámoškou šly ještě na "svařák". Večer jsem poslední svíčku na adventním věnci nezapalovala s dcerou, ale s Princem.. Políbil mě pod jmelím...ale...díky jeho lásce k vodce a jeho a Ryksiné vzájemné nevraživosti je to všechno složité...Včera běžný pracovní den a odpoledne trochu úklidu. Dnes poslední návštěva masérky v letošním roce. Je vždy tak příjemné se s ní vidět, balzám pro duši.... Odpoledne prádlo a přivezli mi nákupz Tesca.

   

 

 

 

Pondělí 5.12. - pondělí 12.12.

 

V práci jsme pokračovali v dokončování a třídění výsledků.  V úterý jsme opět (všechny kolegyně) dostaly od jednoho z kolegů mikulášskou nadílku, dělává to pravidelně a je to moc milé :-). Též jsem byla u své masérky, která umí pomoct na těle i na duši. (Je to dobrá čarodějka a to vážně...). Překvapivě jsem též dostala mikulášskou nadílku od dcery :-). Ve středu jsem si připomněla, že před 24 lety přišla dcera na svět :-). Ve čtvrtek jsme měly spolu malou oslavičku, vyzvedla jsem ji u ní v práci (mají to tam skutečně nádherné) a pak jsme šly na Staromák (bylo to její přání), aby si mohla pohladit zvířátka v živém Betlému (úplně se mezi těmi dětmi ztrácela). Daly jsme si svařák, 1 trdlo na půl, pečené kaštany, pokochaly jsme se výzdobou, stihly rozsvícení stromečku. (Praha po právu patří mezi nejkrásnější vánoční města) a pomaličku dorazily domů, kde jsem jí předala narozeninový dáreček. V pátek jsem po práci šla ke kadeřnici, bohužel, stala se tam havárie s vodou a kadeřnice si opařila ruku. Já to odnesla jen s mokrými šaty. Účes mi nakonec dodělala její kolegyně. Naštěstí opaření nebylo moc vážné, jak mi večer kadeřnice sdělila ve zprávě. Oddechla jsem si. V sobotu úklid a odpoledne výstup na Hradiště. Zapálila jsem svíčku a poděkovala nahoru za uplynulý rok. Počasí bylo úplně pohádkové. Večer přijel Princ...nekonečno bezmoci...na noc odjel domů. Včera jsme se synem , jeho přítelkyní a dcerou oslavili v restauraci jejich narozeniny. Bylo to moc útulné a jídlo vynikající. Synovi jsem též předala narozeninový dáreček. Také jsem včera z posledního materiálu vytvořila poslední letošní malovaný šátek.  Dnes návštěva zubařky v Neratovicích. Dilema - kde vzít zbytečných 7.000 Kč na nové přední zuby? Pak jsem se s vánoční kytičkou zastavila za kamarádkou, která se vrátila z nemocnice po náročné léčbě. Měla to doma moc krásně vyzdobené a její dva pejskové se pořád chtěli mazlit. Vyprovodila mě skoro k baráku dalších přátel, které jsem také navštívila. Zastihla jsem i jejich dospělé dcery, které pamatuji ještě jako miminka. No a zítra zase do práce.

 

 

Čtvrtek 1.12. - neděle 4.12.

 

V práci jsme se konečně dostali k nějakým výsledkům, které snad budou příznivě přijaty. V pátek jsem konečně dorazila na ortopedii, kde mi bylo sděleno, že mám nejspíš dva problémy v jednom a to skřípnuté svaly pod lopatkou a k tomu krční páteř, což zapřičiňuje bolest ramene a problémy s rukou... :-(. Dostala jsem opich a návrh na rehabilitace, které si musím sehnat a objednat se na ně. Do 1o-ti dnů by měl obstřik ulevit, tak uvidíme. Večer ještě dorazil můj whorkoholický kamarád. Chvíli jsme si povídali o práci, o knížkách a taky mi vyměnil v předsíni žárovku, na kterou anijá,ani dcera, nedosáhneme :-). Královna se doslova překonávala a nechala se pohladit, dokonce si pro pohlazení přišla (od kamaráda) a dokonce po dlouhé době udělala bobek do kočkolitu. (To jen před návštěvou, jinak na dlažbu v koupelně :-(). Včera jsem se pustila do cukroví a udělala jsem svůj první (z chvojí) adventní minivěneček na dveře. Dnes, protože bylo skutečně nádherně mrazivé ráno jsem odešla fotit k řece, ale volala ségra, takže jsem toho moc vyfotit nestihla. Kolem poledne jsem se vypravila k mladým pro adventní věnec, který mi udělala synova přítelkyně. Večer jsme na něm s dcerou zapálily 2 svíčky. Také jsem dětem předala maličké dárečky od "Barborky" a do džbánu umístila větvičky z ovocného stromu. 

   

 

 

Pondělí 21.11. - středa 30.11

 

Alfou a omegou těchto dnů byla samozřejmě práce. Je pravda, že když jsem viděla video, pořízené pod špičkovým mikroskopem cítila jsem nekonečný obdiv nad tím, co jsme schopni vyrobit a i hrdost nad tím, že jsem byla u toho...Na druhou stranu, nikdo v daleké budoucnosti, až možná bude tenhle objev v praxi, nebude vědět, že se na něm podílela i postarší obtloustlá ženská bez akademického titulu (tudíž neviditelná). Navštívila jsem i svou masérku, která mi ulevila od bolesti a dopřála mi úžasný zážitek...Dcera přinesla z práce (tvořivá dílnička) překrásný adventní věnec. Zašly jsme s Královnou na veterinu, kde ji  slečna veterinářka označila za obézní a naordinovala přísnu dietu. Dietní granule jsou mnohem dražší než normální a Královna nad nimi rozhodně nejásá. :-( Pochopitelně, že po cestě na a z veteriny mňoukala v přepravce tak žalostně, že nás málem lynčovali ochránci zvířat. Na víkend jsem jela do Varů za Ivunkou. Překrásná atmosféra, vyzdobený domeček i zahrádka, Ivunka už měla i cukroví...a vzala mě do Lokte a do Chebu. Loket je přenádherný vždycky a v Chebu jsme viděly rozsvěcení stromečku. Tolik krásy a klidu. Večer jsme si povídaly u vaječného koňaku a hořících krbových kamen. Jsem moc ráda, že ji znám a jsem ráda za to, že mi řekne přesně to, co si myslí. Dívá se na život s nadhledem a já jsem jí za to moc vděčná. Ještě v neděli dopoledne jsme spolu zašly k lesu na borové větve (udělla jsem si doma aspoň skromnou výzdobu). Jinak, přednost mají přesčasy v práci. Letos nedostojím zvykům babičky a naší rodiny, že na Vánoce musí být vše naklizené a vyzdobené. Co bude, bude...Navíc mám doporučení od doktorky a první prosincový pátek jdu na ortopedii s tou rukou. V práci jsme se také rozloučili s kolegyní Kristýnou (Němkou), bylo u toho dost slz..., ale tak to u nás chodí.

 

 

 

Pondělí 14.11. - neděle 20.11.

 

První tři dny byly pracovní, ale naštěstí rychle utekly. Na druhou stranu musím přiznat, že šéf mi leze na nervy stále více a také ruka nepřestává bolet. Návštěvu doktorky přesouvám z týdne na týden... :-(. Ve čtvrtek (svátek) jsem byla domluvená s nejkámoškou, že pokud mi nedorazí návštěva z Moravy, dorazím já k ní. Návštěva nedorazila, tudíž jsem se vydala do Brandejsa. Udělaly jsme si krásnou dlouhou procházku až do Staré Boleslavi. Po cestě jsem fotila a koupily jsme si svařák. Bohužel se mi chtělo hrozně čůrat, takže jsme se musely zastavit v cukrárně, kde jsme si daly čaj a vyrazily zpátky. (V listopadu se stmíví brzy). Opět jsme míjely obchůdek se svařákem a udělaly jsme si zastávku :-). Zpáteční cestu jsme vzaly okolo zámku. (Mám na ta místa nádherné vzpomínky, už ani nebolí... a usmívám se při nich. Jedna z mých nejkrásněších, pozdních, platonických lásek...). Zastavily jsme se ještě v bytě nejkámoščina syna. (Málokomu se povede mít v 17-ti vlastní byt). V bytečku u ní (má novou nádhernou ložnici, není špatné mít milého kutila :-D ) jsme si udělaly lehkou večeři a zasedly k vínu. Pusy jsme nezavřely, setkání, která jsme kdysi mívaly 2x do měsíce se teď zúžily na 2x do roka. Přesto je mi s ní hrozně fajn a ač má materiální i citový dostatek, pořád je to ta stejná holka, kterou jsem téměř před 25-ti lety, potkala v Neratovicích. V pátek dopoledne jsme se společně nasnídaly, ona se jala čekat na svého přítele (pana domácího) a já na autobus do Prahy. Doma jsem zasedla k netu a objednávala vánoční dárky pro své nejbližší. (Úplně jsem zapomněla dodat, že jsem měla dovolenou). Včera celý den lilo jako z konve, uvařila jsem oběd a k večeru jsme s dcerou vyrazily na "Anděl" do kina a podívat se maličko po obchodech. Utrpení - přetopené nákupní centrum. Film byl komedie, takže jsme se nasmály :-). Dnes ráno, sotva jsem posnídala mě vyrušil telefon. Volal Princ, jestli bych nešla po ránu na procházku, že je nádherně. Nádherně skutečně bylo, sluníčko se prodíralo mlhou, na stromech ještě zbylo nějaké barevné listí a vzduch mrazivě voněl. Jenomže já husa, zase nalítla. Samozřejmě, že byl po flámu...Pravda, na procházku jsme šli, když jsem ho slyšela a viděla v minizoo, jak se mazlí a povídá si s daňkem,skoro bych zapomněla na jeho vyčítavé smsky. Jenomže on sám mi zapomenout nedovolil. Ne, na mě nikdo zvyšovat hlas a používat vulgární výrazy nebude. Z toho jsem už skutečně "vyrostla". Nechala jsem ho stát na mostě a odešla domů. Zašly jsme s dcerou na oběd, uklidila jsem povadlé a seschlé květiny z truhlíků, vyprala a zítra zase do práce.

 

 

 

Pondělí 7.11. - neděle 13.11.

 

Práce, práce a zase práce. Vracela jsem se z ní až večer. Za tmy odešla, za tmy přišla...Kdyby mě tolik netrápila pravá ruka, možná by mi to ani nevadilo. Dcera se stejně na začátku týdne sebrala a přesídlila (dočasně) někam, odkud bude mít blíže do centra. Nekomentuji to a nevyjadřuji se, je to její život a musí si ho prožít sama. Královna pochopitelně nad mou nepřítomností trucovala, zásadně dělala bobky v koupelně na dlažbu a dokonce se mnou, uražená, jednu noc nespala. V úterý jsem byla u masérky, ale věděla jsem předobře, že úleva je jen dočasná, než zase vezmu do ruky pipetu...K večeru jsem jela čekat na jednu kamarádku do Holešovic. Vyrazila mi dech - po 16-ti letech se rozvádí a odstěhovala se za Prahu, do ještě nedokončeného 5-ti pokojového bytu. Ani tady jsem situaci nemohla moc komentovat. Jenom se v duchu modlím a prosím, aby byla šťastná a její holčičky,které znám od miminek, také. V pátek, to už jsem měla všeho až nad hlavu, hlavně některých arogantních kolegyň a neskutečného chaosu ve všech pracovních prostorách.O ramenu se raději nezmiňuji. Naštěstí mě doktor, pro kterého jsem pracovala pustil po 2 hodinách domů. Padla jsem do postele a nic neřešila. Večer jsem se šla dívat k dceři, do jejího opuštěného bytečku, na televizi. Princ mě bombardoval telefonáty a smskami, ale už prostě NEMůŽU...Včera jsem se probudila do zasněženého rána, na samotu už jsem zvyklá, zašla jsem nakoupit, poklidila, co mi rameno dovolilo a užívala si svíček, vonných olejů v lampičkách, teplého čaje, kočičí přítulnosti a odpolední procházky do "pocukrovaného"parku. Večer voňavá koupel. Dnes venku mrzne, ale je slunečno. trocha dalšího úklidu a uvidíme. Zatím si užívám pohledu na řeku. A zrovna se ozvali mladí, takže se mohu těšit na návštěvu :-)

   Ještě musím zmínit, že se mi po dlouhé době ozvali známí z Neratovic, moc ráda jsem si s nimi povídala a jsem ráda,že si vzpomněli.

 

 

Úterý 1.11. - neděle 6.11.

 

 

Práce přibývá geometrickou řadou. Z toho vyplývá, že mě bolest ruky trápí pořád víc. Počasí bylo celý týden krásné, ale když jsem se dostala z práce domů, sluníčko už pomalu zapadalo. Myslím, že se mi pouze jednou podařilo zajít na procházku a nasbírat si nějaké podzimní dekorace. Snažím se to v bytě aspoň trošku vylepšit maličkostmi, když na nic velkého nemám peníze a ani sílu. (Navíc, je to podnájem...). Radost mi dělá syn, který pravidelně telefonuje a v práci se cítím dobře s naší paní sekretářkou.  Ve čtvrtek jsem byla zase na rozmasírování zad, ale vzhledem k náporu práce mi ta úleva moc dlouho nevydržela. V pátek nás překvapila jedna bývalá kolegyně, která je již 8 let pryč, žije na Slovensku. Vůbec se nezměnila :-). Odpoledne jsem dorazila domů úplně vyčerpaná a navíc se mi pustila krev z nosu :-(. Jedna radost přece jen byla - přišly hotové kalendáře z mých fotek :-). Myslím, že se docela povedly :-). Pak jsem si zalezla do pokojíčka, Královna se přitulila a usnuly jsme. Včera odpoledne jsem vyrazila na Vyšehrad, zapálit svíčky na Slavíně. Byly to takové moje soukromé "Dušičky". Samozřejmě, že jsem myslela na své nejbližší, kteří už jsou někde v lepším světě. Dnes jsem si během dne trochu psala s nejlepším přítelem. Bože, jak moc mi ten kluk chybí. A konečně jsem uvařila nějaké pořádnější jídlo (dušené hovězí a jako přílohu celerové a mrkvové nudličky pečené na plechu). Dcera, která přijela až dnes (neviděla jsem ji téměř celý týden)si libovala. Venku poprchává a začíná se stmívat...nemám ráda listopad

 

 

 

 

 

Pondělí 24.10. pondělí 31.10.

 

 

Bohužel, problémy s rukou přetrvávaly i v tomto týdnu a jako by jich nebylo dost. V pondělí večer se odebral do věčných lovišť mobil :-(. Zjistila jsem to úplnou náhodou, protože kamarád, který mě přijel navštívit zvonil na domovní zvonek, což mě překvapilo. Zkoušel mobil zprovoznit, ale marně. V úterý jsme se sešly s nejkámoškou na Zbraslavi v kavárně (bohužel, kvůli chlupatému zlatíčku mě nechce navštěvovat doma. Mě nejkámoška chybí hrozně moc, což se ovšem o Královně říct nedá. Návštěvy jsou jí úplně ukradené. Pokud tedy neprahne touhou je zakousnout :-D.) Daly jsme si vínko a pokecaly jsme.Nepřestávám litovat, že se vídáme tak málo. Prostě to tak je...Ve středu jsem se vypravila pro nový mobil. Chjo, když jsem uviděla cenu, myslela jsem, že mě budou křísit. Má jedno veliké plus - moc hezky fotí :-). Ovšem, než se s ním naučím zacházet, to bude ještě hodně dlouho trvat :-(. Vzhledem k tomu, že jsem byla mobilně nedostupná, alarmoval Princ dceru a večer se dostavil s gulášem a hřibovou polévkou. Zřejmě, abych bídně nezahynula hladem. V rámci spravedlnosti musím přiznat, že vaří fakt dobře. Bohužel, jsou činnosti, které mu jdou ještě lépe než vaření - konzumace vodky :-(. Večer jsme měli, ale hezký. (Toto se, ale nedá říct o dalším vývoji událostí...). Ve čtvrtek jsem v práci mimo jiné řešila neustálé telefonáty dceřina postaršího kamaráda a Prince. Dcera totiž dovede lidí vážně překvapit :-(. Také moje masérka se mi snažila zprovoznit ruku. Pomohla mi hodně, i když úplně bolet to nepřestalo. Odpoledne mě pozval dceřin postarší kamarád na kávu. (Už hodně dlouho za mě žádný chlap nezaplatil, takže jsem si to užívala), ale především jsem se musela zamyslet nad jeho kritikou, jaký má Princ na mou dceru špatný vliv. Dcera je sice dospělá, ale pořád je to moje dítě a na ni bych měla myslet především. V důsledku toho jsem na Princovu sms, že bychom spolu mohli prožít další den, reagovala odmítavě. A stroze. A bez vysvětlování!!! Volné dny jsem pročetla, lehce uklízela, trošku se procházela a upadala do depresí. Tohle dušičkové období fakt NE. Včera jsem navštívila syna a jeho přítelkyni, kteří mě pozvali na oběd. Tam jsem trošku přišla na jiné myšlenky a docela jsme se i zasmáli. Dnes opět v práci. V pozdním odpoledne jsem zašla zapálit k řece svíčku...a měla jsem premiéru - dovezli mi potraviny až domů. 

 

 

Neděle 16.10. - neděle 23.10

 

1.nedělijsme se odpoledne sešli s Princem na Šeberáku. Co dělal on je jasné, já jsem sbírala šípky na čaj a fotila...Je zvláštní, že večer na Zbraslavi jsme z hádky přešli do přátelského rozhovoru a nakonec se z toho všeho vyklubal pěkný a pohodový večer. Mám ho ráda, nesmírně, ale je to všechno tak těžké...V pondělí odpoledne jsem doma našla opravdu krásně naklizeno, Ryksa byla v pořádku a došla sms, že by mi rád uvařil večeři. Večeře i jeho společnosti jsem se vzdala, mám v sobě plno zmatků. A ruka mě pořád bolí, budu muset k tomu doktorovi zajít. Ve středu jsem se sešla na ČM s bývalou kolegyňkou a její holčičkou. Je po složité operaci, ale tváří se spokojeně, ač má na hlavičce fixační přilbičku. U kávy jsme si pořádně popovídaly a povozila jsem si maličkou. Ve čtvrtek radostná zpráva od tety D. Hrozně mě to potěšilo. Navíc dcera přinesla jejich firemní časopis, kde je její fotka a kratičký dotazník. další radost. Z pátku na sobotu se mi zdál dost zvláštní sen o manželce nejlepšího přítele, která je hodně nemocná. Kéž by to, co se mi tak živě zdálo, bylo cestou k uzdravení! Včera přijel syn s přítelkyní, upekla jsem švestkový koláč. Docela jsme se nasmáli. Večer měla přijet návštěva - nepřijela. Musím si vystačit s Ryksou a knížkami. Poslala jsem fotky k vytvoření kalendářů. Mohly by to být hezké vánoční dárečky (škoda jen, že tak drahé). Dnes - uklizeno mám, takže se můžu zajít i projít :-). A uvidím, co bude dál.

 

 

Pondělí 3.10. - sobota 15.10.

 

V prvním týdnu se nic zvláštního nedělo, v práci mě stále bolela ruka a čím dál víc jsem i uvědomovala, že jsem vyhořelá, otrávená stále větším množstvím nastupujících lidí a opravdu bych chtěla najít něco, co by mě víc bavilo a kde bych si připadala užitečnější. V úterý odpoledne přijel Princ. Snažila jsem se mu vysvětlit, že už prostě nějak nemůžu dál, že neumím tolerovat neustále alkoholové nálady, že jsem z toho prostě strašně unavená...Držel mě v náruči a snažil se mě přesvědčovat o tom, že mě má rád a že přece není možné, abych ho neměla ráda...Mám..., ale to prostě nestačí.Přesto nemůžu říct, že by mi s ním v některých okamžicích nebylo hezky...Ve středu jsme měli z práce volno, protože nešla elektřina, ale Princ stejně odjel. Venku neustále pršelo, podzimní depka jak vyšitá. Do toho mě bolel žaludek, zkrátka nic příjemného. V práci zase vše při starém, jsem opravdu vděčná za naši paní sekretářku, s kterou chodíme na obědy. Je to takové sluníčko. V sobotu ráno jsem vyrazila na Moravu. Samozřejmě opět lilo. Mamka udělala moje oblíbené plněné papriky a k večeru se zastavila na čaj  teta D. Dostala jsem od ní nádherné dárečky. V neděli jsme se  mamkou prošly po našem městečku, je čím dál tím hezčí a upravenější. Pozvala jsem jí do domácí cukrárny, odpoledne jsme se dívaly na pohádky, povídaly si a pomáhala jsem jí s jednou hrou, kterou hraje na tabletu. Večer jsem šla k tetě D. do jejího nádherného a útulného bytečku. Takový domov bych jednou chtěla mít. Pily jsme výborné víno a dlouho jsme si povídaly. V pondělí naše idylka s mamkou skončila, protože si pozvala svou nejoblíbenější sestru. Šly jsme jí naproti na autobusové nádraží a cestou jsme se zastavily v krámku, kde prodává teta D. Potom jsme, už společně s tetou J. zašly na náměstí do jednoho butiku, kde jsem si, s pomocí úžasné a ochotné paní prodavačky, vybrala podzimní a zimní šatník. (To už mamka a teta J. odešly domů). Na zpáteční cestě jsem potkala tetu D., doprovodila jsem jí do knihovny a pak jsme spolu zašly do galerie spojené s cukrárnou. Nádherné prostory a skvělé pečivo. Doma mi mamka přidala peníze na ten můj meganákup oděvů (už to mám od ní k Vánocům).  K večeru se k nám ještě zastavila teta D. na čaj. V úterý jsem se šla projít, zastavila jsem se za tetou D. do krámku a odpoledne jsme s mamkou plánovaly cestu do Ostravy a sraz s neteří. Bohužel, venku opět lilo, takže mamka nikam cestovat nechtěla. Teta J. mi zkrátila nové šaty, povídaly jsme si a dělaly si z mamky a její oblíbené hry legraci. Moc se jí to nelíbilo. Večer jsem se šla rozloučit k tetě D. a dostala jsem od ní červené doplňky k novým šatům. (Jen na okraj, na oplátku se tetě vždy snažím udělat něčím radost a mamce samozřejmě taky). Ve středu ráno jsme se rozloučila s mamkou a tetou J. a vyrazila na nádraží. Ostrava byla ubrečená a mlhavá. Hlavou se mi honily vzpomínky...Jako reakci na básničku, která mě napadla, jsem dostala překrásnou sms, od nejlepšího přítele. Ve čtvrtek už jsem byla zase v práci. Ruka mě bolí stále :-(. Odpoledne jsme se sešly na Proseku v kavárně s nejkámoškou. Bavily jsme se hlavně o naší nemocné kamarádce. S nejkámoškou se už vídáme fakt málo, hrozně mě mrzí, že už jsem každá "někde jinde". A nevím, jestli je to opravdu tím, že ona má chlapa a já ne. Možná v tom bude trošku i něco z toho, že každá zřejmě máme jinak poskládané priority. Včera se mi snažila paní masérka něco udělat s ramenem,bolelo to pořádně, ale bolest trošku povolila, tak uvidíme. S naší sekretářkou jsem byla oba pracovní dny na obědě a pak na kávě. Odpoledne po práci jsem jela za dcerou do práce. Dělá hned vedle Týnského chrámu a je to překrásná stará budova. Jsem tak ráda, když mým dětem vychází věci, které jsem si kdysi přála já...(Dělat v tak nádherném prostředí byl vždycky můj sen...). Jakmile měla dcera "padla", odjely jsme do Mělníka za babičkou tchýní. Konečně jsem jí předala dáreček, který jsem pro ni koupila na Krétě. Měla velikou radost, připili jsme si se švagrem (samozřejmě, že už bývalým), který měl narozeniny. Myslím, že ta radost babičky - tchýně stále i za tu dlouhou cestu tam a zpátky. Dnes jsem ráno zašla na trh a těšila jsem se na návštěvu, která měla dorazit. Bohužel, na poslední chvíli onemocněla. Takže den jen s Ryksou,nádherné babí léto u Vltavy a podzimní výzdoba bytu. Zítřek je ve hvězdách :-)

 

 

 

 

 

Pondělí 26.9. - neděle 2.10.

 

Tento týden byl pracovně krátký, ale plný zážitků. V pondělí jsme se v práci rozloučili s kolegou Portugalcem, který nám přinesl na ochutnání jejich vína, včetna výborného "Portského". Také jsem se dověděla, že padnul náš pobyt ve Vrchlabí, protože tatínek nejkámošky dostal infarkt a je samozřejmé, že její dovolená bude mít jinou náplň. Hlavně, aby bylo vše v pořádku. Neustále na ni myslím...Odpoledne přišla dcera a omluvila se za své chování. Opravdu doufám, že se něco takového už nebude opakovat. ˇUterý byl pro mě poslední pracovní den týdne :-). Ráno jsem si zašla k masérce, která mi "zatejpovala" rameno. Ruka mě, ale pobolívá stále :-(. Jinak se mi u ní vždycky citelně uleví a v její přítomnosti se mi často chce plakat. Ne bolestí, cítím, že by to byly úlevné slzy. Snažím se to však zvládat, abych ji nepřiváděla do rozpaků i když vím, že ona ví...) . Odpoledne rozloučení s naší polskou stážistkou, kterou jsem si nesmírně oblíbila. Namalovala jsem jí na památku šátek a ona mi zase můj portrét podle fotky. Chtělo se mi při loučení s ní brečet. Ve středu - na svátek Sv.Václava jsme se odpoledne sešla s klučinou, který za mnou dříve jezdil ze Severních Čech. Setkání to bylo příjemné. Procházeli jsme centrem, v Ungeltu jsme našli historickou budovu, ve které pracuje moje dcera a pak jsme seděli u Vltavy, dívali se na Hradčany a poslouchali sváteční zvuk zvonů. Na Zbraslavi jsme zašli na večeři  a prožili opravdu příjemný večer.  A navíc mi vyměnil žárovku v pokojíčku, protože na strop, ani za pomocí schůdků nejsem schopna dosáhnout. Ve čtvrtek ráno jsme se s dcerou vypravily na stezku Štěchovice - Slapy Třebenice. Patří k našim nejstarším naučným stezkám a je opravdu úžasná. To, co jsme před necelým měsícem viděl z parníku jsme teď pozorovaly z břehu nad Vltavou. Podzimně zbarvené stromy, opuštěné lodičky na hladině, červené šípky, trampské osady, legendární Bílé skály poblíž Svatojánských proudů. Prostě nádherný slunečný den. Navíc jsme si ve Štěchovicích prohlédly jejich pozoruhodný kostel. 12 km není úplně málo, ruka mě hodně potrápila, ale cesta stála za to. V Třebenici jsme si zašly na oběd, seznámily jsme se tam s nějakými sympatickými vojáky z povolání z Přerova a na závěr jsme si koupily zmrzlinu. Jenom řidič autobusu do Prahy byl dost nerudný děda, ale ten nám náladu nepokazil, nedaly jsme se :-). Doma ještě dcera zašla pro víno a poseděly jsme při něm a při svíčce na zahrádce za domem. V pátek dopoledne přijel dcery kamarád, dovezl nám zákusky a v krásném slunečném odpoledni jsme vypili kávu, také na "naší" zahrádce. Společně s dcerou pak odjeli a já zašla na nákup a četla si. K večeru volal Princ (tento týden už podruhé), jestli k němu nepřijedu, že by měl záminku, aby nemusel na chatu. "Jen jeď na chatu, je to tvoje rodina", poradila jsem mu. Proč by se mnou měl chtít být, když se za mě před rodinou stydí, že! Na tu chatu mě totiž klidně mohl pozvat,kdyby ovšem chtěl. Včera ráno jsem zašla na trh, kde mě okamžitě upoutaly šperky z polodrahokamů. Fialový ametyst jsem prostě "úplně viděla" na mojí kamarádce a bývalé kolegyňce ze Spolany. Sama jsem neodolala jednomu šperčíku z neznámého kamene. U stejné (velmi sympatické prodejkyně) jsem objevila úžasný dárek pro Prince (měl tento týden svátek). A kdyby ho nechtěl, nevadí, nechám si ho :-). A pak už jsem se vydala do Neratovic. Na zastávku mi přišla naproti jedna kamarádka, kterou znám prostřednictvím nejkámošky. Měla s sebou dva roztomilé pejsky. (Bohužel, je po velmi vážné operaci, ale její elán a starost o rodinu, by jí mohli závidět úplně zdraví lidé). Zašly jsme si na kávu do restaurace u Labe a podarovala jsem ji jedním z posledně namalovaných šátků. Pak mě doprovodila přes most a já pokračovala do Mlékojed, k další kamarádce. Seděly jsme na její zahrádce, pojídaly chlebíčky a popíjely "Portské" :-D a povídaly a povídaly. Neviděly jsme se téměř rok. Už se začínalo smrákat, když mě ještě vzala na procházku ke Kozelské tůni. Opět jsme se rozloučily na mostě a já zamířila do Neratovic, na autobus. Domů jsem dorazila o půl deváté a zhruba za hodinku přijel můj kamarád whorkoholik. Na motorce jsme se tentokrát nesvezla, ale večer byl příjemný i tak.  Dnes ráno pravé kakao, příjemná vůně z aromalampičky, časopisy, knížky, voňavý čaj a vědomí, že člověk by si měl vychutnat každý okamžik života, měl by být vděčný za vše, čeho se mu dostává. A "posílat" dobré dál.

 

 

 

 

Středa 21.9. - neděle 25.9.

 

Celý týden mě bolela pravá ruka, nevypadá to, že by chtěla přestat. V práci celkem dost práce, hlavně té, na kterou je potřeba nejvíce přesnosti, takže jsem si ani nemohla vypomáhat levačkou. Vztah s dcerou na bodu mrazu. Ani jedna jsme nevyhledávaly tu druhou. Ve čtvrtek jsme si zašly s kolegyněmi do cukrárny na kávu a pokec. Ničí život není peříčko...Také se se mnou, předběžně, domluvil na setkání jeden klučina (ten, který mi připravil tak krásné narozeniny). Setkání naplánoval na sobotní večer. V pátek ráno jsem dostala sms od syna, jestli bych s nim nejela "pod širák" na Kokořínsko. Vzhledem k tomu, že mi večer před tím nešťastně volal, že jim zase nevyšel záměr ohledně bydlení, řekla jsem si, že bych pro něj také měla zafungovat. Doposavaď řeším především dceru, která bydlí ve stejném baráku jako já. Synovi jsem přisoudila dospělost a samostatnost...Odpoledne jsem se tedy sbalila a vyrazila do Letňan, syn mě nabral na metru, zajeli jsme pro pár nezbytných věcí do Tesca na Mělníku a pokračovali směrem na sever. Pobyt se vydařil (podrobněji ho popíšu na jiném místě), seznámili jsme se s nějakým oddílem z Prahy, který také bivakoval na stejném msítě jako my. Posezení u ohýnku opravdu úžasné. Stejně tak noc pod skalním převisem. Včera po probuzení a mytí ve studánce jsme prolezli okolí, vylezli na Pustý hrádek a šli okouknout srub "Pařezák", kde jsme narazili na klučinu, který mě měl přijet večer navštívit. NÁHODA, kterou by člověk fakt nevymyslel :-). Krátce po poledni jsme se vrátili, zastavili se ještě na velký nákup, který mi pak syn odvezl na Zbraslav. Doma mě čekala na stole spousta časopisů od dcery, která přišla dolů ke mě a dokonce se omluvila. Návštěva se pochopitelně nekonala...což jsem tak trochu i čekala,nicméně, včasný návrat jsem prosazovala kvůli ní. Dnes od rána peru, ruka mě bolí a co přinese slunečná neděle - netuším...

   Každopádně pátek a sobota mě přesvědčily o tom, že jsem ze syna (s pomocí bývalého muže) vychovala kvalitního člověka, na kterého můžeme být hrdí.

 

 

 

 

Pondělí 12.9. - úterý 20.9.

 

V pondělí před týdnem mě dcera pozvala do Barabizny (Mexická restaurace na Zbraslavi) na večeři a víno. Brala to jako poděkování za tu poštu, kterou jsem místo ní odeslala. V úterý jsem se probudila a nesnesitelně mě bolela pravá ruka (to už tady bylo před pěti lety...), ach jo. Masérka se mi s ní pokoušela dělat nějaké akce a slíbila, že bolest přestane. Dokonce použila nějakou metodu "mezi nebem a zemí", překvapilo mě, jak nádherné barvy jsem viděla za víčky zavřených očí. (Bolest polevila, ale nezmizela...). Okolo poledne mi volal Princ, že jede na kontrolu a na převaz, jestli se sejdeme. Vyřídila jsem si to v práci a sešli jsme se před Krčskou nemocnicí. Zaznamenala jsem, že mi nedal pusu, ale brzy jsem na to zapomněla, protože jsme u nedalekého rybníka našli hromadu nádherných kaštanů. Okolo nás se po břehu procházela labutí rodinka spolu s divokými kachnami. Byl na nás pohled, on s levačkou v gypsu, já s téměř nepohyblivou pravačkou, ale kaštanů jsem měla za chvíli plnou kabelku :-). Potom jsme šli pěšky na Roztyly a od tama metrem na Jižňák. Trochu mě dojalo, když zaregistroval, jak si otírám pot z čela a bleskově mi podal kapesníček. "Mamka o tobě ví, ale seznámit vás vážně nechci", prohlásil, když jsme spolu čekali na můj autobus. Venku vedro k padnutí. Ve středu odpoledne mi volal, že by rád přijel ke mě. Řekla jsem "ano", ale neřekla jsem je nadšeně. Neumím žít v trvalém chaosu, potřebuji čas na malování, na osamělé procházky, na čtení. A to, že pije víno místo vodky toho na věci moc nemění. Z toho, co hodlá po dobu téhle nemocenské dělat jsem nadšená nebyla a také jsem to řekla...a tak nějak jsem si začala připadat jako spolubydlící. Absolutně ne jako milenka a ani ne jako kamarádka. Ve čtvrtek ráno odjela dcera na nějakou pracovní akci kamsi na farmu a já měla po práci ještě nějaké pochůzky po městě. V okamžiku, kdy jsem doma otevřela lednici jsem se mohla umlátit smíchy. "Mamko, v té tvé ledničce by se oběsil i pavouk, aby předešel smrti hladem", říkává často dcera. Ze zadní stěny prázdné lednice se na mě šklebil na papírku namalovaný křižák. Vztek na to, jaký je doma nepořádek a hlavně na další jeho činnost mě v tom smíchu přešel. Zašel pro chleba a pro víno (samozřejmě) a odešli jsme k Vltavě, kde jsme seděli na molu, já krmila kachny a dívali se na obrovský vycházející měsíc. Pak jsme smažili topinky. (Vzpomínala jsem, jak jsme si je kdysi dělávali. v noci po milování, s bývalým manželem.) Teď jsme sice měli topinky, ale ani náznak milování...V pátek po práci jsem se zastavila na nákup, ruka mě bolela jako čert, ale byli jsme domluveni, že mě počká u autobusu. Pochopitelně, on seděl na náměstí a nehrnul se ke mě a já se nedívala v pravo ani v levo, takže jsem domonstrativně odtáhla nákup sama. Kuchyň byla ve vzorovém pořádku. Chvíli jsme si povídali, ale jsou věci, které nedokážu zkousnout, prostě nedokážu...Možná by i něco bylo, ale dorazila dcera z farmy, v něm rázem procitl gentleman a pospíchal jí odebrat batoh. Nemohla jsem si nevzpomenout na nákupní tašku...Dcera mi též hned chtěla sdělit dojmy. No a poté, co odešla k sobě mu kdosi zavolal a upozornil ho, že už dávno měl někde být...Odjel. Venku po parném dni začala bouřka a úplněk, zářijový a pro mé znamení hodně významný, neboť prý mi změní život, jsem ani neviděla...V sobotu ráno sms, že má peníze a přijede, přiveze...Nestála jsem o to. Zašla jsem na nákup, uvařila oběd, uklidila a dcera po obědě odjela kamsi "pařit". "Nechci abys jezdil, potřebuji být sama a utřídit si myšlenky", řekla jsem do telefonu. Bohužel, klid mi dopřán nebyl, vzápětí volala dcera, že se s ním domluvila, ale že ona přijede později. Vzteky jsem se neznala. Jenomže taková, abych ho nechala stát na dešti, taková být neumím. "Nesrovnám se s tím, buď toho necháš a "jedeme" v dobrém dál a nebo nenecháš, ale v tom případě nemáme už nic společného", řekla jsem. Přesto mi ho bylo líto. Jenomže proč? Byly peníze - byla vodka :-(. Chvíli jsme seděli na zahrádce za barákem, snažil se být i něžný, jenomže...Doma jsem mu dala prášek proti bolesti (ruka ho hodně bolela) a led na ni. Jediné, co jsem mu poradila bylo, ať spí. Jenomže přijela dcera z pařby, ve značně povznesené náladě a okamžitě se do mě začala navážet, že jsem zlá a přeháním apod. Nebudu to rozebírat, odešla jsem s Královnou spát. Ani v neděli to lepší nebylo, ti dva mi připadali jako děti, které se spikly proti rodičům. Jako větší podraz jsem to vnímala od dcery, dýchala bych pro ni a ona mě bude osočovat? A on? Kolikrát tvrdil, že ji moc rozmazluji, že dělám všechno kvůli ní a teď jí nedokázal ani říct, aby na mě nezvyšovala hlas. Když jsem je v 6 ráno nachytala, jak mi kouří v kuchyni, vjel do mě vztek a ledovým zvýšeným hlasem jsem je vyzvala, aby se okamžitě přesunuli k dceři do jejího bytu. Zamkla jsem za nimi, uklidila a odpoledne odjela k synovi a jeho přítelkyni. Bohužel, ani tam se mi nálada nespravila. Syn se mě pro změnu snažil poučit, co je moje povinnost. Mám pocit, že svou povinnost živit je a starat se o ně do doby, než si začnou vydělávat jsem beze zbytku splnila. To ostatní je už jen a jen moje dobrá vůle a nikdo mi nebude nic předpisovat. Ačkoliv syn upekl výbornou borůvkovou buchtu, nepatřila tahle návštěva k nejvydařenějším. Večer, po návratu přišla dcera, že se jí minulý večer, v alkoholovém opojení, podařilo někde ztratit peněženku s dokladama. Smůla, když si na mě může otevírat pusu,tak se taky musí snažit si poradit. Včera se v práci přišel rozloučit jeden mladý doktor, s kterým jsem dlouho spolupracovala. Odjíždí pracovat do Bostnu. Přípitek jsem ustála, ale pak jsem o samotě zadržovala slzy. Jsem konzerva a nerada si zvykám na nové lidi...přece jen jsme už spolu byli sehraní. Doma jsem pak namalovala po dlouhé době šálu. Dveře na  společnou chodbu zůstávají zavřené, komunikaci s dcerou nevyhledávám. Protestuje proti tomu jen Královna. Má menší prostor k výběhu. Také jsem zašla do knihovny a mimo jiné jsem si vypůjčila knížku, kterou mi doporučila teta D. Dnes se přišel odcházející kolega ještě jednou podívat a dokonce s sebou přivedl dvě starší holčičky. Na sms od Prince, který je na draka a nebo, lépe řečeno, má věčně "draka", jestli jsem ještě naštvaná jsem neodpověděla. Naštvaná jsem. Namalovala jsem další šálu. Dveře na společnou chodbu zůstávají zavřené, i přes hlasité Královniny protesty. Ruka mě stále bolí...

 

 

 

 

 

Pondělí 5.9. - neděle 11.9.

 

V pondělí ráno jsem mazala na poštu, odeslat za dceru všechny firemní obálky, které si, neprozřetelně vzala domů, že je pošle, než půjde do práce. Odjela však nakonec přece jen k moři a tak jsem blokovala jedinou přepážku na nší poště a čekala, až mě lidé za mnou začnou kamenovat :-(. Taky už přišly výsledky rozborů krve (jen ty normální, na které mě poslala naše doktorka - zvýšený cholesterol a nízký hemoglobin). Vskutku úžasné :-(. Počasí se zbláznilo a tropická vedra, která v létě téměř nebyla, přišla teď, v září. Naštěstí máme pořád tu polskou studentku a povídání s ní je jako živá voda :-). Jmenuje se Joanna. Ve středu jsem z práce jela na Háje, kde jsem měla sraz s kamarádkou(seznámily jsme se loni na svatbě bývalé kolegyňky). Brouzdaly jsme lesíky a okolo Milíčovských rybníků a ona mi vyprávěla o tom, jak se do sebe zamilovali s klučinou,který je o 16 let mladší. Člověk pořád jen řeší nějaká čísla...K jednomu z rybníků za námi dorazil Princ. Pochopit kamarádku, která je věřící a snaží se ze všech sil pomáhat potřebným, není zřejmě v jeho silách. Každopádně mě potěšilo, že díky setkání s ním kamarádka pochopila, že u člověka nehraje roli věk, ale vyzrálost. (Později mi napsala, jak moc je ten její mladíček oproti princi zodpovědný). Po rozlučce s ní jsme s Princem ještě seděli na lavičce u nedalekého kostela, pili burčák a povídali si. Také o jeho blížící se operaci ruky. Domů jsem dorazila dost pozdě a octla jsem se v nemilosti Královny. Ve čtvrtek (vedra nepolevila) jsme se sešly na Florenci s nejkámoškou a vyrazily do Hybernie na koncert Lucky Vondráčkové. Koncert byl fakt úžasný a sama Lucka také :-). Užily jsme si to, ale pořád jsem musela myslet na bývalou kolegyňku, protože její tříměsíční holčička byla právě na složité operaci v Ostravě. Nejkámoška mi též prozradila, že se naší společné kamarádce vrátila těžká nemoc a čeká ji další operace :-(. Září, jako by bylo přímo posedlé takovými událostmi. Kočičí nemilost trvá. V pátek jsem musela nejdříve na EKG. Byl to také den Princovy operace...Volal mi syn s přítelkyní, kteří po dovolené na Jižní Moravě jeli k ségře, podívat se na štěňátko a pak se podívat na mamku na chalupu. Potěšilo mě, že se k tomu odhodlali. Jako vždy, když jsou vedra chodím ven až v podvečer, takže opět řeka. Včera jsem zašla na trh, posílala si s Princem sms-ky o tom, jak se cítí po operaci. (Nijak moc dobře ne). A k večeru jsem zašla k řece a do lesoparku. Koupila jsem si víno, protože na mě padal nějaký smutek. (Přece jen už jsem dlouho nebyla o víkendu sama...). Dnes vedro trvá, takže uvidím, jak to bude s procházkou. Má se vrátit dcera, připravuju dýňovou polévku a vůbec do ničeho se mi nechce. Samozřejmě, že kdyby Princ stál o to, abych za ním zajela do nemocnice, tak to udělám, ale nechtěl...

 

 

 

 

Čtvrtek 1.9. - neděle 4.9.

 

Začátek školního roku mě už pár let nechává klidnou, ale tenhle den jsem chtěla pojmout jako začátek nějaké větší změny. Navštívila jsem poradnu, kde mě zvážili na speciální váze, změřili na speciálním přístroji a vyřkli ortel. Pochopila jsem, že cesta skutečně vede přes poznání toho, co se děje v organismu (a u mě se toho děje dost, bohužel) a určení potravin, které je potřeba vyloučit z jídelníčku. Jenomže celá tahle legrace obnáší 11.000 Kč :-(, takže jsem zanechala poradkyním pětistovku za rady, které momentálně nemohu realizovat. Škoda. V pátek jsem se po práci šla projít k řece a v přístavu zjistila, že tenhle víkend je poslední možnost plavby za Zbraslavi na Slapy a zpět. Včera dcera nečekaně brzy vstala a rozhodly jsme se, že poplujeme. Stihla jsem mezitím ještě nakoupit. Po cestě do přístavu (máme to, co by kamenem dohodil) jsme si ještě prohlídkl historická autíčka a motorky, neboť se opět jel každoroční závod veteránů :-). Nalodily jsme se (dokonce se mi podařilo koupit pro téměř 24- letou dceru dětský lístek), což bylo samozřejmě výborné zjištění, protože i tak tahle legrace vyjde téměř na 1.000 Kč. Parníček byl taky historický a my se kochaly pohledem na vysoké skály, lesní porosty, spoustu chatiček, lidé okolo řeky mávali, porpvé v životě jsem se ocitla v plavebních komorách. A to dokonce 2x - Ve Vraném a ve Štěchovicích. Celou cestu provázel výklad o místech, kterými jsme proplouvali. Před Slapskou přehradou jsme se ocitli na místech legendárních Svatojánských proudů, propluli jsme okolo nejstarší trampské osady Ztracenka, prostě úžasný zážitek. Seděli jsme s postarším manželským párem, který spolu laskavě špičkoval. Bylo vidět, že je spojují společné zájmy. Moc hezky jsme si s nimi popovídaly. Daly jsme si i skleničku vína.  Parník zakotvil na Slapech (Třebenice) a měli jsme před sebou dvě hodiny. Pasažéři obsadili blízkou restauraci, takže jsme místo opravdu nenašly. Koupily jsme si aspoň vodu a nanuky a vyrazily za vidinou jiného občerstvení. Bohužel, k restauraci avizované na ceduli u silnice jsme nedošly, asi jsme nevykázaly patřičnou trpělivost. Na druhou stranu jsme si prohlédly Třebenice z kopečka :-) a na zpáteční cestě jsme se musely smát jedné paní, která svou otázku začala slovem: "Slečny....?" Tak vida :-).. dcera pluje na dětský lístek a ze mě se stala slečna. Stihly jsme zajít ještě k samotné přehradě, kde jsme si koupily v kiosku aspoň párek v rohlíku. A už byl čas vrátit se na loď. Opět jsme se usadily s našimi "babičkou a dědečkem" a :-) cesta příjemně utíkala. Štěchovice, Davle, Měchenice, Vrané a náš domovský přístav :-). (Tuhle cestu jsme měly tak trochu jako vzpomínkovou akci na tatínka, který přírodu miloval a tohle by se mu určitě líbilo. Vzpomínala jsem, jak jsem se s ním kdysi v dětství plavila po Visle). Po návratu mě dcera pozvala na večeři. A v noci odjela do Chorvatska, dost na honem. Večer také volal Princ, jestli přijedu. Ráda bych, ale nějak to nešlo. Dnes přijel syn s přítelkyní, přivezli kočkolit pro Královnu a naobědvali se před cestou na Jižní Moravu. Všechny děti mají dovolenou, zůstaly jsme jen s Královnou. Téměř celý den jsme měla zapálenou svíčku, protože je tatínkovo sedmé výročí. K večeru ještě procházka okolo řeky. Prince jsem sice zvala, ale nepřijel, tak si musím vystačit s kočičí společností.

 

 

Pátek 26.8. - středa 31.8.

 

V pátek jsem toho měla dost na uklízení a navíc bylo venku nehorázné horko. Večer, když jsem se šla projít k řece volala ségra, abych jí vymyslela nějaké bojové pokřiky na závody "Dračích lodí", které pojedou na Hartě. Jo, blbosti, to by mi šlo. Volal taky Princ, ale příjezd jsem slíbila až na sobotu. V sobotu jsem se oblékla do svých oblíbených "princeznovských" šatů a vyrazila na trh, pak jsem se pustila do dalšího úklidu a konečně se mi podařilo namalovat šátek. Tedy šálu. Inspirací mi byla vzpomínka na Krétu. No a to už se přiblížilo pozdní odpoledne, takže šup do bílých šatů, trochu se dát do pořádku a na autobus. Vedro tam bylo jako v peci. Princ byl překvapivě střízlivý a dotčený tím, že jsem přijela až tak pozdě. Neunikla jsem líčení včerejšího večera v country hospodě, holčiny, která se jej pokoušela sbalit a podobných úžasností. "Tak jsi ji měl vzít domů, co ti bránilo?", zeptala jsem se. Nepodařilo se mi odmítnout večeři (těstoviny) a pak jsme se dívali na "Hobita". V neděli jsem od rána plánovala jít ven "dokud nebude vražedné vedro". Po snídani jsme fakt vyrazili. Obcházeli jsme rybníky, posedávali ve stínu starých stromů a krmili kačeny a potápky. Zařekla jsem se, že do alkoholu, v jeho přítomnosti, nevložím už ani korunu. I tak obstaral vinný střik. (Pořád menší zlo než vodka). Venku bylo nádherně, ale debatovali jsme dost náruživě. V debatě jsme pak pokračovali i doma. O spoustě věcí, o tom, jak se od sebe povahově lišíme, o tom, proč, nač...? "...nepřitahovala jsi mě...myslel jsem, že budeme kamarádi, jen tak pokecat, zajít se projít..." "...tak proč si s tím vším začal...?". Má cenu rozebírat věci, které jsou téměř 3 a půl roku staré? Odpovědi bych se nedobrala...A na druhou stranu "jsi moje...". A hlava položená na jeho rameni. S maminkou se vážně setkat nechci, takže vedro v autobuse a doma telefonát od ségry. Bojový pokřik zabral, umístili se na 4. místě :-). Od pondělka do středy práce, procházky okolo Vltavy, v úterý posezení s dcerou na zahrádce za domem. V práci úžasná konverzace s polskou studentkou. (Úplně se mi vybavovalo to, jak mluvila moje milovaná babička. A spoustu slov vlastně znám i od tatínka.) Kromě konverzace jsem s ní samozřejmě i spolupracovala. Také jsem namalovala další šátek.

 

 

 

 

 

 

Úterý 16.8. - čtvrtek 25.8.

 

Léto, tedy vlastně prázdniny se chýlí ke konci. Mám pocit, že jsem stále v jednom kole a stejně nic nestíhám. Když mi po návratu z práce zazvonil telefon a uslyšela jsem z něj "Soničku, průšvih", bylo mi jasné, k čemu zase došlo. Jako by hrách na stěnu házel. Nějak se mi nechtělo vysvětlovat a opakovat stále stejné věci. Je to marné, je to marné, je to marné, řekla jsem si pro sebe v duchu a držela ho při usínání za ruku jako malé dítě. Ve středu mě čekal u autobusu, zašel nakoupit a pak vlezl za mnou do knihovny ve chvíli, kdy jsme s paní knihovnicí (decentní dámou), probíraly můj nový účes. Popadla jsem pár knížek a vypadla jak z kina. Copak potřebuju, aby se o mě vykládalo, že se nechávám od zajíčka doprovázet až do knihovny? Jsem příliš zvyklá žít sama...takže je mi přes týden přítomnost někoho druhého spíš na překážku. A asi by byla i v případě, že by dotyčný neměl na prvním místě žebříčku hodnot vodku. Ve čtvrtek jsem samozřejmě zašla k Vltavě zapálit úplňkovou svíčku (za oknem už to vážně riskovat nebudu), nechala jsem si umýt vlasy a při světle svíčky a úplňku jsme oba najednou řekli : "teď je mi hrozně hezky". Jenomže to je jen jedna strana mince, stejně jako milování...Ta druhá, o té si nejsem jistá, zda ji umím a hlavně, zda ji chci zvládnout... V pátek pusa a fakt, že o víkendu odjíždím a v žádném případě je spolu s Královnou nenechám v jednom bytě. Sobota přinesla návštěvu ve Varech, báječné borůvkové koláče a koupání v bazénu. Znovu a znovu jsem si uvědomovala, jak je moje milá kamarádka se svým manželem sehraná, jak se smějí stejným věcem a na stejné věci vzpomínají. Tohle je naplněný život, takhle jsem vždy chtěla, aby vypadalo moje manželství. Ta vzájemnost! Celý večer si se mnou Ivunka povídala. mluvila se mnou o všem, především o Princi s obrovským nadhledem a netajila se ani s tím, že jeho slova o tom, že život se dá ukončit nemusejí být jen slova....Svou cestu si však musím vybrat sama. V neděli jsme se byly projít na hřbitůvek, znovu si povídaly a pak už jen rozloučení a zpáteční cesta. Další pondělí jsme se po hodně dlouhé době setkala s bývalou kolegyní, která má dvojčátka. Hrozně to uteklo a kluci jsou příští rok k zápisu. zašly jsme na večeři do Barabizny a pak ke mě na čaj. Královna se tvářila velice přátelsky a skoro to vypadalo, že by se dala i pohladit. (Už do práce mi psal Princ, že by přijel, ale jelikož jsem měla tenhle týden naplánováno mnoho setkání, odmítla jsem). V úterý následoval sraz s nejkámoškou. Dle naší tradice jsme vyrazily na letní "šlapadlovou" plavbu po Vltavě. Po "šlapání" jsme si daly v klubu Lávka jeden drink s výhledem na řeku a Karlův most. Včera po odběrech jsem se vypravila k další bývalé kolegyňce, která má maličkou holčičku. Malá pojede příští týden na složitou operaci do Ostravy, takže jsem ji chvíli hlídala (včetně přebalení :-) ), než si její maminka vyřídila obsáhlé telefonáty s lékaři. S kamarádkou jsme si popovídaly, trošku jsem jí pomohla umýt nádobí a ač je to k nevíře, čas se nechýlil k pozdnímu odpoledni a mému odjezdu. Dnes pokračují vedra, v práci dělám s polskou studentou Joanou, jezykově si rozumíme dokonale a hodně se spolu nasmějeme. Bohužel hodně smutná zpráva od sestry, nějaká ženská přejela jejich mličkou kočičku Kikušku. Měla jsem co dělat, abych se nerozbrečela. Po práci nákup a žehlení. Popíjím vodu s mátou, kterou jsem dostala od té kamarádky s dvojčaty a zítra mě čeká další pracovní den. 

 

 

 

Pondělí 8.8. - pondělí 15.8.

 

Po dovolené opět návrat do práce. Naštěstí to nebylo nijak dramatické, akorát jsme s jednou kolegyní musely mýt nádobí. V úterý jsem měla sraz se synem a jeli jsme k němu domů. Ochutnala jsem balkónovou úrodu a u kávy jsme si skoro dvě hodiny povídali. Potěšilo mě, že mi řekl i věci, s kterými asi jinak "nechodí na trh". Pak přijela jeho přítelkyně, které jsem předala opožděný dáreček k svátku a pomaličku jsem se rozloučila. (Navíc jsem se musela smířit s tím, že o víkendu jedou k jejich tátovi a maceše. No, nesmím se chovat jak malá). Ve středu jsme s kolegyněmi z práce zašly do solné jeskyně. Nádherný relax, žádný hluk z ulice, jenom šplouchání fontánky a meditační hudba. Usnula jsem... :-). A následovala pizzerie a prosseko (pila jsem ho poprvé). Samozřejmě, že pokud k tomu bylo počasí, chodila jsem k řece a konečně jsem si načrtla nějaké náměty na šátky (ovšem, kdoví, kdy se dostanu k malování). V pátek nákup a úklid. V sobotu jsem dopoledne nakoupila, uvařila, pak mi dcera prozradila své zdravotní problémy, o kterých nechtěla mluvit, aby mě nestresovala...Samořejmě, že jsem vystresovaná, ale věřím a chci věřit, že to bude dobré!!! Odpoledne jsem sbalila dobrůtky a vydala se ke své bývalé nej-nej milejší kolegyňce. Po dost dlouhé době jsem viděla její krásnou tvář, malý blonďatý andělíček mi skočil hned u dveří okolo krku a na zahrádce se okolo mourovaté kočky batolila čtyři koťátka. Krmila jsem malou ajejí maminka zatím jela vyzvednou starší holčičku. (Tu, kterou znám od porodnice). V okamžiku, kdy mě objala ona jsem fakt zadržovala slzy. A potom moje nej - nej milejší bývalá kolegyňka povídala a povídala. A já si přála ji obejmout jako moji dceru dneska dopoledne a odehnat od ní všechny ty trable a starosti...(mohu jen držet palce a "prosit nahoru", aby se všechno vyřešilo ke spokojenosti všech zúčastněných, ale především těch dvou překrásných a chytrých holčiček. Zdržela jsem se víc než šest hodin a padly dvě lahve vína...Na Jižňák jsem dojela ovíněná...(po třech nepřijatých hovorech a pár sms-skách). Už během týdne si Princ stěžoval, že na něj mám málo času...naneštěstí měl při čekání na mě tu nejhorší možnou společnost (vodku). Každopádně se, ale, o mě po všech stránkách :-D postaral, včetně umytí vlasů a přípravy pozdní večeře. Včera jsem se probudila v okamžiku, kdy si ke mě přišel ráno lehnout. (Obvykle usíná u televize a já, po té, co odnesu všechno co tiká z místnosti, v pokojíčku). ...no, podařilo se nám usnout znovu a druhé probuzení bylo o čtvrt na dvanáct. Takhle promarnit volný den. Po hodně pozdní snídani jsem připravila těsto na koláč, zašla natrhat blumy k rybníku (sama :-( ), upéct koláč. Oběd připravil on a potom...jsem se vypravila domů. Samozřejmě ještě procházka k řece. Dnes jsem upekla koláč doma (abych nezanedbávala mateřské povinnosti :-D), vyžehlila, zašla k řece a zítra zas do práce

 

 

 

Pondělí 1.8. - neděle 7.8.

 

Mám ráda svou mamku a své tety, ale dovolená s nimi je dost náročná. Obzvlášť, když se člověk těšil na klid a ticho. Nicméně, byla jsem na naší chalupě, denně chodila do lesa. Bohužel, stromy jsou tam napadené kůrovcem a ubývá jich geomterickou řadou :-(. Každopádně, vesnička je stále táž, kostel září do dálky, v prameni Sv.Rocha pořád ta ledově chladná o osvěžující voda a ležet na kládě a dívat se do korun stromů, to byl balzám pro duši. Také na Drakově je nádherně. Odvezl nás tam ve čtvrtek strejda Vašek a s tetou Blážou jsme nasbíraly přes dva litry borůvek. Nikdy předtím jsem na Drakově nebyla. Veselé bylo, když jsme celí modří od borůvek a zpocení, protože venku bylo něco přes 30 stupňů C, vyrazili na nákupy do Vrbna. To bych se fakt nenadála, že se tam objevím takhle :-(. S tetou Blážou jsme chodily i na hřbitov. A já samozřejmě taky na kopec, zapalovat svíčky. Když jsem v noci viděla z verandy to červené světýlko, věděla jsem, že se mi tady nic zlého stát nemůže. (Jenom mamka, kdyby nebyla tak rezignovaná). Mamka s tetami vařily samá moje oblíbená jídla. To zas bude co hubnout :-(. V pátek přijela sestřenka Jiřka s manželem, ale moc jsme se neviděly, protože přijela i ségra a odjely jsme na noc k ní. Mám sestřenku ráda, ale nějak mi připadá, že už je na chalupě víc doma než já. A hlavně, má vnouče, na které je náležitě pyšná. Tím se my, se ségrou, pochlubit nemůžeme. Odjíždět z chalupy se mi nechtělo, ale...nebylo jiné volby.  Poprvé mě u ségry při příjezdu nevítal Fin... :-(. Večer jsme si se ségrou ještě prohlédly na pc fotky, které udělal švagr na Krétě (ty, na kterých jsme vypadaly děsně, jsme samozřejmě vymazaly. Po pravdě, já bych jich vymazala ještě víc). V sobotu jsem si hrála s jejich novým koťátkem - Kikuškou, která je naprosto úžasná a zašla jsem nahoru do lesíka, k Finečkovému hrobečku. Ségra mi připravila svačinu a švagr mě odvezl k vlaku. Cesta, hlavně ta z Olomouce byla dost děsná, protože jsem seděla v kupé s nějakými ožralými Poláky a Slováky. No, ale v rámci spravedlnosti musím říct, že mi pomohli s batohem. Během cesty jsme si psali s Princem, takže jsem nakonec nejela na Zbraslav, ale na Háje. Pochopitelně se mi podařilo zabloudit, ale šel mi naproti, takže to bloudění bylo jen malinkaté. Doma už měl pro mě připravený zeleninový salát. Poslouchali jsme rádio, povídali si...(má práci, má peníze, má vodku...)Vlastně ani nevím, proč jsem přikývla na společné koupání. Naštěstí jen při jediné čajové svíčce. Trval na tom, že mi umyje vlasy...po víc než hodině mi podal maxi osušku, rozčesával mi vlasy a nanášel mi do nich tvarovací vosk, natřel mi obličej krémem...asi nikdy jsme se nelíbali víc, než tenhle večer a noc. Celou noc mě zakrýval. (Nemohl spát, já spala jak mimino). Dnes ráno mi připravil k snídani vajíčka se slaninou. Sám nejedl. Usnula jsem ještě i dopoledne, vlastně, usnuli jsme oba...Jenomže pak už jsem musela domů, za dcerou. (Ta mě tedy pěkně naštvala, běda, když nejsem chvíli doma). Nicméně jsem ji vzala na oběd a pak jsme chvíli seděly za domem na zahrádce. No a samozřejmě, bouřlivé mňoukavé uvítání s Královnou.

 

 

 

 

 

 

Úterý 26.7. - neděle 31.7.

 

Tenhle týden byl posledním pracovním před dovolenou. Se dvěma kolegyněmi jsme se dohodly, že si zajdeme sednout na "kávu", pokecaly jsme si a probraly dopodrobna situaci na pracoviště. Přibyla nám také jedna studentka, z Kosov䁡. Chjo, mluví perfektní angličtinou, takže moje jednoduché věty nějak "nebere". To jsem zvědavá, jaká s ní bude spolupráce. Pokud zrovna venku nelilo, což lilo téměř denně a bylo dusno jako v prádelně, chodila jsem odpoledne k řece. Cestu na chalupu jsem měla naplánovanou na neděli, ale nakonec jsem neodjížděla ze Zbraslavi, ale z Jižňáku. V sobotu večer jsem dorazila na Háje. Princ se mi pochlubil novou prací. No, nebudu to moc komentovat...Chvíli jsme seděli venku pod kaštanem a potom doma, při otevřeném balkónu, popíjeli jsme víno, kreslili, (dost slušně kreslí, raději ani nemyslet, co všechno v té vodce "utopil"), poslouchali jsme rádio, tančili ploužáky, vyjedli jeho mamince borůvky a v neděli ráno , venku lilo jako z konve, mě navlékl do své mikiny, do kapsy mi dal ovocnou tyčinku a nechal mě odejít na metro. Po cestě v šíleném parnu, ale ve vlaku byla klimatizace, takže mi byla mikina fakt dobrá :-) a posléze v bouřce a krupobití jsem konečně dorazila do své milované vesničky, kde mě v chalupě přivítaly tři Grácie - mamka, teta Blažena a teta Jiřina. Konečně jsem zase spala ve svém pokojíčku a ráno viděla na naši zahradu :-)

 

 

 

 

Úterý 19.7. - pondělí 25.7.

 

 

V úterý jsem po delší době viděla nejkámošku. Sešly jsme se na Vyšehradě, jedno z mých nejmilejších míst. S velkými povzdechy se mnou prohlédla i venkovní nainstalovanou výstavu o historii, věnovanou Karlovi IV. :-). Kecaly jsme jak zběsilé. Škoda, že se nevídáme častěji. Fakt mi chybí. Ve středu další milé setkání, s bývalou kolegyňkou, naši společnou kamarádkou a hlavní celebritou - dvouměsíční holčičkou bývalé kolegyňky. Maličká poplakávala a já si ji nosila po nákupním centru, celá šťastná. Usnula mi v náruči :-). Do nákupního centra jsme se uchýlily před vedrem. Den však bohužel, neměl tak příjemný konec, jako začátek a průběh. Vzhledem k tomu, že nastal úplněk "přála jsem si" a zapálila svíčku za oknem. Měla jsem spoustu důvodů si přát...jenomže jsem byla neskutečně unavená a tak jsem usnula...probudilo mě Královnino skákání po posteli a divný pach, který jsem připisovala komusi, kdo něco někde griluje (nebo spíš pálí). Pálilo se, ale moje okno...ve svitu úpňku jsem nevěřícně hleděla na ohořelý rám a popraskanou okenní tabuli. (Až to uvidí pan domácí :-(...). Jak mohla něco takového zavinit maličká čajová svíčka??? Vyděšená jsem byla pořádně, kdyby...ani pomyslet raději nechci. Tohle už fakt nikdy. Čtvrtek nebyl o mnoho lepší, i když, ráno sms od Prince. V ještě vystrašeném rozpoložení jsem mu popsala noční zážitek. Po práci volal, že ke mě jede.Kdyby přijel střízlivý...chvíli mě držel v náruči jak malou holku a naštvaně argumentoval, co všechno se mohlo stát, jenomže pak už nad ním vyhrála vypitá vodka. Snažila jsem se vařit, hádalijsme se a do dřezu mi kapaly slzy. Kolikrát jsem takhle nad dřezem brečela v manželství..."Ne, tohle fakt ne". Přišla dcera, nechala jsem je, ať se smějou a povídají v pokojíčku a odešla spát s Královnou. V pátek ráno mi nestál ani za pozdrav na rozloučenou při odchodu do práce, skoro ani za pohled. V práci jsem byla na obědě s naší fajn sekretářkou a snažila jsem se na něj nemyslet. Odpoledne jsem nakoupila, trochu uklidila a zasedla k pc, protože jsem věděla, že "moje" Ivunka mi poradí. A taky jsem se potřebovala "vykecat", aspoň v písmenkách. Večer zavolal, jako by se nic nestalo. No, to vlastně ne, věděl, že jsem naštvaná. "A přijedeš?". Ne, nepřijedu, potřebuju se vyspat, můžu přijet zítra, ale pokud budeš pít, odjedu". Sobota - nákup, prádlo, úklid, upekla jsem koláč a na večer jsem se vypravila. Ve dveřích na mě čekal oholený a úplně střízlivý kluk. Odmítla jsem večeři a vzala si jen zeleninový salát. Dlouho do noci jsme se dívali na filmy, diskutovali o nich a pili při tom kávu. Pak jsme z balkónu pozorovali obrovský měsíc a poslouchali žáby od nedalekých rybníků. Včera ráno jsme po snídani vyrazili ven a v mírném dešti (jinak vedro jak v pralese) chodili okolo rybníků. "Vyfotím tě", navrhnul znovu pod starým dubem. Nevyfotíš, nejsem a nebudu ta, která by vypadala na fotkách od tebe dobře. Po obědě jsem mu usnula s hlavou na rameni. Dokonce skoro vůbec nekouřil. A pak už se blížil příjezd jeho maminky a tím pádem můj odjezd. Doma jsme s dcerou vypily lahev červeného a spát jsem šla tak brzy, jak jen to šlo. Dnes nehorázné vedro a začátek nového pracovního týdne.

 

Pondělí 11.7. - pondělí 18.7.

 

V pondělí ráno jsem odcházela do práce s pusou na rozloučenou, protože v neděli předtím byl u mě Princ na oběd, pak jsme seděli (i s dcerou u Vltavy) a máčeli si nohy v osvěžující vodě. No a po 22 hodině si mě Královna nekompromisně odvedla do ložnice :-D. V tom, kdo spí s paničkou má úplně jasno. Týden v práci byl celkem normální, nebyl tam ani šéf a dokonce ani nepříjemný kolega, takže úplná pohoda. Ve středu jsme se se dvěma kolegyněmi domluvily a vyrazily do pizzerie, kde jsme si vážně fajn pokecaly. Kromě pondělka byl celý týden deštivý, ne, že bych to přála dětem na prázdninách, ale sama za sebe mám mnohem raději déšť než úmorná vedra. V pátek jsem měla masáž a musela korigovat Princovy představy o tom, jak si představuje víkend. Musela jsem nakoupit a postarat se o Ryksu. A taky uvařit vývar pro nastydlou dceru a navštívit syna s přítelkyní, kteří se vrátili z dovolené na Jižní Moravě. Na "Jižňák" jsem dorazila až večer a Princ mě představil jakémusi kamarádovi. Udělala jsem jim večeři, ale pít jsem s nimi odmítla. O sobotním ránu bych raději nepsala...chemie, chemie, neskutečná chemie..., ale taky nesouhlas s tím, že potřebuji jet domů, že mám děti a Královnu. Navíc, při blbnutí s kamarádem se praštil do toho kolena, hodně ho bolelo, takže nejspíš potřebovalo rtg, ale na dobře míněné rady, že potřebuje být střízlivý reagoval samozřejmě úplně opačně. Takže jsem za sebou bez rozloučení zaklapla dveře. Doma jsem udělala zmíněný vývar, odpoledne vyrazila s dcerou, které už bylo líp na procházku a večer nejméně dvě hodiny prokecala po telefonu s Princovou ségrou, s kterou jsme se skontaktovaly. V neděli následovala návštěva syna a jeho přítelkyně, prohlížení fotek z Jižní Moravy (přivezli mi víno) a k večeru, po návratu domů procházka okolo řeky. Večer nějaké zprávičky na netu (dost mě rozhodily), já fakt nevím...nebo vím a je to stejně špatně...Rozum by věděl, srdce vědět nechce... Dnes - knihovna, úklid a cesta na vyšetření . Dopadlo dobře :-). Hurá

 

 

 

 

Úterý 5.7. - neděle 10.7.

 

V úterý k ránu jsme unavení zalezli do postelí. Za necelých pět hodin jsem však už chystala snídani a začala vybalovat. Sestra se švagrem odjeli a já se pustila do prádla. o toho jsem vydatně smrkala. Čekal mě sice skoro ještě týden dovolené, ale vzhledem k tomu,jak jsem se cítila, to na nějaké cestování nikam nebylo. Škoda. I tak byl úterní den dlouhý. Na sms od Prince jsem odpověděla, že jsem unavená. Byla jsem, ale když se pak k večeru ozval kamarád s motorkou, řekla jsem si, že tuhle příležitost musím využít a "šla jsem do toho". Skoro dvě hodiny jsme jezdili po silničkách mezi lesy. Paráda. Domů jsem se vrátila okolo půlnoci a o rýmě, škoda slov. Na středu se ohlásil syn s přítelkyní. Předala jsem jim drobnůstky, pomazlili se s Královnou a šli jsme na oběd. Po zbytek týdne jsem pořád měla co prát. Je pravda, že jsem ven moc nechodila a spoustu času trávila v posteli s čajem, knížkou, rýmou a s nadšenou Královnou. Přesně tak si svůj kočičí život představuje :-). Mít neustále v dosahu svých tlapek obě paničky, co nejčastěji pánečka s přítelkyní, plné mističky a žádné vetřelce :-)... . V pátek jsem usoudila, že nákup už bude skutečnou nezbytností a vypravila jsem se na něj. Také jsem vzala na vědomí, že bych měla navštívit Prince (rýma se zlepšila). Odpoledne přijel dcery kamarád, který ji pak měl vyzvednout v práci. Vypili jsme spolu kávu a já se pak začala chystat na "Jih". Snažila jsem se hodně, aby mi to slušelo, ale zázraky dělat neumím :-(. Jemu to slušelo neskutečně. Převlečená do jeho kraťas a trička jsem s ním šla na procházku okolo rybníků a do lesa. Byli jsme venku opravdu hodně dlouho, spousta planých třešní, kačeny a labutě na rybnících, lekníny...(kdybych ten leknín opravdu moc chtěla...ale nakonec rozum zvítězil nad nesmyslným holčičím rozmarem). Seděli jsme pak na kraji lesa na lavičkách a nebýt dotěrných komárů a některých věcí, nedalo by se tomu nic vytknout. Pak jsme ještě zašli na dětské hřiště :-D, bosá jsem tam lezla po prolézačkách. Na těch lavičkách a později u něj v kuchyni jsme si řekli tolik věcí, nejvíce za celou dobu, co se známe. Ve tmě pokoje jsem schovávala ubrečené oči...Včera už jsme ven nešli (začala se vracet vedra :-(), dívali jsme se na televizi, povídali si, prohlíželi fotky. Chtěl, abych zůstala. Ne a nebylo to jen kvůli práškům, které jsem si s sebou nevzala. (Ty by se vyřešily). Doma, když jsem vybalovala taštičku, kterou jsem měla s sebou už jsem se rozbrečela doopravdy. Maličkosti pro mě znamenají hrozně moc a to, co mi (bez mého vědomí) do té taštičky přihodil, byla právě taková hodně znamenající drobnost. Večer jsme ještě s dcerou poseděly na zahradě. Dnes už se musím připravit na zítřek do "Mordoru" (takhle vtipně říká moje neteř práci :-D), vyžehlit všechno to prádlo :-( a hodně, hodně chci věřit, že ještě něco...

 

   Pondělí 20.6. – čtvrtek 23.6.

 

V tom týdnu jsem dokončovala v práci poslední úkoly a sháněla poslední věci na dovolenou. Pokud byl čas, chodila jsem k řece. Nezapomněla jsem ani na úplněk a slunovrat. Prošla jsem celým bytem se zapálenou šalvěji, abych vyhnala všechno zlo, natrhala jsem devatero kvítí…zapalila svíčky a přála si…Ve čtvrtek večer jsme si hráli na zahradě se sousedkou Kristýnou, jejím malým synkem a s dcerou. A pak, když už se blížila noc, přijela sestra se švagrem. Zabalila jsem si věci do kufru a čekala na zítřek

 

Pátek 24.6.- pondělí 4.7. KRÉTA

 

V horkém dopoledni jsme vyrazili do Mnichova, na letiště. Díky švagrově němčině jsme zvládli v pohodě odbavení zavazadel, osobní kontrolu a nastoupili do letadla. Bála jsem se. Při startu do mě sestra i švagr neustále mluvili, takže jsem si ani pořádně nevšimla, že už jsme ve vzduchu. Nikdy jsem si nepředstavovala, že to bude tak nádherné. (Sestra mě pak pustila na své místo k oknu). Chvílemi jsem spala, ale pak se objevilo moře, ostrovy a zapadající slunce…kdoví, jestli existuje něco krásnějšího. Nemohla jsem se vynadívat, ale než jsem se nadála, přistávali jsme v Heraklionu na letišti a vystupovali z letadla. Žádný pozvolný soumrak, setmělo se náhle. Čekání na kufry, přesunutí se do autobusu a téměř dvouhodinová cesta do Rethymna. Z oken jsme i ve tmě viděli skály a kvetoucí keře. Autobus nás vyložil u silnice, okolo to žilo, jako by nebyla téměř půlnoc. (Na Krétě je hodinový časový posun). Přesunuli jsme se do našeho hotelového komplexu a posléze na pokoj „mause loche“, jak ho nazvala sestra. Plánovali jsme jeho výměnu, ale později se ukázal jako výhra. Čekala tam na nás pozdní večeře a hlavně – koupelna. Rozdělili jsme si apartmán (sestra a já manželské lůžko) v ložnici a švagr gauč v obýváku spojeném s kuchyňkou.

    Další den jsme si prohlédli hotelový komplex, vybalili věci a vyrazili na snídani. Řecká kuchyně je úžasná. Spousta zeleniny, mořské potvůrky, feta naložená v olivovém oleji, lehounké sladkosti slazené medem (některé sladké přespříliš), nádherně zralé ovoce a lahodné krétské víno. Pláž a moře. Ten pohled nezapomenu, vysokánské hory na jedné straně a modrozelená hladina na druhé. Samozřejmě jsem ochutnala – fakt slané J. A teplé, nádherně teplé. Vydržela bych v něm věčně, nejraději bych zavřela oči a šla, šla a šla, až by se hladina nade mnou zavřela. Pořád se mi vracel pocit, jako bych tam už někdy byla a přece to bylo úplně poprvé. Sestra mě učila houpat se na vlnách, ale je pravda, že jsem často nestíhala a vlna se mi přelila přes hlavu, takže jsem vypadala jako potápka a moje tmavá klapka (ochrana před sluncem na brýlích) končila ve vodě. Krétské slunce je podivuhodně ostré, takže jsem bez šátku na hlavě, ve kterém jsem vypadala jako pirátská babička, do moře nešla. (Jo, sluníčko opaluje i přes vodu). Spálily jsme se se sestrou obě. Přiznám se, že ležet na lehátku mě fakt nebavilo, stejně tak, jako pozorovat sestru a švagra, jak hrají karty. V plážovém baru jsme si dávali kávu nebo drinky s typickým řeckým alkoholem. Víno pro hosty nijak dobré neměli, leda tak, udělat si z něj střik. (Na večerní posezení kupoval švagr víno v hotelovém obchůdku).

    Seznámili jsme se s několika Slovenkami, všechny byly na dovolené s kamarádkou nebo sestrou, bez manželů. Švagr byl mezi námi jediný chlap. Obzvlášť jedna z nich – Zuzka byla skutečně nádherná (štíhlá, vysoká blondýnka). Musela jsem se trpce smát, když prozradila, že má 53 let. Takhle nádherně jsem nevypadala ani ve 20-ti. Další, Marta, starší než naše mamka, úžasně vitální, která má dceru spisovatelku a pak dvě sestry. Tmavá a blondýnka, skoro tak, jako my se ségrou, ale starší.

    Švagr vypůjčil auto a naplánovali jsme výlety, lépe řečeno, naplánovala je ségra. Přiznám se, že se mi v tom příšerném horko nikam jezdit nechtělo, obzvlášť, když z klimy v autě fičel ledový vzduch a přes okno pálilo nemilosrdné slunce, ale nakonec jsem byla ráda,že jsme jezdili. Postupně jsme navštívili Mínojský palác Knossos a Faistos, pláž Matalu, kde dříve ve skalních bytech sídlili Hippies, poloostrov Balos a jeho růžové pláže (Granvousa), kde jsme se koupali v nádherně průzračné a teplé vodě překrásné laguny, vesničku se spoustou keramických dílniček a milými obyvateli, která má překrásné opatství (Margarita), klášter Arkadi s pohnutou historií (Turci tam, jako jinde na Krétě krutě trýznili místní obyvatele) a samozřejmě přístav v Rethymnu. (Více snad dám pod záložku „Místa“).

    A všude plno kočiček, kterým jsem hromadně říkala „Ryksinky“ a jednu z nich krmila v jídelně hotelu, ze které bylo vidět přímo na moře. A jinak koupání v moři, chození po pláži, západy a východy slunce. Bohužel jsme z klimatizace všichni onemocněli, takže jsem se vrátila domů s pořádnou rýmou.

   Koupila jsem pár suvenýrů , sobě přívěsek s opálem a typické bílé vyšívané šaty (přímo u švadleny v domečku, kde si hrály její dvě děti a třetí čekala). Oželela jsem prstýnek, ač je tam měli nádherné, ale prstýnek bych chtěla dostat jako dárek…od muže…Oželela jsem tetování henou, protože jsem chtěla dopřát švagrovi a sestře poslední večer o samotě ve městě. (Sestře jsem za všechno koupila sadu šperků s modrými kameny). Neboť vstupné do paláců, denně balené vody, víno, kávu v tavernách a hlavně poplatek za půjčení auta bych si nikdy dovolit nemohla.

    Po celou dobu jsem dostávala sms od Prince. Poslední večer jsem nechala jet sestru a švagra do města a přesvědčila se, že si se svou angličtinou dokážu poradit v obchodech J. A pak, když se setmělo jsem v bílých šatech šla naposledy na večerní pláž. Stála jsem, dívala se na moře, nohy v žabkách mi omývaly vlnky a kousek ode mě seděli dva rybáři. Jeden z nich vstal, došel ke mně a snažil se o komunikaci. Uměl jen řecky, přivedl si kamaráda a pomocí angličtiny jsme se začali domlouvat. Ukázalo se, že se tomu prvnímu líbím, že bydlí nedaleko a zval mě k sobě domů na kávu (zřejmě obvyklý celosvětový trend J). Samozřejmě by mě to ani nenapadlo.Přesto odešel do hotelového baru pro víno a na pláž pro lehátko, které postavil až k moři. Kamarád znalý angličtiny se omluvil a odešel, seděla jsem na lehátku s mladým (pomocí ruštiny a prstů mi sdělil, že mu je 32 let) Kréťanem a střípky angličtiny, ruštiny, češtiny a řečtiny jsme se snažili si něco říct. Možná se moře řecky řekne „palasa“ a pláž „palata“. A to, že jsem krásná „krasivaja“ J J J.Měl mě asi za bohatou turistku (na Krétě je velká nezaměstnanost), ale já jsem jen chudá ošklivka z Česka, která se díky svému šílenému věku a mamce a sestře se švagrem, podívala na Krétu. V hrůze, co by mi řekla ségra, kdyby mě musela hledat, jsem poděkovala za hezký večer, nechala se obejmout, políbit každý prst a políbit na tvář a utíkala jsem do hotelu. Možná jsem mohla udělat i něco jiného…

   Ještě vyfotit východ slunce, vlny na moři, protrpět vedro a rýmu, odbavit zavazadla a letět… a v Mnichově téměř dvě hodiny hledat chlapíčka, který nás měl odvést na parkoviště a autu. Padaly jsme se ségrou únavou, když jsme po několikáté procházely předlouhou letištní halou. A k tomu ještě ztráta švagrova telefonu (naštěstí ho našel nějaký Rumun a za 5 „éček“ mu jej vrátil). Potom už jenom únavná cesta nocí, kdy švagr usínal za volantem a my se snažily na něj mluvit, ač jsme usínaly v půli slova. A svítání nad Prahou…

 

    

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 13.6. neděle 19.6.

 

Tenhle týden se střídal déšť s teplem. Šípkové růže pomalu odkvetly, ale jasmín a lípy stále voní :-). V práci se nic nezměnilo. Stále se blázní a finišuje. Jedna kolegyně je stále nemocná, další má zlomenou rukou a ta poslední si vybírá dovolenou na hlídání vnoučat. Naštěstí jsme dostali brigádníka na mytí nádobí a koncem týdne jednoho na celkovou výpomoc. Bohužel, jsou práce, které mu svěřit nemohu, navíc, než bych mu je vysvětlila...V úterý jsem byla na masáži. Masérka mě docela vyděsila tím, že mi diagnostikovala zvětšené uzliny na krku. Proč? Dny mi jinak úplně splývají. Cítím se neskutečně unavená. Myslím, že to také bylo v úterý, kdy jsem byla koupit boty do vody a potkala jsem v Arkádách synovu přítelkyni. Nebo to byla už středa? Ve čtvrtek na večer ozářily oblohu nad Vltavou dvě nádherné duhy. Naštěstí je v práci milá sekretářka, s kterou zajdeme občas na oběd nebo na kávu. V pátek nám přivezl jeden kolega Kunratické jahody, takže jsem odpoledne upekla bublaninu. Bohužel, babička -tchyně je zase v nemocnici. Dcera se pořád někde baví, takže se vídáme jen chvilku z každého dne, sotva spolu vypijeme kávu. V pátek navečer jsem odřekla pozvání na výlet od syna a jeho přítelkyně, odřekla pozvání do Aquaparku od jednoho kamaráda a jela na Háje. Tam černá -bílá, světlo - tma, dokonalé protiklady. Sama nevím...Pomoct nedokážu...Zdržela jsem se až do včerejšího odpoledne. Takže z nákupů na zbraslavském trhu a velkého úklidu nebylo nic. (Jeden z roztomilých okamžiků - když mě zakryl až pod bradu a vedle mě na polštář položil plyšová zvířátka. Chtěla bych chvíli být malá a bezstarostná...) K večeru jsem se šla, samozřejmě jako vždy, když to trochu jde, projít k řece. Přinesla jsem si divoké lilie :-). Dnes čekám syna s přítelkyní a konečně jsem provedla ten naplánovaný úklid.

 

 

Pondělí 6.6. - neděle 12.6.

Tenhle týden byl dost rušný, ale ne nepříjemný. Možná to bude i tím, že jsem byla v práci jen 3 dny. V úterý jsem měla gynekologické vyšetření. Výsledky budou až za tři týdny, ale podle ultrazvuku snad dobré. Dokonce i protivný zánět se podařilo pomocí nějakých prostředků z lékárny zažehnat. Odpoledne jsem byla objednaná ke kadeřnici, takže zase na chvíli bez šedivých odrostů a na pár dnů dokonce se slušivým účesem :-). Ve středu nám kolegyně přinesla svatební koláčky (svatba v pátek), ale v práci jsem nevěděla, kam dřív skočit. Po práci jsem odjela do Brandýsa, k nejkámošce. Super odpoledne a večer. Vypily jsme flašku a půl vína a téměř do půlnoci kecaly na zahrádce u jejího bytu. Na chvíli s námi dokonce pokecali i její oba synové, (toho staršího, ve věku mého syna) už bych nepoznala. Čas vážně letí jako bláznivý. Ve čtvrtek ráno jsem sama posnídala na zahrádce a vydala se do města. Začínaly kvést lípy, všude to přenádherně vonělo, jak se předháněly s jasmínem a růžemi :-) a Brandýs je čím dál tím hezčí :-). Dokázala bych si představit, mít tady malinký byteček..., ale co práce??? A zase začarovaný kruh...Na nádražíjsem se setkala s mladším synem nejkámošky a odjela do Neratovic, kde jsme měly s dcerou sraz, protože jme byly objednány k zubařce. Prohlídka zubů dopadla také dobře. Zašly jsme si na oběd, ale přiznám se, že do Neratovic už bych se vrátit nechtěla. Moje děti tu vyrostly, prožila jsem tady asi nejhezčí léta života (mimo ta před svatbou), ale to město mě vážně ničím neoslovuje. Pokud něčeho lituji, tak nízkého nájmu ve vlastním bytě... V Praze se mnou dcera pochodila po obchodech a dokoupila jsem si další věci na dovolenou. Bohužel, ještě pořád nemám všechno. A co už to stálo peněz :-(. V pátek byl v práci celkem klid, spousta lidí byla na té svatbě kolegyně a hlavně, nebyl tam neoblíbený kolega. S naší milou sekretářkou jsme si zašly na oběd, popovídaly jsme si (díky jí je to v práci občas snesitelné) a zbytek dne jsem řešila neodkladné pracovní věci,které musím stihnout do dovolené. Večer jsme s dcerou vybíraly její "ohoz" na sobotní svatbu. Dokonce jsem jí půjčila své "srdcové" doplňky z uměleckého skla, za jejichž ztrátu hrozí "zabijačka". No a završily jsme to vínem v altánku na naší zahradě. (Ovšem, nejklidnější už bych byla, kdyby dcera měla vyřešenu práci). Včera jsem se vypravila na AVON pochod "za zdravá prsa". Už v autobuse jsem potkávala ženy a holky v růžových tričkách. Bohužel, den nezačal jen vesele, protože volala ségra a sdělila mi smutnou novinu o jejich patnáctiletém pejskovi...V centru Prahy to vypadalo, jako by tam někdo naházel kvanta obřích šípkových růží. Občas se mezi ženami vynořilo šedé pánské tričko. Na Václaváku jsem se sešla s nejkámoškou a jejími dvěma (fajn) kolegyňkami. Pochod odstartovaly na Staroměstském náměstí celebrity a pak už se ploužil (jiné slovo se použít nedá) ke Štvanici. Škoda, že pršelo, ale naštěstí nebylo horko. Dorazili jsme do cíle, kde vystupovala mimo jiné skupina Jelen a za zvuku písničky R. Krajča "Cesta" se k nebi vzneslo nekonečné množství růžových balónků. Za ty, co už...můj balónek byl i za jedno hodné a milé zvíře...Je pravda, že fronty na pití a jídlo byly úděsné, ale vzhledem k tomu, že se sešlo 27.000 lidí, nebylo divu. A hlavně, bylo to pro dobrou věc. Při zpáteční cestě v autobuse jsem odpovídala na nepřijaté hovory...jeden z nich + sms byly od Prince. Takže nakonec hodně pozdě večer ještě přijel. S těmi berlemi to asi nebyla žádná sranda, ale jak psal "jestli chceš, tak to zvládnu...". Povídali jsme si dlouho do noci u dceřiné TV. (Dcera byla na svatbě). Dnes jsme posnídali smoothie a kávu, po jistotu zase u dcery. Není radno dráždit její veličenstvo Královnu a vášnivě se pohádali u "Madisonských mostů". (Vášnivého toho bylo dnes víc...). K obědu jsem udělala nové brambory pečené ve slupce s jogurtovo-česnekovým dipem. Potom jsme se pokoušeli nalepit na dveře skříně zrcadlové dlaždice. Princ lepil, já měla měřit. Co budu vykládat, kdyby to viděl taťka, tak se zhroutí. Na druhou stranu, do ložnice pouštím jen Královnu a vidět se v nich vidím. Při prohlížení nějakých letitých fotek jsem pochopila, že líbit bych se mu nemohla ani kdybych byla mladá a štíhlá. Jeho typ jsou totiž holky s úzkým obličejem a rovnými krátkými vlasy. Úzký obliček a rovné vlasy mi nebyly geneticky dány :-(. Takže spadla klec a nebo, sklapla past. Odpoledne, ač prý nerad, se nachystal k odjezdu. A já zašla, jako vždycky, když to v tomto týdnu bylo možné, k řece, kvetoucích šípkových růží se totiž nikdy nenabažím. A měla bych se nad sebou vážně zamyslet, byt volá po úklidu a já jsem buď v práci, unavená z práce a nebo dávám přednost úplně jiným aktivitám. (Už se mi moc stýská po Ivunce)...

 

 

 

Pondělí 30.5. - neděle 5.6.

 

Celý pracovní týden byl náročný, někdy mám pocit, že bych nejraději utekla. Možná to ani tolik nebude prací, ale spíš vztahy na pracovišti...

V sobotu jsme s dcerou byli na obědě (grilování) u syna a jeho přítelkyně a pak jsme společně jeli za babičkou tchyni do nemocnice. Moc ráda nás všechny viděla, jenom se nedokázala přenést přes fakt, že ji nenavštívil její syn (můj Ex manžel) se svou novou ženou. Večer jsem odjela na Háje, kde na mě na lavičce v parčíku čekal Princ (střízlivý). Hodně dlouho jsme tam seděli a poslouchali a pozorovali ptáky. Později večer jsme se dívali na dokumenty o Karlu IV., povídali si, drželi se za ruce a spát šli až skoro za svítání. V neděli (den jeho narozenin) jsme pokračovali v povídání a sledování cestopisných pořadů. Odpoledne jsem odjela zpět na Zbraslav.

   Samozřejmě, pokud k tomu bylo počasí a necítila jsem se moc unavená, chodila jsem k řece a kochala se kvetoucími keřy šípkových růži :-).

 

 

 

 

Pondělí 23.5.- neděle 29.5.

Pracovní týden byl, samozřejmě, náročný. Jiné to ani být nemůže, když práce a studentů stále přibývá a nás je teď o jednu méně. Některé věci se povedly víc než jiné, za což jsem, upřímně ráda, i když nadšení nad tím už projevovat neumím. Ve středu jsem vážně zvažovala, zda nezaslat životopis na sekretariát jednoho docenta z vedení našeho ústavu a přestat konečně chodit v bílých hadrech a tahat flašky s uvařenými médii. Přispěl k tomu i fakt, že po práci ve 4 stupních C dost často trpím na záněty. (Momentálně s jedním bojuju a není to žádná slast). Bohužel, dověděla jsem se i platová fakta o práci sekretářky a právě ta mě od pokusu odradila. Prostě si to nemohu dovolit a nebo mohu, ale musela bych odejít ze Zbraslavi...a teď, babo, raď...

   V práci jsem ráda za naši sekretářku, s kterou si povídáme a cítím se s ní fajn. Jinak mi bylo pořád nějak smutno, jako by něco scházelo...třeba i schází...

V pátek jsem se šla projít k Vltavě, je období šípkových růží a přiznám se, že neznám nic křehčího a něžnějšího. Poslouchala jsem ptáky, dívala se okolo a bylo mi fajn. A maličko jsem přemýšlela o tom, že jsem ráno, po zapnutí mobilu našla sms se dvěma slovy "dobrou noc". Doma jsem si sedla k pc a chystala se napsat tetě D., když zazvonil telefon...No a tak jsem si v rychlosti umyla hlavu, sbalila pár drobností a v teplém jarním večeru stála na zastávce autobusu, který jel na Jižní město. V sobotu dopoledne procházka do Milíčovského lesa a k rybníkům. Asi to byl úplně bláznivý nápad, protože kluk, který šel se mnou se belhal o berlích, ale trval na tom, že mi chce ukázat svá oblíbená místa. A skutečně, ukazovat bylo co. Pasoucí se koně, labutě, které vyvedly mladé, boje lysek s divokými kachnami, stará třešňová alej. .. Mohutný chráněný dub, u něhož se mě Princ pokoušel fotit, ale bohužel, nikdo ze mě krásku neudělá. Sám si to v tom okamžiku předobře uvědomil a zklamaně mazal. Zavedl mě na své nejoblíbenější místo, u rybníka Kančík, kde je hnízdiště vodních ptáků. Musel být hrozně unavený po té cestě s berlemi, seděli jsme na kořenech dubu a poslouchali křik ptáků a kvákání žab. Blízko nás pluly kachny, potápěly se lysky, chlubily se labutě s heboučkými labuťátky a v bezpečné vzdálenosti lovily volavky. A z příšeří, které vytvářely staré duby na hrázi, zářily trsy divokých kosatců. "Nejraději bych tu zůstal", řekl a mluvil mi přímo z duše. Taky bych zůstala...Zpáteční cesta vedla okolo pasoucích se koní a šípkových keřů obsypanách květy. A bylo horko, nehorázné. Museli jsme se zastavovat, ale zvládnul to. Večer jsem odjela domů. Volal mi ještě na zastávku, abych se vrátila, ale usoudila jsem, že by to nebylo rozumné. A to jsem chtěla jet na výstavu Korunovačních klenotů...Neděle. Korunovační klenoty musím odložit na příště, dnes se mi nechce vůbec nic, ani na oběd k synovi a jeho přítelkyni, maximálně se půjdu trochu projít ven. A od pondělka zas všechno nanovo.

 

 

 

 

 

 

Pondělí 16.5. - neděle 22.5.

Tento týden byl, na mé poměry, dost pestrý :-) a pracovně náročný, ač jsem byla v práci jen tři dny. V pondělí odpoledne jsem jela na nádraží vyzvednout tetu D. Cestu zvládla bravurně :-). Po příjezdu na Zbraslav jsme si zašly na večeři do pizzerie a pak ještě poseděly doma u čaje. Samozřejmě jsme si pořádně popovídaly. Královna, nejen, že se nechystala tetu zakousnout, ale naopak, vynucovala si hlazení. Tak tohle se snad ještě nikdy s nikým nestalo :-D. V úterý ráno, po snídani jsme odjely do centra. Moje orientace je dost chabá, ale zvládky jsme si prohlédnout Valdštejnskou zahradu, Kampu, kde byla výstava na téma Karel IV., Karlův most, Staroměstské náměstí a akční teta projevila zájem o ulici Pařížskou, kde nadšeně fotografovala výlohy a dokonce do jednoho luxusního obchodu i vstoupila. (No, mám se ještě co učit :-D). Odpoledne jsme se vrátily na Zbraslav (to jsem ji ještě musela přemlouvat). Zašly jsme na oběd do "Škoda lásky" a pak do oblíbené kavárny "U stromečku". Nakonec následovala ještě kratinká prohlídka výloh obchodů a cesta domů. Doma jsme si udělaly malinké pohoštění a připily maďarským vínkem. Tento den jsem také dostala zprávu, že se už v pátek Martince narodila holčička Terezka. Bohužel, ani ona, ani maličká nejsou úplně v pořádku. Pevně věřím, že se to srovná! Přeji jim to z celého srdce. Ve středu, opět po snídani, jsme s tetou vyrazily na prohlídku Zbraslavi. Venku se konečně oteplilo, v úterý bylo totiž opravdu nevlídno. Teta se šarmem sobě vlastním pronikla v zámeckém parku za zátarasy a za dohledu ochranky si vyfotila "Hodinovou věž". Pak jsme prošly lesoparkem a zpáteční cesta vedla okolo honosných vilek. Doma jsem udělala rychlý oběd a jelikož teta jinak nedala, vyrazily jsme na nádraží, kde toužila být s více než hodinovým předstihem. S velkými obavami jsem ji na nádraží zanechala samotnou (naštěstí vše výborně zvládla a ozvala se mi z vlaku a posléze z domova). Její návštěvu jsem si moc užila a věřím, že ji brzy zopakuje. Na večer ke mě přijel jeden klučina...sama nevím, co si o tom všem mám myslet...Prostě nevím...Ve čtvrtek už jsem opět uháněla do práce, kde si, ke vší smůle, jedna kolegyně zlomila ruku, takže se nám toho nahromadí ještě víc. Nepříjemný kolega se opět zachoval hodně nepříjemně, jak už je jeho zvykem, co se týká chování ke mně. Kolikrát mě napadá, že bych nejraději odešla pryč  a to kvůli němu. V pátek zase nápor v práci, ale ke konci pracovní doby přišli kolegové a kolegyně z obhajoby (obhajoval jeden španělský kolega), přinesli s sebou zbytky pohoštění a všichni jsme si povídali v "kavárně". Musela jsem v duchu uznat, že v práci bývají i fajn chvilky. Hlavně s naší paní sekretářkou, kterou mám moc ráda. Včera ráno jsem zašla na trh a pak se vypravila na Opatov, odkud jsme s kamarádkou jely do Průhonického parku. Počasí bylo až zbytečně moc teplé, ale mezi stromy a u vodních ploch bylo opravdu příjemně. Vyšplhaly jsme na vyhlídku, poseděly na lavičkách, pokochaly se nádherně kvetoucími a vonícími rododendrony a jako bonus viděly dvě výstavy v areálu zámku. No a samozřejmě jsme si perfektně popovídaly. Při zpáteční cestě jsem dostala několik sms-sek. (Kdyby byl život jednoduchý, zastavila bych se v bytě, který byl nedaleko od zastávky zpátečního autobusu, jenomže není a já sama neumím takhle rozhodnout...). Doma jsem si podtrhávala nejzajímavější stati v knize o Zbraslavi, která mě opravdu velmi zaujala. Dnes je od rána velké teplo a co bude, to netuším, předpokládám, že procházka k Vltavě :-).

 

 

 

 

 

Pondělí 9.5. - neděle 15.5.

 

Tenhle týden byl náročný po všech stránkách. Záskok za dovolenou kolegyně a tak...vůbec. Pondělí ještě ušlo, dcera mě pozvala do kavárny na dort a ledovou kávu, počasí se totiž překonávalo. Bohužel, téma rozhovoru už tak sladké nebylo. Respektuji, že má vlastní život, ale přece jen jsou věci, s kterými souhlasit nedokážu. Představovala bych si pro ni něco jiného, ale co nadělám...V úterý masáž, což bylo moc fajn a práce přibývalo...Ve středu jsem si hrozně moc přála koupit "žlutou kytičku", ale tento rok jsem měla, po dlouhé době, smůlu. Koupila jsem si tedy aspoň sandály nekřesťansky drahé (ta dovolená mě zruinuje).  Taky jsem zavolala mamce a popřála jí k narozeninám.Ve čtvrtek jsme byly s kolegyňkou (sekretářkou) na obědě. Pokecaly jsme si. Svěřila jsem se jí s obavami okolo dcery, ale o všem stejně mluvit nedokážu. Odpoledne jsme byly s nejkámoškou ve Vysočanském parku. Hrozně mi chybí ty společné večery, které jsme trávily spolu a popíjely přitom víno. Nejraději bych jí brečela na rameně, jak hrozně osamělá se cítím a ...samozřejmě, že jsem to neudělala... Pak jsme si ještě zašly na čaj do útulné kavárničky.Taky Ivunka je nějaká nemocná, doufám, že jí bude co nejdříve líp. Pátek v sobě 13.nezapřel. Práce jak na kostele a další kolegyně onemocněla :-(. Nevěděla jsem co dřív a do toho přišel šéf, s "prý" lukrativní zakázkou. Samozřejmě, včera bylo pozdě. Ani mě nenapadne rušit dovolenou. Z toho jsem vážně "vyrostla". Před koncem pracovní doby se mi to rozleželo v hlavě, jak taky jinak, nájem za mě nikdo nezaplatí a zašla jsem se domluvit s jedním z doktorů (pochopitelně, pokusím se to udělat v šibeničnm termínu). Mám 100 chutí s prací praštit a odejít, ale kam??? Při cestě k baráku jsem vyzvedla truhlíky a před barákem potkala :-o (to byl tedy šok) jednu svou bývalou podřízenou ze Spolany. Ukázalo se, že mají (s novým mužem) firmu na rozvoz letáků a Zbraslav nemají pokrytou, takže rozvážejí sami. Rozvedla se po 27 letech...Viděla jsem ji moc ráda :-) a před brankou jsme docela dlouho povídaly. Doma mě nemile překvapila dcera :-( a neustále jsem čekala, jestli se ozve Martinka (podle naší společné kamarádky by měla být od rána v porodnici). Včera jsem se probudila před 4 hodinou, nevím proč...měla jsem divný pocit, ale řekla jsem si, že budu spát dál. A tak jsem spala. Podruhé jsem se probudila po osmé a když jsem zapla mobil, byly na něm dvě zprávy. Ta první, odeslaná v době, kdy jsem se poprvé probudila (na noc mobil vypínám) od mé první platonické lásky...že už nechce "dál". Mnohokrát jsem v dalších hodinách volala jeho číslo, ale stále slyším "volaný účastník není dostupný"... proč jsem, sakra, ten telefon nezapla hned, jak jsem se poprvé probudila??? Další sobotní "lahůdka" se mi přihodila s dcerou. Už vážně nemám sílu. V okamžiku, kdy na mě začala (po té, co jsem zjistila to, co jsem zjistila) řvát, ať se nepletu do jejího života, jsem se sebrala a mlčky odešla. Neměla jsem sílu ani brečet. Už ne. Odjela jsem, tak jak bylo domluveno k synovi a jeho přítelkyni do Letňan. To o dceři jsem jim řekla, ale ani u nich jsem se nedokázala rozbrečet. Nakonec jsme jeli do Hornbachu, kde jsem si koupila zeminu a ještě pár sazeniček a odvezli mě na Zbraslav. Ještě večer jsem osázela nové truhlíky. A úplně večer jsme si psali s tím klučinou, který mi koupil šátek...kdyby ta slova, co píše byla pravdivá...ale jak vím, že nejsou? Protože jsem stará? Protože se nelíbím sama sobě? Dnes od rána úklid, úklid a ještě jednou úklid, bolí mě snad úplně všechno, ale byt je celkem uklizený, voňavý a nachystaný na příjezd tety D. Odpoledne jsem se byla projít okolo Vltavy. Tam mám vždycky pocit, že ze mě všechno špatné padá. Bohužel, z telefonu se stále ozývá "volaný účastník je nedostupný"...

 

Pondělí 2.5. - neděle 8.5.

 

Tenhle týden utekl neuvěřitelně rychle. V práci střídavě oblačno, bohužel, už neumím mít tu radost, když se něco povede - jsem už tam příliš dlouho a z práce se pomaličku stala rutinní záležitost. I když, je pravda, že se tady dost často najdou věci, které umí překvapit. V pondělí jsme si zašly s dcerou do Barabizny na dvě decky a oslavily tak její novou práci. Snad se jí tam bude líbit :-). V úterý jsem se přinutila k umytí 3 oken. Chtěla jsem pokračovat ve středu, ale bohužel, počasí si postavilo hlavu a celý den lilo. Ve  čtvrtek se opět vyčasilo a tak jsme v podvečer zašly s dcerou na procházku k Vltavě. Víkend  ve znamení mytí oken (zbývající 4) a samozřejmě procházek, protože počasí přímo výstavní :-). Dnes oblíbený výstup na Závist. "Dostává" mě, když všechno okolo kvete, šíří se šeříková vůně, kaštany "svítí" na dálku a nahoře, tam kde sluníčko hřeje nejvíc a stejně tak nejvíc fouká vítr se dívám do "moře" zeleně dubů, dívám se ze strmého srázu a myslím na dávné keltské báje...

 

 

 

Neděle 1.5.

 

První máj byl slunečno-oblačný, ale myslím, že spadlo i pár kapiček. Hned ráno mě potěšila teta D., která se rozhodla mě v květnu navštívit. Už se na ni moc těším :-). K snídani jsem si udělala opět oblíbené smoothie a doháněla resty v úklidu. Obědem jsem úplně nejvíc potěšila Královnu, udělalajsem  totiž  lososa.

   Odpolední procházka okolo řeky, kde jsem si vyfotila rozkvétající planou jablůňku (třešně už u nás odkvetky) a políbení nějak nepřišlo...nebyli lidi :-). Po cestě zpátky jsem si natrhala šeřík (vždycky ho budu mít spojený s tím klukem, který mi ho nosil svázaný stébly trávy). A dověděla jsem se, že od nás bude jezdit historický parník na Slapy :-). Večer pak volala ségra, pokecaly jsme si hodně dlouho.

   No a taky přicházely sms (ty už přicházely i minulý týden). Pocitům člověk neporučí, i když, rozumné to není...vlastně jo, v té sms se o puse psalo, takže byla, aspoň na dálku...

 

 

Pondělí 11.4.- sobota 30.4

 

   Jelikož jsem neměla hodně dlouho funkční pc, vezmu uplynulé dny ve zkratce. V práci střídavě oblačno, občas frmol, občas není do čeho dloubnout...Ke kladným věcem patří, že dcera získala novou práci, kam nastupuje od května :-). Také neteři se, jak to vypadá, v její nové práci daří :-).

   Konečně jsem si vyzvedla pas a též byla nucena nakoupit nějaké věci na dovolenou. (Dost velké výdaje). Bohužel, se svou postavou jsem čím dál tím víc nespokojená, ale nějak mi chybí odhodlání začít s tím něco dělat.

   Předminulý víkend jsme s nejkámoškou zašly na výstavu "Titanic", která nás, přes to, o jakou tragédii se jednalo, opravdu zaujala. 

   Minulý víkend mě navštívil klučina, s kterým jsem letos oslavila své narozeniny i svátek. Bohužel, opět jsme se nedostali na procházku...hodně za to mohlo i počasí. Mile mě překvapil tím, že mi, jen tak, přivezl šátek na krk. Prý měl pocit, že se ke mě bude hodit :-). Mile mě překvapil i svými názory a postoji.

   Tento týden byl fajn v tom, že do práce přišel kolega, kterému se stal v zahraničí, při cyklistickém tréningu, úraz. Naštěstí vše dobře dopadlo a už se zase usmívá. Také jsem se sešla s kamarádkou Martinkou, která by měla za 3 týdny rodit. Procházely jsme se po rozkvetlém Vyšehradě. Navíc mi přijel kamarád opravit noťas. Stačilo pár kliknutí a už jsem se zase připojila na internet. Hrozně to utíká, s tím klučinou už se znám 7let. 

   Včera ráno se ozval syn s přítelkyní, jestli bych s nimi nejela na výlet. Samozřejmě, že jela a ráda. Ovšem, byla to nakonec túra po zříceninách Českého středohoří. Zapotili jsme se pořádně, ale stálo to za to. Navštívili jsme zříceninu Košťálov, Skalku a Hrádek -Oltářík. Příroda naprosto luxusní, rozkvetlé stromy, kam se člověk podíval a po skalách, na kterých se zříceniny vypínaly, zářivě kvetla tařice. Večer už jsem neměla sílu jít ven, zapálit "čarodejnou" svíčku pro magický přechod roku. Udělala jsem to tedy doma. Svíčka mi hořela za francouzským oknem... a uvidí se...

 

 

 

 

 

Pondělí 4.4.- neděle 10.4.

 

 

V pondělí odpoledne jsme měly ve Vysočanském parku sraz s nejkámoškou. Jaro bylo v plném proudu, ptáci štěbetali a všechno kvetlo. Seděly jsme na lavičce a nejkámošce tekly slzy. Nejraději bych ji objala a vzala do náruče, ale nevím, jak by to přijala..., aspoň jsem jí podávala papírové kapesníky a otírala oči. "Chlapi zatracený, kolik slz kvůli nim ženské vypláčí, bez nich to nejde a s nimi taky ne!" V úterý jsme si udělaly s naší sekretářkou pokec u kafe v jiné budově. Probíraly jsme chlapy, jak jinak...Ve středu jsem si vzpomněla na jednu krásnou holčičku, které bylo právě 8 let. Měla bych se vypravit na návštěvu, jenom nevím, zda o to vůbec někdo stojí. Také jsem zašla ke kadeřnici a do knihovny. Večer přijela neteř, která tady měla mít druhý den školení, ale pouze jsme se pozdravily. Holky trávily čas spolu. (Ta moje holka už je zase nešťastná..., poradit si nedá a kdoví, jestli já jsem ta správná, která by měla někomu radit. V pátek při návratu domů volala nejkámoška, potřebovala, abych něco vyřídila. Z toho jsem usoudila, že důvody k slzám pominuly. Hurá :-). Začala jsem číst jednu z knížek, které jsem si vypůjila v knihovně. Musím se přiznat, že spisovatelé, kteří nenacházají na bývalé době ani nitku dobrou už mi lezou na nervy. Nebylo dobře, ale nebylo zle, tak jako v celé historii...lidé to nějak neumějí vidět. Včera jsem měla důvod nalíčit se, (vlasy mi ještě držely od holiče), člověka potěší, i když ho pochválí kamarádka. Sice jsme se spolu zmateně hledaly, protože soch bylo v okolí Karlova náměstí trochu víc, ale podařilo se :-). Bohužel, "Neviditelná výstava",na kterou jsme se těšily měla beznadějně přeplněno a tak jsme, neboť počasí nepůsobilo nijak vlídně, zašly na svařený jablečný mošt do "Mamacafé", kde připravují většinou zdravé věci. Hodně dlouho jsme si povídaly. Lidské osudy jsou rozmanité, tahle holčina, která byla všude možně po světě - Norsko, Kanada, Mexiko, teď touží po klidu a po tom, aby se usadila. Vzpomínala, jak na prázdniny v dětství jezdívala do Vysoké v Jeseníkách. Svět je fakt strašně malý...Jsem ráda, že jsme se na Martinčině svatbě poznaly. Dnes jsem měla náladu leda tak na čtení a pozorování zelenajících se stromů z okna. Ozval se však syn s přítelkyní, že chtějí přijet, podívat se na starou matku. Připravila jsem pudink s ovocem a u kávy jsme si chvíli popovídali. Také Královna si užila dostatek pozornosti. Po jejich odjezdu jsem ještě vyrazila k řece, procházka je fajn vždycky, i když sluníčko zrovna nesvítí. (Brala bych trochu něhy, ale chodí mi akorát sms s žádostí o podporu a telefonáty, abych poradila, když...sama bych poradit potřebovala, ale nikdo není na příjmu...)

   

Pondělí 28.3. - neděle 3.4.

 

Občas připadne můj svátek na Velikonoce, tak tomu bylo i tentokrát. Nijak zvlášť jsem neslavila, ale dáreček a vyšlehání jsem dostala :-). Musím říct, že se oba svátky vydařily. Od úterka se vše opět vrátilo do starých kolejí a já do práce. Do nekonečna si kladu otázku, zda tam chci vůbec ještě zůstávat a pokud ne, tak kam vlastně chci jít a co chci dělat??? Jak říká moje dcera "mamko, ty ještě ani v urně nebudeš vědět, čím bys chtěla být, až budeš velká..." a myslím, že má úplnou pravdu. Prostě nevím. Dcera je nemocná, má zánět průdušek. V pátek jsem si otevřela růžový sekt, který jsem zamýšlela otevřít na svůj svátek, ale sešlo z toho. Nějak se mi nechtělo nic, jen si tak číst (četla jsem fantastickou knížku, která mě hodně oslovila) a namáčela jsem si jahody do bublinek. Spát jsem šla už před 18 hodinou. Sobota- probudila jsem se v 8 hodin, protě jsem dospávala deficit. Čím jsem starší, tím hůř snáším přechody z jednoho času na druhý. Nejraději bych řvala: NECHEJTE NORMÁLNÍ STŘEDOEVROPSKÝ - PŘIROZENÝ ČAS. Večer nemohu usnout a ráno nemohu vstát. Mám pocit, jako by mě o tu hodinu někdo okradl. K čemu je mi dlouho světlo, když vstávám ráno do tmy a organismus se tomu brání. Všechny normální, přirozené pochody jsme "znásilnili" a zařadili do nějakých škatulek. Tak si říkám, že lidstvo nevyhubí žádné kosmická katastrofa, pomalu a plíživě se vyhubí samo. Každopádně nádherné počasí vybízelo k tomu jít ven. Letos jsem ještě nebyla na oppidu, takže nejvyšší as to napravit. Jedno z nejzvláštnějších míst, které znám...chvíli jsem se tam octla úplně sama. Skláním tam pokorně hlavu před majestátem přírody a vším...(nebyla jsem sama, více lidí se tam chodí bezhlesně "modlit"). Příroda se probouzíl začínají kvést stromy, rozvíjejí se první lístky a mezi spadaným listím září modré skvrnky jarních květů. Večer jsme se s dcerou dívaly na pohádku. Neděle, o té ještě úplně nevím, co přinese, ale každopádně chci zase někam ven.

 

 

 

Pondělí 21.3. - neděle 27.3.

V pondělí byl na programu "pas". Vydala jsem se na Městský úřad, kde jsem absolvovala šílené focení /tragické/ a za malinkatý poplateček, pouhopouhých 600 Kč mi byl přislíben onen dokument. Další polatek zaplatím za to, že si jej budu moct vyzvednout v Praze. Jinak, Hlučín je čím dál tím hezčí a upravenější. Třeba jen velikonočně nazdobená kašna na náměstí je super. V bytě u mamky si připadám jako ve snu každého knihomola, protože knížek má fakt nepočítaně. A tak jsem četla a četla....tedy, ne pořád, neboť večer mě opět pozvala teta D. Tentokrát se "podával" nápoj lásky, což je likér, který sama vyrábí, v úplně úžasně zdobené placatici. A k tomu pokec :-). V úterý nás čekala večeře na "Staré celnici", kam jsem tetu pozvala. Ještě předtím jsme nakoukly do krámečku, kde teta prodává a také do kostela. Chtěla jsem se sejít s bývalou spolužačkou, která bydlí v Opavě, ale bohužel, neměla čas.  A tak jsme ve středu vyrazily s tetou do suprové "Domácí cukrárny", která má nenapodobitelnou atmosféru. A aby toho nebylo málo, pozvala mě teta na večeři do Sklípku. Večeři jsme zakončily "dvojkou" červeného vína :-).A protože byl úplněk, nezapomněla jsem ani na zapálení svíčky... Ve čtvrtek měla teta klub a já opět svůj čtenářský kroužek. Venku ovšem bylo nádherně, takže jsem, jako každý den, vyrazila po Hlučíně, trošku fotila, kochala se přicházejícím jarem a koupila dárek pro ségru, který jsem skoro denně obdivovala za výlohou. Co na tom, že má narozeniny až v červnu, tohle mi nesmělo uniknout. Večer přijela neteřinka, dovezla víno a nějaké dobrůtky, víno a něco k němu jsem měla i já, takže jsme seděly a kecaly :-), na programu byla hlavně "babička". V pátek jsme se probudily nekřesťansky brzy, připravila jsem snídani, pozvaly jsme tetu D. na čaj a okouknutí dárků pro ségru a už se blížil odjezd na nádraží a cesta Pendolínem do Prahy. Doma mě vítalo chlupaté potěšení. Pochopitelně jsem byla ztrestána za to, že jsem se tak dlouho někde poflakovala. Tohle si prý, panička, dovolovat nebude :-D. V sobotu mě pozval syn s přítelkyní na oběd.  dostala jsem nádhernou jarní kytku (předčasně) k nadcházejícímu svátku. Odpoledne se vyčasilo, takže jsem zašla na větvičky a udělala výzdobu. Vyfoukla jsem vajíčka a použila krásné háčkované kytičky, které jsem dostala od kolegyně. V neděli byl na programu dne úklid, vycházka do našeho parku, protože počasí se tvářilo úplně ukázkově, pečení dvou beránků (tvarohový a třený) a barvení vajíček. Škoda, že dcera je nastydlá a nemohla ven. A večer jsme si s dcerou daly každá trošku vína, když mě čeká ten svátek...

 

 

 

Pondělí 14.3. - neděle 20.3.

 

Týden byl samozřejmě pracovní. V úterý jsem byla u své milé masérky a dostala jsem od ní k narozeninám krásnou aroma lampičku. Ve středu přijel švagr na školení a v pátek odpoledne jsme oba odjeli na Moravu. U ségry už byla i mamka, kterou tam přivezla neteř. Mamka mi okamžitě, aniž by čekala na plánovanou oslavu, předala svůj dárek - náušnice z bílého zlata se zirkonky a dárek od tety D. (náhrdelník s magnezitem), o kterém jsem si, v knize o polodrahokamech přečetla věci, které "říkaly", že je pro mě jako stvořený. V sobotu jsme se vydali na oběd do jedné krásné "lovecké" restaurace, kde vaří švagrův a sestřin známý. Náramně jsme si všichni pochutnali a víno, které nám vybral švagr nemělo chybu. Samozřejmě jsem byla "hostitelkou". Před odjezdem na oslavu jsem dostala obří bonbonieru, orchidej (která zatím zůstává v Bruntále) a příslib dovolené u moře, na kterou mi přispěje ségra se švagrem a mamka. Večer jsme pak seděly se ségrou u PC a vybíraly. (Mám pocit, že mě smrt vedrem nemine :-( :-D). Později večer dorazili také známí (a to hodně ZNÁMÍ - jezdec legendárního závodu Paříž - Dakar se ženou). Také od nich jsem dostala obří bonboniéru a lahev vína. Poseděli jsme u několika lahví... V neděli jsme se švagrem, mamkou a neteří odjeli od Ostravy, kde si neteř vybrala v IKEE gauč do svého nového bytečku, Má ho nádherný (ten byteček). Pak mě švagr odvezl do Hlučína. Mamka si, samozřejmě, vybrala pobyt u ségry, proč by byla se mnou, vždyť mě vidí minimálně 4x za rok :-(. No, nevadí. Večer mě pozvala na čaj teta D. U čaje nezůstalo, načala také láhev vína :-). Ukázalo se, že náhrdelník vybírala jen intuicí, tak fakt nevím... :-). Pokecaly jsme si pořádně :-). 

 

 

Pondělí 7.3. - neděle 13.3.

 

Celý týden byl ve znamení těch narozenin. V pondělí jsem přinesla do práce nějaké pohoštění, kolegové mi popřáli, šéf předal krásnou kytku a odbylo se to kratičkou oslavou. Jinak to u nás v práci vlastně ani nejde. V úterý MDŽ, koupila jsem dceři čokoládové srdíčko a sama jsem od ní dostala hořkou čokoládu,kterou jsem si musela najít. Aspoň jsme se zasmály.Také jsem konečně objednala na Mallu vysavač (dostanu nějaký finanční příspěvek z práce, tak se částečně zaplatí). Ve středu den D (popisuji jej tady na jiném místě). Bylo to opravdu krásné a romantické J. Večer mi ještě zavolala ségra a mamka. Od ségry jsem dostala úžasné blahopřání. Těch lidí, kteří si na mě vzpomněli bylo opravdu hodně a moc mě tím potěšili. Ve čtvrtek jsme měly sraz na Florenci s nejkámoškou. Pozvala jsem ji na nějaké dobrůtky a ona mě na oplátku na vínko J. (Máme narozeniny 2 dny po sobě). Vyměnily jsme si dárečky. Dostala jsem narcisky a když jsem uviděla obálku, zhrozila jsem se, že tam bude poukázka na nějakou sportovní aktivitu, které fandí. Bylo to však moc hezké překvapení – voucher na 3 denní pobyt v Krkonoších s dodatkem, že jsme za téměř 25 let našeho kamarádství ještě nebyly na Sněžce. Takže někdy v létě vyrazímeJ. V pátek dorazil nový vysavač – hned jsem ho vyzkoušela a taky jsem udělala dort  z piškotů, ovoce a zakysané smetany. Navíc si vzpomněl, i když dodatečně jeden kamarád a zavolal. I to mě potěšilo. Večer pak volal jeden známý klučina, potřeboval se vykecat z problémů s přítelkyní. Kdo ví, jestli se Ivunce nebo tetě D. zdají moje problémy taky tak jednoduché a snadno řešitelné, jako se mě zdály ty jeho…? Včera mi dcera nazdobila dort (moc krásně) a odpoledne dorazil syn s přítelkyní a obrovskou, přenádhernou kyticí. Šli jsme na oběd do Barabizny.  Na zpáteční cestě mě syn držel za ruku.Doma mi pak předali zbytek dárků. Dostala jsem dvě knížky (nad věnováním od syna jsem se málem rozplakala), stříbrné náušničky a společný dárek od dcery, syna a jeho přítelkyně – pokojovou fontánku, kterou jsem si hodně dlouho přála J. Syn ji hned uvedl do provozu. Pokračovali jsme v minioslavě a hráli společenskou hru, u které jsme se moc nasmáli. Zdrželi se až téměř do jedenácti hodin večer. Dnes dopoledne syn volal, děkovali za hezkou oslavu a já na oplátku poděkovala jim. Myslím, že se to opravdu vydařilo. Mám skvělé děti a jsem ráda, že je mám J J J

 

 

 

 

  

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 29.2. - neděle 6.3.

 

Pondělí - přestupný rok, ráno definitivní rozloučení, polibek na spánek a nekonečný smutek, "ne, už tě tady nenechám, až se vrátím z práce, tak tady nebudeš". Nebyl. Našla jsem uklizený byt a chtělo se mi brečet. Zavolala jsem Ivunce a povídala a povídala. Večer jsem si sedla a napsala jeho mamince, kterou sice neznám, ale znám adresu. Kéž by mu někdo dokázal pomoct, i když, pokud nebude sám chtít...

Úterý -celá Praha je pod sněhem..., masáž a povídání s masérkou, nemohla jsem jinak...jak říká.A nebo mohla?

Čtvrtek - setkání s Martinkou, bude mít holčičku. Výstava ve věži Staroměstské radnice "Podmořský svět". Opět fotoshop, ale tady je to možná i trochu na místě. Posezení v cukrárně "U Myšáka". Ceny jsou světové, ale obsluha ani náhodou :-(. Milé popovídání. Přišel dáreček od Ivunky

Pátek - babička by měla 113 narozeniny. Kupuju kytičku červených růžiček. Přišlo přání od nejlepšího přítele. Nostalgie...ty pitomé narozeniny se nazadržitelně blíží

Sobota - sraz spolužáku po 31.letech v Jablonci. Zase po šesti letech objímám svou spolužačku a internátní spolubydlící Páju. Dáváme si spolu nealkoholickou Pina-coladu. To jsme dopadly :-D. Zas vidím Evu a pár ostatních spolužáků. Jo, lidé si v dnešní době neudělají čas skoro na nic, Není tedy divu, že ani na stárnoucí spolužáky aspolužačky. Kruci, pořád jsem nejtlustší (z těch, co tam byly). No, ale už mě to tolik neštve, život je o něčem jiném.

Neděle - musím upéct něco do práce

 

 

 

 

 

Pondělí 22.2. - neděle 28.2

Celý týden jsem v práci dělala za 4 nemocné nebo dovolenkové kolegyně. Doslova jsem padala na hubu, i když mi dvě kolegyně přišly pomoct.

Úterý - masáž a telefonát, v duchu pomoz jak můžeš jsem slíbila Princi, že u mě může chvíli být

Středa - návštěva syna a jeho přítelkyně, předání dárků k jejím narozeninám, syn se podíval noťáskovi na zoubek (mám přísně přikázáno nemačkat nic, co mi nabízí). Doma uvařeno a poskytnut servis včetně masáže šlapek u nohou

Čtvrtek - nejím uzeniny, nemám televizi, nenávidím alkohol. Opilá prý budu povolnější...

Pátek - kocovina, nechci s nikým ráno vstávat, nechci diskutovat o vaření, nenávidím alkohol a řeči o bývalé přítelkyni

Sobota - to co cítím už je jen lítost a chemie...mám chuť vylít vodku do dřezu a rozšlapat rumové pralinky - nadsázka (to s pralinkami). Nadále nejím uzeniny, nejím smažené, nemám televizi, nesvlíkám se...procházka u řeky a lentilky v dlani. Kéž by u nás byla prohibice

Neděle - ráno procházka parkem a okolo řeky, chodím sama...veškerá snaha o rozhovor o nutnosti léčení je marná, nezvládám se dívat na člověka, který se mi před očima mění v trosku, psychicky na to nemám a nevím jak pomoci...

 

 

Pondělí 15.2. - neděle 21.2.

Úterý - sama se sebou jsem oslavila jedno výročí kytička tulipánů) a přestal se mnou komunikovat noťas, kdyby jen se mnou, taky s internetem

Sobota - přijel dceřin kamarád z Německa

Neděle - návštěva výstavy fotografií "Milujeme Prahu" v Jindřišské věži,bohužel jsem byla zklamaná fotoshopem. No a jelikož byl den před úplňkem, tak jsem si i Vltavy "přála"...

 

 

 

 

 

Pondělí 8.2. - neděle 14.2. 

 

V pondělí nastoupila moje neteř do práce, myslím, že to tam bude zajímavé a že by ji to mohlo bavit. Aspoň mi večer psala, že se to tak jeví :-). U mě v práci byl týden takový normální, oproti minulému týdnu o hodně klidnější (vlastně sama nevím, jestli je to dobře. Také jsem si v pondělí zašla do knihovny. Ostatní dny žádné změny nepřinesly, jenom jsme se s dcerou rozhodly, že si budeme vařit jídlo do práce. Nemohu říct, že by mě to nějak bavilo :-(. Ve čtvrtek jsem byla objednaná ke kadeřnici. Celkem mi to slušelo, ale i tak si musím zvykat, že jsem se, díky svému věku, stala pro okolí neviditelnou. V pátek jsem navštívila jeden  byt, vypila tam čaj a prohlédla si hodně zajímavý projekt a také krásné fotky. Jenom nevím, co si mám o tom všem myslet. Prostě NEVÍM! Včera mě pozval na oběd syn s přítelkyní. Bylo hovězí na česneku, bramborový knedlík a špenát.Opravdu dobré. Moc mě mrzí, že ani výhledově neplánují děti. Je to smutné, mám pocit, že ten jejich život nikam nesměřuje...Doma jsem si trochu četla a šla brzy spát. Dnes máme Valentýna, do ranního smoothie jsem si tedy přidala pár jahod :-). Měla bych také uklízet a něco uvařit. Romantiku bude asi představovat procházka okolo řeky :-). A také jsem dostala sms, že se moje sestřence narodil v Holandsku první vnuk :-) :-) :-).

   (Ještě k minulé neděli, když jsem byla na procházce, volal mi Princ - docela dlouhý hovor to byl...ale...)

 

 

 

Pondělí 1.2. - neděle 7.2.

 

V pondělí se ohlásil můj megapracovitý kamarád. Vypili jsme čaj a do postele jsem se dostala chvíli před půlnocí. Úterý mě vytrestalo :-), v práci jsem se musela zdržet až do půl sedmé, takže to nevyspání se hlásilo o slovo. Dělala jsem hodně přesnou a specifickou práci, která musí být chráněná před světlem, takže jsem v celé laborce měla rozsvícenu jen jednu malou lampičku a ještě seděla za zástěnou. Venku se stmívalo a tak jsem si musela dávat minizkumavky až těsně k očím, abych je mohla popisovat. Domů jsem se dostala až okolo půl osmé a hned se klidila do postele. Královna za trest vytahala z botníku boty. Na to, jak dlouho mám být v práci, má svůj názor :-D. Paradoxní je, že když jsem v práci takhle vytížená, mám pocit, že to má smysl a přes všechnu únavu to má jakýsi pozitivní dopad na mé "já" :-D. Středa přinesla masáž. Už jsem to potřebovala jako sůl. Však mě taky milá paní masérka pěkně "potrápila". Studuje Čínskou medicínu a tak mi několikrát naznačila můj problém s játry. (Psychika a dědičné zatížení...). Snažím se jíst Kustovnici a snad dojde i na Ostropestřec. V pátek jsem využila úterního přesčasu a po naměření 72 vzorků jsem odešla z práce domů dřív. Cestou jsem nakoupila. Taky víno :-). V poslední době se vracím k červenému. Možná to bude věkem :-). Odpoledne jsem se prospala a večer udělala bramborový salát (dcera ho miluje), napsala jeden e-mail (protože nemám ráda, když věci přecházejí do ztracena, aniž by se nějak vyhodnotily či dokončily). Včera malinko úklid a odpoledne cesta do Libuše, odkud jsem si naplánovala projít Modřanskou rokli. Počasí bylo skoro jarní, šlo se mi moc dobře. Dorazila jsem na zastávku a viděla, že bus na Zbraslav jede až za půl hodiny. Došla jsem tedy na další, ale z té už vedla cyklostezka. Napojila jsem se na ni a šla okolo řeky. Cestou jsem potkávala spoustu lidí na kolech, s kočárky, na bruslích, s pejsky...(Většina lidí ve dvojicích nebo ve skupinkách), ale co, když mohou být samotní cyklisté, bruslaři, tak co já bych nemohla být samotná chodkyně :-D. Přešla jsem na druhý břeh Vltavy po nové lávce a pomalu, se západem slunce, dorazila k baráku. Ušla jsem odhadem něco okolo 13 km :-). Večer jsem se těšila na knížku a zbytek vína. Opět se ozval megapracující kamarád, který dělá víkendy i svátky a projevil přání přijet na čaj. Tak tedy přijel. Královna opět zahájila demonstraci své lásky k paničce. Ve společnosti každé návštěvy ji musím hladit a mluvit na ni, jinak je neodbytná. Prostě, každému ukáže, kdo je u nás nejdůležitější :-). Kamarád prohlásil, že jsme na sebe s kočkou hrozně moc fixované. Do postele jsem se dostala až opět okolo půlnoci. Dnes ráno k snídani smoothie (kéž by šlo dělat si k snídani každý den :-) ) a likvidace stromečku (nějak se mu tady v tom teple nedařilo). Nadřela jsem se při tom pořádně. Možná jsem pitomá, ale ze zásady žádného chlapa o nic nežádám. Život mi ukázal, že je to dost marné. No a hned jsem pak vyrazila na procházku okolo řeky, Venku panoval ještě chlad a to mi bylo víc jak příjemné. Rychlá chůze, cvrlikání ptáků, pohled na "naše" labutě. Musela jsem si toho dobrého nabrat na celý týden dopředu :-).Doma pak ještě úklid koupelny. Vůbec nemůžu najít inspiraci k malování, nemám žádné pocity ani nápady. Trpělivě vyčkávám, až se to "zlomí" a zase budu cítit, že chci vzít do ruky štětec, barvy a hedvábí.

 

 

 

Pondělí 25.1.-neděle 31.1.

 

Pondělí: hned z kraje týdne jsem viděla nejmámošku. Nebyl to však žádný domluvený sraz, ale pouze cesta na Vysočanskou a zpátky. Potřebovala něco doručit na Zbraslav. Prostě se řídím heslem, že pokud kamarádka "Zabije chlapa, na nic se neptám a pomůžu jí ho zakopat". Smozřejmě nešlo o žádnou takovou akci, prostě jen o maličkou pomoc. Na čaj jsme si nezašly, nějak jsem neměla pocit, že by to k něčemu bylo. V týdnu se jinak rapidně oteplilo, ale přiznám se, že se cítím jak v těch nejvíc tuhých mrazech. V práci mám pocit, že jsem úplně vyhořelá a nejraději bych se zabalila a zmizela. Tím nechci naznačit, že mi neustále lezou všichni na nervy, ale občas to tak cítím. Díky Bohu za sekretářku Ilonku. Ani doma to nebylo lepší, do ničeho se mi nechce, na malování nemám náladu, leda tak, číst si a uniknout tím způsobem z reality. V pátek večer jsem spolykala pár slziček, ale věděla jsem, že věci se dějí tak, jak se dít mají a člověk je musí přijímat s pokorou. Včera odpoledne jsme s dcerou jely do kina na "Lídu Baarovou", film stál za vidění. Vnitřně jsem herečku odsoudit nedokázala...Večer jsme se dívaly na TV a zkoušely své schopnosti u soutěžního pořadu.Popíjely jsme k tomu víno. Dnes jsem se konečně přinutila ke střídmému úklidu a plánuju se jít projít.

 

 

Pondělí 18.1. - neděle 24.1.

 

V pondělí měla svátek moje dcera, sestra a zároveň neteř 25 narozeniny :-). Hned v úterý následovaly narozeniny Ivunky  :-). Měla jsem moc velkou radost,že si dala dáreček ode mě do auta. Jinak byl týden pracovní a dost chladný. Ve středu Královna opět chtěla ulovit pana domácího, ale naštěstí se jí to nepodařilo . Musím však přiznat, že je v lovu na něj skutečně vytrvalá :-D. Ve čtvrtek (a to byla skutečně zima obrovitá) jsem měla sraz s jednou bývalou kolegyní a návštívili jsme (ještě s její sestrou a jejím manželem) malé divadélko, kousek od Národní třídy. Představení "Žena a megera" se mi opravdu líbilo, i když bylo dost netradiční. V sobotu jsem se byla projít okolo nádherně zasněžené Vltavy. Celé dopoledne totiž hustě sněžilo:-). Dnes přišla obleva, ale výlet do Srbska a cesta okolo Berounky, stejně jako šplhání po lomech a kochání se tající vodou na skalách, ledopády, ptáky na řece a vší přírodou bylo super. Výlet jsme zakončili v Berouně, v malém pivovaru. Nikdy není pozdě na poznávání novýc lidí a nových přírodních krás.

 

 

 

Pondělí 11.1. - neděle 17.1.

 

Náročný týden v práci pokračoval, ale i to je dobře, protože čas aspoň utíká a člověk ví, že je potřebný. Ve středu jsem měla masáž, kde se mě, mimo jiné, moje milá masérka zeptala, jak plánuji letošní oslavy. (Sama bude mít letos také tenhle úžasný" věk). Přiznám se, že zatím nevím a vzhledem k tomu, jaká jsem, to nejspíš nijak bouřlivé nebude. Také jsme se sešly odpoledne na čaj s nejkámoškou. Moc ráda jsem ji viděla, ale některá její slova mě ranila, i když si myslím, že nebyla zle myšlena. 100x jsem si opakovala, že to není o ní, ale o mě, jak si ta slova přeberu a jak je přijmu. Včera jsem udělala k obědu dušenou mrkev, jak si dcera přála a večer jsme si otevřely lahev vína a oslavily tak její nadcházející svátek. Také měla narozeniny teta D. a moc mě potěšilo, když poslala sms, že ji potěšil dáreček ode mě. Další malinkatý dáreček jsem posílala poštou pro Ivunku, protože také ona bude mít příští týden narozeniny. (A samozřejmě i moje neteř, té bude už 25 let). A též jsem se byla projít okolo řeky, mám ráda zimní procházky :-).Dnes od rána nádherně sněží, k snídani jsem si připravila smootie, uvařila kávu, zapálila svíčky a užívala si výhledu na zasněženou krajinu. Nemá smysl se trápit nad věcmi, které přijdou, je lepší vnímat to, co se děje právě teď. Určitě dnes vyrazím zase někam ven a možná s dcerou na čaj, do oblíbené kavárničky.

 

 

Pondělí 4.1. - neděle 10.1.

 

Po pracovní stránce byl celý týden nesmírně náročný. Ale podařilo se nám - doktorovi, se kterým hodně spolupracuji a mě, dokončit jeden "šéfovský" úkol. Je však pravda, že jsem po příchodu domů z práce "padala na hubu" a jednou se mi dokonce "povedlo" zaspat.V pondělí jsem, po důkladné poradě (písemné) se švagrem, udělala dost závažné rozhodnutí. Chci věřit, že bylo dobré. Ve středu za mnou do práce přijela dcera se svým německým přítelem, trochu jsem jim to tam ukázala a po ukončení pracovní doby jsme jeli na Smíchov, do "Kočičí kavárny". (Naštěstí Královna neumí číst a ani si neprohlíží FB). Bylo tam nesmírně útulně a cítili jsme se mezi kočičkami moc dobře. V pátek mi psal syn, že má zánět dásně a trhali mu "moudrák", tak prý, jestli nechci přijet. Samozřejmě jsem jela. Ať je mu kolik chce, pořád to bude můj "malý" chlapeček. Myslím, že byl rád, že jsem přijela. Naštěstí má, ale svou přítelkyni, která pro něj dělá co může, takže už tolik maminku nepotřebuje. Večer jsem uklidila vánoční výzdobu (kromě stromečku). Včera dopoledne konečně úklid a pak cesta do centra. Setkání se "severským" klučinou, toulání se pražskými starými uličkami, výstup na věž Staroměstské radnice, kouzelný výhled na Prahu. Pak návrat na Zbraslav a večeře v loni otevřené pivnici. Je nekuřácká, pivo, ač mu moc nerozumím, opravdu dobré a výtečná kuchyně. Dnes rozloučení s Vladčiným německým přítelem a odstrojení stromečku. (Je v květináči a Královna se za něj ráda schovává, tak jsme se dohodli, že jí ho ještě nějakou dobu necháme) :-D.

  V průběhu tohoto týdne jsem také odbyla 3 mladíky, kteří se se mnou chtěli seznámit a nebo pokračovat ve známosti. Třeba jsem udělala špatně, třeba to mohla být šance, ale nějak cítím, že věčné poznávání není "cesta", kterou bych chtěla jít...

 

Pátek 1.1. 2016 - neděle 3.1.2016

 

Na Nový rok jsem navštívila syna a jeho přítelkyni. Večer se vrátila z oslav dcera se svým německým kamarádem, takže jsme poseděli u vínka a povídali si. Sobotu jsem prolenošila v posteli s knížkou a k večeru jsem se vydala na Mírové náměstí, k nádherně osvětlenému kostelu, kde jsem měla přátelské setkání. Setkání bylo velice milé a v nedaleké čajovně jsem poprvé ochutnala Masalu, která mi připomínala čaj s mlékem, který nám dávala k snídani babička. Po návratu jsme si s dcerou a jejím kamarádem zahráli Pexeso :-). Dnes mám poslední den volna, uvařil jsem pro nás všechny, vyprala a těším se, že se vypravíme na procházku do lesa :-)

 

                       2 0 1 6

 

 

 

Pondělí 28.12. - čtvrtek 31.12

 

V pondělí jsem vyrazila na Moravu. Po příjezdu jsme se byly se sestrou projít vánočně nazdobenou obcí. Škoda, že nebyl sníh. Doma jsme si vyměnili dárky a sedly (společně s mamkou) k vínu a pohádce. Později jsme si pak ještě chvíli povídali se švgrem, který byl jinak pořád někde v lese :-). Spala jsem v pokojíčku své nepřítomné neteře a postupně jsem četla její psychologickou knížku: "Najdi si svého Marťana". Neskutečně mě zaujala a myslím, že je v ní spousta hluboké moudrosti. V úterý jsme se byly projít s mamkou, udělaly jsme jednoduchý oběd a odpoledne zase pokec a víno se sestrou. Ve středu se rapidně ochladilo a na procházku jsem nemohla nikoho dostat, Šla jsem tedy aspoň na zahradu, kde se ke mě přidal celý "zvěřinec". Také jsme se švagrem řešili věci okolo "mého" bytu. S mamkou jsme opět uvařily - tentokrát zelňačku. Pravda, vařila hlavně mamka, já se do toho moc nehrnu. Hlavně, u sestry nikdy nevím, kde mám co hledat. A následoval poslední večer uvína a pohádky. V posledním dni v roce jsem se vypravila zpět do Prahy. Objaly jsme se s mamkou a sestra mě odvezla na nádraží. Na hlavním nádraží jsem si koupila "šampaňské" :-). Doma jsem našla jen Ryksu, ale s tímhle jsem byla smířená a sama jsem se rozhodla. Kdybych chtěla, tak samozřejmě zůstanu na Silvestra na Moravě a nebo mě zval i syn s přítelkyní. Chvíli jsem seděla u PC a okolo půlnoci se dívala na ohňostroje a na to, jak se k zemi pomalinku snášejí sporadické sněhové vločky. Připíjela jsem sama sobě a zavolal mi syn, sestra a neteř. Takže úplně osamělá jsem nebyla...a cítila jsem se vyrovnaná a spokojená.

 

 

Středa 23.12. - neděle 27.12.

 

Ve středu jsme se rozloučili v práci, bylo nás už tam stejně jen pár. Také jsem dostala svíčku z včelího vosku od milé kolegyňky, stejně tak jako nádhernou háčkovanou hvězdu na stromeček (zase od jiné). A doma jsem pak začala finišovat se salátem, polévkou, úklidem a  balením dárků. Nakonec jsem to všechno stihla, jenom zdobení stromeku se trošku zkomplikovalo, ale o tom jinde. Štědrý den se docela vydařil, ale o tom také jinde :-). Ráno jsem se probudila ze zvláštního snu. V tom snu jsem se měla někam dostat, vlastně ne měla, ale měli...šli jsme tam totiž s Princem. Pořád jsme něco přecházeli, přelézali, někam se šplhali...Potkávali jsme různé lidi, někteří nám pomáhali a fandili, ale někteří naopak kritizovali a posmívali se. Potom jsem viděla Prince, jak vaří v jakémsi dálkovém rychlíku, jak mu to lidi chválí a jsou s ním spokojeni. Jenomže sebe jsem tam hledala marně. Sama jsem stála před jakýmsi zrcadlem a viděla v něm tvář, tvář čarodějnice, lekla jsem se, ale pak jsem v ní rozeznala své rysy.A úplně bílé vlasy...A potom, těsně před probuzením jsem měla úplně živý pocit, že nade mnou stojí můj tatínek...Probudila jsem se... kdyby se hrálo na "kdyby", měli by moji rodiče na Štědrý den Zlatou svatbu...

   Na Boží hod jsme spolu s dcerou a synem navštívili babičku tchýni. Nemá to lehké, nemá...Srdečně jsme se objaly a daly si spolu červené víno. (Na oběd jsme se s dcerou nenahlásily, abychom jí nepřidělávaly zbytečně práci. Přece jen jí bude příští rok 80 let). Některé věci jsem asi vážně nechtěla vědět...Potom jsme se sešli se synovou přítelkyní, která nás všechny odvezla k nim do Letňan. A tam posezení při dalším vínu...Nějak toho pití na téměř prázdný žaludek bylo moc...

Na Štěpána už jsme s Ryksou osaměly. Venku jako na jaře, takže jsem se prošla okolo řeky, nakrmila kačeny a ptáčky, seděla jsem u  rozsvíceného stromečku s příšerkou na klíně a bylo mi docela dobře :-).

V neděli jsem si udělala další procházku, nádherně nám upravili lesopark, takže jsem si ho celý prošla a pak ještě procházka okolo řeky :-). K večeru přijela dcera se svým zahraničním přítelem, který mi přivezl milé dárečky a všichni, včetně Ryksy, která už se k němu chová celkem přátelsky, jsme poseděli u rozsvíceného stromečku při čaji a cukroví. (Ryksa měla granule :-D). Takže svátky jsou za námi a musím říct, že se povedly :-).

 

 

Čtvrtek 17.12. - úterý 22.12.

 

 

Ve čtvrtek jsem šla konečně do práce, nastřádalo se toho dost. A do toho ještě telefonát...jenomže já opravdu neměla čas. Jenomže člověk by si vážně měl udělat čas na lidi, které má rád. Po práci jsem jela ještě shánět nějaké dárky, ale pak doma jsem poslala sms-ku. A následoval nový telefonát. Tentokrát nějmémě hodinový. Slyšet oslovení, které téměř nikdo nepoužívá, slyšet slova o tom, jak vzpomíná na kdysi, na adventní neděle, které jsme spolu trávili..a slyšet, že možná..., že asi...tolik bych mu to přála a tolik mě to bolelo...V pátek znovu práce a doma přípravy na Vánoce. A vánoční večírek, který se celkem vydařil. Domů mě přivezl syn jedné kolegyně. V sobotu cesta k mladým a prohlídnutí si jejich nového pronajatého bytu.  Je velmi hezký a útulný. Za dcerou se mezitím přijel podívat její otec se svou novou ženou. Bylajsem ráda, že tady být nemusím. Po návratu jsme s dcerou zašly na zbraslavské trhy, kde mi koupila keramickou holčičku s kočičkou. No a samozřejmě jsme si daly tradiční svařák a trdlo. V neděli dopoledne úklid, dodělávání cukroví a odpoledne Staromák, Karlův most a Pražský Hrad. Škoda, že bez sněhu je to trochu smutné. Večer pozvání na večeři a posezení při adventím věnci, koledách a šampaňském. Ještě s dcerou a kočičačkou :-). V pondělí jsme v práci dojídali pečenou kýtu z vánočního večírku a večer jsme s nejkámoškou při vínku pekly vánočku. Snad se povedla. Dnes opět o práce a doma dokončování cukroví, dokončování úklidu, balení dárečků a posílání vánočních přání. A dopíjení vína ... nemusí se pak tolik přemýšlet...)

 

 

Pondělí 7.12.- středa 16.12.

 

Stále neschopenka. tentokrát mě to vážně nějak "doběhlo". Proběhly narozeniny obou děti.Každé z nich to oslavilo po svém, takže žádná rodinná sešlost. Je to jejich život, co už nadělám...Pomaličku, jak mi nemoc dovolila jsem něco málo upekla a něco málu uklidila a vyzdobila. V sobotu jsem přece jen musela vystrčit čumáček, protože jsem měla lístky naRybovu vánoční mši do kostela U Sv.Salvátora. A lístky jsem měla i pro Martinku, jejího muže a také pro Janu, s kterou jsem se seznámila na Martinčině svatbě. Nádherný zpěv, úžasný interiéer kostela, překrásná akustika byly ještě umocněny Martinčiným štěstím. Ten pocit, že žije s člověkem, se kterým si rozumí jsem brala jako krásný vánoční dárek. Bohužel, s holkami jsem si nezašla posedět, ale pospíchala jsem domů, do tepla. V neděli přijel na otočku syn s přítelkyní,přivezli mi vánoční nákup, zkritizovali bydlení, odmítli cokoliv k pití nebo jídlu a zase pospíchali pryč. Byl to den synových 26 narozenin. Předala jsem mu dáreček a potlačila smutek. Odpoledne další kulturní akce. Muzikál Atlantida v divadle Kalich. Byla jsem moc ráda, že moje kolegyně z prvního zaměstnání (Lidka), šla se mnou. Tenhle muzikál jsem si přála moc a moc vidět a slyšet. Muzikál ze Žbirkových písniček. Lidce to hrozně slušelo a vůbec na náš věk nevypadala :-). No a samotný muzikál byl pro mě úžasný, nejraději bych zpívala s nimi, ač to vůbec neumím a skoro jsem brečela. Věděla jsem, s kým bych tam úplně nejvíc chtěla být, ale ...(Tenhle předčasná vánoční dáreček jsem si nadělila sama.  A dobře jsem udělala). Večer jsem si zapálila třetí svíčku na adventním věnci, Ryksa mňoukala do zvuků koled a já ji hladila po hebkém kožíšku. V dalších dnech kontrola u zubařky a další kontrola u doktorky. Ještě stále žádný zázrak, ale už jsem si prosadila "jít do práce".

 

 

Pondělí 30.11. - neděle 6.12.

 

V úterý jsme byly s třemi kolegyněmi z práce na obědo-večeři. Buhužel, v úterý už bylo moje nachlazení takové, že jsem od středy vyfasovala antibiotika. Týden se tedy skládal z ležení v posteli, braní léků, čtení a snahy o uvolněné zastydlé rýmy. Dnes jsme si s dcerou zapálily druhou svíčku na adventním věnci, poslechly si koledy a já si zavzpomínala na adventní neděle před dvěma lety. Bohužel se také pokazila myčka :-(. Zavolala jsem i mamce (čím jsem starší, tím mi nějak víc chybí. a syn s přítelkyní se ozývají telefonicky a pochvalují si nový, větší byt.

 

 

Pondělí 23.11. - neděle 29.11.

 

Pondělí by se dalo nazvat - Den blbec - nejdřív e-mail, který mě dost zabolel, slova jsou skutečně pramenem nedorozumění...pak volal Princ. Byla jsem v práci, ale hlavou se mi honila jeho slova, spolu se slovy z toho "bolavého" e-mailu. Doma dceřin kamarád z Německa, tři hodiny anglické konverzace :-(. Snažila jsem se, ale z neustálého soustředění a snahy o konverzaci mě začala až bolet hlava. Do toho znovu Princův telefonát. "Ne, to ne, to už nejde", opakovala jsem jako kolovrátek. Možná bych i chtěla, ale co by nám to přineslo? Ve středu práce gradovala a já kašlala v chladovce (jinde se ten experiment udělat nedá). Zůstala jsem dokonce přesčas. Domů jsem dorazila utahaná a zralá tak akorát na knížku. Ve čtvrtek setkání s nejkámoškou. Poseděly jsme u čaje. Příjemná chvilka. V pátek mi trvala cesta z práce hodinu a půl, neuvěřitelná dopravní zácpa, kvůli opravě Zbraslavského mostu.Z Komořan až na Zbraslav jel řidič doslova krokem :-(. Ve chvíli, kdy to zě mě "spadlo" jsem se pustila do malování šátku. Myslím, že se dost povedl :-). Včera úklid a cesta k mladým, jelikož mě pozvali na poslední oběd ve svém bytečku. Od 1.prosince budou bydlet ve větším. Odvezla jsem si také nádherný adventní věnec, který mi vyrobila synova přítelkyně.Připravila jsem si také dvě těsta na cukroví a uvařila dceři do práce polévku z červené čočky. Večer jsem se dívala na TV a málem slzela nad Karlem Gottem. Ráno volal Princ..., požádala jsem ho, aby zavolal večer nebo přijel v neděli. Nezavolal. Dnes jsem upekla perníčky a linecké, poklidila a vyšla si okolo řeky. Šedivo, nevlídno, zachraňovaly to pouze sýkorky a červené korálky šípků na téměř holých keřích. také jsem dočetla velmi hezkou knížku. Teď už zbývá jen zapálit první svíčku na adventním věnci :-). (Princ se neozval)

 

 

 

Pondělí 16.11. - neděle 22.11.

 

Začátek týdne jsem proležela, zbyl mi jenom silný kašel :-(. Ve středu jsem šla opět do práce a po práci se sešla s milou kamarádkou Martinkou. Poseděly jsme u čaje a moc pěkně jsme si popovídaly. Viděly jsme se, konečně, poprvé od její svatby. Ve čtvrtek přijel dceři kamarád z Německa, bohužel pozdě, takže jsme se ž nestačili vidět, protože jsem dávno spala. Tento den též masáž, tentokrát obličeje, což je úžasný relax a povídání s masérkou. (Na základě toho rozhovoru jsem pak doma namalovala šátek s názvem "Vize").Také jsem ve čtvrtek měla návštěvu, oblíbeného kamaráda. Pokec u čaje  :-). V pátek jsem uvařila dceři jejímu kamarádovi dýňovou polévku a samozřejmě,nezbytné posezení u čaje :-). Včera dopoledne byl na programu úklid bytu a poté pečení štrůdlu (maminka mi přivezla od ségry spoustu jablek). Odpoledne setkání s klučinou ze Severu, procházka po Praze. Chodili jsme pomalu a tak jsem si stíhala pořádně všímat historickcýh domů a kochat se jejich krásou. V jedné uličce nedaleko Stavovského divadla jsme se ocitli uprostřed natáčení jakésiho filmu. Nepříjemné zima nás přiměla k návratu dříve, než jsme plánovali. Takže opět  čaj, poté večeře v restauraci a večer pokusy o kamarádství s tou nejkonzervativnější kočkou na světě :-). Dnes pozdní probuzení, odpoledne procházka okolo řeky, už je to trošku smutné, ten podzim a v podvečer čaj :-D s dcerou a jejím kamarádem.

 

 

Pondělí 9.11. - neděle 15.11

 

V pondělí jsem se po dlouhé době viděla s bývalou kolegyní Helčou. Posedělyjsme u "Stromečku" a probraly ten rok, který jsme se neviděly. Bylo fajn takhle si pokecat. Připadám si v poslední době hodně osamělá, ale zřejmě to bude i moje vina, že tomu tak je. Jinak byl (a ještě je) celý týden ve znamení hnusného nachlazení. V úterý mi bylo mizerně a musela jsem jít k doktorce. Naštěstí prý mám jen virózu, takže sirup, tabletky a...neschopenku si vzít nemůžu, jednočlenné domácnosti v tomhle mají smůlu :-(. Chodila jsem aspoň domů hned po té, co jsem dokončila práci. Ve středu přijela mamka se švagrem. Přiznám se, že jsem mamku viděla hrozně ráda, i když mi hned začala přeorganizovávat police (už mě to zdaleka tolik netrápí, jako když mi to dělávala v Neratovicích. Pokud jí to udělá radost...). Ve čtvrtek jsem vzala mamku a dceru na oběd. Potom jsme pochodily po obchodech, kde mi mamka koupila žehličku a knížku. Také dceři něco pokoupila. Dcera pak ještě koupila nějaké zákusky a doma jsme si udělaly kávu. Za chvíli přijel švagr z porady a návštěva skončila. Každopádně jsem byla moc ráda, že se tady mamce líbilo :-). V pátek se  stala ta šílená věc v Paříži. Člověk neví, co si má myslet, co má dělat, připadám si úplně bezmocná...od pátku taky polehávám, piju čaje a věřím, že se mi podaří se z toho dostat bez neschopenky.

 

 

 

Neděle 1.11 - neděle 8.11

 

Minulou neděli jsem byla na krátké procházce a postupně mě navštívili dva kamarádi. Obzvlášť toho, který přišel až druhý, jsem moc ráda viděla. Minulý týden byl v duchu šéfovy dovolené, takže volnější a také jsem se s vervou pustila do malování šátků. (Kolegyňka by si ráda vybrala nějaký pro babičku). V pondělí mě opět navštívil pan domácí a opět se řešila kauza bydlení. Kéž už by to vzalo nějaký kladný konec.  Ve čtvrtek jsem měla masáž, moje milá masérka mě vždy dostane do pohody. A také jsme byly s jednou kolegyňkou na prodlouženém obědě, kde jsme si pořádně popovídaly :-).  V pátek návštěva syna a jeho přítelkyně. Královna už je pomalu ani nepoznala. Tak nějak mi bylo líto, že se na společné Vánoce moc netvářili a stejně tak, že se v poslední době začínají "obracet" k tátovi. Kde jsou ty časy, kdy býval můj chlapeček...V sobotu (bývalý manžel měl narozeniny), poslala jsem mu kratičkou blahopřejnou sms. Ať bylo co bylo, přece jen se mi po něm někdy zasteskne. Mohl ten život vypadat úplně jinak... Odpoledne jsem se na "Hlaváku" sešla s jedním kamarádem, s kterým jsem byla v září na Kampě. Tentokrát si přál vidět památník na Vítkově. A tak jsme se tam vyšplhali a dívali se na Prahu z výšky a měl s sebou dalekohled a všechno bylo tak blízko...a potom, protože je ze Severních Čech a Praha je pro něj prostě Praha...tak jsme bloumali po dlažbě, nutno podotknout, že se orientuje líp než já. Postávali jsme na Václaváku a Staromáku, pozorovali pouliční artisty, drali se davy cizinců a já se dívala na barevné nebe nad Staroměstskou radnicí a na děti, které se honily za velikými duhovými bublinami. ...a nedají se vzít do dlaní...nedají. Pak jsme došli až ke Karlovu mostu a dál okolo Vltavy a národního divadla. A dívali jsme se a dívali...Na Zbraslavi mě pozval na večeři, kde jsme si, jako správní MLADÍ :-D :-D :-D (on je mladý skutečně), dali pizzu a koupila jsem domů víno. Doma čekala dcera (zas jí něco nevyšlo, to už je snad zakleté, ty její vztahy) a Královna, která nenávidí návštěvy :-(. Dnes se Královna vyznamenala, ráno jsme si dovolila před ní zavřít dveře. Pomsta byla krušná, počůrala prostěradlo a moje dva plyšáčky. Přestala jsem s ní mluvit a žádné hlazení a žádné pamlsky. Návštěva odjela a já likvidovala škody. Odpoledne jsem vyrazila okolo řeky a to jsem neměla dělat. Další průšvih (můj). Královna vzteky počůrala koberec. A to mám za to ...

 

 

Neděle 25.10. - sobota 31.10.

 

Od minulé soboty do pátku jsem byla v "Krajině dvojího nebe", nechtěla jsem to nikde zmiňovat, proto prosím: (kdo si toto přečtete, ponechejte si tuhle informaci jen pro sebe). Minulou sobotu mě ve vlaku dostihla zpráva, kterou jsem, po svém snu z minulého týdne, bohužel, čekala. Bolest se nedá sdílet, ale tuhle bolest, naneštěstí, dobře znám...O tom, jaký byl uplynulý týden napíšu více jinde. Jen tolik, děkuji "nahoru" za to, že mám sestru, děkuji, že je taková, jaká je. Čím starší jsem, tím jsem si hodnoty tohoto "daru" více vědoma. Prožily jsme spolu perfektní dny a toho společného smíchu, co bylo :-).

   Včera jsem se sama vydala na okruh Břežanským údolím. Poslední říjnový den se skutečně vydařil. Brodila jsem se zlatým listím, vzhlížela k modré obloze a v duchu byla s těmi, kteří už jsou někde "jinde". Slunce ozařovalo Keltské Hradiště, ale nechtěla jsem tam jít, vím, že bych v těch místech potkala příliš mnoho lidí a tojsem, obzvlášť v tento den, nechtěla. Doma jsem zapálila spoustu svíček a přitulila se k zrzavé příšerce :-).

 

z Třeboně                                                    Slunce nad Keltským Hradištěm

 

 

 

Pondělí 19.10. - sobota 24.10.

 

Pracovní týden utekl jak voda. Z neděle na pondělí se mi zdál sen, který mě dost rozhodil. Týkal se mého nejlepšího přítele (i když, kdoví, zda jej ještě smím tak nazývat...). Musela jsem se mu  ozvat, i když bych to normálně asi neudělala. Ten sen ve mně dozníval po celý den. V pondělí jsem také byla postavena před rozhodnutí, u kterého nějak vážně nevím, jaké bude. Všechno to záleží na financích a já, jelikož k nim nemám nijak vřelý vztah, jimi rozhodně neoplývám. No, musím říct, že tohle vyřešit je důležité a moc. Ostatní dny se tak nějak podobaly. Knížky, podařilo se mi "udat" nějaké šátky, ale pro to, aby to změnilo mou situaci by toho muselo být mnohem víc. (Jenomže, proč by lidé chtěli platit za jemňounký kousek pomalovaného hedvábí. Což o to, kdyby materiál nebyl tak drahý, rozdávala bych šátky s úsměvem jen za úsměv a poděkování). Včera přijel dceři kamarád z Německa. Uvařila jsem jim dýňovou polévku a večer jsme poseděli u čaje. Dokonce ani Královna ho nekousla :-). Dnes ráno jsem si udělala procházku k zamlžené Vltavě, balzám pro duši. Podzim mám ráda ve všech podobách, i když je melancholický. A také mě potěšilranní telefonát od syna :-).

 

 

 

 

Úterý 13.10. - neděle 18.10.

 

V práci celkem celý týden pohoda. Až na některé nepořádníky, ale s tějně se nic nezmění, když se budu zlobit a nadávat. Počasí procházkám nepřálo, tak jsem aspoň malovala šátky. Bohužel, sice se líbí, ale o koupi moc zájemců není. Škoda, zrovna tohle bych dělala moc ráda, jen kdyby materiál nebyl tak drahý :-(. Ve středu jsem zašla do knihovny, už jsem pomalu neměla co číst. Ve čtvrtek mě před prací čekal "dědouš Jarouš" a odvezl mě na Zbraslav, kde jsme si šli sednout na kávu. Na zákusek jsem se přemluvit nedala, potřebovala bych zhubnout (věčný problém). Docela mu to slušelo a mluvil celkem rozumně. Se svou stávající přítelkyní už moc spokojený není, ale v tom mu nepomůžu. Doprovodil mě k baráku, ale dovnitř jsem ho nepozvala. V pátek jsme s Ilonkou z práce vyrazily do divadla. Hra pro zasmání a k zamyšlení, hra  o tom, že tělo stárne, ale duše zůstává mladá.Oběma se nám to moc líbilo. Před divadlem jsme si ještě zašly na kávu a na dvě decky. Po dlouhé době nějaká kulturní akce :-). Včera nákup na trhu a malování šátku. Jinak mě celý den pobolívala hlava :-(. Dnes úklid a procházka šedivým podzimním dnem okolo řeky. Ale i takové podzimní dny mám ráda.

 

 

 

 

 

 

Pondělí 5.10. - pondělí 12.10.

 

Začátek týdne byl deštivý, ale teplý.  V pondělí a úterý tady byla neteřinka. občas jsem holkám odnesla něco k jídlu a vypila u nich kafe, ale jinak jsem je nechávala, ať si spolu pokecají v klidu. Taky jsem si vzpomněla na tatínkvy narozeniny...V práci to celkem šlo, poměrně klídek a dovolená neoblíbeného kolegy :-). A samozřejmě, malování šátků, stihla jsem namalovat tři (dva na podzimní téma :-) ). A přišla jedna sms, (tedy, přišlo jich víc, ale ta jedna byla od Prince). Jenomže nic neznamenala, jen poděkování...A nebo znamenala? A taky smutná zpráva, že Ivunka přišla o mazlivého kocourka Ferdu... V pátek jsme celá rodinka vyrazili do Jižních Čech, na hospodářský dvůr Šaloun. Cesta byla trochu dramatištější, díky kolonám a dceřinému zpoždění, ale nádherný interiér zrenovovaného statku mě "dostal". V sobotu - po skvělé snídani (domácí kozí a kravské sýry, jogurty a výborný chleba) jsme vyrazili k rybníku Rožumberk, kde se konal tradiční výlov. Cesta vedla okolo rybníka Velký Tisý, který byl založen již okolo roku 1500 a teď, na podzim, vypadal skutečně nádherně. Fotila jsem, co mi můj "dědoušek mobil" dovolil :-). Po asi 5 km jsme dorazili k cíli, kde jsme na vlastní oči viděli výlov kaprů, ochutnali kapří hranolky a "Regenta", což je hodně dobré pivo. Zpáteční cestu jsem si "lajsla" jít sama napřed a jelikož jsem byla odkázána pouze sama na sebe, zazmatkovala jsem jen jednou a pak už mě má pamět (pamatuji si detaily jako ozdoby na oknech, jablka na stromech a podobné hlouposti), dovedla na správnou cestu. Velký Tisý jsem si úplně vychutnala a postála u něj. Musela jsem si vzpomenout na Ex-manžela, na to, že bychom se na tu hladinu s odrazy slunce měli dívat spolu a těšit se z toho, že máme už dospělé děti...Pak mě dohnali mladí a k cíli jsem šla ruku v ruce se synem :-). Následovalo dojení koz (přihlížení). Mazlení s kravami, kočkami. Děti si to náramně užívaly :-). Synovi vlezla kopie ségřiny Sissy na ramena, dcera si "našla" mezi plachými krávami "svoji mazlivou hnědou krávu". A od kozy Mazly se skoro nemohli odloučit. A vůdkyně stáda, s rolničkou na krku se jmenovala Soňa :-D. S dcerou jsme ještě nasbíraly spoustu mých milovaných kaštanů a nakonec  všichni poseděli ve veliké jídelně. V neděli opět výborná snídaně, rozloučení s milými majiteli, procházka k rybníku Malý Tisý a zpáteční cesta podzimní krajinou, která  zářila sluncem a stromy všech barev. Nejkrásnější roční období. Synova přítelkyně řídila na zpáteční cestě a řekla bych, že jí to docela jde. Pravda, bylo v tom všem trochu smutku z toho, jak se mi syn vzdálil, z toho, že už nejsme čtyři (což děti i v tomhle dospělém věku asi trápí) a z loučení s tichem, melancholií krajiny rybníků, kde místo automobilového provozu zní jen křík ptáků, padání žaludů a kaštanů a cinkaní kozí rolničky... Dnes už zas návrat do práce, příjemná uvolňující masáž od mé milé masérky a začátek malování dalšího šátku.

 

 

 

Úterý 29.9. - neděle 4.10.

 

Pracovní týden byl naštěstí kratší, což bylo fajn. Počasí nádherné, začalo to pravé a krásné babí léto. Ve čtvrtekjsem se sešla konečně s nejkámoškou a pobyly jsme ve Stromovce. Pokecaly jsme si a třeba zas někdy...V pátek následovalo setkání s Lidkou, s kterou jsme dřív pracovaly ve Vrbně, poseděly jsme (dokonce u piva) a také pokecaly. V pátek též bylo v práci loučení s Ilonkou B., která odchází na MD. Včera jsem se "nechala zlomit" a sešla se s jedním klučinou ze Severních Čech. Chtěl se podívat někam, kde už v Praze byl a někam, kde ještě nebyl. Takže oblíbená místa - Vyšehrad, Valdštejnská zahrada a Kampa. Počasí jak ze žurnálu :-). Fotila jsem, sbírala kaštany, semtam něco řekla, ale zas ne moc, abych nebyla za velkou poučovatelku. Na Kampě bylo vinobraní, takže super. Lenonova zeď...zámečky na mostě...nešlo si nevzpomenout. A všude spousta kaštanů...Ve Valdštejnské zahradě mě nějaká babka sjela jak malou holku, když jsem si chtěla pohladit ochočeného bílého páva. A večer, rozsvícený Karlův most, ale na ten už jsem se dívala sama...Dnes lenošení, příprava dýňové polévky, chvíle u řeky. Život je takový, jaký je...:-)

 

 

 

 

 

Pondělí 21.9. - pondělí 28.9.

 

Z neděle na pondělí se mi zdál sen, který mě rozhodil, ale nic než přijmout jsem jej nemohla. V práci mě čekal španělský student...moje angličtina je nevalná a tak jsme se domlouvali rukama nohama. Naštěstí práce vycházela tak, jak vycházet měla, což mě značně potěšilo. V úterý, po cestě domů jsem si přečetla jeden z nejsmutnějších e-mailů, které jsem kdy dostala. Milá, veselá a svérázná "babča Hanča" už je někde jinde...už jsme ji s Ivunkou nestihly navštívit. Člověk by neměl v životě nic moc odkládat...Ve čtvrtek mi přišla objednaná matrace, když si to tak vezmu, vlastně jsem nikdy pořádnou matraci neměla. Pátek, v práci jsme se s Ilonkou nasmály jak malé holky, občas je to potřeba...a odpoledne jsme vyrazily s dcerou na Kunratické vinobraní. Nikdo si nedovede představit, v jak utajeném místě bylo :-), zdaleka jsme nebyly samy, které hledaly a hledaly. Našly jsme a odměnou se nám stal skutečně výborný burčák :-). Pak už čekalo třídenní volno. Dcera však měla všechny tyhle dny pracovní a tak jsem ji viděla vždy jen chvíli večer, kdy jsme si spolu vypily čaj. Snažila jsem se sice nebýt sama, ale nikdo, koho jsem oslovila, v těchto dnech, o mou společnost nestál. A nebo nemohl stát, což se týkalo několika kamarádek, které byly zaneprázdněny buď pracovně a nebo nemocí dětí. Vím, že to budu mít jen takové, jaké si to sama udělám. Slíbila jsem si, že se každý víkend, kdy k tomu bude počasí, vydám na některé místo, které dosud neznám. V sobotu jsem se "bavila" tvorbou prezentačních stránek pro svoje šátky a zároveň jsem si objednala další materiál. Včera jsem se rozhodla konečně projít Modřanskou rokli a ač nebylo zrovna slunečno, procházku jsem si užila. Přinesla jsem si šípky a provedla výzdobu bytu i chodby :-). Dnes den svatého Václava a počasí přímo přepychové -moje nejmilovanější "babí léto", nejdříve jsem si vydala k slepému rameni Vltavy a bloumala obrovským starým ovocným sadem. A pak, už k večeru následovala procházka okolo řeky. Fotila jsem, pozorovala racky, chytala sluneční paprsky a vnímala všechnu tu krásu okolo.

 

 

Pondělí 14.9.- neděle 20.9.

 

Pracovní týden celkem v pohodě. Musím se snažit vidět dobré věci tam, kde jsou. (Kolega, který se mi, tajně, líbí, obhájil a získal titul :-) ). V úterý jsem "dostala za úkol" dceřina německého kamaráda. Zvládla jsem to a vzala ho na procházku do zámeckého parku, do lesoparku a pak na čaj a dortík do oblíbené kavárny. Pravda, anglicky sice mluvím "rukama-nohama", ale myslím, že to celkem ušlo. Ve čtvrtek se mi ozvala kamarádka, že bychom se  konečně měly sejít. Byla bych ráda, ale začínám si, čím dál tím víc zvykat, že na mě kamarádky mají čím dál tím míň času. Večer jsme šli s dcerou a jejím kamarádem do naší minizoo. Venku byla spousta zvířátek a divočáků asi jedenáct (ve všech velikostech). V pátek vyšetření, kterého jsem se celkem bála, ale naštěstí dobře dopadlo - hurá :-). V noci přijel jeden klučina (nic si od toho neslibuju - nic si od toho neslibuje). Kruci, proč neumím přestat myslet na lidi, kteří jsou dávno někde úplně jinde...V sobotu jsem ráno zašla na trh, namalovala si předlohu na šátek a pak jela autobusem na Točnou a z ní výšlap na Šanci. Nádhera, začínající barvy, vůně borovic, šumění dubů, všude, kam se člověk podíval vřes, sluneční paprsky, červenající se šípky, modro nad hlavou...kéž by se tyto okamžiky daly sdílet s někým, kdo má rád tohle, stejně jako já...Na zpáteční cestě pohled z mostu proti proudu Vltavy. Doma dokončení šátku, topinky a červené víno (vzpomněla jsem si na Ex manžela...jak jsme kdysi jedli topinky a pili k nim víno...nebylo všechno jen špatné...). Neděle byla o úklidu, upekla jsem švestkový koláč, domalovala další šátek a večer se rozloučila s dceřiným kamarádem, který zítra odjíždí. Za všechno hezké jsem vděčná...

 

 

 

 

Pondělí 31.8. - neděle 13.9.

 

Celý první týden byl samozřejmě o práci. V úterý mi přišel opět pán umýt okna (najednou už mluvil i o manželce a dokonce o třech vnučkách...). Den předem se vrátila nadšená a opálená dcera z Chorvatska. Ve čtvrtek přijela sestra se švagrem. Přivezli mi ještě nějaké věci, které jsem u nich měla. Večer jsme chvíli poseděly se ségrou...V pátek objednal švagr stůl v "Barabizně" a po večeři jsme se chvíli poseděli, přidala se i dcera. Bylo 6.výročí tatínkova úmrtí...V sobotu jsem nakoupila, vařila a ostatní se šli podívat na historická auta. Přijel i syn s přítelkyní, kteří od nás pokračovali do Jižních Čech - na dovolenou. My jsme po obědě vyrazili do Brandejsa, kde se ukázalo, že věci jsou složitější, než se zdály...(Po dlouhé době jsem viděla nejkámošku, ale...čas se zastavit nedá...). Večer jsme dorazili na chalupu. Seděla jsem po tmě u kostela a dívala se na hvězdy...strašně mi chyběl tatínek. 

    Zbývající dny jsem pobývala s mamkou a tetou, chodila po lesích, četla, spala, odpočívala a dostávala sms od jednoho kamaráda. Příroda byla nádherná, stromy se už začínaly vybarvovat, jen na hřiby bylo příliš velké sucho. Ostružiny však chutnaly bezvadně. Lesy, lesy a zase lesy, můj milovaný kostel, zahrada...nejraději bych se nevracela do Prahy. Ve středu přijela sestřenka Marta, neviděly už jsme se hrozně dlouho. Pokecaly jsme a ukázala mi fotky svých dvou vnuků. (Jejen opůl roku starší než já). Také odjela mamka (hlídat zvěř). Ve čtvrtek přijela další sestřenka s manželem. Večer jsme opékali a kecali. Tahle sestřenka je pro změnu "babička čekatelka". V pátek jsme šly nakoupit a v poledne mě vyprovodila na zastávku. Následovala cesta domů (výluka a zpoždění vlaku). Přesto večer přijel jeden kamarád...prožili jsme jej celkem příjemně. Dnes jsem uklízela, pekla koláč a dceři přijel kamarád z Německa. Chvíli jsme poseděli a pokoušeli se domlouvat anglicky :-). Zítra plánuji návštěvu u syna a jeho přítelkyně. Škoda, že jsem nemohla v Jeseníkách pobýt déle...

 

 

 

 

Pondělí 24.8. - neděle 30.8.

 

Další plně pracovní týden, ovšem bez neoblíbeného kolegy, takže nejpříjemnější z celého roku (bere si totiž dovolenou jen 14 dní za celý rok :-(). Počasí se pomaloučku, polehoučku přesunulo zase do veder. Dcera se od moře ozývá a syn s přítelkyní na mě nemají čas. S mladíčkem, který mi pravidelně večer volal jsme si už nejspíš všechno řekli a tak telefon mlčí (musela jsem s tím počítat). Podvečery trávím u řeky a na zahradě, kde zalévám růže a dokonce tam na jednom místě trávníku vyrostly moje milované kopretiny. Ve čtvrtek měl jeden z mých nejbližších lidí (jen já už dávno jeho nejbližší nejsem) 50 let. Divný a neuvěřitelný pocit. Blahopřání a dáreček jsem poslala poštou...vím, co teď prožívá (napsal mi tu špatnou zprávu), ale tímhle si musíme projít každý sám, ostatně, ani by o žádnou podporu z mé strany nestál. V tenhle den také získala má neteř titul. Přeji jí to z celého srdce a své sestře neméně...No a aby toho nebylo dost, tak jsem se uvolila na jednu schůzku. (Dost dlouho jsem byla přemlouvána). Sešli jsme se u minizoo na Zbraslavi. Což o to, mě by se líbil, ale co já jemu? Nevím. Přes to, že mě tak dlouho přemlouval  k setkání, najednou velice spěchal. Odvezl mě na náměstí a přislíbil  další schůzku za týden. Uvidíme... Pro jistotu jsem před schůzkou napsala nejkámošce, aby aspoň někdo věděl, kde jsem. Projevila zájem o průběh, takže jsme si pak spolu vyměnily pár sms. Šíleně mi chybí, ale jiné už to nebude. Je úplně jinde a nemohu jí to zazlívat. Obdivuji ji, že dokázala opět změnit práci, přihlásit se na VŠ, neustále se seznamovat s novými lidmi...Jsme každá jiná a chápu, že někomu ctižádostivému nemohu jako kamarádka stačit. Čím dál tím víc vnímám a o nic neusiluji... V pátek jsem si koupila víno, vůbec ic se mi nechtělo...Sobota - dorazil pan na čištění koberců a sedačky. Sažila jsem se být milá a komunikativní, protože budu potřebovat ještě vyčistit hrozně zanedbaná okna a časem vymalovat. Bohužel, ač s neumyými vlasy a v letitých domácích šatech, vypozorovala jsem, že se líbím. Zmiňoval se pouze o synovi a psovi, o manželce ani slovo. Účet 2x přepočítal a prý se v prvním případě spletl - ve výsledku jsem platila o 600 Kč méně. Zaváděl řeč na historii (asi si všiml mé knihovny), ptal se, zda bych s ním někdy nešla na nějakou tématickou výstavu a při loučení mi nejen podal ruku, ale políbil mě na tvář :-(. Bože, za co? Jsem marná, já vím. Moje věková kategorie, pravděpodobně. Výstavu si představit dovedu, nic dalšího ani náhodou. Moje samota je moje vina, já prostě v mužích svého věku (a starších) nedokážu vidět sexuální objekt. Případ pro psychiatra :-( jsem. Neděle - venku krásně, co přinese, to se ukáže. A ukázalo se. Seděla jsem u Vltavy s mladým slovenským inženýrem, povídali jsme si, voda tekla...večer jsme seděli při svíčce, drželi se za ruce a povídali si o hudbě, a tak, o životě.... 

 

 

 

 

Úterý 18.8. - neděle 23.8.

 

Samozřejmě jsem zase zapadla do pracovního procesu. Venku se ochladilo a pršelo, přiznám se, že jsem to uvítala. V úterý jsem si objednala čištění sedačky a koberců, takže jsem s jistotou očekávala, že se pan "čistič" podle instrukcí ozve po 16 hodině. Ozval se úplně někdo jiný. Znovu jsem slyšela slova: "...mám rád...raději než...s tebou....", slyšela jsem beznaděj v hlase. Někde uvnitř jsem chtěla říct "přijeď", ale nějak mi to nešlo přes rty. Vždycky budu vědět, že někde žije ona, vždycky budu vědět, že nejsem dost mladá a dost atraktivní. "Přestaň pít a dej se dohromady", řekla jsem odhodlaně. Položil telefon se slovy, že jsem stejná jako jeho máma. Tak ať! 

    Některé mladé a nekonečně sebevědomé kolegyně (ve věku mé dcery) mě svou nadřezeností a přezíravosti dost štvou, proč si to nepřiznat. (Ovšem, co se pracovní stránky týká, jinak, ať si žijí, jak umějí). Ve středu jsem upekla dceři na cestu k moři bábovku :-). Je vidět, že jsem to nezapomněla :-). Ve čtvrtek jsem se s ní rozloučila a teď se jenom kochám posílanými fotkami od nekonečné vodní plochy, kterou jsem dosud nikdy neviděla. Během týdne jsem písemně odrazovala potenciální sexuální nápadníky od návrhů schůzek. Nějak nemám sílu se seznamovat a prožívat další marné naděje.

V pátek jsem zašla ke kadeřnici. Včera se konala Martinčina svatba. Velice jí to slušelo, obřad byl ve velmi vkusném a moderním kostele a hostina na nádherném místě. No a já si, po boku dávnějšího ctitele, vychutnala, jaké to je, když o člověka někdo pečuje. Ovšem večer jsem se hezky rychle a musím přiznat, že celkem ráda, vrátila do své reality.

Dnes zatím prádlo, nákup a úklid. Dál se uvidí :-). Vidělo se :-). Krátká, ale velice příjemná návštěva jednoho klučiny:-).

 

 

Pondělí 10.8. - pondělí 17.8.

Stále tropická vedra a honička v práci. Ve středu jsem zašla do knihovny. Přes den jsem nevylézala z baráku a ven chodila večer, zalít růže, sušit šanony pana domácího a posedět k Vltavě. Princ už se neozval. Je to dobře nebo špatně? To kdybych věděla. V pátek jsem si vzala dovolenou a konečně udělala nákup. V sobotu cesta k Ivunce, návštěva její kamarádky Jindry, koupání v bazénu a večer návštěva u sousedů, kde se grilovalo a pil nějaký koňak. Bylo to moc fajn, ale trochu jsem si mezi těmi manželskými páry připadala přebytečná. Včera a dnes jsme si s Ivunkou povídaly a četly, protože počasí se úplně otočilo a pršelo a ochladilo se. Cesta domů byla šílená, téměř hodina zpoždění :-(, takže jsem nestihla rande s jedním mladíčkem, který si ho ode mě v sobotu ráno nechal slíbit, No, asi nevadí...Ivunka má dalšího kocourka, tentokrát šedivého. :-)

 

 

 

 

Pondělí 3.8. - neděle 9.8.

 

Tropická vedra, silně nezvládám. Zamě je vyschlá, tráva spálená, ve Vltavě ubývá vody každým dnem a v práci nápor, jako každé léto. Navíc studenti. (S jednou studentkou to mám tak divně, na jednu stranu bych ji zakousla za její přístup a povýšené chování a na druhou k ní mám blízko, protože je z Opavy a chatu mají u Albrechtic). V úterý jsem při cestě do práce šlápla v chodbě do vody, bylo jí tam po kotníky :-(. Praskl bojler :-(, telefonát panu domácímu, rychle do práce, rychle z práce a pak jsme se sousedkou začaly likvidovat škody. Pan domácí nám po svém úrazu moc nepomůže. Jen mě mrzela reakce nejkámošky, vím, že toho má hodně a ještě víc starostí, ale byla ke mě studená jak psí čumák. Moc mě to trápí. Denně suším na zahradě šanony pana domácího, snažím se fungovat v práci a přežít. Teploty se vyšplhaly skoro na 40 stupňu C. Večer chodím k Vltavě, od vody jde aspoň troška chladu. A dostávám sms od klučiny, který mě nikdy neviděl. V noci spolu přes telefon diskutujeme o životě, o víře, o lidech, o lásce...

Včera jsem prala, uklízela, dělala výzdobu z uschlých travin, nezastavila jsem se celý den. A někdy okolo poledne jsem nevěřícně zírala na nepřijatý hovor...Proč ještě? Proč vůbec? Ivunka měla 100x pravdu. ...že jsme se dlouho neviděli, že by mě vidět chtěl,,,že by někdy přijel...A tak samozřejmě mluvil o ní...Zmatené pocity, úplně zmatené...

   Večer jsme poseděly chvíli s dcerou za barákem a pak zvláštní sen. Kdo ví, měl mi něco říct? Dnes mě bolí hlava a uvidíme, jaká bude neděle

 

 

 

Úterý 28.7. - neděle 2.8.

 

V práci po dovolené zatím klid, ale bude se to rozjíždět. Potěšilo mě, že jsem od jednoho spolupracujícího doktůrk dostala sušenky (ne ty sušenky, ale to gesto :-)). Jinak byly všechny dny jako přes kopírák. Práce a pak stěhování a úklid v bytě. Je to na dlouhé lokté. A do toho každý den večer telefonát s klučinou, který je mladší než moje děti...jenom slova, slova, slova, ale i to dokázalo potěšit. Ve čtvrtek přijel syn s přítelkyní, okoukli byt a vzala jsem je na večeři do Barabizny (tohle už nebude pravidlem, neboť splátky budou vysoké a je potřeba spousta věcí...). Včera večer přijel kamarád, vzal mě na dlouhou a hodně rychlou projížďku na motorce a pak jsme seděli u čaje, už v novém bytě. Dnes jsem vezla panu domácímu (leží po úraze v Brandejse) peníze za zvýšený pronájem,pokecali jsme všichni, společně s nejkámoškou. Hrozně mi chybí, ale chápu, že už žije úplně jiný život než já.

 

 

 

 

 

Pondělí 20.7. - pondělí 27.7.

 

Začátkem týdne jsem se vypravila do K.Varů za mou milou Ivunkou. Cestování po Moravě jsme musely kvůli velkým vedrům vzdát. První den jsme se šly k večeru projít k rybníkům do Oázy, kde jsme prchaly před svéhlavým koněm :-), byly jsme sice trošku vyděšené, ale nakonec jsme se tomu zasmály. Další dva dny byl na pořadu bazén a zase bazén. Prostě jsme si v něm,  ještě spolu s Ivčiným manželem, bažili :-). V úterý v podvečer jsme se s Ivunkou vypravily do města, Karlovy Vary jsou prostě nádhera sama. Ivunka se o mě krásně starala a přiznám se, že se mi vůbec nechtělo domů. Ve  středu jsem spařená jak jetel přiharcovala domů a ve čtvrtek ráno jsem se vypravila na Moravu. Cesta byla šílená, dusno a jedno zpoždění vlaků navazovalo na druhé :-(. Hladová a otrávená jsem konečně dorazila na chalupu. Ještě pořád mě ve vesnici poznají a autobusák mi zastavuje před barákem :-). S mamkou jsme se byly chvíli projít. No a pak už jsem si užívala zahrady, lesů, svého pokojíčku a všeho, co už nikdy nebude stejné, protože "duše chalupy" odešla s tatínkem. V sobotu jsme se byly ještě projít s tetou a večer dorazila ségra se švagrem. Jela jsem s nimi k nim. Večer jsme se ségrou ještě poseděly. Včera jsem obrala ségře rybíz a otrhala ho ze šťopek, k večeru přišla ségřina kamarádka a úplně večer jsme poseděly u sangrie s ovocem (co zahrada dala :-D ). Dnes už jen cesta k ségře do práce (jé, jak já bych chtěla pracovat zase v kanceláři, kde není 150 lidí, jako jsem zvyklá ze svého pracoviště), pak už jen cesta na nádraží, zpoždění vlaků a až do této chvíle uklízení a přestěhovávání věcí. A je po dovolené :-(

 

 

 

Pondělí 13.7. - neděle 19.7.

 

Ta uplynulá neděle skutečně něco přinesla...Celý pracovní týden proběhl ve frmolu a také ve vedrech. V úterý jsem byla s dcerou po nákupech. Vybrala jsem si s její pomocí šifónové zelené šaty a nějaké prádelko. Právě v té prodejně se mi stal trapas, který nemá v mém životě obdoby. Nechala jsem si na sobě (přes původní kalhotky) jedny z těch luxusních, které jsem zkoušela. A nechtějte vědět, kdy až jsem na to přišla :-(, takže super, na stará kolena ještě i kradu :-(. Ve středu jsem se dověděla, že se budu moct přestěhovat do jiného bytu...najednou mi to všechno přišlo líto a nedovedu si představit, co si bez dcery počnu. Ve čtvrtek už jsem měla dovolenou, takže kadeřnice a odpoledne cesta do Východních Čech. Počasí nádherné, na mě až zbytečně moc nádherné a super prožitý večer na vrcholu kopce, u jakéhosi kláštera. Nádherný západ slunce...Pátek, pokračování výletu, spousta zážitků, nehorázné horko a bunkry a bunkříky. Špinavá jak čuně, ale přesto spokojená :-). Včera ještě snídaně a konec výletu, v Praze nesnesitelně a strašná samota, která na mě dolehla. Dnes ráno nákup a pak už jen uklízení a uklízení. Odpoledne jsem s pomocí jednoho kluka přestěhovala knížky a ... smutno je mi, smutno...

 

 

Úterý 7.7. - neděle 12.7.

 

V práci bývá vždy o dovolených hrozný blázinec, takže jem nevěděla, co dřív. V úterý jsem byla s Martinkou vybírat dekorace na stoly (svatba). Myslím, že se nám to povedlo :-) a potom jsme poseděly u kávy a salátu. Ve čtvrtek jsem byla opět u masérky, což mě vždy dostane jak do fyzické, tak do psychické rovnováhy. Večer přijel na skok kamarád, opravdu se tady jen otočil, jak se říká, ale dal do pořádku noťas. V pátek jsem byla u očního v Nerátkách a večer u řeky. Takyjsme přes net  telefon komunikovaly se ségrou a netěří. Včera nákup, úklid, malování a večer procházka okolo řeky. S Ivunkou dolaďujeme dovolenou :-). Také synova přítelkyně úspěšně ukončila autoškolu :-). A co přinese neděle - to se ukáže.

 

 

 

Pondělí 22.6. - pondělí 6.7.

 

Zlobí PC a tak jsem nic zapisovat nemohla. V těch uplynulých dnech jsem maovala šátky, byla na kontrole u paní doktorky - tak uvidíme, sešla se s nejkámoškou na kafe, vyrazila se synem a jeho přítelkyní podívat se do minizoo a pak na oběd do Mexické restaurace. Samozřejmě kmitala v práci. Na prodloužený víkend jsem byla na Moravě, na chalupě a u ségry. Po hodně dlouhé době jsem se tam minula se sestřenkou, s kterou jsme vyrůstaly. Také mě navštívil jeden kamarád (to ještě tady v Čechách). Jinak umírám vedrem a přeji si ochlazení.

 

 

 

Pondělí 15.6. - neděle 21.6.

 

Pracovní týden uběhl téměř v klidu a v pohodě. V úterý jsme z technických důvodů nešli do práce. Přiznám se, že jsem to uvítala a udělala si krásný den. Namalovala jsem dva šátky, myslím, že jeden z nich se mi obzvlášť povedl a odpoledne jsem vyrazila na Hradiště. Blížil se Slunovrat a tak...zapálila jsem svíčku v kamenném kruhu okolo borovice, položila tam kytičku lučních květů a dlouho jsem tam o samotě pozorovala oblohu, vnímalala vítr ve větvích dubů a cítila teplo, které vystupovalo ze země...A také jsem děkovala a prosila...Ve čtvrtek jsem zašla do knihovny a po příchodu měla rozhovor s panem domácím. Události se dávají pomalu do pohybu...Pátek byl opět věnovaný šátkům. V sobotu jsem zašla na trh, uznala, že na raw stravě něco opravdu bude a na oběd jsem jela k synovi ajeho přítelkyni. Pochlubili se mi novým autem, které si koupili pouze za své a vyrazili jsme společně na Mělník k babičce tchýni. Neviděla jsem ji tři roky...Objímala mě, nevěděla, co by nám snesla dobrého a dokonce si se mnou dala vínko. Myslím, že jsme jí udělali svou návštěvou radost. A o tom přece je život...K večeru jsme se synem a jeho přítelkyní ještě hráli společenskou hru a povídali si. Akorát jsme na záteční cestě nastoupila do špatného autobusu, který mě vezl neznámo kam. Naštěstí jel na Metro B, takže jsem dorazila domů v pořádku, jen o dost později, než jsem plánovala. Dnes je Slunovrat, takže...jinak vaření, úklid a dokončení šátku. Hrozně moc bych si přála...Neskutečně moc...

 

 

 

 

Pondělí 8.6. - neděle 14.6.

 

Pracovní týden byl běžný,potýkala jsem se jen s jednou ztrátou a do nekonečna jsem si opakovala, že život je změna a nic není trvalého rázu. Ve čtvrtek jsem byla u masérky, je to člověk, který "ví". Nemusí moc mluvit, ale slova, která říká jsou ta, jenž cítím, jenom si je neumím přesně definovat. "Člověk by měl zůstat sám sebou, pokud se přetvařuje, stejně se to pozná.Nikdo nemůže být jako někdo, každý jsme svůj". Také mi volala babička tchyně a děkovala za šátek, který jsem jí poslala k narozeninám. V pátek uhodila znovu vedra. Sobotu jsem prožila zvláštně, bylo posezení u řeky, chvíle na zahrádce a .... (prostě bylo, co bylo...). Večer jsme se se synovou přítelkyní vypravily na Muzejní noc. Nenapadlo by mě, že vystojím půlhodinovou frontu proto, aby mi pak okolo hlavy, v tropickém skleníku, poletovali magemotýli. :-D "jak zlikvidovat nastávající tchyni". Nejlepší hlášku měla synova přítelkyně u vstupu: "Ne, abys se dotýkala motýlů, píšou, že je to zakázané!". Já měla jedinou starost, aby se motýli nedotýkali mě :-). Kdyby nebylo těch létajících potvor, bylo by to ve skleníku úplně špičkové. Zašly jsme také na Vinici Sv.Kláry a pak do Trojského zámku. Netušila jsem, že v něm bude výstava skleněných objektů, takže jsem bla příjemně překvapená a hrozně nadšená :-). Děkuji synově přítelkyni za to, že se mnou tuhle nc absolvovala. Dnes trochu vaření, žehlení a procházka okolo řeky.

 

 

 

 

Pondělí 1.6. - neděle 7.6.

 

Uhodila tropická vedra, nemohu si pomoct, nemám ráda tuhle tvář léta.Nejraději bych se někde schovala a vylezla až na podzim V pondělí jsem byla u masérky, takovou úleva. Zase jsem malovala. Myslím, že se mi šátek moc povedl. :-) Úterý - musely jsme s dcerou k zubařce do Neratovic, opravovala mi dva zuby. Procházka okolo řeky, natáčeli tam nějaký film. Příště, až uvidím ve filmu romantickou mlhu nad řekou a kolébající se pramičku, představím si tu dýmovnici a chlápka v neoprenu, který pramičku naviguje z vody tak, aby ho nikdo nezahlédl :-D. Středa - návštěva obezitologie se nekonala, dokonale jsem zabloudila a nebyla jsem schopná se vymotat a najít zastávku, ze které odjížděla zmíněná tramvaj. Vzdala jsem to. "Prý je to znamení, že tam nemám chodit", jak mi napsala nejkámoška. Odjížděla do té Francie, chvála Bohu, že jsem nakonec nejela, v těch vedrech v autobuse, to bych byla mrtvá. Při tom středečním bloudění jsem v metru zahlídla kolegu, co se mi líbí. Štěstí, že nezahlídl on mě. Ovšem, co by taky viděl, že...Čtvrtek - popřála jsem ségře sms k narozeninám a odpoledne začala malovat další šátek. Ten jsem vážně malovala sama pro sebe, nejdřív jsem to nevěděla, ale pak, když se barvy začaly slévat jedna do druhé, bylo mi jasné, že ten nikomu nedám. Myslela jsem u něj na někoho jiného, ale "žil si svým vlastním životem".   Pátek - narozeniny...raději na to nemyslet. Kdyby se to tak dalo.... Venku úplně nesnesitelně, spala jsem za zataženými žaluziemi, jedla jahody, četla si Obermannovou. V podvečer procházení okolo řeky, fotila jsem šípkové růže. Nejraději bych se zmenšila a zalezla do nich. Tak jsou krásné, tak křehké a neskutečné...Zase se mi z ničeho nic ozval nějaký klučina, z dob minulých. Smsky mu vydržely dlouho do noci. Sobota - samota a vedro. Odřekla jsem návštěvu u kamarádky, nechtělo se mi v tom pařáku do autobusu. Nechtělo se mi nic, ani nakupovat, ani uklízet, jenom malovat. Chtěla jsem zachytit kouzlo šípkových růží, ale nakonec z toho vyšlo něco úplně jiného. Dcera se mihla doma, aby zase odjela. Prodala jsem první šátek (řekla bych, že ten skoro nejpovedenější, ten ze začátku týdne). Večer znovu řeka, šípkové růže, procházka městem. V noci jsem pila víno s ledem a přemýšlela, komu zavolat. Nakonec mi  sám zavolal kamarád z Brna (ten, co ho znám od svých třinácti let...můj nejlepší přítel už mi nikdy nevolá...). A taky mi volal dceřin kamarád, ten, který koupil první šátek. Neděle - vedro, nechce se mi nic, ale budu muset na nákup a vyprala jsem. Spala jsem do čtvrt na deset. Kéž by přišla bouřka a ochladilo se!

 

 

 

 

Pondělí 25.5. - neděle 31.5. 

 

Pondělí- ráno mi přišla sms, jestli bych nešla na "Zuzančin" balet. V práci to bylo hodně nabité, ale nakonec všechno vyšlo a já se opravdu ocitla v hledišti Státní opery a viděla svůj první balet v životě - "Labutí jezero", Zuzanka byla v roli malého labuťátka nádherná a snažila se ze všech sil. Stejně ráda jsem viděla Leničku, jejího manžela a Zuzančinu malou sestřičku. Nádherný večer :-). Úterý - opět program, pozvání na víno, seděli jsme s tím chytrým a příjemným klukem ve stejné vinárně jako posledně a přiznávám, že jsem se necítila ošklivá, stará ani tlustá. Už mi vážně chyběl nějaký inteligentní hovor s mužem (mimo práci). Doprovodil mě na autobus. Středa - nechtěla jsem nic jiného, než spát, dva dny ponocování byly až až. Doma jsme si s dcerou zahrály nějaké společenské hry a opravdu brzy jsem zalehla. Čtvrtek - konečně nepršelo, takže odpoledne procházka okolo řeky (seděl tam na břehu kluk, který mi strašlivě připomínal Prince, ale nechtěla jsem se k němu raději ani přiblížit). Doma jsem "chytila" inspiraci šípkových růžiček a pustila se do šátku. Pátek - kdyby nebylo nepříjemného kolegy, celý týden v práci celkem pohodový. Odpoledne jsem se zabalila na návštěvu k Ivunce a dokončila šátek. Sobota - cesta do K.Varů, setkání s Ivunkou, vybrala si ten šátek s šípkovými růžemi a hned si ho uvázala na krk. měla jsem z toho obrovskou radost. Vypravily jsme se do "Vánočního domu"v Doubí,kde je celoroční vánoční výstava. Tolik třpytivé nádhery v krásném prostoru a ještě starodávné ozdoby, které pamatujeme z dětství, vůně svíček, prostě si tam člověk připadal jako v pohádce. K tomu byla přidružená výstava medvídků, kterých tam bylo nepočítaně :-). Třeba medvědí svatba, medvědi ve škole, medvědi v cukrárně...a dokonce vánoční domečky v akváriu, mezi kterými proplouvaly rybičky :-). Trošku se vyčasilo, tak jsme ještě zajely ke kostelu do Březové a cestou se kochaly lesy a rozkvetlými kaštany a šeříky. Večer jsme popíjely whisky a povídaly si. Nejraději bych se Ivunce vybrečela na rameni, ale nechci být zas takový srab. Každý má svého trápení dost a dost. Neděle - vůbec se mi nechtělo odjíždět,Ivunka uvařila výborný oběd a upekla luxusní borůvkový koláč (ještě, že na tu obezitologii jdu až příští týden, to by mě moc nepochválili). Doma mi hned mňoukalo na přivítanou to moje chlupaté potěšení. jen kdyby věděla, že jsem se mazlila s Ivunčiným Bobíškem, to by byl mazec :-D.

 

 

 

Pondělí 18.5. - neděle 24.5.

 

Celý týden bylo dost pod mrakem, takže procházky jen sporadické.  V pondělí proběhlo rozloučení s kolegyňkou, která odchází na mateřskou. V úterý  jsme si daly sraz s dcerou na Andělu, pomohla mi vybrat sportovní boty, pak jsme narazily na dáreček pro sestru k narozeninám (jak se ukázalo, bylo to správné rozhodnutí :-) ) a nakonec mě dcera pozvala na smoothie. Ve středu se s událostmi roztrhnul pytel, nejdřív jsem dostala hodně lákavou nabídku (musím o ní ještě uvažovat a uvidí se, jak vše dopadne) a pak se tady na kávu zastavili sestra a švagr, kteří se vraceli z dovolené u moře. Probrala jsem s nimi onu nabídku (a dál se ukáže) a předala sestře dáreček. Ve čtvrtek návštěva knihovny a popovídání s milou paní knihovnicí. Pátek ve znamení frmolu v práci, příjemného krátkého rozhovoru s kolegou, který se mi, kdoví proč, líbí. (Často si říkám, co vězí za faktem, že mě nepřitahuji starší muži a ani moje věková kategorie. Někde je prostě něco špatně... :-( ). Doma malování šátku a procházka okolo řeky. V sobotu návštěva syna a jeho přítelkyně, spojená s pozváním na oběd a pak procházka Letňanským lesoparkem. Po návratu jsem si ještě připevnila hedvábí na rám a namalovala další šátek. Dnes ráno úklid, žehlení a sraz s nejmilejší bývalou kolegyňkou, posezení u kávy a pak jsme společně vyzvedly její starší holčičku z generální zkoušky "Labutího jezera" ve Státní opeře. Ve chvíli, kdy mě malá pusinkovala a objímala se mi chtělo brečet. (Kdoví, zda někdy budu mít vlastní vnoučata...zatím to obě děti striktně odmítají). Poseděly jsme ještě chvíli venku na lavičce a moje zlatá Lenička si za pomocí své holčičky vybrala jeden z šátků. Další menší šátečky jsme slíbila namalovat pro obě holčičky :-). Doma prádlo a věřím, že ještě i vycházka :-).

 

 

 

Úterý 12.5 - neděle 17.5.

 

Úterý - masáž a setkání s milou masérkou, bylo to moc příjemné a pokaždé u n přijdu na jiné myšlenky. Středa - začátkem týdne mě inspirovalo kolegovo barevné tričko, ke konci směny mi jej přinesl a já si letmo obkreslila vzory a napsala barvy. Doma jsem okamžitě natáhla hedvábí na rám a malovala až do setmění. Celý týden bylo hezky, takže téměř denně procházka okolo řeky, uklidnění při zpěvu ptáků a vítr ve vlasech. Pátek - v práci oslava narozenin jednoho z kolegů, úprk na autobus, návštěva kadeřnice (konečně zakryté šediny) a návštěva nejkámošky, nejdříve večeře v Barabizně a pak posezení u mě. Královna se chovala neuvěřitelně přátelsky, ale nejkámoška se jí stejně bojí jako čert kříže. Sobota - využila jsem Ivunčin nápad pro namalování dalšího šátku. Je veselý a jarní :-). A samozřejmě procházka okolo řeky. Neděle - dopoledne jsem si přispala, pak úklid a odpoledne sraz s Martinkou a návštěva výstavy "Velká Morava" na Pražském hradě. nejvíce ze všeho mě nás okouzlily nádherně propracované šperky. Takové naušnice bych klidně nosila i teď :-). Následovalo posezení v pizzerii, předání šátku se sluníčkem a porada nad výběrem svatebních šatů. Jsem pozvaná na svatbu, ale kde seženu doprovod, to asi ví jen ten nad námi. A nebo to neví a to bude pravděpodobnější, ani on. (Taky jsem vyplnila objedávací formulář na obezitologii).

 

 

 

 

 

Středa 6.5. – pondělí 11. 5.

 

Středa – pustila jsem se do dalšího šátku, vybarvování složitého ornamentu mě úplně zaujalo, zapomněla jsem na čas, zapomněla jsem úplně na všechno. A najednou přišla ta sms. „Za pokus nic nedám“, řekla jsem si a v rychlosti jsem si umyla hlavu, nalíčila se a vyrazila. Po více jak pěti letech jsem se setkala s klukem, s kterým jsem se kdysi setkávala…seděla jsem s ním v kavárně, popíjela víno, poslouchala jeho názory…byl chytrý a celkem mu to slušelo. Vnímala jsem, že se líbím. Potěšilo mě to. Doprovodil mě k metru a na opuštěné ulici políbil (schylovalo se k půlnoci a voněly šeříky…). Čtvrtek – dopoledne jsem zajela na nákup a pak jsem jen polehávala a četla si. K večeru jsem zabalila pár věcí a vyrazila do Brandýsa k nejkámošce. Ještě přes půlnoc jsme seděly u vína a povídaly si. Pátek – den jako malovaný, po snídani jsme vyrazily směr Ralsko. Nejkámoška byla jediná, kdo byl ochotný absolvovat se mnou „sen“. Cestou jsme sice trochu bloudily, ale nakonec jsme se ocitly u startu J. Myslela jsem při tom na Tomáše, na to, že mi tuhle túru slíbil…Bála jsem se, že to stoupání „nedám“, ale hrozně moc jsem chtěla. A tak jsme nakonec seděly mezi hradním zdivem, pojídaly řízek a dívaly se do nádherné májové krajiny…. Na zpáteční cestě jsme se ještě zastavily u Průrvy Ploučnice, i tu mi tenkrát ukázal Tomáš. No a zmrzlinový pohár a kapučíno v Mimoni, to byl závěr našeho putování J. Zpáteční cestu už jsme absolvovaly bez bloudění a já v Brandýse nasedla do autobusu směr Praha. Díky, fakt díky za tohle. Sobota – začala jsem malovat další šátek, samozřejmě mimo vaření, uklízení a praní. Hlavou se mi honily všelijaké myšlenky. Třeba ty, že přes všechno jsou věci, které mi prostě chybí a nic s tím nenadělám… Neděle – dorazila dcera, trochu jsem si četla a samozřejmě jsem se byla projít u řeky. Pondělí – návrat do práce, spousta úkolů na příští dny a znovu procházka okolo řeky, vůně šeříků a zpěv ptáků.

                                                                                              

 

 

 

 

 

 

Neděle 26.4. - úterý 5.5.

 

V neděli jsem se byla projít a domalovala jsem šátek pro dceru. V práci bylo skoro pořád klidno. V úterý se objevila na skok moje nejmilejší bývalá kolegyňka. Domlouvaly jsme se na víkendovém setkání, ale nakonec vše dopadlo úplně jinak. Ve středu jsme si s naší sekretářkou vyrazily do Modřan, do cukrárny. Docela fajn jsme si tam pokecaly. Čtvrtek = čarodějnice, takže zářící měsíc, kvetoucí jabloně, jabloňové květy a zapálená svíčka u Vltavy...a to, co jsem si přála při pohledu do světla měsíce a do okolních hořících ohňů... A také vzpomínka na Raděnku...Pátek, májové jitro, další dceřin výstřelek. Dopoledne na břehu Vltavy, kde mi z parníku mávala nejkámoška s panem domácím :-). Oběd se synem a jeho přítelkyní v Barabizně. Sobota - malování šátku, překvapivý telefonát (že by...), procházka okolo řeky, snítky šeříku od Prince, víno, které jsem pila sama..., mezi hlazením vlasů a polibky jeho slova "promiň, lásko". Komu byla určena? Pokračování malování a na závěr několik facek, které ode mě dostal... Neděle s tou nepochopitelnou prázdnotou v sobě jsem odjela na Moravu k ségře. Nádherně rozkvetlá zahrada a svěží vítr...Šátek nakonec dostala mamka, moc se jí líbil. Pondělí - povídání s mamkou, něco na zahradě, večer úplněk...Úterý - šílený budíček, osazování truhlíků muškáty, zase povídání s mamkou, plánování podzimní holčičí dovolené a cesta se švagrem a sestrou do Prahy. (Té prázdnoty jsem se nezbavila...).

 

 

Pondělí 20.4. - sobota 25.4.

 

V pondělí už jsem si říkala, že bude den D, ráno vůbec nejel autobus a hrozně jsem vymrzla na zastávkách. Ani v práci to ze začátku nebylo nic moc. Naštěstí odpoledne přišla kolegyňka, která je na  MD něco dopsat a přivezla s sebou maličkou, které je 5 měsíců. Užila jsem si hlídání :-). Doma jsme s Vlaďulou uklidili posezení na zahrádce a hned jsme si tam daly vínko). Ve středu jsem se konečně doštrachala do ČS nahlásit změnu adresy a zvýšit důchodové pojištění. Ve čtvrtek knihovna, kde jsme si pokecaly s paní knihovnicí o procházkách po okolí a ještě se mi podařilo získat jednu oblíbenou knížku z těch, které tam mají vyřazené. V pátek získal jeden kluk, s kterým hodně spolupracuji doktorský titul a sdělil mi to telefonicky, což mě také potěšilo. Odpoledne jsem si vyšla k řece. (Celý týden byl ve znamení procházek, zelených a kvetoucích stromů a sluníčka. Už začínají rozkvétat šeříky). Odpoledne jsem dokončila hedvábný povlak na polštářek, který jsem měla rozmalovaný od čtvrtka a chci jej dát Ivunce. Zároveň jsem si přednanesla barvy na první velký šátek. Včera dopoledne nákup, dokončení toho šátku a odpoledne pak cesta do Neratovic, kde mě kamarádka Danka čekala na zastávce. Do Mlékojed jsme pak jely na skůtru :-). Na zahradě jsme popíjely kávu, vínko, pojídaly chlebíčky a štólu a samozřejmě nezavřely pusy. Podělily jsme se o trable s našimi velkými dětmi a i o všelijaké jiné, které pronásledují ženské ve středním věku :-(. Dostala jsem od ní vysněný prstýnek (ten, který jsem si vždycky přála dostat od toho, kdo mě bude mít fakt rád:-D. ) Bohužel, je mi příliš velký, takže věřím, že na ten pravý je ještě šance :-D :-D :-D. Nazpáteční cestě nám skoro nad hlavami prolétly dvě labutě. A pak jsem čekala na autobus a rozhlížela se po městě, kde jsem přes dvacet let bydlela, ale kde jsem se nikdy nedokázala cítit "doma". 

    (Tenhle týden mi přišlo také pár flirtujících sms, ale jsou to jen slova na displeji, opravdu chci víc. V práci jsem taky párkrát mluvila  kolegou, na kterém mohu oči nechat, ale ... to je jen pohled, protože je neskutečně a beznadějně mladý . Super bylo to, že půl týdne byl nemilý kolega na služební cestě. Hned se tam líp "dýchalo").

 

 

Úterý 14.4. - neděle 19.4.

 

Úterý - v práci celkem v pohodě, občas tam na někoho ráda koukám...Také jsem dělala v TK, což je moje nejmilejší práce. Odpoledne jsem šla na procházku a domalovala šátek :-). Okolo řeky je nádherně, samé světloulinká zeleň, křičící kachny a všude spousta pampelišek, Také začaly kvést třešně :-). Ve středu jsme s dcerou vyrazily na nákupy, bohužel, nic jsem na sebe nesehnala. Dala jsem si aspoň zeleninovo-ovocnou šťávu. Byla sice prapodivně zelená, ale neskutečně skvělá. K večeru přijela nejkámoška a zasedly jsme s čajem na zahrádku, protože počasí se tvářilo skoro letně. Ve čtvrtek znova vycházka okolo řeky a také jsem si objednala další hedvábné polotovary na malování. V pátek v práci docela klid, pokecaly jsme si se sekretářkou. Zato doma mě ráno čekalo nepříjemné překvapení. S konečnou platností dceři zakazuju vodit si návštěvy bez mého dovolení. (Kéž už by mě konečně někdy poslechla)!!! Odpoledne únava z celého týdne, zalezly jsme s Královnou brzy do pelechu. Včera nákup a úklid, okolo třetí přijela sestra se švagrem. Dostala jsem krásné dárečky k narozeninám a březnovému svátku a pak jsme vyrazili do "Barabizny" na pozdní oběd. Dala jsem si svůj oblíbený kozí sýr. Chci věřit,že jedna velká věc vyjde. Věřím, že vyjde. !!! Sestra se švagrem odjeli na ples. Dnes se chystám na sraz se synem a Kristou do OC, kde pracuje dcera. Je slevový víkend, tak se snad něco sežene. Venku nádherné počasí. Raději bych šla k řece... (Je jaro, tak byl tenhle týden malinko smskově flirtovací. Chtěla bych...chci... trochu víc)

 

 

 

Pondělí 6.4. - pondělí 13.4.

Minulé pondělí (sváteční) jsem plánovala být v pelechu a popíjet čaj. Nakonec mě přemluvil syn s přítelkyní, abych k nim přijela na sváteční oběd. Měli výborné hovězí po burgundsku a mazanec se synově přítelkyni moc a moc povedl. Také velikonoční výzdoba vypadala perfektně :-). V úterý jsem měla ještě dovolenou a dcera volno. Trošku jsem polehávala, připravila nám oběd do práce a něco málo uklidila. Ve středu v práci docela fajn, moje nejoblíbenější práce s buňkami a také oslava narozenin německé kolegyňky :-). Ve čtvrtek jsem se dověděla, že se budu učit novou práci, což mě potěšilo, protože někdy už mám z těch opakujících se činností syndrom vyhoření. V pátek nádherná procházka okolo řeky, počasí přímo ukázkové a téměř celý den se mnou přes smsky flirtoval jeden klučina, s kterým jsem se potkávala v období, kdy jsem pro Ex manžela už neexistovala. Bylo velmi příjemné, že si vzpomněl :-). Nebránila bych se setkání...V sobotu jsem si naprogramovala mytí oken a vytřídění oblečení, které si už opravdu nikdy neobleču. Krátce po poledni se ozval syn s přítelkyní a lákali mě na výlet do Prokopského údolí. Výlet se opravdu povedl. Počasí přenádherné, nikdy jsem neviděla větší množství fialek, než právě tam. A ta vůně...Zvláštní, kráčet vlastně po dně pravěkého moře a dívat se na skály, ve kterých jsou uvězněny schránky dávno, dávno vymřelých mořských živočichů. Také pamětní deska Jaroslava Foglara nás "dostala". Když byly děti malé, četla jsem jim jeho knížky po večerech na pokračování. V neděli už byla doma dcera, se strašlivě odřenými patami z výstupu na Sněžku. Spolubydlení zvládám méně a méně, téměř celý den hledala na PC nějaký vhodný podnájem. (Jenomže, co bude s Královnou, až se odstěhuje...?). Dnes po ráno v práci nakvašená tvář nemilého kolegy :-(, ale jinak příjemná sekretářka :-) a ostatní kolegové. Doma jsem si předmalovala podklad na hedvábný šátek a připravila propolis na výrobu tinktury.

 

 

 

 

Pondělí 30.3. - neděle 5.4.

 

Celý týden ve znamení změny času. Nesnáším letní čas a pokaždé to odmarodím. Už jsem na netu podepsala jakousi petici za zrušení těchto změn. Počasí začátkem týdne šílené, střídalo se snad všechno, slunce, vichr, déšť, sníh. Ve středu jsem mluvila s panem domácím o shánění bytu, slíbil, že mi dá vědět, kdyby se o něčem doslechl. Královna do něj pro výstrahu zaťala drápy, tak nevím... :-). Ve čtvrtek jsem musela zrušit velikonoční návštěvu u Ivunky (chytla jsem od dcery nějakou chcípavku). V pátek jsem si vzala dovolenou a snažila se z taho dostat čajem, citrónem a paralenem. Zatím je to nerozhodně :-(. Také se mi ozval kamarád motorkář, že by "na čaj". Bohužel, stále u mě bydlí dcera a on o setkání s ní nemá zájem. Takže nic. Včera volala bývala kolegyně a přála hezké svátky. Jinak jsem , kromě nákupu a vaření, opravdu odpočívala a polehávala. Dnes mě syn s přítelkyní zvali na výlet - Křivoklát a Velikonoční jarmark. Jela bych moc ráda, ale necítím se na to, takže sluníčko jen za oknem a další čaje. Rozkvetla mi na okně nádherně fialka :-). V práci se se mnou snažil flirtovat vedoucí čety umývačů oken. Vzhledem k tomu, jak vypadám v bílých laboratorních hadrech bych si toho měla považovat, ale...Jinak mi strašně ubírá energii kolega, který mě nesnáší...

 

 

 

Neděle 22.3. - neděle 29.3.

 

Minulou neděli mě navštívil syn s přítelkyní, venku bylo nevlídno, takže jsme si povídali u čaje. V pondělí jsme se šly s dcerou podívat na jeden barák, kde prodávali tři byty. Lokalita se projevila jako nevyhovující, takže nic. Ve středu jsem navštívila knihovnu a poptávala jsem se i paní knihovnice, zda o nějakém bytečku neslyšela. V práci se to nějak zaseklo, ale to se občas stává. Pokud se počasí tvářilo vlídně, tak procházky okolo řeky. V pátek jsem si vybrala přesčasové hodiny a dorazila domů dřív, cestou jsem nakoupila a po zbytek času si četla. Včera (měla jsem svátek) mi po celý den přicházela milá přáníčk a smsky. (Jen od některých lidí ... jak už to bývá, když se na něco čeká...). Odpoledne jsem jela k synovi a jeho přítelkyni. Čekala tam na mě krásná kytička, čokoláda a oběd. V pozdním odpoledni jsem od nich jela do Brandejsa. Po hrozně dlouhé době jsem viděla nejkámošku. Z mraků vykouklo sluníčko a my si udělala velikánskou procházku okolo rybníka. Vzduch voněl jarem, stromy pomalu začínají kvést, všude zlatý déšť a západ slunce nad rybníkem...pohoda. U ní doma jsme zasedly k vínu, jako za starých časů a povídaly a povídaly. Také jsme si předaly dárečky k narozeninám a svátkům, které máme obojí a obě skoro hned po sobě. Bylo to vážně super. (Dříve jsme to takhle dělaly minimálně 1x za měsíc, ale to bylo v době, kdy neměla ještě novou rodinku). Dnes po společné snídani (ještě jsme si nestačily všechno doříct) jsem vyrazila opět jarně vonícím ránem na autobus, v Letňanech byl srazík se synovou přítelkyní a pak už cesta domů. Dcera tady měla jednoho ze svých letitých kamarádů, který nám uvařil oběd a odjeli jsme všichni společně do kina na "Vybíjenou". A jelikož už tady máme opět nenáviděnou změnu času, nezbývá, než se chystat do pelíšku. Díky všem, kteří si vzpomněli, za krásná přáníčka.  :-). Zahřála u srdce a potěšila.

 

 

 

 

Neděle 15.3. - sobota 21.3.

 

V neděli jsem se pokusila o další verzi šátku, povedl se, ale poškodila jsem ho při neopatrné manipulaci. V pondělí jsem se vydala pro nový občanský průkaz, ale nepříjemný úředník po mě chtěl, mimo té staré, doklady, které jsem nikdy nevlastnila a nebo už nevlastním. Odešla jsem bez pozdravu a bez občanky. Klidně s tou moji novou může strašit děti nebo vnoučata.  V úterý jsem se konečně dostala na masáž k mé milé masérce. Masáž už jsem potřebovala jako sůl a její přítomnost je přímo hojivá. Přála bych si být vyrovaná tak jako ona. V práci jsme začali nový experiment, základní věci sice vycházejí, ale to, co bychom očekávali se neděje. Někdy mám pocit rouhání se přirozenému vývoji věcí...Ve středu jsem opakovaně podnikla pokus o vyzvednutí OP, zdařilo se. Toho horlivce už zřejmě povýšili a místo něj tam byla ochotná a příjemná mladá paní. Potom jsme se sešly na kávu s Martinkou :-). Má se v létě vdávat. Přeju jí to z celého srdce. Zaslouží si štěstí na celé čáře. Ve volném čase si čtu, ale hlavně hledám nějaký ten byteček. Je to úkol takřka nelidský a vzhledem k finanční částce a mému věku hodně těžce realizovatelný. Pokud počasí dovolilo vyrážela jsem k řece. Pobývat s dcerou v jedné místnosti, když má volno, není zrovna vždy nejpříjemnější. Včera jsem trochu uklidila, udělala velký okruh okolo řeky a lesoparku a po návratu jsem smontovala dřevěný rám, napnula na něj hedvábí a pustila se do dalšího šátku. Večer jsem opět projížděla inzeráty a hledala...

 

 

 

Neděle 8.3. - sobota 14.3.

 

V neděli jsem navštívila syna a jeho přítelkyni, udělali slavnostní oběd (losos a bramborový salát) a dostala jsem od nich krásnou kytku, historickou knížku a nějakou kosmetiku. Takéjsme si odvezla upečenou buchtu do práce. V pondělí , už v nociz neděle mě začala hrozně bolet hlava, musela jsem si vzít dovolenou. Během dne mi chodily blahopřejné sms a odpoledne, když už mi bylo líp jsme šly s dcerou na procházku (počasí nádherné). V úterý mi popřáli kolegové a kolegyně z práce, dostala jsem kytičku a od "naší čtyřky" příspěvek na parfém. Od dcery jsem obdržela drahý krém proti vráskám :-D :-(. Počasí se znatelně zhoršilo. Ostatní dny všechny šedivé, studené, deštivé. V práci se sice celkem daří, ale připadá mi to v poslední době nějak bezvýznamné. Nevím, jestli je to krize středního věku, ale cítím se prostě mizerně. V pátek jsem se konečně dostala ke kadeřnici, takže jsem se na chvíli zbavila šedin, ale stejně... :-(.Při pohledu do zrcadla tiše trpím. Včera jsem konečně po dlouhé době viděla Ivunku a babču Hanču. Bylo mi s nimi hrozně dobře a nejraději bych s Ivunkou odjela do Varů. Bohužel, musela jsem se vrátit do bytečku,který mi dcera celý zahltila svým oblečením,botami, nepořádkem...Nebaví mě to, už mě to vážně nebaví. Pořád dokola po ní uklízet, vařit...

 

 

 

 

Neděle 1.3. - sobota 7.3.

 

První březnový den pršelo. Šla jsem se sice chvíli projít, ale nic moc z toho nebylo. Pracovní týden byl průměrný. Ještě nemám rozděláno nic většího. Počasí nijaké. Pokud svítilo sluníčko, po mém návratu domů už se většinou schovávalo. Depka, depka a zase depka. Každý den jsem si opakovala, že si musím nechat obarvit vlasy a konečně něco udělat se svou značnou nadváhou. Bohužel, zůstalo jen u opakování. Naštěstí mi psala moje dobrá víla Ivunka :-). Ve čtvrtek se ozvala kamarádka, která se nedávno přestěhovala k příteli a domlouvaly jsme si sraz na příští týden. (Mám ji moc ráda a tohle jí skutečně přeju). V pátek jsem popřála sms-kami "svým" Mirkům a hned ráno jsem do autobusu dostala sms od Prince. Pak ještě pár i do práce. Chtěl by prý se mnou být. Jenomže já nechodím do holubníku, takže nic. Napsala jsem "jindy, třeba zítra". Odpoledne jsme měly s dcerou sraz na Andělu, zašly jsme do kavárny a pak do kina na "Padesát odstínu šedi". Není to taková hrůza, jak se vyjadřují některé kritiky. Oslavily jsme tak trochu moje blížící se narozeniny. Sobota - dopoledne volal Princ, přál mi k narozeninám a sliboval, že přijede. (Je to s ním jako s tím Vlkem). Ptát se, proč neplní sliby, na to fakt nemám kapacitu. Okolo poledne jsem vyrazila ven. Počasí přímo ukázkové. Měla jsem pocit, že musím vylézt na Hradiště, ať se děje, co se děje. Fakt jsem to dokázala. byla jsem nahoře, na vřesovišti :-). Poprvé od nemocnice, od operace jsem vylezla takový kopec. Všechno mě bolelo...ale ten pocit :-). Doma jsem se pustila do malování dalšího šátku, ale tentokrát to není to, co bych chtěla. Nevadí, podívala jsem se na nějaká videa a věřím, že příště už to bude o kus lepší, když jsem se poučila. Zítra mě čeká cesta k mladým.

 

 

 

 

 

Neděle 22.2. - sobota 28.2.

 

Neděle: Úklid a premiéra malování na hedvábí. Šáteček se docela povedl, udělala jsem ho v podobných barvách, jako byl ten ztracený. Hodně brzy jsem za něj získala pochvalu, protože zavolal a přijel Princ. Prožili jsme spolu celkem příjemné odpoledne a podvečer a stihla jsem ještě jednu "premiéru". Pondělí: dcera měla volno, takže jsme chvíli poseděly a pokecaly u vínka. Pracovní týden dost krušný, všechno se pomalu rozjíždí a já jsem nesmírně unavená. Také mě ještě všechno pobolívá. Ráno mrazy, odpoledne sluníčko. Člověk neví, jak se obléct. Usíním okolo deváté hodiny a ani neslyším dceru přichízet z práce. Ve středu jsem si udělala radost a jela si vyzvednout na Florenc objednaný parfém. Ve čtvrtek cesta do knihovny a příjemné popovídání s paní knihovnicí. Včera dokoupení posledních dárečků pro synovu přítelkyni. Také jsem si zakoupila velké sítko. Dnes úklid a návštěva syna s přítelkyní. Odevzdala jsem dárečky a pozvala je na oběd do Barabizny (oslavili jsme tak trochu moje nadcházející a Kristinčiny odcházející narozeniny :-D). Královna si užívala pozornosti. Umí ji pořádně vymáhat a dnes ráno, když jsem při telefonování hned nereagovala na její žárlivé mňoukání mě ihned kousla, abych věděla, zač je toho dráp. Večer plánuju výrobu Lučiny podle Ivunčina receptu.

 

 

 

 

Neděle 15.2. - sobota 21.2.

 

Neděle: Ostrava mě přivítala sluncem. na Hlavním nádraží mám vždy chuť podlehnout iluzi, že věci jsou neměnné, i tentokrát jsem si to v nadchodu namířila k malému pánovi, který tam na někoho čekal...pak mi došlo, že nikdy, prostě už nikdy...Večer jsem zašla na čaj k tetě D. (Škoda, že ji nemůžu vidět častěji). A potom jsme chvíli poseděly s mamkou a neteří u vínka. Pondělí: Po téměř 26-ti letech jsem si vyřídila trvalé bydliště znovu v Hlučíně. Papírování, fotka na občanku přímo k poblití a nesmyslné poplatky. Zašly jsme se s mamkou podívat do obchůdku, kde prodává teta D. Klidně bych prodávala v podobném krámku a bydlela na malém městě...Odpoledne přišel můj bývalý pan učitel. Chtěl podepsat básničkovou knížku, kterou mu mamka věnovala už dřívě. Třeba ty moje básničky vážně udělaly někomu radost...A znovu na "Hlaváku". Bylo to 30 let, ale zázrak by byl, kdybychom se chtěli po těch letech sejít. Což o to, já bych i chtěla...Zázraky se moc často nedějí. V úterý jsem si vyzvedla na poště věci k malování na hedvábí a prožila poslední den v klidu. Středa: návrat do práce, opět kolotoč termínů, chaosu a všeho, co mi vůbec nescházelo. A také většinou milá setkání s kolegy. Byla jsem i překvapená i hezkou reakcí od paní, která se mnou jezdí v autobuse.  Čtvrtek: Odpolední posezení s Ditou v "naší čajce". Moc jí to slušelo. Štěstí lidem prostě sluší :-). Zvažovala jsem, zda jet s ní a jejími kamarádkami na pár dní do Francie. Bohužel, negativa zvítězila nad pozitivy. Doma jako v květinářství. Dcera dostala obrovskou kytici 29 bílých růží. Pátek: plánování práce na příští týden. Opět nemohu v noci spát. Pár slov s klukem, který se mi líbí, kdoví proč...neví o tom a nikdy vědět nebude...Sobota: úklid a procházka, poprvé hodně dlouhá. Počasí se tváří předjarně a ptáci zpívají jako o závod. Ještě mě toho dost bolí, ale koncem března už bych chtěla zvládnout Hradiště. Už se nechci nikam honit, nikam spěchat. Chcí vnímat a užívat si každý  hezký okamžik. Taky jsem popřála k svátku svým milým Leničkám :-). Téměř denně mi volá syn, snažím se mít radost i z maličkostí :-). 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 9.2. - neděle 15.2.

 

V úterý kontrola a rozhodnutí nastoupit od příštího týdne do práce. Nebudu lhát, nechce se mi a mám k tomu své důvody, ale nemá smysl to oddalovat. Také jsme si byly s dcerou odpoledne sednout ná kávu. Ostatní dny se nesly v duchu úklidu, procházek okolo řeky a vyřizování papírů okolo pojistky. Ve čtvrtek už jsem zvládla kilometrovou pěší cestu do kopce na nákup a s batohem zase zpátky. Také mi konečně volali z e-shopu, kde jsem si objednávala pomůcky pro malování na hedvábí, že mi je co nejdříve pošlou. V pátek dcera odjela na valentýnský víkend a my s Královnou osaměly.  Dnes radostná sms od kamarádky Martinky a návštěva u syna a jeho přítelkyně. Takže jsem na Valentýna vlastně byla s lidmi, které mám ráda :-). A jak dobře napsala Ivunka "někteří lidé nenajdou lásku za celý život". Musela jsem jí dát za pravdu, já ji "měla", ač nikdy netrvala nijak dlouho. Také jsem se rozhodla poslat nějaké své povídky do literárních soutěží. Sice nevím, co z toho bude, ale aspoň pokus. Zítra cesta na Moravu, nejraději bych nejela, ale jsou věci, které prostě vyřídit musím.

   Každý den si dělám do diáře poznámku, co mi udělalo, byť i jen maličkou, radost. všechno, co pomůže k tomu, aby se člověk cítil lépe je dobré :-).

(... ale stejně bych chtěla mít někoho ráda...stejně se mi stýská....)

 

 

 

 

Pondělí 2.2. - neděle 8.2.

 

Další celkem klidný týden, ačkoliv mrazivý. Běžné věci, kdykoliv je to aspoň trochu možné, tak procházka u řeky. V pondělí jsem si byla v knihovně pro další várku a odpoledne přišel pan domácí pro nájem. Chvíli jsme si povídali u čaje, ale Královna na něj neustále číhala, takže se asi moc v pohodě necítil. Ve středu přijela bývalá kolegyně, se kterou jsme se neviděly téměř rok a půl. (Při líčení toho, jak jich bydlí na 50 metrech čtverečních občas 7, jsem neviděla spolužití s dcerou až tak tragicky). Po dlouhé době jsem si byla někam "sednout" a daly jsme si tatarák z lososa - mňamka. Potvrdila mi to, čeho se bojím, že můj návrat do práce nijak zvlášť idylický nebude. V pátek se dcera vypravovala na ples, takže jsem uvítala klídek. Koupila jsem si sedmičku červeného a snažila se prožít maximální pohodu. Večer volal bývalý ctitel "šetrný dědek" a líčil mi své trable s přítelkyní. Na jednu stranu mu to vůbec nezávidím, ale snažila jsem se jej přesvědčit, ať vytrvá, neboť samota je zlá...(při popisu dcery jeho přítelkyně mě napadlo, že to s tou mojí není až tak tragické, i když, taky je jí dost). Dnes nádherná dopolední procházka u řeky, hrozně jsem si to užila a cítila se šťastná, nejšťastnější se cítím v přírodě, to je bez debat. Doma jsem dopila zbytek vína a sledovala romantický film("Čtyřicítka" a "Zajíček", jak trefné...) Jako bych si dnes dopoledne ostře neuvědomovala, kdo by tu dnešní mrazivou krásu u řeky vnímal hodně podobně jako já... Dnes též Verunčin svátek. Zítra svátek mamky. (Pomůcky pro malování na hedvábí stále nedorazily :-( ).

 

 

Pondělí 26.1. - neděle 1.2.

 

Celkem klidný týden. V úterý jsem byla na kontrole, zakázáno mám sice skoro všechno, ale hojí se to pěkně. Ve čtvrtek se mi ozvala po dlouhé době jedna bývalá kolegyně a plánujeme na příští týden setkání. Také mě večer navštívil kamarád, ráda jsem ho viděla, Konečně důvod umýt si hlavu a oholit nohy :-D. V pátek návštěva syna, dělala jsem palačinky. V sobotu nákup s dcerou. Došla jsem nahoru a zpět k Albertu, je vidět, že se to vážně zlepšuje. Ozvala se kamarádka Martinka, radostná zpráva, stěhuje se ke klukovi, se kterým byla v prosinci na dovolené. Hurá! Jinak, pokud počasí dovolilo procházky okolo řeky. Královna zlobí jako obvykle. Ze včerejška na dnešek jsem špatně spala a hlavou mi běžely samé smutné myšlenky. Nechala jsem si udělat roční horoskop, ale možná jsem to neměla dělat. To, co bych si přála nejvíc...Pomůcky na malování ještě nepřišly, kdoví, kde se to zaseklo. Zítra jsem pozvaná k synovi a jeho přítelkyni.

 

 

Pondělí 19.1. - neděle 25.1.

 

 

Pondělí - narozeniny Ivunky, snad jsem jí udělal aspoň trošku radost, dcera stále pryč. Skoro mám výčitky, ale nestýská se mi po ní. Úterý - jela jsem vyřídit nějaké věci k synově přítelkyni. je to zlatá holka. Středa - konečně přišly peníze za byt, nějak jsem tomu nemohla uvěřit. Hodně, hodně zvláštní pocit. Ve středu také bylo venku nádherně, takže jsem se šla projít k Vltavě. Musela jsem rozchodit ten prazvláštní pocit...Čtvrtek - vrátila se dcera, žádnou radost z toho nemám a přála bych si, aby naše bydlení na 5 čtverečních metrech už konečně bylo minulostí, což ona samozřejmě neřeší. Pátek - odpoledne přijela nejkámoška, pokecaly jsme si a pokusily se naplánovat pár letních akcí. Sobota - návštěva nejkámošky v podnájmu pana domácího. Takový byteček bych brala hned :-). Opět poekc u čaje,po kterém následoval menší nákup a cesta dolů. (Ještě cítím při chůzi bolesti). Večer volal Princ...všchno je sice tak, jak má být, smířil se a cítí se spokojený. Snažím se to pochopit, ale někde uvnitř to bolí...ještě pořád...Neděle - návštěva u syna a jeho přítelkyně. Posezení u čaje a buchty (syn výborně peče). Bohužel brzy zas návrat domů a ponorka s dcerou :-(. Pomůcky na hedvábné malování ještě nepřišly - škoda. A nejlepší přítel stále zastává negativní stanovisko k mé osobě (taky to bolí), ale asi to musím příjmout stejně tak, jako musím přijmout všechno ostatní...Ovšem, tak zle není, s Královnou se cítím dobře a svět je přece jen krásný :-)

 

 

 

 

 

Pondělí 12.1. - neděle 18.1.

 

Týden jako na houpačce, V úterý zase problém s dcerou. Je toho už na mě moc, ponorka a navíc, mám pocit, že jsem špatná matka. Procházky okolo řeky, o trochu líp se mi chodí. Ve středu dcera odjela -užívám si pohody, samoty a rezavé příšerky. Moje dobrá víla přišla na nápad, třeba se to povede a pomůže :-). Objednala jsem si pomůcky pro malování na hedvábí. Řeším papírování okolo bytu a převodu energií. Pátek - hned ráno volal Princ, mluvili jsme spolu asi hodinu, ale navštívit jsem ho nakonec nejela. Pokud bude chtít, ozve se znovu nebo přijede sám. V pátek taky narozeniny oblíbené tety D. Sobota - návštěva syna a jeho přítelkyně, přivezli nákup a Kristýnka mi obarvila vlasy. Královna se zase vyznamenala :-( - bobky u linky. Probírali jsme dceru. Dnes - narozeniny neteře a svátek mé milované sestřičky a dcery. Odpoledne mě navštívila bývalá nejmileší kolegyňka s mužem a holčičkami. Byla to super návštěva, jsem hrozně ráda, že znám takové lidi.

 

 

 

 

Pondělí 5.1. - neděle 11.1.

 

Týden dobrých zpráv :-). Začínám líp chodit a denně zvládám vaření. V úterý jsme jely s dcerou pro výsledky. HURÁ, nález negativní!!! (Mohla jsem přistoupit jen na reoperaci...ale už se stalo a tohle nemohl nikdo vědět). "Posílám" dobrou zprávu dál, dostávám radostné sms a také pár telefonátů...Ve středu musím ke své gynekoložce pro lístek na peníze. Zvládám sama cestu na Václavák, ale při návratu "už toho mám dost".  Začalajsem brát WOBENZYM, který jsem dostala k Vánocům od sestry. S dcerou se dost hádáme kvůli úklidu, "ponorka" působí :-(. Pátek - volá "realiťák", peníze za byt už jsou na účtu realitky. V současné finanční situaci na to čekám jak na smilování. Příští týden bych už je měla mít u sebe. Teď jenom, kam s nimi a vyřešit trvalé bydliště, brzy budeme s dcerou bezdomovci. Včera návštěva syna a jeho přítelkyně. Samozřejmě mi ujel autobus, protože Královna mě doprovází až na spodní chodbu a nemíní se vrátit do bytu. A taky, čas mám vypočítaný na rychlou chůzi a tu ještě "nedávám". Dostávám od synovy přítelkyně kytku (jen tak) :-D a do krabičky sypaný ovocný čajík :-). Po zpáteční cestě jsem, ale dost unavená. Doma dcera, chytla střevní chřipku. Snažím se jí pomoct, jak se dá. Venku neustále fouká šílený vítr, v pokroví to hučí a Královna se ke mě vyděšeně tulí.

   Dnes neděle, musím uvařit a uklidit.

 

 

 

 

 

Čtvrtek 1.1. - neděle 4.1. 2015

Nový rok - od operace jsem byla poprvé u řeky a zvládla jsem hodinovou vycházku. Dostala jsem také Novoroční pusu od Prince a znovu se ujistila o tom, že se veškerá má přání plní s tou největší dávkou možné ironie.

Pátek - večer mě navštívil kamarád motorkář, pokecali jsme u čaje, vyslechla jsem si maličkou lichotku a konečně dostala pusu pod jmelím :-).

Sobota - už zvládám skoro denně vařit a drobný úklid. Královna toho hned využila y vyčůrala se dceři na peřinu, takže jsem se mohla zdokonalit i v praní a věšení prádla. Babča Hanča už je doma z nemocnice. Hurá!!!

Neděle - navštívil mě syn s přítelkyní a přivezli objednaný nákup. Královna byla středem pozornosti, což je podle ní jediné správné. V podvečer jsem se dívala na TV a brečela u toho, v poslední době mám pořád slzy na krajíčku. Venku se nádherně zrcadlí měsíc ce Vltavě...

 

2014

Sobota 27.12. - Středa 31.12.

   Dny pomalu plynou. Něco málo se snažím dělat, udělám pár kroků venku, vylezu po schodech...vařit musím stejně, protože dcera se do toho nehrne. Hodně čtu, díváme se s dcerou na pohádky, mazlím se s Královnou. Potěšila mě babča Hanča, která zavolala z nemocnice a také Ivunčiny telefonáty a "majlíky". Včera se tady zastavila nejkámoška, takže jsme si do nového roku popřály osobně. Včera a předvčerem jsem si vyměňovala sms-ky s kamarádem motorkářem. Bolí mě skepse mého nejlepšího přítele, ale cítím, že s tím už stejně nic nenadělám. Je to jeho přístup a jeho volba.

   Také jsem si udělala svoje osobní vyúčtování letošních příjmů a výdajů. Vzhledem k tomu, že byly ty šílené problémy s podnájemníky, ještě stále dotuji dceru ,jsem od poloviny října v pracovní neschopnosti a každý měsíc splácím dluh synovi, pokládám schodek něco okolo 900 Kč, za víc jak přijatelný.

   Poslední den v roce, jsme s Královnou samy. Ještě pořád čekám na zázrak..., ale...vím, že kdyby se mnou kdokoliv chtěl být, byl by se mnou. Pokud není...Dívám se z okna do zasněžené krajiny, na světla, která se zrcadlí ve Vltavě a cítím tichý smutek, ale především smíření. Myslím na své blízké, kteří jsou přesně tam a s těmi, s kterými být chtějí, na klučinu, kterému se předevčírem narodil vytoužený syn, na všechny, které mám ráda a znovu a znovu si opakuji, že mám být právě tady, se spící Královnou, že vlastně ani nevím, zda ...ale ano, chtěla..., ale umím věřit na zázraky?

 

 

 

 

Neděle 21.12. - pátek 26.12.

   Neděle - Slunovrat, slunce skutečně svítilo a zrcadlilo se na Vltavě, jako příslib něčeho nového, něčeho hezkého.., ne, polibku pod jmelím jsem se nedočkala, ani té, matně přislíbené návštěvy ne. Zavolal můj oblíbený kolega, byla jsem vděčná za jeho starostlivost. Poslední adventní neděle, hoří čtyři svíčky, poslouchám koledy, jsem sama. (Dcera zařídila nákup)

Pondělí- snažím se dceru přesvědčit o nutnosti úklidu, nijak zvlášť si to nemyslí, nechávám to tak, co se stihne, to bude...občas někdo zavolá

Úterý - přijíždí synova přítelkyně, přiváží dárky, dostává dárky ode mě, přiváží nám pár kousků cukroví a jedeme do Motola, na vytahování stehů. Čekám tam více než hodinu. Cesta mi dává zabrat, ještě, že nejedu sama. Po návratu se synova přítelkyně loučí. Přijíždí nejkámoška, dostávám dáreček, předávám jí svůj pro ni (letos jsou všechny mé dárečky pouze miniaturní), upekla nám minivánočku (poprvé po mnohla letech jsme nepekly vánočku spolu...). Podaří se mi udělat salát a uvařit vývar, ale je to fakt nápor. Večer přijíždí dcera z práce, za hlasitého brblání trochu uklízí, rybu nemáme, podcenila otvírací hodiny obchodů. Zdobím větvičky, stromeček by se nám sem nevešel...A volá Ivunka, která byla navštívit jako dobrý Anděl babču Hanču na ÁRU

   Středa - Štědrý den, dcera jede po snídani do práce, k večeři budou místo ryby klobásy.  :-( Voláme si se synem. S dcerou se oblékneme do večerních šatů, nalíčíme a obujeme si podpatkové boty. Je to lepší, než být za lazara v pyžamu a županu. Ještě před večeří se dceři podaří shodit větve, polévku jíme na mokrém ubruse. Měníme úplně mokrý ubrus za velikonoční :-D, posloucháme koledy, dojídáme salát s klobásou. Královna v kuchyni křoupe granule. (Celý den chodí sms-ky, jenom ta jedna, co na ni čekám, tak ta nepřišla...). Rozbalujeme dárky, jsou milé (většinou knížky - pro mě) a skromné. Chybí mi syn, jeho přítelkyně, chybí mi větší rodina, ale jsem ráda, že nejsem úplně sama. Otevíráme víno a díváme se na pohádku. Dcera nepouští mobil z ruky. Volá mi neznámé číslo, první platonická láska z Brna. Okolo 23 hodiny se jdeme projít, dojdu s bídou ke stromečku na náměstí. Na půlnoční si jít netroufám, věřím, že za rok :-). (Vím, že si dcera přála, aby přijel Princ, taky jsem si to přála, ale na rozdíl od ní jsem ho nepřemlouvala, jenom jsem čekala, jestli...jestli nebylo...). Poslouchám, jak kostelní hodiny odbíjejí půlnoc, dívám se na ozářený stromeček, který vidím z okna podkroví a přeju si ... ať příští rok ...

Čtvrtek- dcera má dnes volno, snídáme vánočku, díváme se na pohádky, připravuji k obědu přírodní kuřecí řízky, Královna zlobí jak stádo čertů, nepouštíme PC, ale dcera opět visí na mobilu. Večer otevíráme poslední víno a díváme se na pohádku

Pátek - dnes již pro dceru pracovní den, za oknem  drobounce sněží, Královna se zase vyznamenala a udělala bobky pod linku :-(, přejídát se nemůžeme, cukroví už nemáme :-D, minivánočku dojídáme k snídani a na oběd dávám dceři s sebou zbytky salátu a přírodního řízku. Syn s přítelkyní je u sestry a mamky na Moravě. Dnes mi dělá společnost pochrupující Královna a pořady v TV. 

   I tak za tyhle svátky dík, prohloubily mou schopnost, jak přijmout věci s pokorou...

 

 

Středa 10.12. - sobota 20.12.

Středa - nástup do nemocnice, jede se mnou dcera, ve výtahu se "sesype" a musím ji utěšovat. Milé mladičké sestřičky a strach. Na pokoji dvě bezvadné paní, které si povídají, radí mi co a jak a jedna z nich přenechává igelitku, kterou potřebuji na Jipku. Druhá mi věnuje pomádu na rty. Posledni sms a telefonáty

Čtvrtek - "I nejhorší hodina v životě má jen 60 minut", přesně takhle zněl citát pro dnešní den z knížečky, kterou mám od Ivunky. Bolest, bolest hlavy a kdesi matný hlas "volal váš syn".Tolik si pamatuji z Jipky.

Pátek - nemohu vstát, nemohu jíst, motá se mi hlava. Zvracím, ale pouze jednou. "Prosím, nechte mi misku na zvracení", ale možná to bylo už včera. Prý mě nemohli probudit, říká mi paní, která leží za zástěnou. Sestřička mě vede do sprchy, zpět už mě musí vzít na vozíčku. Nejde mi nabrat krev :-(. Na Jipce je málo místa, musím na pokoj. Celý den dostávám kapačky, protože mám hrozný úbytek iontů v krvi. Dostávám sms-ky. Na pokoji je super paní Eva (stejně stará jako já. )Občas mi hodná sesřička odpojí kapačku, abych mohla na WC nebo se procházet. Nemám žádný hlad ani chuť.

Sobota - cítím se o hodně líp, opět odběry krve, kapačku už mít nemusím, ale beru na to léky. S Evou si začínáme tykat. Jdeme pomalu do přízemí, projít se. Jídlo nám nechutná. Odpoledne přijíždí syn s přítelkyní. Dnes mu je rovných 25 let. Jdeme do kavárny v přízemí. Opět nemám na nic chuť, ani na ovocný dort ne. Po odchodu Eviny maminky si začínáme povídat o svých životech (taky je na "zajíčky"). Smějeme se tak, že máme strach, aby nám nepopraskaly stehy. Sms-ky a telefonáty (Mamka a Ivunka začaly psát sms-ky. Moc si toho vážím). Ozvala se Ilonk z práce a můj nejoblíbenější p. doktor.

Neděle - Evu pouštějí domů. (Mě prý zítra). Domlouvám si odvoz. Může pouze Lenička (nerada ji obtěžuji), pak už zbývá jen mnohohodinové čekání na sanitu nebo taxík. Čekám dceru na návštěvu, ale marně. Nebere ani telefony. Bojím se a volám synovi. Nakonec jede syn s přítelkyní na Zbraslav zkontrolovat Královnu. Rozbrečím se,když ji slyším mňoukat v telefonu. Úplně osamělá adventní neděle...

Pondělí - domů ještě nemůžu (něco s močí). Na pokoj dostávám dvě "babči", obě se bojí. Snažím se je povzbudit, pomáhat jim, věnuji jim igelitky na Jipku. Mám příjemný pocit z toho, že někdo přijímá mou pomoc. Vím, že bych tohle dokázala dělat...(ale je to trochu složitější). K večeru přijíždí nejkámoška (jdeme do kavárny), úplně večer, ke konci návštěv se vystřídají synova přítelkyně s dcerou. Jsem unavená, ale obě "babči" ulidňuje povídání, tak si povídáme a povídáme...

Úterý - jdu domů. Přijíždí pro mě Leniččin manžel a moje dcera. Sama Lenička mi posílá polévku, jogurty  a ještě spoustu jiných věcí. Doma mě vítá Královna. Dcera jede na nákup, pak znovu na nějaké další nákupy a přináší tolik vytoužené jmelí. Pak telefonáty a sms-ky.

Potom už polehávám, v noci divné sny, čtu si, dcera je většinou v práci, rezignuji na Vánoce, úklid už nezvládem vůbec. Včera přijíždí Martinka, přiváží dárečky (mrzí mě, že letos nemohu nikoho obdarovat jinak, než úplnou drobností). Téměř 3 hodiny si povídáme a smějeme se.

   Dnes přijel syn s přítelkyní, přivezli mi pár věcí, o které jsem požádala a uvařené jídlo. Dcera je někdy skoro zlá, není zvyklá pořád kmitat a všechno to na ni padá. I když se snaží. Teď před svátky, jako prodavačka v luxusní módě má samé přesčasy...připadám si všem na obtíž.

    Odpoledne se ozval Princ, mluvil se mnou mile, ale ...o  své slečně se samozřejmě zmínil...

 

 

 

 

Pondělí 8.12. - úterý 9.12.

   Snažila jsem se udělat všechno, co se ještě dalo. Poklidila jsem v bytečku, poslala malinkaté dárečky, dokoupila pár drobných dárečků...V pondělí jsem se ještě byla projít okolo řeky, počasí nádherné, vůbec to nevypadalo na prosinec. Pokochala jsem se labutěmi, pohledem na kopce...vzpomínala...a taky mi můj nejlepší kamarád udělal krásnou novoročenku...

   Dnes jsem zajela s dcerou na gynekologii (vypadá to dobře) a odpoledne dorazi švagr, který měl v Praze školení a dovezl mi dárečky od sestry a mamky. Musela jsem je hned rozbalit, neboť jsou potřebné do nemocnice. :-). Sestřička moje zlatá. Před chvílí volal syn, abychom se ještě slyšeli a také "majlíky"od kamarádek chodí a povzbuzují mě. Děkuji, děkuji, děkuji všem. A až to zase půjde, ozvu se

 

 

 

Pondělí 1.12. - Neděle 7.12.

V pondělí odběry krve a EKG, zarazilo mě, když mi nějaký starší pán pomohl v čekárně u EKG do kabátu. Tohle se mi už opravdu hrozně dávno nestalo. V úterý napadl první sněhový poprašek a ledovka způsobila kolaps všech tramvají v celé Praze. Odpoledne jsme jely s dcerou do Neratovic k zubaři. Ve středu jsem v práci dodělala vše, co se dodělat dalo a rozloučila se s některými kolegy a kolegyněmi. Mluvila jsem také se šéfem, choval se celkem povzbudivě. Bohužel, znovu jsem se přesvědčila o tom, že někteří lidé v práci mě rádi nemají a mít nebudou. Nu což, nezbývá, než to přijmout :-(.  Odpoledne sepsání předoperačního vyšetření u ústavní lékařky. Čtvrtek ráno zlá, ač očekávaná zpráva, zemřela švagrova maminka. Odpoledne dlouhý telefonát s Ivunkou a se sestrou.  Jinak jsem celý den držela palce, protože moje milá masérka a také můj kamarád z Brna byli na operaci. V pátek cesta do Motola a opět tamní nevlídné chodby, ač je mají vymalované na oranžovo a vyzdobené obrázky. Zjistila jsem, že jsou ženy, které se bojí ještě mnohem víc než já. Snažila jsem se je rozptýlit a bála jsem se o dost méně. Přednosta kliniky je velmi milý a uklidňující člověk, probral se mnou operaci, vysvětlil mi rizika a souhlasil s postupem, jaký bych si přála ohledně odstranění vaječníků. (Před 22 lety jsem nastupovala do porodnice). Včera nákup, úklid, vaření a samota s Královnou. Dnes plánovaná návštěva u syna a jeho přítelkyně a zapálení druhé svíčky na adventním věnci. (Od pátku krvácení slabší, opravdu úleva).

   Dnes narozeniny mojí dcery :-). (Všechno nejlepší, holčičko).

Děkuji Ivunce a Magdičce...ony obě vědí a vůbec všem, kteří jsou okolo mě.

   

 

 

 

 

Neděle 23.11. - neděle 30.11.

Krvácení se stále zhoršovalo, takže se mnou v úterý jela dcera do Motola. Vyšetřili mě a poučili, že mám při komplikacích přijít. V práci jsem se snažila stihnout všechno, co se stihnout dalo, ale šlo to hodně těžko. Ve většině případů mě "můj fajn spolupracující doktor" poslal dřív domů. Naštěstí se mi podařilo dotáhnout jeho experiment do konce.  Ve středu dcera nastoupila do nové práce. HURÁ!!!

Ve čtvrtek mi paní doktorka přeměřila tlak a tvářila se spokojeněji. Ve čtvrtek jsme taky měly sraz s nejkámoškou, sotva jsem se tam dobelhala, ale popovídání bylo fajn. V pátek jsem se ve stejné kavárně sešla s bývalou kolegyní. Pochlubila se, že bude v létě babičkou, ujistila mě, že ta operace se dá přežít, i když je hodně nepříjemná a rekonvalescence dlouhá. Dostala jsem od ní milé dárečky a slíbila zase návštěvu. Včera se krvácení dostalo na téměř neúnosnou míru, pomalu jsem se balila do nemocnice, ale to přece nejde, když nemám ještě všechno dořešené. Prosila jsem "nahoru", aby ještě ne a také se za mě modlila jedna kamarádka. Na rychlo jsem ještě poklidila byt a uvařila dýňovou polévku, kdyby...

   Ráno jsem se probudila a zjistila, že je situace nadějnější. Snažila jsem se odpočívat, odpoledne přijel na skok syn s přítelkyní. Bohužel se mi podařilo urvat ventil od ústředního topení, ale opravil nám ho hodný pan soused. Nemáme ani živý adventní věnec, protože všechny byly mimo naše finanční možnosti, tak jsem dala svíčky aspoň na keramický, ať máme trochu atmosféru. Hodně teď přemýšlím, odpouštím a také děkuji za podporu, nejvíc Ivunce, Magičce, ale i ostatním kamarádkám a svým blízkým.

 

 

 

Pondělí 10.11- sobota 22.11.

Konečně jsem se vrátila do práce a času rapidně ubylo. Není mi ještě úplně nejlíp a krvácení pořád pokračuje :-(. Také dceru tady mám pořád, cožje hodně náročné, na těch pár metrech. Udělala jsem scénku, takže odpověděla na víc nabídek práce a zčala zase chodit po pohovorech. Zatím se něco lehce rýsuje, tak tonechci zakřiknout.

   Ve středu se nám podařilo polapit Královnu a vyrazit s ní na veterinu. Netvářila se vůbec nadšeně, ale je zae na rok klid.

   V pátek 14.11. přijela sestra se švagrem a neteří, hned druhý den ráno jsme jeli do Neratovic stěhovat věci ze sklepa. Bohužel, spousta věcí 3/4 roku ve sklepě nevydržela a musela jsem je vyhodit (nejvíc líto mi bylo zdravotní matrace), už nemám téměř vůbec nic. Večer jsme šli všichni na večeři a přijel i syn. V neděli ráno následovala cesta na chalupu, kde jsme se jen otočili a vyložili věci. Venku panovalo typické listopadové počasí, takže jako by s drobným deštěm padal na zem i smutek. Pokračovali jsme do Albrechtic, kde je v nemocnici švagrova maminka (je to s ní hodně zlé) a pak domů k sestře. Na chvíli jsem viděla mamku, ale zřejmě moje návštěva pro ni nebyla dostatečný důvod, aby zůstala a hned nazítří odjela s neteří zpět do svého bytu. Nu což, mamka je prostě mamka. 

    Opět jsem absolvovala cestu z Moravy a druhý den zas do práce, kde v těchto dnech nepanuje nejlepší atmosféra. Venku pořád listopadově a sužití s dcerou začíná připomínat hodně těsnou ponorku. Koncem týdne mi paní doktrorka změřila tlak, opět se jí nelíbil a nasadila mi další prášky. Cítím se po nich unavená a motá se mi hlava. :-(

   Včera jsem vyfasovala na příští týden tolik práce, že vůbec nevím, jak to zvládnu.Odpoledne jsme měly sraz s nejkámoškou na Andělu a šly jsme do kina na film "Zmizelá". Knížka je sice lepší, ale i tak se nám film líbil. Nejkámoška má zrovna taky nějaké depresivní období, takže jsme nic veselého neprobraly. V noci ještě přijel kamarád motorkář (bez motorky) a jen tak u minerálky jsme si povídali. Přiznám se, že mě potěšil, už jsem vůbec nečekala, že se ještě ozve.

   Také se v těchto dnech objevily zase nějaké potíže okolo bytu v Neratovicích...už jsem z toho všeho opravdu unavená

 

 

 

 

Pondělí 3.11. - neděle 9.11.

   V pondělí bylo nádherné počasí, takže jsem se opět procházela a fotila u řeky. Po třech měsících jsme se viděli s Princem a ať to vypadá jak chce divně, v okamžiku,kdy mi hladil vlasy a objímal mě jsem se cítila šťastná...Úterý opět nádherně slunečné, jely jsme s dcerou do Motola,kde mi sdělili výsledky. Bohužel, ne takové, jaké jsem s důvěrou čekala. Postavili mě před složité rozhodnutí a samozřejmě se mi vrátil starý známý strach:-(. Celkově bylo úterý jako začarované, mamka upadla ze schúdků při utírání prachu a syn mi zavolal, že musel odvést přítelkyni do nemocnice, kde nemohou přijít na to, co jí je.

   Ve středu měly katastrofy pokračování a ráno přestaly svítit téměř všechny žárovky a fungovat skoro všechny zásuvky :-(. Dcera odjela. Naštěstí se problém s elektřinou na večer vyřešil. Druhý den odpoledne přijela nejkámoška, probraly jsme situaci a vypily láhev vína. 

   V pátek jsem si v Motole pobyla téměř čtyři hodiny v čekárně a další půl hodiny hledali moji ztracenou neschopenku. Naštěstí se tam objevila Martinka, která taky musela na kontrolu a tak to čekání na depresivní a neosobní chodbě nebylo tak šílené. Pan doktor mi zopakoval diagnózu, po prohlídce prohlásil, že hojení je ve velmi dobrém stavu. Dokonce, že se celý proces může zvrátit a může dojít k úplnému vymizení. Jenomže na tohle se nevztahuje žádná záruka, stejně tak jako mi nemohou říct, za jak dlouho by se situce stala kritickou. Znovu mi, i přes seznámení s mým věkem opakoval, že se musím dobře rozhodnout kvůli možnému chtěnému těhotenství. Ač mě to šíleně bolelo, věděla jsem, jak se rozhodnout musím. Takže mi další paní doktorka dala termín na začátku prosince. Vánoce jsou totálně zazděné :-(. Doma dcera zapomněla Královnu zavřenou v pokoji, takže následovala likvidace škod.

Včera mě dceřin kamarád odvezl na metro a já s kytičkou pro synovu přítelkyni pokračovala v cestě k nim. (Kytičku jsem kupovala u sympatické paní květinářky, s kterou si ráda popovídám a potěšilo mě, že je to vzájemné :-) ). Synova přízelkyně je průsvitná, s kruhy pod očima, ale hlavně, že je z nemocnice doma. V pondělí by měly být výsledky. Po obědě jsem se byla se synem projít v nedalekém novém lesoparku. Probírala jsem s ním hlavně starost, kterou mám o dceru, její nechuť nebo neschpnost postavit se na vlastní nohy ve mě vyvolává paniku. Hrozně se bojím, jak všechno zvládnu při minimu financí, které jsou za neschopenku.

   Dnes venku šedivo...

(Díky Ivunce, nejkámošce, nejlepšímu příteli, tetě D., mojí ségře, Martince, Lenče, kolegům a kolegyním z práce, mým dětem...)

 

 

 

 

Pondělí 27.10. - neděle 2.11.

Začátkem týdne mi nebylo vůbec dobře, hodně jsem krvácela, měla jsem bolesti a taky jsem hodně plakala. Je těžké, nesmírně těžké se smířit s tím, že lidé, kteří jsou člověku drazí už nechtějí být součástí jeho života. A těch lidí bylo v poslední době víc...

   Pokud to trochu šlo, chodila jsem na kratičké procházky, vyšívala, četla a dokonce se dívala i na TV. Denně mi psala Ivunka, což mi hrozně pomáhalo. Také syn se ozýval každý den.

   Ve čtvrtek přijela dcera, bylo už jí líp a zkusily jsme jít na chvilku do kavárny, kde jsme si popovídaly. S povděkem přijímám, že bývalý muž si začíná hledat k dětem aspoň nějakou cestu a jsem za to ráda. Doma mi dcera udělala těstovinový salát, abych měla na další den k obědu.

   V pátek ráno dcera odjela, aby se zúčastnila předběžného předání bytu (do prozatimního užívání) paní kupující. Odpadne tak placení nájmu, což je v této situaci dost velká pomoc. Vyskytly se prý sice nějaké problémy s ještě nevyklizenými sklepy, ale věřím, že se celá situace do konce roku vyřeší. Odpoledne přijel syn ve vypůjčeném autě, přivezl stalivo pro Královnu a také mě vzal na větší nákup, který mi pak odnesl nahoru. V podvečer jsem se nachystala, že půjdu k řece zapálit svíčičku, ale naneštěstí jsem zapomněla zápalky. U řeky jsem aspoň postála, zavzpomínala na blízké-vzdálené a doma zapálila svíčku na okně i za oknem. Aby věděli...Vědí?

   Včera jsem se probudila a cítila se tak nějak líp. Dopoledne volal syn, že je sám doma, zda může přijet. Udělali jsme si procházku do zámeckého parku, na zpátení cestě syn koupil pizzu,kterou jsme poobědvali na zahrádce za domem a jelikož byl konec mých dopoledních vycházek, přesunuli jsme se domů. Syn mi také přivezl výborný mrkvovo-ořechový koláč, který sám upekl. Královna byla jeho přítomností nadšená a nechala se rozmazlovat :-). Opravdu příjemně jsme si popovídali. Po jeho odjezdu jsem počkala na odpolední vycházky a vyrazila k řece. Počasí opravdu nádherné, slunce, barevné stromy, pach rybiny, majestátně plující labutě, křičící rackové. Vnímala jsem to všechno celou duší a všemi smysly a říkala si, že se musím smířit s tím, že někteří lidé, na kterých jsem lpěla, nelpějí na mě a nedá se s tím nic dělat, je zbytečné se kvůli tomu trápit. A večer opět svíčka doma i za oknem...

   Dnes je mlha, ale věřím, že si sluníčko cestu najde :-). V duchu děkuji všem, kteří mi volají, píšou, zajímají se...a jsem ráda, že sdílím prostor se svou zrzavou příšerkou :-).

 

 

 

Pondělí 20.10. -neděle 26.10.

Sms a starostlivé telefonáty pomalu ustávají. Ivunka však píše každý den a "drží mě nad vodou" :-). Odpoledne si chidíme s dcerou sednout na zahrádku za domem. V úterý přijede i syn. Krvácení si nijak zvlášť nezlepšuje. Ve středu odpoledne přijíždí nejkámoška a přiveze s sebou lahev vína. Pokec se protáhne až do večera. Taky to,holka, nemá lehké, i když to tak na první pohled vypadá. (Dcera už ve středu dopoledne odjela). Ve čtvrtek ráno volám do nemocnice. Mám přijet. Syn jede se mnou, hrozně mi pomůže, když mě v autobuse a v čekárně drží chvíli za ruku. Dostanu antibiotika a můžu se vrátit domů. Syn mi přivezl jídlo na dva dny. Opravdu výborně vaří. V pátek dopoleden jdu něco málo nakoupit. Po návratu volá "realiťák", kupující už složila na jejich účet vyšší částku a od listopadu by chtěla bydlet v bytě. Konečně. Odpoledne se jdu pomalu projít okolo řeky.Taky vyperu nějaké prádlo. V sobotu zajdu zase něco málo pokoupit. Doma si neustále čtu a začala jsem vyšívat ubrus. Je mi zoufale smutno. Královna se sice snaží ze všech sil, ale přece jen neumí mluvit. V odpoledních vycházkách se jdu zase projít, u řeky je mi líp. Potom poslouchám Žbirku a Nohavicu, vyšívám u toho ubrus. Píše mi jedna z mých bývalých velkých jednostranných lásek. Co je to za prokletí, že si muži ze mě nejvíc pamatují to, co mi nepřipadá podstatné? Proč by většina z nich se mnou chtěla znovu spát, ale nikdo mě nechce jen tak objímat? Proč? Princ se neozval...

   Dnes čekám syna s přítelkyní, bude tady aspoň veseleji. Konečně se také změnil čas zpět na ten původní. Vyhovuje mi mnohem víc, i když je dříve tma. Kdyby už to tak chtěli nechat napořád.

 

 

Neděle 19.10.

  Venku mlha, ale věřím, že se zvedne. Krvácím pořád stejně. Kontrolní sms od dcery. Na skype mi píše jeden klučina, moc ho obdivuji za to, co dělá. Je fajn si s ním psát. Na fb mi píše nejlepší kámoš, dostávám e-mail od Ivunky...Volá Lenička. Líčím jí pobyt v nemocnici. Ptá se co mám k jídlu. "Už čtvrtý den "dobroty" z KFC. Řehtáme se do telefonu, ale je neoblomná, přiveze polévky. Za hoďku je tady, objímám se s holčičkami i s ní. Jen na otočku, vybaluje polévky, ovoce, džus, brusinky, časopis...protestovat nemá smysl. Pojedou s holčičkami na výstavu dýní do Botanické. Mám pocit, že si tolik péče nezasloužím. Chce se mi brečet. Volá syn. Přijíždí kamarádka Martinka, přivezla mi pár věcí a luxusní čokoládové bonbóny. Sedíme spolu na zahrádce za domem. Konečně venku, ale procházku nezvládám. Povídáme si. Taky byla nedávno v Motole na operaci a má podobné zkušenosti :-(. Smějeme se. Je nádherný podzimní den. Jdeme nahoru na čaj, povídáme si a smějeme se. Vážně nevím, jestli si zasloužím takové lidi okolo sebe...

 

 

 

Pondělí 13.10.-sobota 18.10.

Pondělí: Dodělávám práci, bohužel, něco, co je potřeba k potvrzení článku už nestihnu. Odcházím dřív, balím se do nemocnice, bojím se.

Úterý: Je mi špatně, jedu do nemocnice, je mi tam špatně , stabilizují mě, zákrok, je mi špatně, pořád je mi špatně...

Středa: je mi o hodně líp, pouštějí mě z nemocnice, hledáme se s pánem, který mě odveze, trčíme v dopravní zácpě, odevzdávám v práci neschopenku, doma usínám, volám mamce, volá Dita, volá ségra, volá syn, volám Ivunce, píše Martinka, píše Lenča, píše nejlepší kamarád ,večer, překvapení největší volá moje první obrovská platonická láska z Brna...dcera se o mě krásně stará,  přijíždí její přítel, přiváží mi luxusní hořké čokoládky,večer přijíždí její kamarád a přiváží nám jídlo (vydrží mi celý víkend) usínám konečně doma, s Královnou v nohách, 

Čtvrtek: dcera okolo mě běhá, je mi slabo, pospávám na gauči, volá moje milá masérka, čtu si, pořád si čtu..., mám vycházky, venku je krásně, jdeme s dcerou ven, včera se mi chodilo dobře, dnes jdu jak stoletá stařenka :-(, za hodinu nic moc neujdeme :-(, do schodů sotva vylezu. Volá Princ (nečekala bych to), píše bývalý manžel.Odkud to ví? Volá kolega, s kterým nejvíc spolupracuji, dělá si starosti, chce se mi brečet, nečekala bych, že zrovna on bude jediný, kdo se ze všech kolegů a kolegyň ozve, začínám krvácet :-(

Pátek: pořád krvácím, radím se s milou masérkou..., píše mi Ivunka, pořád :-), dcera se chystá na oslavu do Mělníka, chystá mi jídlo, přijíždí syn, přiváží nákup, povídáme si, pořád ležím, pořád krvácím, pořád si čtu, Mony (masérka) mě kontroluje telefonem, dcera mě kontroluje telefonem, volá mi nejlepší kamarád, ale optimistické to není, fakt ne, dole se nedá usnout, šplhám s Královnou na půdičku...

Sobota: krvácím, kontroluje mě telefonem dcera, pořád si čtu, píše Ivunka, motá se mi hlava, Královna mě skoro nenechává samotnou, venku je krásně, bojím se jít sama ven, ale hrozně bych ven chtěla...připadám si úplně zbytečná, marná, vyhořelá

 

 

 

Neděle 12.10.

   Den jako malovaný, uklidila jsem a čekala na odpoledne, kdy přijela nejmilejší bývalé kolegyňka s mužem a holčičkami. Jééé, jak ráda jsem si je vzala na klín a jak ráda jsem je držela za ručky. A jak ráda jsem objala Leničku, jejich maminku. Šli jsme na hřiště, holky dováděly, tatínek na ně dohlížel a my s Leničkou povídaly. Skoro se mi chtělo brečet, jak ráda jsem s nimi byla. (Taky jsem vzpomínala, jak jsme si tady hráli se starší holčičkou a s Princem před rokem, jak se mě tenkrát zeptal, jestli bych ještě třeba chtěla dítě...)

   Pk jsme šli ke mě na kávu, Zuzanka pomáhala nosit na stůl a holčičky si užívaly toho malinkatého bytečku a snažily se vylákat dolů Královnu. (Samozřejmě marně). Pak už byla Monička unavená a museli jet. Ta jejich návštěva byla hrozně krásná, moc si toho vážím, že si našli čas (Lenička je velmi zaměstnaná a zaneprázdněná). Potom ještě volala ségra, jsem šťastná, že ji mám. Nakonec jsem si nalila skleničku vína a zapálila svíčky. Další z osamělých večerů. (A ještě e-mail od Ivunky). :-)

 

 

 

Pondělí 6.10. - sobota 11.10.

Narozeniny mojí bývalé nejmilejší kolegyňky :-) a taky tatínkovy...v práci je pořád co dělat. Odpoledne do knihovny, aby bylo co číst, až budu ležet :-(. V úterý jobovka (už jsem něco tušila). Proboha, stejně, jako já tajím nepříjemnosti před svou mamkou, tak je moje děti tají přede mnou. Jsem naštvaná, ale kde se to asi naučily, že? Večer divadlo s naší sekretářkou, smějeme se celou dobu. "Kde jsi byla včera v noci", tak se hra jmenovala. Vyloženě oddychová záležitost, ale dobře zahraná a podaná. V divadelní kavárně vypijeme dvě decky vínka. Na chvíli zapomenu na "jobovku". Syn p. sekretářky pro nás přijede (při čekání si prohlížíme kabelky  a boty na Václaváku...mimo naše možnosti). Odvezou mě na Zbraslav. (Odpoledne jsem byla znovu na přeměření tlaku - moc se nezlepšuje. Divila bych se, kdyby ano). Ve středu jsem v práci pobyla trochu déle, snažím se dodělat, co dodělat jde. Když to jde, tak odpoledne ven k řece, podzim je nádherný a počasí přímo ukázkové. Drží mě e-maily od Ivunky. Večer volá ségra, kecáme víc jak hodinu. Úplněk nad řekou...Ráno se budím vystresovaná, nepříjemný sen o kolegovi, který mě nesnáší. Už od včerejška mi naše sekretářka chce něco, říct, ale ani jedna nemáme čas na chvíli klidného pokecu. Myslím, že vím, co mi řekne...Odpoledne zase řeka.  A syn neuspěl v druhém kole pohovoru... :-( V pátek znovu sen. Princ a jeho holka,,,měl by ji mít a měl by být s ní šťastný a pořídit si rodinu. Sakra, proč mě to neskutečně bolí? Masáž, odpočine si duše i tělo...Pár slov s...(to je jenom a jenom neskutečný bláhový, ten nejhloupější sen). Smích s mladinkým dodavatelem enzymů. Samozřejmě, že mi paní sekretářka řekla to, co jsem si myslela - že má ze mě její syn velice příjemný pocit. Nic to neznamená, ale je to milé. (Ten kluk s oříšky, mi dává přednost ve dveřích autobusu a sedá si vedle mě, hezké zakončení pracovního týdne). Naviguju dceru po telefonu při přípravě skládaného dortu. Před barákem sms (klučina, co se známe jen přes PC, občas se ozve, jen tak...Jenomže svět je malý a před rokem a půl jsem zjistila, že je to vlastně brácha jedné mé známé a ta mě prosila, ať se s ním nikdy nechci sejít, protože má ráda jeho přítelkyni. Jen pro úplnost, ta přítelkyně je starší než on, jako já ostatně taky...Takže opravdu jen ty strohé a sporadické sms). Doma pomáhání s dortem, dcera mi popsala "jobovku". No, co už taky... Sraz s nejkámoškou, chodíme po zbraslavskách lesících a povídá mi o Francii. Hrozně dlouho už jsme spolu nikde nebyly, škoda. Její kolega prý znovu ujišťuje, že mě přiveze z nemocnice, mám se ozvat. Kvůli mě a nebo kvůli ní? Je to jedno, kdyby nebyl starý tak, jak moje mamka...Probírám s ní plánovanou návštěvu obezitologie. Sama to prostě nezvládnu. Myslím jako, že to hubnutí nezvládnu bez odborné pomoci. I když, vím, že to mám "v hlavě". Večer usínám s knížkou a myšlenkami na Prince, nejraději bych se opila a "dala trávu". Samozřejmě, že nic z toho neudělám. V sobotu nákup, lékárna - prášky na tlak :-(, rychlý kup přezůvek do nemocnice. Nic se mi nechce, ani uklízet, prostě nic, čtu si, něco uvařím...jsem totálně vyšťavená a bez nálady. E-mail od holky, o které jsem si myslela, že na mě dávno zapomněla, moc hezký e-mail.

 

 

 

 

Pondělí 29.9. -neděle 5.10.

   V práci prostě "jedu". Jinak to nejde, možná je to i dobře. Nezbývá příliš času na jiné myšlenky. Odpoledne v pondělí mám sraz se synem na "ÍPáku", dáme si kafe a předá mi kus borůvko-malinového koláče. V úterý mě čeká kontrola u p.doktorky, bohužel, nezůstane jen u vypsání papírů pro předoperační vyšetření. Naměří mi vysoký tlak a hned předepisuje prášky :-(. Měla bych zhubnout - další výstražná akce. Konečně přijíždí dcera.

   Ve středu jedu podepsat smlouvu ohledně bytu. Patří k tomu i ověření podpisu. Přiznám se, že staronový podpis stále ještě nemám bravurně zmáknutý. Prázdné večery mě děsí, štěstí, že mám vyšívání a zlobivou Královnu, u které není den, aby něco neprovedla...

   Ve čtvrtek odběry krve a další vyšetření. Poprvé si také beru předepsaný prášek na tlak. Akorát mě z toho všeho bolí hlava a po návratu prospím několik hodin. Odpoledne přichází pán domácí pro nájem. Chvíli kecáme u kávy a pak po něm vystartuje Královna a zatne mu drápky do ruky. Zřejmě plánuje, že se ze mě stane "bezdomovka" a z ní "kočka divoká". Venku je nádherně, takže ještě procházka okolo řeky. A stejně tak v pátek, kdy navíc ještě uklízím a balím se do Varů. 

   V sobotu už celá natěšená objímám Ivunku, které moc sluší nová barva :-). Po obědě (neboť vykrmovat mě si fakt neodpustí) vyrážíme na nádhernou zříceninu Hartenberk. Po cestě sbíráme kaštany a kocháme se nádhernými barvami podzimu. Den je jako malovaný :-). Jako další následuje obec Starý Rybník, kde se také nachází malebná zřícenina a přímo nad rybníkem. Bohužel, je za uzamčenými vraty a dostat se tam - nemožné :-). Vrchol dne představuje Soos, přírodní rezervace, kde na povrch křemeliny vybublávají horké prameny a přiznám se, že jsem nikdy neviděla nic podobného. Jsem fakt unešená. (Ještě předtím se zastavujeme v úžasné keramické dílničce, kde jsme prostě neodolaly...dostávám od Ivunky nádherný keramický přívěsek. Věřím, že bude nosit  štěstí :-). Na zpáteční cestě se ještě na skok zastavíme v Chlumu Svaté Máří. Večer ještě poklábosíme...V neděli počasí už tak nádherné není, ale stejně vyrazíme na koňskou farmu a do lesa. Podzimní les je pohlazení pro duši. Nic nemám tak ráda jako podzim, rudé korálky šípků, jablíčka okolo cest, vlákénka babího léta, houbovou vůni a všechny ty nádherné barvy.  A je tady zase loučení. Nejraději bych s Ivunkou zůstala...už dlouho jsem se necítila tak dobře, jako s ní. Odvážím si s sebou samozřejmě výkrmné zásoby a také vyšívaný obraz, který mi po Ivunce poslala "babča Hanča". Načuřená Královna, jak vyšitá :-D. Venku padá mlha, je mi smutno, ale doma v naklizeném byteku čeká dcera a zrzavá příšerka.

   Tenhle týden jsem z "povídání" z dlouholetým kamarádem "pochopila", že se mi do smrti smrťoucí nepodaří pochopit systém, kterým chlapi přemýšlejí. Prostě nepodaří :-(.

   ... a příští pondělí by měl tatínek narozeniny...

   

 

 

 

 

Pondělí 22.9. - neděle 28.9.

Situace v práci graduje, dostávám úkol za úkolem. Možná je to tak i dobře. Na pár dní dostávám na starost i studenty. Pouze fakt, že tady každý kašle a posmrkává mě zneklidňuje. 

   V úterý - první podzimní den jedu podepsat rezervační smlouvu na prodej bytu. Je se mnou i dcera, neboť v případě potřeby ji předám plnou moc, aby mě v jednáních zastupovala. Situace se jeví dost nadějně. Po podpisu si s dcerou připijeme ovocnou šťávou a doma zapálíme červenou svíčku, na oslavu prvního dne podzimu (Mabod). V rámci úspor mě dcera také ostříhá a obarví mi vlasy. A už ji zase neuvidím kdoví, jak dlouho. Většinu času tráví u svého přítele.

   Ve středu mě navštíví syn. Dojme mě kaštánkem, který mi položí na dlaň. Je to prý jeho první letošní nalezený. Od malička mi vždycky nosil první nalezený kaštánek :-).

    Ve čtvrtek se začíná komplikovat situace s bytem a kupující, dopisuji si s makléřem, ČEZ, RWE, s papírování nevycházím. Dokonce musím sehnat i podpis bývalého muže. Do toho se zapojí dcera, myslím, že jí vyjde vstříct určitě raději než by vyšel mě.

   V pátek už jsem nesmírně unavená a zdeptaná stálou samotou. Většinu volného času vyšívám nebo čtu. Ani uklízet se mi nechce. Pro koho...? Vzpomínám na  vinobraní (zrovna na Mělníku začíná). Tentokrát nepřijede ani sestra se švagrem. Dcera se tam chystá, po dlouhé době se sejde se svým otcem a macechou. Já budu sedět doma se zrzavou příšerou. V posledních dnech zlobí jako divá, ale vždy večer si mi vyleze na klín, položí si důvěřivě hlavičku a vše odpuštěno.

   Včera jsem měla pocit, že už mluvím jen s prodavačkmi v obchodech... Navíc mě přepadají hrozné bolesti hlavy. Odpoledne jsem si musela jít lehnout, jinak bych nevydržela. Minimálně dvě a půl hodiny jsem prospala, s přitulenou Královnou. Potom jsem vyrazila k řece (nádherné babí léto) a natrhala si podzimní kytičku, abych to tady měla veselejší. Vyžehlila jsem hromadu prádla a po dlouhé době zapnula TV.

   Dnes po ránu volal syn, jestli si udělámenějaký program. tak uvidíme, co bude. Včera se na vinobraní sešel s dcerou a také s otcem a macechou. (Společní známí, kteřé jsme s bývalým mužem měli,se s ním stýkají dál, mě vyškrtli ze svého života. Co je na mě tak špatné, že mě ve svém životě nikdo nechce....?)

 

 

 

 

Pondělí 15.9. - neděle 21.9.

   Anonymní čekárna, spousta papírů k vyplňování - dochází mi, že nemám žádnou blízkou osobu, která by měla znát informace a starala se co by kdyby...mám z toho všeho zvláštní pocit. Místo seriózního postaršího lékaře mladičký a velmi pěkný kluk. Tak tohle fakt nemusím. Propadám se hambou. Termín až za měsíc. Mám měsíc k dobru, ale co s ním? Večer dávám souhlas ke slevnění bytu o 100.000 Kč. Ať se prodá, ať se prodá do zimy, prosím.

  Nedokážu jít do práce, bolí mě hlava a bolí mě snad úplně všechno. O tom, kolik vážím, o tom raději ani zmínka. Je to tragédie a nedokážu s tím nic udělat. Tentokrát nedokážu :-(. Namísto do práce odjíždím do Šárky a nachodím tam asi 7 km (popis na jiném místě zde). Večer volá Princ, navrhuje příjezd, ale nakonec se vrací ze zastávky domů.  Kdo ví, proč? Možná je lepší, když mě neuvidí takhle...

  V práci vážně nevím, co by. Všechno jsem si udělala předem, v očekávání brzské operace a nepřítomnosti. Snažím se najít si jiné úkoly. Nejraději bych tam nebyla. Semtam procházka okolo řeky, na chvíli přijede dcera, skutečně jen na chvíli. Občas zavolá sestra.

   Ve čtvrtek jdeme s naší sekretářkou a jednou kolegyní oslavit jejich vnoučata. Docela fajn si pak se sekretářkou popovídám. Nakonec mě její starší syn odveze na Zbraslav.

   O víkendu se vůbec k ničemu nepřinutím. Mám tady binec, nevylezu ven, jenom si čtu, spím, piju čaj a začala jsem vyšívat. Aspoň dnes bych měla uvařit a trochu uklidit. nechce se mi, nechce se mi vůbec nic. Cítím se úplně neskutečně sama a vím, že není komu napsat ani zavolat...

 

 

 

Pondělí 8.9. - neděle 14.9.

   "Tak za týden v Motole", říká sympatický pan doktor..."nebojte se", říká sestřička, která mi prve píchala injekci. Nebála bych se ráda...Chodím k řece a čtu si, vytáhla jsem keltské příběhy...

   V práci se snažím dodělat všechno, co je dodělat třeba. Je to moje povinnost, přece. Od pochval jsou tady jiní (tedy, jiné...) Návštívil mě syn. Povídáme si v zadu za domem v posezení. Večer přichází úplněk, beru si s sebou svíčku a jdu k řece. Tento úplněk leží přesně naproti mému narození (tentokrát se shoduje i den). Dívám se směrem k Hradišti...

   Jdu do knihovny pro nové knížky, dcera se vrátila z dovolené, ale ani se tady neukázala...čtu si a chodím okolo řeky, samota je občas těžko snesitelná. Na druhou stranu, občas sloužím i chlapům jako teta Sally. (Teď naposledy lakomému a užvaněnému "dědkovi Jardovi", ač jen po telefonu. Zamiloval se a dokonce přestal být i lakomý...)

   "...vymysli si něco a přijeď...", představím si jemnou tvář Prince, na které se, bůhvíproč, nepodepsal jeho styl života, nezaměnitelnou vůni "trávy" a odpoutání se od všech myšlenek, i od strachu. Jenomže co si mám vymyslet, že...? Zodpovědnost zvítězila, dodělávám práci a odpoledne chodíme s nejkámosškou po vysočanském parku. Sbíráme kaštany. Snaží se mě uklidnit, abych se nebála, že všechno bude dobré, byt se prodá...Snažím se jí věřit...

   Pořád dokola, samozřejmě, už mě to unavuje pořád něco napravovat po lidech, kteří prostě nedodržují základní principy práce ve sterilním prostředí :-(. Masáž, "rozumím ti", říká moje milá masérka. U ní vím, že rozumí...Svět není fér, tahle "holka" už má za sebou letos třetí operaci. A život se s ní nemazlil ani trochu. Čím vším musíme projít, abychom mohli říci : "už vím..."?

   Umýt okna, sedět u knížky a cpát se, jet do Šárky, jít na Šanci po keltské stezce? Čistá okna k mojí duševní rovnováze určitě nepřispějí (ač vím, že k pohodě jiných ano a nikomu to neberu). Dokud ještě můžu v pohodě chodit, tak tedy Šance. V lese je naštěstí málo lidí, jen pár houbařů (houby nehledám). Jdu po značce a vnímám jen atmosféru. Vrchol, pohled ze strmého srázu do Břežanského údolí  na protější Hradiště. Vrchol, skáliska, zakrské borovice, zakrslé duby a vřes, nekonečné polštáře vřesu. Nejraději bych si lehla do té vřesové vůně a už nikdy nešla dolů. Představuji si...jen tak si představuji...odbočím z cesty, přicházím na okraj srázu, kde jsou lampičky se svíčkami (měla bych je také nosit s sebou). Dívím se dolů...jeden krok by stačil....

   Zamotala jsem se ve vřesovišti, ale nějak cítím, že tady najdu cestu, skutečně nacházím a pokračuji dál po žluté. Zastavuji se u stromové studánky - strom se dělí na čtyři kmeny, které tvoří misku, v níž se drží voda, pokračuji dál, opět mi zmizela značka, nevracím se, ale nechávám se vést cestou...Ne, tady se prostě neztratím :-). Doma mi hned leze na klín Královna, jediná společnice. Otvírám víno, ráno mě třeba bude bolet hlava, ale ať...

   Trochu mě ta hlava bolí, venku je šero, nepřívětivo, nic se mi nechce. Ne, že bych nemohla uklízet nebo žehlit. Aspoň vlasy si musím umýt a vyrazit k synovi na oběd, když už mě pozvali. Možná bych si raději četla, vykašlala se na mytí vlasů a možná bych dopila i to víno... 

 

 

 

 

 

Pondělí 1.9. - Neděle 7.9.

   V práci stále stejně. Dostala jsem krásnou fotečku malé školačky. Miminko, které jsem držela v náruči v porodnici, dceruška bývalé nejmilejší kolegyňky už je v 1.třídě. Večer přijel kamarád, popíjeli jsme bylinkový čaj, povídali si, ale bylo vidět, že je v rozpacích. Každý má dost svých starostí, cizí jsou na obtíž. Tahle doba se vyznačuje tímto faktem a nedá se s tím nic dělat. Královna předstírala hodnou kočičku, protože tenhle kamarád je jediný, kterého bez syčení toleruje. Ve středu přijel švagr a jeli jsme do bytu pro nějaké věci, které mi odvezl pak na Moravu. (Mám svůj život rozstrkaný po různých místech a po různých krabicích). Byl s námi i syn, ale ...V bytě jsem zastihla jednu dvojici, která se na něj přišla podívat. V pátek jsme se v práci rozloučili s jedním prázdninovým brigádníkem - studentem. Byl to šikovný kluk a dobře se s ním pracovala. přinesl na rozloučenou zmrzlinu :-). Odpoledne jsem na zastávce zažila "oříškové obdarovávání" (píšu o něm tady na jiném místě). Také se ozývají zájemci o byt, ale většinou je ze všeho nejvíc zajímá sleva z prodejní ceny :-(.

   Včera dorazila Ivunka.Nesmírně si toho vážím, protože vždy tvrdila, že do Prahy NIKDY a ještě k tomu ji bolela záda. Je skvělá, trefila sem,i když kvůli ní policajti zastavili dopravu. Na Zbraslavi totiž probíhal závod automobilových veteránů. Také jsme se tam šly na chvíli podívat a obdivovaly nablýskaná autíčka a některé posádky ve stylovém oblečení. Přivezla mi spoustu výborné naložené zeleniny a pamlsky pro Královnu. Ta zachovávala příměří, sice nesešla z půdičky, ale nekousala, neškrábala a dokonce na Ivunku ani nesyčela. Což je co říct. Pokecaly jsme si na zahrádce za domem. Bylo mi s ní tak hrozně moc dobře. Mám ráda samotu, ale v posledních dnech mi fakt chybí blízký člověk

   Abych nezapomněla, také mi volala nejkámoška a moje milá masérka. Také jsou to blízké dušičky. A mamka a samozřejmě moje drahá sestřička. Muži si mě ze svých životů nejspíš "vyškrtli". Princ se ozval, že budeme kamarádi. Netuším, co to v jeho slovníku znamená. Možná,  poslat si k Vánocům sms-ku...

   Dnes jsem se probudila pozdě, zdálo se mi o tatínkovi, byl na své milované chaloupce a řešil nějaký údržbářský problém. Vždycky, když se mi o něm zdá, mám lepší náladu. Tento týden to bylo už pět let ...

 

 

 

 

 

 

 

Pátek 29.8. - Neděle 31.8.

   Práce, stále řeším, co ještě musím bezpodmínečně stihnout. Odpoledne schůzka s makléřem ve vymalovaném a úplně prázdném bytě. Teď už by se tady zase dalo bydlet, kdyby to nebylo tak velké, kdybych měla nábytek a zařízení, kdybych neměla dluh...věřím, že si byt někdo koupí a bude v něm spokojený. (Za to, že byt znovu vypadá tak jak vypadá mohu poděkovat kamarádce Dance a rodině její sestry)

   Třískají se mnou hormony, které mi ve středu píchli :-(. Volno, opět nákup, úklid, vaření...odpoledne procházka do lesa, pohled upřenáý na Hradiště, jako by od tud mohla přijít pomoc...Marně se snažím vymyslet nějaké řešení (především, co se týká peněz). 

   Od rána leje, hádka s dcerou, hormony prostě fungují tam, kde nemají. Marně se ji však snažím přesvědčit, že má ještě tátu, že je to pořád její táta a v případě, že nebudu moci já, musí se obrátit na něj. Je uražená do hloubi duše. Pokračuji v úklidu (dcera trochu pomáhá). Pak odjíždí k příteli, takže zase knížky. Venku stále prší, škoda, chtěla jsem jet do Šárky. 

   Pokud se uzdravím, tak bych ještě chtěla zkusit malovat na hedvábí, namalovat jeden obrázek, co už si na něj léta schovávám předlohu, vyšít ještě pár obrázků, vidět moře a přespat na hradní zřícenině u ohýnku...a tolik by se toho ještě našlo, ale momentálně nemám odhodlání ani sílu přemýšlet o věcech příštích...

 

 

 

 

 

Pondělí 25.8. - čtvrtek 28.8.

 

Pondělí - v práci relativně klid, odpoledne kino s kamarádkou Martinkou. Pohádka "Tři bratři", báječná oddechová podívaná a "poslouchaná". Pak posezení u kávy. Tohle jsem vážně potřebovala. Také zpráva, že byt už je vyklizený a nafocený, zbývá podepsat smlouvu s realitkou. Domlouvám se s makléřem na středu.

Úterý -venku leje, autobus nepřijíždí, v práci po mě každý chce spoustu věcí, dvě kolegyně oznamují, že nepřijdou, jedna onemocněla, druhé onemocněl pejsek. hledám náhradní řešení. Nějak uvnitř "vím", že dobré zprávy jsem vyčerpala. Venku stále leje. Vcházím do jiné ordinace, k jinému panu doktorovi. Žádná dikuze, operace v Motole, v co nejbližším termínu. "Rodinu už asi neplánujete?", ptá se pro pořádek. Samozřejmě, co taky mohu odpovědět, při svém věku. Co on ví o snech...o mých a o snech kluka s tváří Prince...Je zvyklý, že mu tam ženské brečí, snažím se slzy zadržet. "Zítra si sem přijdete pro injekci". 

   Ruším schůzku s realitním makléřem.

  Dávám to na vědomost některým blízkým...cestou domů brečím...Volá Ivunka, prý to bude dobrý, volánejkámoška, prý to bude dobrý...

 

Středa: honička v práci, dostávám injekci, syn mě sice čeká před budovou, takže : "Zvládneš to domů sama?, na Zbraslav je to zajížďka".Samozřejmě, že zvládnu, musím. Volá Princ - jsem v metru, volá Princ - jsem v autobuse, volá Princ: "Přijeď na Háje...teď... k večeru ne...to už něco mám...". Tak nic.

   Knihovna, procházka okolo řeky, příprava oběda na zítřek. Volá ségra - prý to bude dobrý...

 

Čtvrtek: v práci klidněji, volá si mě šéf, řešíme náhradu za mě v době mé (neznámo jak dlouhé) nepřítomnosti. Každý je nahraditelný. Dva nepřijaté hovory od Prince: "Přijedeš? Budeš u mě spát...ještě se ozvu..." Ozval: "Nejezdi, zas už něco mám". Každý je nahraditelný a mladé holky hezké, štíhlé, zdravé...

   Nebrečím, už to nejde. Byt, poloprázdné konto, lhostejnost syna, nezájem..., operace... slzy už taky došly

 

 

 

Pondělí 18.8. - neděle 24.8.

   V práci jsem fungovat musela a tak jsem samozřejmě fungovala. Jedna z kolegyní mi přinesla bylinky na uklidnění a čaje. Ve středu přijela neteř z Moravy, tak jsme spolu s ní a dcerou chvíli poseděly na zahrádce před domem. Zdržela se do pátku, tak jsme měly v bytečku trochu veseleji. Pokud to aspoň trochu šlo, chodila jsem k řece. Chůze a příroda je jedna z nejlepších terapií. Ve čtvrtek jsme s nejkámoškou zašly do Stromovky. (Už pomalu začínají padat kaštany). Nejkámoška vyslechla mou horrorovou story s bytem a přislíbila pomoc, kdyby bylo potřeba. Také mi doporučila jednu realitní agentku. A držely mě Ivunčiny telefonáty.

   Mezitím Danka prodávala použitelné věci z bytu prostřednictvím různých on-line Bazarů. Obdržela jsem typ na dalšího realitního agenta. V práci jsem dostala za dokončený produkt pro jednu kolegyni sáček koláčků. To všechno jsou věci, které člověka "drží" nad vodou. Jiná kolegyně mi přinesla úklidové prostředky. Věc se má takto: peníze na účtu rapidně ubývají, platím dva nájmy... ,hrozím se vyúčtování vody a elektřiny a také příštího týdne a výsledků z vyšetření...

   V sobotu jsem se v děsu vypravila do bytu. Nevěřila jsem vlastním očím, když jsem otevřela dveře. Díry zasádrovány,většina zásuvek na svém místě, většina  nepoužitelných věcí pryč a byt z poloviny vybílený. Zašla jsem na poštu, abych zrušila doručování pošty podnájemníků do naší schránky a na zpáteční cestě jsem pod barákem narazila na Dančinu sestru, která společně se svou rodinou dává byt do pořádku. (Bylo mi strašně smutno z toho, že moje dcera je v prácia syn jel raději "horolezovat", prostě, že nikdo z nejbližších lidí mi nepomůže). 

   Snažila jsem se vyčistit sedačku z nejhoršího (přišla se na ni podívat zájemkyně), odnosily jsme s Dančinou sestrou další krámy do popelnice, objevily v jednom ze sklepů úplně rozmontovanou obývací stěnu (chjo, že ji vážně raději neukradli), zašla jsem pro 15 kg Primalexu, protože jedno balení nestačilo. (Kolik chlapů mě kdy chtělo do postele, ale ani jediný by mi s ničím nepomohl...). Přišel syn Dančiny sestry s přítelkyní a pokračovali v bílení. Také vyměnil zámek. Některé funkční věci (pračka, lednička, TV, které nebyly úplně zničené) jsem dala Dance a její sestře. Z prodeje dalších se zaplatil aspoň jeden kbelík Primalexu. Danka se snaží prodat ještě ten zbytek, snad se podaří. Samozřejmě, že jsem za bílení a odstranění té hrůzy dala i hotové peníze, ale nebyla to tak strašná částka.

   Také jsem už pozvala jednoho  z realitních agantů, který si prohlédl byt a předběžně jsme se domluvili na sepsání smlouvy a případné částce. (Danka opět figurovala jako Anděl strážný a zarazila mě, abych byt nechtěla dát "za hubičku".

 Je neděle, opět bylinkový čaj a samota. Iluze už mě dávno opustily. ztracené iluze o pomoci vlastních dětí bolí jako znícená rána. A iluze o mužích...ani jediný, nenašel se ani jediný, který by mi pomohl jen proto,že jsem jeho kamarádka, bývalá milá, kamarádka s bonusem.... (Pravda, nežádala jsem žádného z nich, protože zastávám názor, že o pomoc se nežádá, pomoc se nabízí).

 

 

 

 

 

 

 

Sobota 16.8. - neděle 17.8.

Od rána jsem  neměla dobrý pocit. Domluvily jsme se s kamarádkou Dankou na odpoledne, protože měla přijet podnájemnice pro zbytek svých věcí a zapsat stav elektroměru. Dorazila jsem pěšky do Dančiny vesnice, hrozně ráda jsem ji viděla a také její dceru, která teď už bydlí jinde a pamatuji ji jako malou holku. Špatný pocit mě neopouštěl...Samozřejmě, okolo půl páté se podnájemnice ozvala, že opět nepřijede a na elektroměr pošle kamarádku. Věci prý oželí, když  jsem slyšela zase staré známé výmluvy, rozhodla jsem se oželet mikrovlnnku, která je údajně půjčená u nějaké jiné kamarádky. Zase pěšky do Neratovic. Číslo na elektroměru mi vyrazilo dech, ale ukázalo se, že je to teprve začátek :-(. Ve sklepě, jak mi volali z představenstva BD, jejich zbylý nábytek, který se musí odstranit. Odtáhly jsme jej s Dankou ke kontejneru. Byt - (Danka se teprve teď přiznala, že předávání byl horror, stěží z nich dostala klíče a podpisy, věci, které byly napsány v dohodě na počet souhlasily). Jedním slovem hrůza a šok. Počmárané zdi, uprostřed zánovní sedačky obrovská skvrna od moče, která páchla na sto honů, vylomaná police ze dveří lednice, vytrhané zásuvky, vyříznutá zadní stěna u psacího stolu, tři roky starý koberec politý na spoustě míst a věci, které nebyly v dohodě uvedeny prostě nenávratně zmizely. Na každém místě jsem nacházela stopy nepořádku a řekla bych, že i jakési pomsty. A hrůzostrašná numera na vodoměrech a plynoměru. Chtělo se mi brečet a zase brečet. tady jsme žili jako rodina, sem jsem si přinesla Vladěnku v peřince, tady jsme slavili Vánoce..., spoustu věcí tu udělal tatínek svýma rukama. Nedalo se nic dělat, vůbec nic. Naivně jsem těm lidem věřila, bylo mi jich líto, takže jsem si vzala jen jeden nájem na víc, škody nejsou z čeho uhradit...Celou cestu domů jsem probrečela.

   Od rána bolest hlavy - prášky a zase prášky. Pustila jsem se do úklidu. Zavolala mi Ivunka, snažila se mě povzbudit. tak ráda jsem ji slyšela. Okolo poledne přijel syn s přítelkyní. "Slzama nic nespravíš, pěkně jsi to dopracovala", konstatoval. Můj chlapeček, který plakal i nad zraněnou vážkou. Asi má pravdu, do téhle doby bude lepší, když si nechá city  někde hodně v zadu v duši...A k dovršení všeho dodal, že do konce září potřebuje peníze,které mi půjčil na vyplacení svého táty. Jak je seženu ho nezajímá. Prostě je sehnat musím. Do kina jsem s nimi po tomhle vážně jít nechtěla...

   Chodila jsem po náplavce, kde všechno kvetlo, chtěla jsem splynout s těmi barevnými květy, s řekou, chtěla jsem nemyslet na to, že ve svém věku mám jen pár osobních věcí a naději...a mladší sestru, pro kterou jsem akorát tak přítěží

 

 

Pondělí 11.8. - pátek 15.8.

   V práci bylo tento týden překvapivě klidně a pohodově. Pár lidí má dovolenou a navíc má dovolenou i ten, kolem kterého se trvale stahují mračna nepohody. V pondělí jsem zaběhla do knihovny, přišel pan domácí pro opožděný nájem a taky volal princ. Chtělijsem se domluvit na nějaké "viděné", ale nakonec zůstalo jen u těch slov. 

   V úterý mě dcera čekala v metru a šla se mnou do té ordinace...Průběh jako obvykle a slova, s čím bych měla počítat, kdyby...Za 14 dní znovu. Potom jsme s dcerou obešly pár obchůdků, pozvala mě na oběd a vyrazily jsme k holčince, kterou jsem neviděla ani nepamatuji. Zuzanka s Moničkou. Moničku už bych ani nepoznala. A Zuzanka jde do školy... jak je to dlouho, co jsem ji držela v náruči v porodnici...čas skutečně utíká úplně bláznivě a lidský život je jen mrknutí. I přes vyšetření stál ten den za to.

   Ve středu po práci jsem se rozjela k synovi. Pozval mě na bábovku :-). Chvíli jsme si povídali a řešili byt. Určitě je co řešit. Musím se spojit s nějakou realitkou a pokusit se to prodat. Bohužel, podnájemníci tam stále ještě mají nějaké své věci. Večer se opět ozval Princ a znovu jsme se bavili o nějakém tom setkání. Skoro, jakobychom od sebe bydleli přes půl republiky a ne hodinu cesty MHD.

   Poslední dva dny, i přes to,že v práci se dařilo, se mě držely nějaké chmury. Pochopitelně jsem myslela na výsledky vyšetření, na to, jak to bude s bytem a přála si, aby mě někdo chvíli držel okolo ramen a pohladil. Nějakou nejsou lidi...

   

 

 

 

 

Středa 30.7. - neděle 10.8.

 

Měla jsem sice dovolenou, ale pobývala jsem v Praze a snažila se řešit podnájemníky. Ve čtvrtek se ukázalo, že marně, vyměnili zámek u bytu. Ještě stále jsem chtěla řešit situaci po "dobrém" a tak jsem jim poslala poslední sms a vybavila svou kamarádku Danku "Plnou mocí." Překvapilo mě, že se mi snažil pomoct i Princ, ale u něj by to určitě "po dobrém" nešlo. V pátek jsem vyrazila na Moravu (do Slezska). Přivítala jsem se s mamkou a tetou. A potom už jsem jenom vnímala a byla...chodila jsem po lesích, probírala rukama vřes, hladila kopretiny, zobala jahůdky a ostružiny, čichala všechny ty vůně a dívala se, dívala a dívala...Večer jsem usínala ve svém pokojíčku a přála si, aby to tak mohlo zůstat na pořád. Poseděla jsem u vína se vzdálenou sestřenicí, chvíli viděla další sestřenici, zašla s mamkou na procházku (to je u ní nadlidský výkon), pokochala se rozkvetlu zahradou, zapálila tatínkovi svíčku...

    Taky jsem se pokusila o batikování ložního prádla, což se povedlo tak na půl:-), ale měla jsem z toho radost. Radost jsem měla i z telefonátu kamarádky Danky, ve kterém mi oznámila, že podnájemníci všechny papíry podepsali a klíče odevzdali. Teď už jen najít na byt nějakého kupce.

Další radost mi udělala Ivunka s babčou Hančou, ty spolu trávily víkend a určitě si to užily. No a proč to nepřiznat, i telefón od Prince mě potěšil.

   Ve čtvrtek odpoledne jsem vyrazila k sestře, uklízela sice zrovna ceý svůj megabarák, ale i tak jsem poseděly u vínka, pokecaly a užila jsem si jejich nádherné zahrady a zvířátek. (Pravda, Finovi jsem zrovna kočičí granule dávat nemusela, ale zblajznul je úplně bez problémů :-) ).

   Včera jsem sice ve vlaku Z Olomouce hrozně litovala pejska, který neměl v misce ani kapku vody, ale ke konci cesty jsme se daly do řeči s mladičkou holčinkou, která studuje sklářství. Myslím, že oběma nám ten rozhovor něco dal. Doma jsme se sešly s dcerou, povečeřely výbornou borůvkovou buchtu od ségry a sdělily si dojmy uplynulých dnů. Ovšem, Královna, ta zrádkyně, spí dole s dcerou :-(. To mám asi za to, že ji, dle jejího mínění, zanedbávám. 

A v pondělí opět do práce :-(.

 

 

 

 

Pondělí 21.7. - úterý 29.7.

Poslední týden před dovolenou. V práci se finišovalo. Těšila již jsem se na chvíle klidu a absence velkého množství lidí na malé ploše.

   V pondělí mě navštívila nejkámoška a poseděly jsme na zahrádce za domem. Uvidíme se asi zase po dovolené. Ve středu jsme s jednou kolegyní z práce zašly na salát do příjemné restaurace a probraly jsme situaci v práci (avízovaná rekonstrukce nás naplňuje děsem). Celý týden panovalo nehorázné vedro. Ve čtvrtek jsem se dověděla jobovku od syna, ale byla jsem na masáži a masérka mi půjčila knížku "Zasvěcení", která před člověkem otevírá úplně nové obzory. Knížka sama mi odpověděla na spoustu otázek, které po léta nosím v sobě.

   V pátek jsme v práci chvíli poseděli s kolegou Jakubem a já pospíchala ke kadeřnici a balit se na minidovolenou k Ivunce.

Sobota: Po příjezdu do Varů jsme se přesunuly k Ivunce domů, nacpaly se výtečných borůvkových koláčů a vyrazily do Hrozňatova, kde je nádherně rekonstruovaná Loreta Panny Marie Milostné. Výhled do krajiny byl skutečně přenádherný. Po návratu jsme zalezly do bazénu a večer povídaly u svíčky na terase. Škoda jen, že je to mezi Ivunkou a jejím mužem takové, jaké to je...

Neděle: Hned po snídani jsme vyrazily směr Bečov nad Teplou. Bohužel, navigace selhala a my se ocitly v Teplé, kde se nachází premonstrátský klášter. Vůbec nám to nevadilo, kdyby nebylo faktu, že jsme na recepci vlezly oknem, zůstaly jsme za dámy :-D. Naštěstí se jednalo o okno francouzské a potěšení z ndherného rybníka a parku nám to nepokazilo. Samotná stavba je sice zchátralá, ale přesto impozantní. Horko nepolevovalo. Při cestě do Bečova jsme se opět ocitly někde úplně jinde. (Prostě jsme se tak dlouho hledaly, až jsme se našly :-) :-) :-)). na druhou stranu, kdo může říct, že byl v Brti :-D. A my jo, héééč!!! Brť je malinkatá obcička v Západočeském kraji, sice pořád nevíme, zda se říká "do Brti nebo do Brtě", ale rozhodly jsme se, že ji budeme všemožně propagovat a staneme se jejími čestnými občankami :-D. Bečov jsme nakonec přece jen našly a prošly jsme jeho nádhernou zahradou. Bohužel, naučnou stezku na Šibeniční vrch Ivunka zavrhla :-(.  Po návratu domů zavrhla Ivunka i bazén, že prý je v něm ledová voda (asi tak 26 stupňů). Čvachtala jsem se teda sama. Po večeři dostala Ivka senzační nápad, že si ještě projedeme okolí. A nebudeme se tedy převlékat. Dostály jsme svému slovu. Ovšem, v Nejdku jsme uviděly nádherný kostel a samozřejmě jsem ho zatoužila vidět zblízka. Za kostelem vykukovala hradní zřícenina..."Však si vystup, stojí už tam nějací bezdomovci, tak mezi ně zapadneš", popichovala mě. Neodolala jsem a vyřítila se z auta ve 20 let starých kratičkých šatech, Ivčiném svetru a teniskách. Ivka byla solidární a vylezla též ve svém slušivém domácím oblečku :-D. Ke zřícenině vedla poněkud krkolomná cesta mezi balvany. Ivunka mě nechala, ať si na ni vylezu...Pravda, lidé se divně dívali, když jsem lezla téměř po čtyřech a vrchol všeho nebyl vrchol, ale asfaltka, která tam vedla a já si jí všimla, až když jsem dofuněla nahoru :-). Potom jsme jenom tak maličko zabloudily ve Velkých Hamrech a cestu zpět nám poradil místní opilec, který se nechtěl pustit okénka v autě. Celou cestu lemovaly nádherné lesy, potoky a skalní útvary. tenhle kraj jsem si vážně zamilovala. Večer jsme opět prokecaly u svíčky, Metaxy a ve společnosti Lízy a Bobíška. (Královna by chytla amok, kdyby to viděla).

Pondělí: Ne bloudění nebyla šance :-(. Ivunčina kamarádka Jindra má vše přesně zmapované. Vyzvedly jsme ji v obci Starý Rybník, která je úplně pohádková,i když... Brť je přece jenom Brť :-). Dorazily jsme do Německa, do městečka Waldsassen (nevím, zda to píšu správně). Překvapila mě čistota místního obchoďáku, vůbec se to nedá srovnat s našimi obchody. V tomto městečku mají také nádherně upravené domy a překrásnou, impozantní baziliku.

   Díky paní Jindře Ivunka konečně trefila k Chebskému hradu, který mi vyrazil dech, prohlídka mě nadchla na nejvyšší míru, pohled z Černé věže fascinoval, v kapli jsem stála s pokorou a Slovanské náhrobky můj dojem ještě umocnily. Cheb je skutečně nádherné město. A to jsem se pak ještě dozvěděla, že mi Ivka zatajila zahradu :-D. Paní Jindra nám popsala cestu na Ostroh ještě před tím, než jsme ji zavezly domů. Ostroh je zvenčí majestátní hrad, ale uvnitř,bohužel, připomíná muzeum :-(. Okolo hradu vede krátká naučná stezka, prošla jsem si sama, ale chápu, že na Ivunku bylo moc velké vedro a navíc se musela celou dobu soustředit na řízení. Zamířily jsme do Hazlova, ale tamní kostel byl v opravě za neprodyšně zavřenými vraty a místní restaurace se tvářily velmi nepřítelsky. Pokračovaly jsme do přenádherného kraje až na hranice, do Doubravy, kde měla Ivunka babičku. Lesy tam mi připomínaly mé milované Jeseníky. Před Doubravou je Podhradí a v něm úžasný prastarý evangelický kostel a zřícenina nejstaršího hradu v Ašském výběžku. Přes šílené vedro jsem všechno prošla a skoro osahala.

   Doslova jsme umíraly hlady, ale nikde žádná restaurace. Nakonec jsme dorazily do obce s názvem Nebesko a tam jsme se dočkaly sice trochu dražšího, ale chutného jídla. V Nebesku mají také pěknou kapli věnovanou Panně Marii. Po návratu domů Ivunka opět shledala vodu v bazénu jako nepřijatelnou, ale já se čvachtala. Opět večer při svíčce a Metaxe. A hlavně, s moudrým, laskavým a vnímavým člověkem.

Úterý: Loučení :-(, úmorná cesta do Prahy,další stránky knihy, která "otevírá oči", moje milovaná Královna, návštěva syna a nejistota, co s bytem. Podnájemníci dál hrají "mrtvé brouky". Celkově, nádherná, úžasná minidovolená :-). Díky Ivunko milá :-)

 

 

 

 

Pondělí 14.7. - neděle 20.7.

Celý týden pokračovalo plné pracovní nasazení, studentů přibývalo, takže nás v práci brzy bylo víc jak mladých myší :-). Konečně zereagovali podnájemníci, prý se k 31.červenci odstěhují. Kéž by!!!

   Ve středu přijela dcera a večer jsme poseděly na naší zahrádce u domu. Ve čtvrtek jsem se konečně dostala k řece, i když, po pravdě, jakmile uhodí vedra, raději z domu moc nevycházím. Už si říkám, že jsou lepší dvě zimy než jedno léto :-/.

   V pátek jsem vyrazila za dcerou do práce a posléze jsme se přepravily na Staroměstské náměstí, kde jsme měly objednanou rezervaci. Dostala jsem to od dcery k narozeninám a vyšlo to až teď. Restaurace se nachází ve sklepě, takže pohodové klima a navíc velmi pohlední a úslužní mladí číšníci, kteří mohli na dceři oči nechat. Dopřály jsme si výběr ze salátového baru, především zeleninu a mořské plody. Obě milujeme sushi :-). Grilovaný ananas byl božský a míchané drink přímo přepychové. Cestou na metro jsme sotva funěly, ale vzhledem k tomu, že se jednalo o lehká a zdravá jídla, byly jsme brzy opět fit :-).

   Včera pokračovalo úmorné vedro, dcera se vypravila do práce a já na nákup. Říkala jsem si, že pobyt v podkroví našeho bytečku bude peklo, ale k mému překvapení došla sms od Prince a pozvání k němu. Jakmile jsem si představila třípokoják, kde se dá udělat průvan, neváhala jsem ani chviličku. Celý zbytek dne jsme v průvanu sledovali dokumentární filmy, kecali, popíjeli vinný střik a pozdě večer, kdy se konečně udělalo přijatelně jsme seděli na dlaždičkách balkónu a kouřili trávu. Vzpomněla jsem si na jeden takový příšerně horký večer, kdy jsem taky seděla na balkóně a věřila,že něco přijde... Teď jsem se snažila nic nečekat a ničemu nevěřit. 

   Ráno bylo víc než jen přijatelně, ale nemohla už jsem se zdržovat, Královna zůstala doma sama a bála jsem se, zda má dost vody. Hned po snídani jsem vystřelila. A vedro trvá, je stále větší, takže pokud ven, tak až opravdu po setmění.

 

 

Pondělí 7.7. - neděle 13.7.

Týden uběhl jako voda. V práci opět fofr a navíc jsem "získala" studenta, kterého musím učit metody a kontrolovat jej při tom.Čím více lidí v práci je (v průběhu léta), tím víc bují intriky :-(. Pokud přálo počasí, chodila jsem na procházky. Ve středu schůzka s mužem, kterého jsem okouzlila minulou neděli v metru. Bohužel, ani jeden jsme nebyl schopný naplnit očekávání toho druhého. V pátek masáž a popovídání s mou milou masérkou. Svěřila jsem se jí s průběhem schůzky. Zdá se, že aspoň ona mě pochopila. V pátek také posezení se synem. Zasmála jsem se, když mi pomáhal shánět po obchodech pláštěnku: "Vy chcete pláštěnku na dospělého?", zeptala se mladá prodavačka, když jsme překvapeně hleděli na ty barevné - dětské. "Ne, na mamku", odpověděl syn :-). Takže dle jeho mínění zřejmě dospělá nejsem. 

   Podnájemníci stále nereagují, dlužný nájem nezaplatili, ač jsem se jim snažila volat, posílat e-maily, dohodnout se. Chtěla bych je co nejdříve dostat z bytu, ale moc růžově to nevypadá. Nevím si rady a k nelegálním postupům se zatím uchylovat nechci.

   Včera cesta na "Fesťák" ČESKÉ HRADY, jeli jsme s nejkámoškou a jejím patnáctiletým synem. Pohodová atmosféra, úžasný Tomáš Klus, vypila jsem 3 piva ! (z toho dvě malé). Zároveň prohlídka hradu Točník :-). Žebrák už jsme nestihli. Vrátila jsem se spálená od sluníčka a dost unavená, přesto jsme s dcerou ještě chvíli poseděly v altánku před domem.

Dnes nákup, prádlo, úklid a vytoužená samota s kočičajdou.

 

 

 

Pondělí 30.6. - neděle 6.7.

Také tento týden naplňovala z 99% práce. Zvládly jsme s kolegyňkou ve dvou práci za čtyři, ale pokaždé jsem večer úplně "padla" na hubu a téměř okamžitě usnula. Vyjímka se konala pouze v pondělí. Pondělí byl vůbec příjemný den - po strašně dlouhé době jsem objala svoji milovanou Leničku. Škoda, že přijela do práce jen na skok a já navíc měla práce jak na kostele. Večer pak přijel kamarád motorkář (z nedělní projíždky kvůli dešti sešlo) a vyrazili jsme na dálnici a na okolní silničky (okolo Zbraslavi lze najít obojí). Mám ráda,když mi nasazuje přilbu, mám ráda rychlost a míhající se večerní krajinu. Stavíme někde v polích, popíjíme sladkou horkou kávu z termosky. Vypouštím z hlavy všechny myšlenky a je mi v těch chvílích dobře.

   Další, co tenhle týden přinesl bylo marné dohadování se s podnájemníky. Prostě zaplatit nehodlají a na setkání a na domluvu nemají čas. Hotovo dvacet. NOZ mluví jasně, takže vyhodit je nemůžu a jelikož neplatím daň z toho směšného příjmu, nemám ani nárok na nějaké odvolání se někde. Obracím každou korunu a praktiky nevím, co dál. Tedy, vím jedno, že byt už nikdy pronajímat nechci.

   V pátek večer jsem po telefonu mluvila s jednou úžasnou ženou. Hodně toho "ví", díky ní jsem si v hlavě úplně poskládala "proč a nač". Ještě tak, kdybych se odhodlala držet dietu, ale právě tohle se mi stále a stále vymyká z rukou :-(. Včera jsem se byla projít u řeky,mám ráda drobný déšť, ale ten se změnil v pořádný liják, takže jsem dorazila úplně promočená. I tak mám raději mokro, než vysilující vedra. 

   Dcera tady tenhle týden moc nepobyla a dnes mám jet k synovi a jeho přítelkyni. Moc se mi tam nechce, ale asi bych měla.

 

 

 

 

Pondělí 23.6. - neděle 29.6.

Začátkem týdne se to v práci pěkně přiostřilo, zástup za dovolené je vždy náročný a ještě k tomu přicházejí noví studenti. Dělám teď sice svou nejmilejší práci s kolegou, kterého si nesmírně vážím, ale k tomu navíc musím stihnout spoustu a spoustu jiných činností. Odpoledne mám vždy hlavu jak škopek a zapomínám pro jednu věc na druhou.

   V úterý jsme s nejkámoškou na Vyšehradě navštívily představení na letní scéně "Vše o mužích". Velice zábavné a ze života :-). Zaujak mě nejvíce Maroš Kramár (mám hrozně ráda slovenštinu, on má ve svém věku neuvěřitelnou kondičku a navíc...připomíná mi kohosi, na koho mám dodnes krásné vzpomínky. V autobuse na Zbraslav jsem si uvědomila, jak moc mi nejkámoška chybí, ale nedá se s tím nic dělat, osud nás prostě předurčil každou k jinému způsobu života.

   Ve středu den blbec, špatně jsem stíhala, rozbila jsem stříbrnou naušnici, kterou jsem kdysi dostala od bývalého muže (hrozně ráda jsem je nosila) a jako vrchol všeho mi zavolala p.doktorka z gynekologie a sdělila mi, že nález z minulého týdne není v pořádku a musím se unovu objednat na gyn.onkologickou poradnu :-(. Odpoledne jsem navštívila dceru v práci. Vypadá, že se snaží. Vyzkoušela jsem si nějaké prádelko, ale bohužel, koupit jsem si nic nemohla, neboť podnájemníci nezaplatili červnový nájem.

   Ve čtvrtek opět honička v práci, ale stejně se musím přiznat, že ta část práce, která mě baví mi přináší uspokojení a bolesti ruky a krční páteře při ní házím za hlavu. Odpoledne jsem se šla projít okolo řeky a načerpat sílu z vodní hladiny a šumících stromů.

   Pátek přinesl opět pracovní shon, ale povedlo se mi dokončit všechny destičky a odejít dříve, abych si mohla vyzvednout lékařské doporučení. Doma jsem vygruntovala (pokud se ten malý prostor, kde žijeme s dcerou část týdne dvě) vůbec uklidit dá. K večeru jsem si opět zašla k řece.

   Včera nákup a poté sraz s kamarádkou. Vyrazily jsme na Kampu, kde probíhala výstava o siru Wintonovi (zachránce dětí). Kampa je nádherná. Nakonec jsme si zašly s kamarádkou na večeři. Povídala mi opět o svém marném hledání partnera. Čím dál tím víc se začínáme utvrzovat v tom, že muži chtějí potvory. No jo, ale co když ženská neumí potvorou být??? Večer dorazila dcera z práce, chvíli jsme povídaly a dívaly se na "Setkání v červenci", tenhle film mě vždycky utvrdí v tom, že se dějí i věci zdánlivě nesmyslné. No, ale možná je to opravdu jenom film a taky - ona nebyla tlustá :-(.

   Dnes vaření oběda, prádlo, dcera odjela do práce. No a možná večer přijede kamarád motorkář. Ještě bych chtěla zajít na chvíli ven.

 

 

 

Středa 18.6. - neděle 22.6.

V práci jsem vplula rovnou do největšího frmolu, ale tak už to u nás v létě chodí. Dalším důležitým bodem byla návštěva knihovny, kde jsem musela, chvíli po termínu, vrátit vypůjčené knihy a zároveň jsem načerpala další četbu :-). Následovala procházka okolo řeky, tohle už mi vážně chybělo. Dcera pobývala u přítele.

   Ve čtvrtek dorazil švagr, neboť měl v Praze školení. Přivezl mi zbývající věci, které jsem u nich nechala, když jsme se vracely z Luhačovic. Večer jsme si šli sednout na zahrádku jedné místní hospůdky a povídali jsme si o té dovolené a taky jsme probírali mou bytovou situaci. Dcera přijela z práce hodně pozdě v noci, takže spánek za moc nestál.

   V pátek opět plno práce a navíc nečekaná sms - Princ se ptal, zda bychom se mohli vidět. Nebyl důvod, proč ne. Dorazil ostříhaný a v bílé mikině (zrovna ta mu moc sluší). Procházeli jsme se okolo řeky. Možná bychom si měli něco vysvětlit, ale ani jeden z nás to neudělal...prostě jsme spolu byli... Večer dorazila dcera, udělala jsem večeři z toho, co s sebou přivezl Princ a docela dlouho jsme si povídali. (K velké nelibosti Královny).

   Včera dcera odjela brzy do práce, Princ, ještě než jsem vstala, běžel pro vajíčka a udělal k snídani fantastické omelety se slaninou (raději nemyslet na to, kolik mají kalorií). Měla jsem hrozné výčitky z promarněného času, vlastně jsem nic nedělala (nedělali). Mám dojem, že povalovat se doma a střídavě usínat a probouzet se, hraničí přímo s hříchem. Odpoledne jsme se konečně vyhrabali ven a šli se projít do lesa a ke zvířátkům. Vzpomínali jsme na to, jak jsme tam byli spolu poprvé... Po návratu domů jsme se pustili do přípravy večeře (aby dcera měla něco teplého, až se vrátí z práce). Pak jsme šli ještě na chvíli ven, i s dcerou. Večer mezi nás přišla dokonce i Královna a syčela jen trošku. Nabyli jsme mylného dojmu, že už se začíní zlepšovat:-) :-(

   Dnes postupně odjel Princ a pak dcera na odpolední. Královna se opravdu nezlepšila a jako náhradu za to, že nikoho neškrábla ani nekousla se mi vyčůrala přímo do postele. Ani nevím, kde to všechno mám tady na tom malém prostoru usušit.Odpoledne přijel syn s přítelkyní. Moc radost mi neudělali, syn bude chtít co nejdřív vrítit peníze,které mi půjčil na vyplacení svého otce. Takže prodej bytu se zdá neodvratný. Vůbec nevím, jak to všechno dopadne a hlavně nevím, jak to všechno zvládnu...

 

 

 

 

Sobota 7.6. - úterý 17.6.

V sobotu jsem vyrazila na Moravu. Počasí slibovalo nehorázná vedra a skutečně nezklamalo :-(. U sestry jsme se sbalily a šly brzy spát, abychom byly ráno "čerstvé" na cestu.

V neděli jsme nejdříve zalily všechny sestřiny květiny (trvalo to hodně, hodně dlouho, protože je "kytičkový maniak", naložily do auta její loďák a můj kufříček, sestra udělila švagrovi a neteři instrukce ohledně domu, zahrady a dobytka :-D a vyrazily jsme směr Hlučín. V Hlučíně jsme sbalily mamku a společně s její nejstarší sestrou zamířily do Luhačovic. Bohužel, narozdíl od posledního pobytu tady, měl tenhle i četná negativa. Pokoje s klimatizací a žaluziemi byly obsazeny turisty z Izraele, takže jsme trpěly nehorázným vedrem a v důsledku toho nespavostí. Chápu, že platí úsloví "jiný kraj - jiný mrav", ale přiznám se, že bych již společně s těmito lidmi nikdy více nechtěla pobývat na jednom místě. Jejich chování, zejména v jídelně, by vydalo na dlouhé ironické vyprávění . (Jen jedna perlička - při večeři v plné hotelové jídelně si jedna "dáma" položila nohu na židli a začala si "obírat" nehty). Bazén však byl příjemný a nádherný jako posledně. Na uvítanou jsme si také pochutnaly na jahodách v čokoládě, které servírovali na terase Francouzské restaurace.

V pondělí jsme ukázaly našim seniorkám kolonádu, kde je nadmíru zaujaly všemožné obchůdky, kde nekupovaly, nakupovaly a nakupovaly...

Bohužel, cesty a zeleň v okolí kolonády jsou v současné době v     úpravě, takže se nedal naplno vychutnat lázěňský klid. Stále panovala tropická vedra, tudíž jsme hodně času trávily v bazénu. Též jsme absolvovaly první procedůry - masáž a hydratační koupel. Poprvé v životě jsem si koupila klobouk :-D.

   V úterý se ráz počasí nezměnil, ale mamka s tetou byly nakupováním přímo posedlé, takže jsme s nimi opět prošly několik obchůdků. Pochopitelně jsme se na kolonádě vždy zastavily v pavilonu Vincentky, kde probíhala krásná výstava maturitních prací žáků uměleckých středních škol. V blízkosti tohoto pavilonu se nachází rovněž umělecká galerie, kterou jsme také navštívily. Z procedůr nás čekala fantastická perličková koupel a masáž dle vlastního výběru. (Vybrala jsem si lávové kameny). Pochopitelně nesměl chybět bazén a vířivka.

   Ani středa nepřinesla ochlazení, takže se program moc neměnil. Bazén nás opět osvěžil, nakupování, bohužel, neminulo :-( a také čekaly dvě procedůry: přístrojová anticelulitidni masáž (jen pro mě a sestru) a společný "Rasul" - pobyt v páře a léčivý jíl. Tuhle procedůru jsme si všechny moc užily. Večer jsme se "hodily"do gala a vyrazily do Francouzské restaurace, kde nás "vítalo" JAHODOVÉ MENU. Sekt s jahodou, salát z rukoly s jahodami a mozzarelou, kuřecí plátek v bylinkách s grilovanými jahodami a bramborové dukátky a jako desert jahodová pennakota a presso. Postupně jsme také vypily 3 lahve výborného archivního vína, což uvedlo naše seniorky do výborné nálady a mě a sestru do rozpaků. (Večeře v této restauraci by vydala na samostatné vyprávění). Po večeři jsme se ovíněné šly projít k pramenu Sv. Josefa.

   Ve čtvrtek neměly seniorky žádnou procedůru, takže si odešly nakupovat. My se sestrou měly parafínový zábal. Pochopitelnějsme nevynechaly bazén, ale sestra, z důvodu přílišného horka, flákala svůj milovaný saunový svět. Večer jsme se sestrou navštívily lázeňské divadlo, kde ochotnický soubor z Brodku u Přerova předvedl velice zdařilé představení "Blbec k večeři". Tleskaly jsme jako divé a smály se po celou dobu. Po divadle jsme se ještě zastavily na terase Francouzské restaurace na sklenku sektu s jahodou.

   V pátek se nepatrně ochladilo. Nákupy nás opět neminuly :-(. Naštěstí jsme si se sestrou udělaly procházku k prameni "Aloiska",právě u tohoto pramene je nádherné prostředí. Místní to tam nazývají "Ptačí náměstí" a ptáků je tam skutečně požehnaně. Poslední procedůra, kterou jsme měly, byla opět anticelulitidní přístrojová masáž. Chtěly jsme naše seniorky odvést na nějaký taneční večer, ale odmítaly se jej bez nás zúčastnit a my se zase odmítaly účastnit něčeho podobného. Takže opět bazén a už za tmy jsem se jen se seniorkami vydala ještě jednou k "Aloisce". Byl úplněk, takže jsem zapálila svíčku, úplně blízko mě stála srnka a všude poletovaly světlušky...(Moc jsem vzpomínala na naše večerní procházky s tatínkem...)

   Sobota se nesla ve znamení poslední návštěvy kolonády, užívání si na bazénu (tentokrát sestra vlezla  na dlouhou dobu do své milované bylinkové parní lázně) a okružní cesty lázeňským vláčkem (kam jsme posadily seniorky). My se sestrou jsme měly jiný program :-). Před večeří jsme se naložily na pokoji do rohové vany, zapalily si okolo svíčky, nandaly si pěnu a vzpomínaly na dětství, kdy jsme se tak společně koupávaly doma :-). (Vzhledem k vedru a chlorované vodě jsme po celou dobu pobytu nevypadaly zrovna nejvábněji, takže jsme si začaly říkat "Vodněna" a "Belzeba" :-) ). Na večeři jsme si vyšly zase v gala, neboť seniorky chtěly do tanečního klubu v našem hotelu. Konečně jsme si se sestrou připadaly zase mladě, věkový průměr byl totiž hodně vysoký. Návštěva v klubu by sama o sobě vydala na vyprávění...

   Neděle přinesla už jen balení, cestu do Hlučína a nakonec do Bruntálu. Večer jsme ještě chvíli poseděli se sestrou a švagrem.

   Včera jsem dorazila na Zbraslav. Z práce už mi volali a úkolovali mě a o telefonických hovorech s představenstvem BD a řešení podnájemníků se mi ani nechce psát. V noci jsem místo spaní měla zase o čem přemýšlet :-(. Naštěstí jsem měla radost z dcery, která sice nijak závratně neuklízela, ale zdá se,že je spokojená v práci. A také jsem se těšila na Královnu.

   Dnes po dlouhé době v práci. A také vyšetření na gynekologii, vypadá to, že už patřím definitivně do starého železa. Výsledky uvidíme za 14 dní

   

 

 

Pondělí 2.6. - pátek 6.6.

V pondělí jsem měla před sebou masáž (tudíž setkání se "sluníčkovou" masérkou a pak taky sraz s bývalou kolegyní z prvního zaměstnání ve sklárně :-). Poseděly jsme na zahrádce u domu. Pořád nechápala, jak to všechno sama zvládám. No jak? Prostě musím!

   V úterý jsem musela k zubaři a taky jsem navštívila náš dům, kde na vývěsce viselo oznámení o výroční schůzi BD a schvalování stanov. Na schůzi nemohu a děti se od bytu samozřejmě distancují. Už teď mám z toho pupínky. :-(.  Večer jsme s dcerou opět poseděly na zahrádce. 

   Ve středu přijel nejkámoška, následovala procházka okolo řeky a opět posezení na zahrádce. Dcera měla premiéru v nové práci a vrátila se až okolo 23 hodiny (to mě čeká život). Kéž by se našla nějaké jiné bydlení Ve středu jsem také popřála k narozeninám své milé sestřičce.

   Včera měl pro změnu narozeniny Princ. Za blahopřání poděkoval, ale to bylo také všechno. Nejdřív jsem neměla o komunikaci zájem já, teď ji nemá on :-(. Docela mě to trápí...

  Dnes narozeniny další milé kamarádky, návštěva kadeřnice a balení se do lázní. Venku začínají neskutečná vedra. V práci nemám (poslední dobou) skoro žádné úkoly a začínám z toho být nervózní. Tak uvidíme, co přinese dovolená, každopádně změnu prostředí...

 

 

 

 

 

 

Pondělí 26.5. - neděle 1.6.

Téměř celý týden pršelo a nedalo se chodit ani na procházky. V pondělí mi bylo dost špatně, naštěstí přijela dcera a postarala se o mě. V práci to celkem ušlo, v pátek se mi poprvé podařila práce, kterou jsem nikdy předtím nedělala. Ve středu jsem byla s pomocé dcery nakupovat nějaké oblečení. Kdybych měla pevnu vůli, mohla jsem v tom vypadat mnohem lépe :-(. V pátek jsem pozvala syna na kávu (když byl ten den dětí :-D) a při té příležitosti mi ukázal budovu nové firmy, ve které od pondělka pracuje. (Bydlení s dcerou je náročné).

    Zarámovala jsem dokončený obrázek, uklidila v bytě a včera mě navštívil, jediný oblíbenec kočky, kamarád motorkář. Poseděli jsme u bylinkového čaje s medem a u rádia téměř do půlnoci. Počasí se konečně umoudřilo a u řeky to vypadá jako v pohádce o Šípkové Růžence. Všude kvetou nádherné šípkové růže. Také vlčí máky jsou překrásné a po Vltavě plavou malé divoké kačenky.

   Okolo poledne přijela na skok nejkámoška, posekat zahrádku před domem. Vypily jsme spolu kávu a pomohla jsem jí vyplevelit záhonek. Odpoledne jsem uspořádala "plačinkovou párty". Přijely dvě kolegyně a jeden kolega. Palačinky se podařily a poseděli jsme venku na zahrádce. Kdyby nebylo stesku po Princi a té pondělní nevolnosti, řekla bych, že jsem prožila celkem vydařený týden.

 

 

 

 

Neděle 18.5. - neděle 25.5.

V neděli mě syn s přítelkyní pozvali na výborný oběd (hovězí na česneku, listový špenát a bramborový knedlík). Nejraději ze všeho jsem byla, že synovi vyšlo to, co si přál. Nezbývá, než mu od pondělka držet palce. Než jsem k nim odjela, byla jsem se projít u řeky, chůzi jsem střídala s pomalým během. 

    Ven se snažím jít pokaždé, kdyžto jde. Nejčastěji k řece, tam to mám nejraději a dá se tam provozovat ten můj střídavý běh :-). V pondělí se u mě(po čtvrt roce sešel syn s dcerou). Vypili jsme kávu, syn se pomazlil s Královnou a vzal si klíče, které potřeboval. Nicméně, jsem ráda,že se s dcerou konečně viděli a promluvili spolu. Také jsem v pondělí byla na masáži u své milé masérky, která je jako "sluníčko".

   V úterý jsem v práci dělala s indickým kolegou, chvíli nám trvalo, než jsme sladili angličtinu, ale pak už to šlo. Odpoledne jsme s dcerou vyrazily k řece (labutě vyvedly tři mladé). K večeru přijela nejkámoška, takže jsme si udělaly velký procházkový okruh a probraly skoro všechno, co se událo od našeho posledního setkání. Strašně mi chybí, ale vím, že jinak to nejde. Žije úplně jiný život než já...

   Další dva dny už jsem byla sama, takže jsem uklízela byteček, malovala a chodila k řece...taky si psala s nejlepším kamarádem...Hrozně ráda bych mu pomohla, kdybych to jen bylo v mých silách...

   V pátek mi poslala dcera radostnou sms. Nechci se přehnaně radovat, ale nic víc bych si nepřála, než aby to doopravdy vyšlo!!! Po návratu z práce jsme se šly projít k řece a dcera do mě neustále hučela, což dělá pokaždé,když tu je "jak jsem neústupná a nespravedlivá". (Samozřejmě, že ne k ní). Jako by někdo o mou ústupnost a spravedlnost stál! Nevím, jestli jsem se stala ústupnější a spravedlivější, když jsem se večer ocitla na okraji Prahy, hleděla dolů z jedenáctého patra - dolů a na horizont..., když jsem nevěřícně hleděla na kuchyňskou linku, která byla upravená téměř stejně, jako nám kdysi v bytě upravil můj tatínek, když jsem objevila na zdi obraz ve stejném rámu a skoro se stejným motivem, jako visí u mamky v bytě...Znovu jsem se v duchu ptala sama sebe, zda skutečně existují či neexistují náhody? Ovšem, nikdy nezůstávám přes noc bez svého kartáčku na zuby a bez krému proti vráskám :-D. Takže jsme ještě v noci jely s dcerou autobusem, každá v uchu jedno sluchátko a já oblečená do vypůjčené mikiny. Venku lilo jako z konve.

   Včera jsem se násilím probudila a vypravila do Ústí. Své sliby totiž plním :-). Moje drahá kamarádka Ivunka a úžasná Hanča, se svým nedostižným zeleninovým salátem. Handiny historky, to je jeden velký kabaret a přesto je v nich obrovská dávka moudrosti a nadhledu. A Ivčino vyprávění o cestách...to je pro mě zážitek, pro mě,která v cizině téměř nikdy nebyla, která nikdy neviděla moře... (Jenom mě hrozně moc mrzí Ivčino trápení, kéž by se dalo pomoct...). Ani se mi od nich nechtělo domů.

   Dnes neděle, dcera odjela už včera, takže úklid a asi nějaká ta procházka.

   

 

 

 

 

 

Pondělí 12.5. - sobota 17.5.

   Téměř celý týden propršel. Nedalo se chodit ven, což mě dost mrzí. V práci jsem si znovu a znovu uvědomovala, jak mám ráda některé kolegyně a kolegy a taky to, jak dobře se tam "dýchá", když je někdo nepřítomen. Ve středu jsem jela navštívit syna a získala  takový "podivný" pocit, že něco je na dobré cestě. Ve středu taky přijela dcera...Kéž by i tam byly věci na dobré cestě...Dcera mě neustále přesvědčovala, že jsem "něco" neudělala dobře, že jsem udělala dost zásadní chybu,kterou bych měla napravit. Jenomže "překousnout" hrdost je pro mě sakra těžké...

   Ve čtvrtek mi zavolal syn a "HURÁ", to, o čem jsem si podvědomě myslela, že by mohlo vyjít, skutečně vyšlo!!! Ze srdce se mi odvalil kus velkého balvanu. Odpoledne jsem si zašla do knihovny, milá paní knhovnice mi doporučila pár knížek.

   Včera slavil jeden kolega - doktor padesátku. Oslava se vydařila, ale podle hesla "v nejlepším přestat" jsme s naší sekretářkou odešly uprostřed zábavy, po třetí sklence vína. Pomýšlela jsem na to, že bych s pracovní skupinou tohoto kolegy přešla v příštím roce do jiného působiště, ale dozvěděla jsem se, že už tenhle nápad měl někdo jiný. Škoda. To jsem celá já, všechno dělám se zpožděním :-(. Dcera opět odjela a doma čekala jen Královna. (Mimochodem, tenhle týden zase počůrala čerstvě vyprané prádlo :-( ). Znovu jsem přemýšlela nad slovy své dcery a nad tím, že bych kousek té své hrdosti mohla "spolknout". Pokusila jsem se, ale ... zatím bez výsledku. (No, vlastně se ani moc není čemu divit).

   Venku stále leje, ještě pořád mám na stolé růže, které jsem si před týdnem přivezla. Uklidila jsem, pan domácí zatopil, takže v bytě je příjemné teploučko, Královna se vyhřívá na topení :-) a já přemýšlím jak dál. Dnes jsem po hodně dlouhé době vytáhla malování, no, už to nemám v "ruce", ale budu v tom obrázku pokračovat. :-). Hubnutí mi nejde ani trošku :-(. Přišla, ale pozitivní zprávička od milé kamarádky, udělala bezvadné rozhodnutí, co se její budoucnosti týká a to je důvod k držení palců a k radosti :-).

 

 

 

 

Pondělí 5.5. - neděle 11.5.

Počasí tenhle týden nijak nádherné nebylo, ale přesto jsem se snažila chodit co nejvíc ven, v mezích možností běhat a taky se hlídat v jídle, aspoň trochu. S lidmi v práci jsme se často zasmáli a opravdu jsem se snažila si všechny hezké okamžiky pamatovat, abych se k nim večer vracela. Stejně tak mě překvaplo milé chování prodavaček v obuvi a prádle, když jsem byla v úterý trošinku doplnit svůj skromný šatník a botník. Také syn se mi snažil denně volat. (Prostě se na en život nesmím dívat tak černě). Přišla mi též jedna sms, s kterou jsem si nevěděla rady, nevěděla jsem, co nani odpovědět...Tedy, v srdci jsem to věděla, ale copak se takový rapl, jako jsem já, smí řídit srdcem? V polovině týdne přijela dcera. Jakási bariéra mezi námi zůstala...Ve čtvrtek jsme šly spolu na Hradiště, stály jsme proti sobě, každá na opačném konci akropole, dívaly se na sebe a najednou se z mraků prodralo slunce... Večer mi pomohla s vizáží, protože jsem se v pátek chystala do Brna.

   Brno, město, do kterého jsem se před téměř dvěma lety "zamilovala" a chtěla jsem jeho barvy ukázat člověku, který tam bydlí od začátku tohoto měsíce - svému nejlepšímu kamarádovi. Nevím, zda se mi to podařilo, protože starosti se zřejmě zahnat nedají. Přesto byl ten víkend v Brně nádherný, všechno tam bylo nádherné ulice, fontány, kostely, měsíc nad Petrovem, kvetoucí kaštany, vůně, točená zmrzlina, výlohy plné knížek, podnájem ve starobylém domě, který mi hrozně moc připomínal babiččin byt v kolonii. A pak jedno neuvěřitelné setkání: Včera jsem po 33 letech seděla na venkovní zahrádce u kávy se svou první velikánskou platonickou láskou. Kdyby mi tehdy někdo řekl, že se jednou dočkám rudých růží, tak neuvěřím...

   Počítala jsem ještě s jedním setkáním, ale nevyšlo, škoda. Nechtělo se mi odjíždět, nechtělo se mi opustit to "barevné" město a nechtělo se mi opustit člověka, který mě zná skoro tak dobře, jako znám sebe sama. 

Ve vlaku se na mě usmívala nějaká muslimka a já se zas na oplátku usmívala na ni. Svět není jenom místo pro smutky. Dnes jsem zavolala mamce, popřála jí k narozeninám a k svátku Matek, nakoupila, uklidila a ... a prostě je neděle...

   

 

 

 

 

Pondělí 28.4. - neděle 4.5.

Řekla jsem si, že se zaměřím na kladné okamžiky,které každý den přináší. Už v pondělí jich bylo dost. Nejdřív mi kolega přivezl do práce obrovskou remozku, sice jsem si ji nemohla, kvůli jejím rozměrům, vzít, ale potěšilo mě to. Potom povzbuzení od mé milé masérky a na závěr příjemná paní knihovnice. V práci jsem navíc opravovala "bakalářku", což mě vážně baví mnohem víc, než běžné úkoly, které dělám. V úterý odpoledne volala nejkámoška, hrozně ráda jsem ji slyšela a taky mi bylo mnohem líp. Bohužel, v úterý ukončila dobrovolně život zpěvačka Iveta Bartošová (moje vrstevnice). Pokud bylo venku hezky, vyrážela jsem k řece, protože venku je přece jen líp. 

   Středa znamenala Beltaine, kouzelnou noc.V pozním odpoledni jsem vzala uschlé jmelí (od Vánoc) a rozsypala jsem jej po hladině Vltavy - s pohledem upřeným na hradiště. V duchu jsem prosila - žádala... Sestra s rodinkou měla přijet až večer. Krátce předtím, než dorazili, se mi na displeji objevilo jakési číslo(tak nějak jsem tušila..., ač jsem Prince z kontaktů vymazala. Skutečně to byl on, ale to jsem zjistila až po ukončení hovoru. Vlastně jsem ani nezjistila, co chtěl.Jenom - zavolal právě tuhle noc.) Spolu se sestrou jsme na ostrůvku Vltavy zapálily 4 červené svíčky, dvě za sebe a dvě za naše dcery...V okamžiku, kdy jsme se tam objaly mi bylo jasné, že mít sestru jako je ona představuje obrovskou výhru. Pozdě v noci jsme ještě popíjely víno a povídaly. Královna se sice moc přátelsky netvářila, ale neměla na vybranou.

1.máj, den, ve který jsem toho (už v minulosti) tolik prožila...(Můj nejlepší kamarád se právě letos odstěhoval za prací na jih Moravy. Kéž by se mu tam dařilo a dobře žilo.) Dorazila ségra s rodinou (spali tady na ubytovně, protože nikdo z nich nechtěl trávit noc s Královnou) a vyrazili jsme na zámek do Mníšku pod Brdy. Malebný zámek se nám všem moc líbil a okolí vypadalo fantasticky. V Mníšku jsme si také dali oběd a nakoupili zákusky ve vyhlášené cukrárně. Nádherné počasí vystřídal vítr a déšť,bohužel. Sestřina rodinka ještě vyrazila po návratu do centra Prahy a já se znovu vydala k řece. Při zpáteční cestě jsem strašlivě zmokla. V podvečer jsme poseděli u vínka a mě čekal ještějeden zážitek. Ozval se mi kamarád, že se zastaví po cestě z práce a projedeme se na motorce. Tohle nikdy neodmítnu. Obloha se k večeru vyjasnila, vykoukly hvězdy a z pozamraků se dral ven uzoučký srpeček měsíce...užívala jsem si tu jízdu a někde na kraji louky, kde jsme se zastavili a pili z termosky horkou kávu, jsem si řekla o  tu prvomájovou pusu. Sice jen kamarádská, ale byla :-). (Právě s tímhle kamarádem jsem přesně na 1.máje před pěti lety jela na motorce na Moravu, ještě žil tatínek...)

   Sestra s rodinkou v pátek vyrazili na Pražský Hrad a já do práce, bohužel :-(. Odpoledne jsme si dali sraz u syna a jeho přítelkyně v bytě. Chvíli jsme poseděli, neteř tam zůstala na noc. a my se vrátili na Zbraslav. Sestra se švagrem vyrazili spolu na večeři a já už jenom k TV, kde se ke mě přitulila Královna, vděčná za to, že už tady nemá žádné vetřelce.

  Včera sem přijela na snídani, rozloučili jsme se a zase čekaly všední dny. Dopoledne nečekaně dorazila dcera. Přiznání z ní lezlo jako z chlupaté deky. Dala jsem jí kávu, oběd, ale znovu zopakovala, že podmínky,které jsem nastavila ohledně jejího bydlení tady, stále platí. Sbalila si nějaké věci a zase odjela. Ani jsem ji nepřemlouvala, aby zůstala. Počasí sice působilo velice nevlídně, ale přesto jsem šla na dlouhou procházku a kus cesty jsem běžela. (Závidím lidem, kteří ve stresech hubnou. Za poslední 3 týdny jsem přibrala 3 kg a je mi ze sebe na nic :-( :-( :-(). Večer jsem se těšila, jak konečně uvidím "Román pro ženy", ale dorazil kamarád (tentokrát bez motorky), tak jsme si povídali u čaje a poslouchali rádio, na kterém naladil písničky z doby, kdy on byl úplně maličký a já velice mladá.

   Dnes mě čeká úklid bytečku a odpoledne návštěva syna a jeho přítelkyně. Venku už je zase hezky :-).

 

 

 

 

 

 

Neděle 20.4. - neděle 27.4.

Minulou neděli jsem se vypravila k sestře. Vlastně se mi ani nikam nechtělo, ale hrozilo, že se tady z té samoty a bezmoci zblázním. Ve vlaku jsem si četla knížku "Než jsem tě poznala" a nestačila jsem utírat slzy. Zdaleka jsem nebrečela jen nad knížkou...Sestřina nádherně rozkvétající zahrada a její zvířátka, to bylo pohlazení pro duši. A hlavně, mohla jsem se jí vypovídat ze všeho, co mě trápí. Do nekonečna jsme rozebíraly situaci. Dohady rázně ukončila neteř. Stačil jeden telefonát a věděly jsme to, čemu jsem se do poslední chvíle zdráhala uvěřit. S neteří jsme poseděly nad zeleným čajem. Bohužel, mamka polehávala a nikdo by v ní nepoznal tu ráznou "generálku", kterou vždycky byla. Přiznám se, že mě její nedostatek aktivity a touhy o všem rozhodovat, dokonce vyděsil. Pondělí se neslo ve znamení svátků. Se sestrou jsme ještě narychlo obarvily pár vajíček. Večer přišla známá sousedka a poseděly jsme u vína. Sváteční den jsme ukončily "Nocí na Karlštejně", na kterou jsme se podívaly společně s mamkou. Také jsem dostala od sestry a její dcery "moudrou sovu" :-). V úterý následovalo rozloučení a cesta domů. V přecpaném vlaku z Olomouce do Prahy, v uzavřeném kupé jsem měla pocit jakéhosi "bezčasí", jako bych byla někde mimo realitu, mimo tento svět. Doma mě přivítala nádherná duha nad Vltavou a Královna, která mě téměř okamžitě drápla do lýtka. Zřejmě si moc dovoluji, když ji tady takhle nechávám :-).

   V práci se jako naschvál nic moc nedělo, takže jsem zastávala úlohu "holky pro všechno" a přemýšlela a přemýšlela...marně. Vím, že nic nevymyslím. Snažila jsem se užívat si procházky, každý hezký okamžik - třeba úsměv prodavačky, rozhovor s anglicky mluvícím kolegou, prostě cokoliv. Potěšila mě  milá kamarádka z Varů, která začala být "akční" a "držely" mě zprávičky, které mi posílal nejlepší kamarád. Sliby, že bychom mohli někam jít, něco vidět...I kdyby ne, aspoň ta naděje... 

  Dcera se neobjevila, neozvala (možná ano, ale v době, kdy jsem byla v práci, což se mi nepodařilo zjistit). Poznala jsem, že ani víno nebo čokoláda tady nepomohou. Prostě ne.

   Včera přijel syn s přítelkyní. Syn mi dal do pořádku PC, který jsem docela slušně "rozhasila", potěšili se s Královnou a pak jsem je pozvala na oběd do mexické restaurace. (Jako dárek k jeho svátku). Oběma se jim tam líbilo a pochutnali jsme si. Po obědě jsme vyrazili na dlouhou procházku, kterou jsme ukončili zmrzlinou. Počkala jsem s nimi na autobus a vrátila se domů ke Královně.

   Dnes mě čeká žehlení, možná nějaká ta procházka a nekonečné přemýšlení. Kéž bych věděla kudy kam...

 

 

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 14.4. - sobota 19.4.

V práci jsem byla jako opařená, ale pořád jsem v koutku duše věřila, že se všechno vysvětlí. "Musí se to přece vysvětlit". Odpoledne jsem našla rovnováhu ve společnosti své milé masérky, ale bohužel, dlouho mi nevydržela. Schůzka v čajovně s Nejkámoškou byla plná dalších a dalších zjištění. Zjištění, která jsem snad ani nechtěla slyšet..."Tohle nemáš za potřebí, tohle opravdu ne", opakovala mi důrazně. Domů jsem odjížděla "nalomená", Nejkámošku znám více než dvacet let, ale moje dcera je moje dcera. To přece nejde, aby mi takhle lhala, je to přece moje holčička, pro kterou bych dýchala. "Dokaž mi, že je pravda, co celou dobu tvrdíš, dokaž mi, že mi nelžeš", téměř jsem ji prosila. V úterý se však nic nezměnilo, žádný důkaz, nic. Jen výhrůžka, že se ode mě odstěhuje. Ve středu přijel syn a také on ve mě potvrdil podezření, že ne všechno je tak, jak se na první pohled zdálo. Udělali jsme si dlouhou procházku, ale dcera se domů už nevrátila. Neukázala se ani další dny. V práci jsem všechno dělala mechanicky a otupěle. To přece nemůže být pravda, nemůže...Jak ráda bych věřila něčemu úplně jinému. "Nad vodou" mě držely pouze e-maily mého nejlepšího kamaráda. A Bůh ví, že to taky nemá lehké. 

   Když má člověk pocit, že už je úplně sám, najednou se někdo objeví. A to se stalo dnes dopoledne. Zavolal syn, že bychom spoli mohli pochodit po Praze. Pozvala jsem jej na oběd a potom jsme vyrazili do Valdštejnské zahrady a na Kampu, kde prý nikdy předtím nebyl. Užili jsme si nádherný jarní den a pokochali se vším, co tam kde bylo k vidění. Byla jsem za ten program neskutečně vděčná, protože jinak bych seděla a přemítala o tom, co je zjevné a nesmírně, nesmírně bolestné.

 

 

 

 

Neděle 6.4. - neděle 13.4.

Krásný jarní týden, ač s chladnými rány. Všechno, všecičko kvete. Moje milované jabloně a dokonce už začíná kvést šeřík. Skoro každý den jsem se snažila jít ven a také s dcerou jsme si udělaly delší procházku. V práci celkem klidno, až mě ta nečinnost skoro děsí, ale nedá se nic dělat, tahle práce prostě byla, je a bude nárazová. Buď člověk neví kam dřív skočit a nebo bloumá, čeká a přemýšlí "co by"... V úterý jsme slavily narozeniny dvou kolegyněk, opravdu vydařené. Jedna z nich je napůl Řekyně, takže se předvedla řeckými specialitami (mňam), ve středu jsem si zašla do knihovny, abych měla náplň pro deštivé odpoledne a osamělé večery.

   Ve čtvrtek přijela dcera a taky Princ, neskutečně mu to v bílé mikině slušelo, dovezl nějaké dobroty "když už je to ten rok", dívali jsme se na filmy, povídali si a dokonce Královna sestoupila ze svých "výšin" a chovala se celkem klidně. (Druhý den se, ovšem, jako pomstu vyčůrala na schodiště). V pátek přijel Princ znovu, zase jsme se dívali na filmy, popíjeli víno, přivezl fantastický salát a jelikož nebyla dcera doma, zůstal do rána. (Královna to tentokrát se vzorným chováním nepřeháněla, syčela a trucovala na půdičce). Včera dopoledne zašel Princ nakoupit, odeslat mi na poštu nějaké doporučené dopisy a pak jsme šli k jarní řece. Krmili jsme kačeny, pletla jsem věnečky z pampelišek, povídali jsme, ale ...Po příchodu domů jsem si vyslechla báječnou větu: "Čti si, já ten oběd uvařím". Oběd jsme nakonec uvařili spolu a přijela na něj dcera. Znovu jsem si uvědomila tu zjevnou pravdu, že je pro mě příliš hezký, příliš mladý a navíc příliš zaujatý mou dcerou...Odpoledne jsem jela na návštěvu k synovi a jeho přítelkyni. Mají tam krásný lesopark, takže jsme si udělali pěknou procházku. K večeru,když jsem dorazila zpátky mi volal Princ, ať přijdu za nimi na pivo. Chvíli jsem tam s nimi (ještě s dcerou a sousedem) seděla na zahrádce, ale nějak jsem se necítila dobře. Navíc jsem pila jen vinný střik (rozhodla jsem se totiž, že musím něco dělat s váhou) a alkohol a hubnutí nejdou dohromady. Odešla jsem tedy domů a Královna se ke mě vděčně přitulila. další události už šly samospádem :-( a byly všechno, jen ne pěkné. Dnes ráno jsem se vypravila na nákup do vzdáleného supermarketu, abych si cestou do kopce urovnala myšlenky, společně se mnou odcházel Princ, věřím, že se mu ulevilo. Rozešla jsem se s ním bez scén a bez zloby. Věřím, že pochopil, ačkoliv se tvářil, že nemám nejmenší důvod...Bez slz jsem to nezvládla, ale naštěstí je nikdo neviděl

 

 

Pondělí 31.3. - sobota 5.4.

Tento týden byl dost náročný. Ještě v neděli odpoledne přijel Princ, udělalijsme si procházku okolo Vltavy a doma se Královna zase vyznamenala. Tentokrát se nezdržel přes noc, vzhledem k tomu, jak se k němu Královna chová se mu ani nedivím :-D. V pondělí mi zvedla náladu masáž a popovídání s mojí masérkou, takže mi ani nevadilo, že jsem se musela zdržet v práci přesčas. Ostatně, s tím panem doktorem opravdu ráda spolupracuji. Úterý se ukázalo jako vyčerpávající po všech stránkách. Jela jsem na mimořádnou schůzi BD a byla ve mě malá dušička. Ještě předtím jsem se zastavila u podnájemníků, kteří tento měsíc zaplatili se zpožděním, ale zaplatili. Opět jsem byla unešená jejich dvouletou holčičkou, ale tím, co říkali o soužití v baráku, tak tím jsem nebyla unešená ani trošičku. Na schůzi jsem si připadala jako na pranýři, pavlačové bojovnice se do mě pustily ve svaté víře, že pokud se někdo maličko odlišuje, nemá právo téměř na nic. Našla jsem odvahu vyslovit svůj názor, ale jak se bude kauza dále vyvíjet je ve hvězdách :-(. Ve středu jsem do noci sepisovala dopis pro podnájemníky a pro představenstvo BD. Také nás navštívil dcery bývalý kolega, šly jsme jej vyprovodit a udělaly si procházku. Bohužel, v noci mě rozhodila, protože přišla pozdě domů a já fakt nesnáším, když mě v noci někdo probudí. I tak mám problémů se spaním víc než dost.

   Ve čtvrtek jsem si s pomocí dcery koupila nové boty, ale bojím se, že jsem podpatek silně podcenila. A také novou halenku. Doma jsme pak poprvé (v novém bytečku) smažily palačinky, na které jsme pozvaly dceřina kamaráda souseda záchranáře a  Prince. Večer začala dost silná bouřka a tak se Královna k našemu překvapení chovala vzorně a dokonce pobývala s Princem v jedné místnosti (viz. Příběhy). V pátek jsem po návratu z práce našla doma dceru i s Princem. Stačila jsem s nimi akorát vypít kávu a musela jsem běžet ke kadeřnici. Dcera odjela se svým přítelem na muzikál a Princ domů.

   Včera mě čekal výlet do Ústí nad Labem a setkání s Haninou a Ivunkou. Obě jsem je strašně ráda viděla. Hančin byteček v "chudobinci", jak tomu říká, je úžasný a za její balkón bych dala nevímco. A to se ani nezmiňuji o Královně. Hanka měla připravený skvělý oběd, naprosto úžasný bramborový salát, řízky a pohádkový štrůdl. Pusy jsme nezavřely, měly jsme si toho tolik co říct. Od Ivunky jsem dostala knížku...(prostě mě "dostala" tím, jak dobře mě zná) a od Hanči nádhernou vyšívanou dečku s velikonočními motivy, protože ve vyšívání je naprosto bezkonkurenční. Škoda, že nám to tak rychle uteklo. Po cestě vlakem jsem pozorovala překrásnou jarní krajinu, všechno se po dešti zelenalo, stromy kvetly jako divé a navíc bylo pod mrakem. Tohle počasí mám na jaře úplně nejraději, když ze zamlženého oparu vystupuje svěží zeleň lístků :-). Princ sice psal, že večer přijede (máme roční výročí seznámení), ale pak zase, že už je pozdě. No, ani to tolik nevadilo, udělaly jsme si klidný večer s Královnou a na skype jsem si psala s jedním kamarádem.

 

 

 

Neděle 30.3.

   Nejlepší lék na to, aby se člověk nezbláznil ze situace, ve které se nechází je jít ven. V mém případě, bohužel, sama. Na druhou stranu to má také své výhody. Sám člověk více vnímá. A jarní příroda je skutečně léčivá :-). Udělala jsem si "Velký Zbraslavský okruh" a zastavovala jsem se všude, kde mě něco zaujalo. Voňavé fialky, sluncem ozářený altánek, blatouchy u potůčku, babočka na pampeliškách, rozkvétající magnólie...a do toho všeho vedli práčkové nekončící koncert. Prostě nádherný den, o který by se člověk chtěl podělit. Takže pokud máte chuť, přidala jsem do galerie pár foteček, které jsem svým nedokonalým mobilem nafotila

 

 

Neděle 23.3. - sobota 29.3.

Poslední týden byl ve znamení stížností BD, nezvedání telefonů od podnájemníků, kritického telefonátu od bývalého manžela, rozbití frity v maxi-koloně v práci. Prostě samé"lahůdky". Přišla mi však spousta přáníček k svátku, včera jsme chvíli poseděly s dcerou a dnes jsme si zašly společně na dlouhou procházku a pak do cukrárny. Venku je nádherné a rozkvetlé jaro :-). Musím se však přiznat, že mi asi bude stačit už jen málo k tomu,abych se "sesypala". Díky situaci s BD a podnájemníky se mi vysypala vyrážka a neustálemi třeští hlava :-(. Také jsem v uplynulém týdnu viděla syna s  přítelkyní, ale pomoci jsem se od něj nedočkala. "Co jsem si navařila, to ať si sním" - věci okolo bytu.

 

 

 

 

Neděle 16.3. - sobota 22.3.

Ještě v sobotu odpoledne přijel Princ, chodili jsme okolo Vltavy a užívali si probouzející se přírody. V neděli dopoledne už jsme si užívali pouze jeden druhého. Okolo poledne jsme se rozloučili v autobuse, protože mě čekal sraz s dcerou a narozeninová plavba po Vltavě. Škoda jen, že nám počasí nepřálo. I tak jsme si užily krásné chvíle. S dcerou čas přímo letí. Z práce přichází dřív než já, už má uklizeno, Královna přede blahem, dáme si spolu kávu, jenom kdyby byteček byl o maličko větší. Na dlouhodobé spolužití ve dvou to tady opravdu není.

   V pondělí jsem si přinesla krásné růžové poupátko od jedné spolupracovnice a den byl hned hezčí, i když pršelo. Pršelo i v úterý. Odpoledne přijel Princ, povídali jsme si a šli všichni na chvíli ven. Ze slov "chci být s tebou" moc nezbylo, neboť spodní patro má dcera a horní žárlivě střeží Královna. Ve středu jsem zaběhla do knihovny a uvítala, že dcera šla spolu s našim mladým sousedem na pivo. Trochu klidu opravdu neuškodí. Ve čtvrtek jsme v práci připravovali pohoštění pro návštěvu z Ameriky. Kéž by se z toho vyvinula nějaké plodná spolupráce. Celkově se všechno dařilo (mimo jeden pokus, který mi pije krev už od listopadu). Dopřála jsem si masáž páteře u své oblíbené a úžasné masérky,s kterou se navíc nádherně povídá a odpoledne jsme s dcerou vyrazily za sluníčkem k řece, krmit kačeny. Byl první jarní den a skutečně se vydařil. Večer přijel kamarád, který má motorku, jestli bych nechtěla povozit. Chtěla jsem a jak moc. Tmavé lesy okolo Zbraslavi, nekonečno hvězd nad hlavami a báječná rychlost větru. I přes citelný chlad,kterému nemohly džíny zabránit jsem si to neskutečně užívala. A taky nastupování a vystupování je pro někoho, kdo je mrňavý jako já, strašně obtížné, ale i přes to všechno. Když jsme pak zastavili někde mezi lesy, popíjeli horkou kávu z termosky a dívali se do hvězdné oblohy, věděla jsem, že se ten první jarní den skutečně vydařil. (Dcera zatím s mladým sousedem vařili guláš. Moc se jim povedl :-) ).

V pátek po práci jsme s nejkámoškou "daly" sraz pod Petřínem, potulovaly jsme se pod kvetoucími stromy, poseděly u malého piva v hospůdce s nádherným výhledem na Prahu a kecaly a kecaly. A včera nás čekalo druhé kolo. Nejkámoška přišla na čaj, potom jsme vyrazily na okruh po Zbraslavi. Jarní příroda je skutečně neskutečná :-) a kecaly jsme jako o život. Pokračovaly jsme ještě v mexické restauraci, kam jsme po našem "pochoďáku" zavítaly na salát a vínko. Doma mi pak na klín vyskočila zrzavá příšerka a užívaly jsme si klídku a pohody.

P.S. Dostala jsem od kolegyňky kefírovou kulturu, kefír z ní je úplně super. Sklízím řeřichu a Richenza si užívá své kočičí trávy,kterou jsem zasadilapřed týdnem.

 

 

 

 

 

 

 

Neděle 9.3. - sobota 15.3.

Narozeninový den jsem zahájila pravým kakaem :-) a vycházkou okolo řeky, užila jsem si obojího. A také jsem byla ráda za každé přáníčko, které mi přišlo :-). Odpoledne jsem vyrazila k synovi a jeho přítelkyni, která měla narozeniny před 14 dny. Trošinku jsme oslavovali, ale bohužel, dověděla jsem se u nich jednu nepříjemnou zprávu. Pevně věřím, že se to brzy změní. V pondělí jsme měly naplánovanou oslavičku s nejkámoškou. Vyrazily jsme do cukrárny a poté do divadla PALACE na muzikál "MILUJI TĚ, ALE". Divadlo se vydařilo a hodně jsme se nasmály. Na zpáteční cestě se nám stala "taková příhoda". V práci jsem zaučovala studenta, což je o malinko náročnější než samotná práce, kterou už dělám dost rutinně, ale je to šikovný kluk a navíc, pracoval jako žurnalista. Nejsem schopná pochopit, co ho "vrhlo" do našeho oboru. Ve středu jsem zašla na čaj s pánem, se kterým jsem byla v únoru na plese. Docela pěkně jsme si popovídali a odvezl mě i domů. (Na některé otázky se mi těžko odpovídalo). Následující den jsem očekávala neteř, která ohlásila svou návštěvu, ale nakonec se vše vyvíjelo úplně jinak. (Někdy si myslím, že dám okamžitou výpověď a z té atmosféry v práci, kterou neumím rozdýchat, uteču. Jenom smysl pro povinnost a fakt, že si uvědomuji stav poptávky na trhu práce  mě od toho odrazuje. )

   Přijela jsem s velkým nákupem a našla doma Prince, jak připravuje nějaké maso a povídá si s dcerou. Následně jsem se dověděla, že neteř nedorazí, kvůli dopravní situaci v Olomouci. A potom už si vládu nade mnou převzala migréna. Ta mě sužovala ještě i v včera. Královna mi věrně pochrupávala u nohou, celá hrdá na to, že se jí podařilo Prince kousnout hned při příchodu. Jakmile jsem byla z nejhoršího venku, udělaly jsme si s dcerou vycházku do minizoo. Skoro všechna zvířátka byla venku a užily jsme si i prvních kytiček. Dcera odpoledne odjela a já bojovala s dozvuky té "proradné potvory migrénovité". Dnes se sluníčko někam schovalo, chystám se na nákup, na úklid a hlava mě ještě pořád bolí

 

 

 

Neděle 2.3. - sobota 8.3.

V neděli jsme s kamarádkou Martinkou vyrazily do NG na výstavu Ludvíka Kuby - posledního impresionisty. Oběma se nám obrazy velmi líbily a také jarní Praha působila nádherně. Pak jsme ještě chvíli poseděly u ledového čaje, popovídaly si a kamarádka mi předala dárečky k blížícím se narozeninám. Pracovní týden byl ve znamení spousty úkolů. V pondělí jsem ještě stihla zajít do knihovny. V úterý přijel švagr, který měl v Praze školení. Také u mě pobývala dcera, ale v pohodě jsme se v minibytečku smístili. Jenom Královna se tvářila nevrle, téměř neopuštěla půdičku a provokativně začala spát ve svém košíku. Se švagrem jsme také poseděli u vínka a předal mi dárečky, kterémi poslala sestra. Navíc se šel projít s dcerou,což mě potěšilo,protože vím, jak těžce nese nezájem svého otce. Ve čtvrtek přijela na chvíli nejkámoška, poseděly jsme u čaje, ale byla to opravdu jen chvíle. Od té doby, co je šťastně vážně zadaná je pro ni čas vzácností. Nicméně, přeju jí to z celého srdce. (Včera jsme v práci malinko oslavili mé narozeniny, poprvé jsem nepřivezla vlastnoručně upečený moučník, ale koláče z místní pekárny,které mi ochotná paní prodavačka zabalila už na půl šestou ráno, abych stihla autobus. Koláče všem chutnaly a dostala jsem krásnou kytku a voňavé svíčky.  Mnohem víc však pro mě znamenala přání jednotlivých spolupracovníků, spontánní objetí německé kolegyňky a ... líbáme se po francouzském způsobu na tváře - jeden mladinký kolega, takový jenom sen). Odpoledne jsem vyprovodila dceru na cestu k příteli a pak chodila okolo Vltavy. Spolužití je náročné, ale bývá hezké, když na mě čeká a hned po mém příchodu vaří kávu. (A Královna samozřejmě nadšeně vítá u dveří). Dnes, v den "D" jsem udělala nákupy, uklidila a odpoledne vyrazila na dlouhatánskou procházku do lesa...

   Také jsem obdržela nějaká přáníčka k MDŽ a narozeninám, za které všem moc a moc děkuji. A od milé kamarádky z K.Varů balíček s něžnými drobnůstkami  a navíc s pamlsky pro Královnu :-).

 

 

 

Úterý 25.2. - sobota 1.3.

Většinu času jsem stále ležela a spala. Ve čtvrtek jsem odjela na kontrolu a potom navštívila podnájemníky. Vypily jsme s paní kávu a jejich dvouletou holčičkou jsem úplně uchvácená. Když otevřela dveře a malá tam stála s růžovým kočárkem, připadla jsem si jako bych se vrátila v čase, jako bych tam vpředsíni znovu viděla malou svou dceru. V pátek již jsem šla do práce, kde panovala překvapivě příjemná atmosféra (je zajímavé, jak nepřítomnost jediného člověka dovede změnit náladu a hned se lépe dýchá). Pochopitelně se mi nakupila spousta úkolů,takže od příštího týdne začně mazec. Na páteční večer jsem si naplánovala klidový režim, ale nakonec bylo vše jinak, přijel Princ...Včera, po jeho odchodu jsem uklidila a vyrazila ven k Vltavě. Počasí téměř jarní, nemohla jsem se nabažit plovoucích kačen a "našich" labutí. Večer jsem se rozmazlila tělovým mlékem se třpytkami :-). Nakonec dorazil jeden kamarád, přivezl mi ukázat fotky ze Skandinávie, pili jsme čaj, poslouchali písničky a dlouho do noci jsme si povídali.

 

 

Středa 19.2.- pondělí 24.2.

Nakonec jsem se rozhodla pro návštěvu doktorky. Vypsala mi neschopenku,což se samozřejmě nelíbilo v práci, ale nedalo se nic dělat. Většinu času jsem prospala nebo pročetla. Občas se objevila dcera, ale většinou jsem si musela poradit sama. Téměř neustálá samota působila dost nepříjemně, jenom Královna se chodila mazlit a tulit a abych se tak nenudila, dnes k večeru počůrala čerstvě vyprané prádlo :-(. Dnešní večer byl vůbec "stylový", dcera (hodně, hodně rozrušená) mi po telefonu sdělila, že se její otec za týden žení. Opět 8., stejně tak, jako si bral mě, tentokrát však s menší změnou, 8.března, den před mými narozeninami. Dobrý paradox. A potvrzení toho,že svět je takový, jak je dáno. Chlap si bere v 57 letech o 17 let mladší ženu,což je v naprostém pořádku. Žena o deset let mladší než on je odepsaná a neviditelná pro své okolí. Tak se mi zdá, že dnes bude hodně dlouhá, bezesná noc.

 

 

Pátek 14.2. - úterý 18.2.

Svátek zamilovaných jsem oslavila s dcerou.Koupila jsem i červenou svíčičku,jahody a maličkou kytičku, abychom to tady měly hezké. A taky "Bohemku", no a možná pod vlivem bublinek, ale asi jsem to věděla už dřív, že se mi "přátelství s bonusem" prostě nějak vymklo z ruky, že mám toho nespolehlivého kluka ráda mnohem víc, než je mi zdrávo. Pod "vlivem" se nemají psát sms, já ji napsala a ...V sobotu jsem se snažila zahnat všechen ten zmatek, který jsem v sobě měla procházkou okolo řeky, počasí bylo skoro jarní a kačeny s labutěmi se předháněly v plaveckých kreacích. Ovšem vymstilo se mi to, v neděli mi bylo mnohem hůř a z postele jsem takřka nevylezla. Včera jsem se pokusila jít do práce, ale bylo mi tam dost mizerně, takže dnešek opět v posteli.

   Dcera začala chodit do práce,kéž by tam chtěla zůstat, spadl by mi tak kámen ze srdce. Jinak, ač jsou dny krásné a slunečné, všechno na mě padá. Vzpomínka na kolegyni, která před třemi lety spáchala sebevraždu...neskutečná cifra let, po které se znám se svým nejlepším kamarádem a ta beznaděj,která mě prostoupila po té, co jsem poslala tu sms...

 

 

 

Sobota 8.2. - čtvrtek 13.2.

V sobotu jsem byla pozvaná na ples do Obecního domu na Vinohradech. Jednalo se o Pošumavský věneček a jeho už 78.ročník. Součástí byly nádherné kroje z pošumaví a chodska a též lidové písničky. Přiznávám, že jsem byla rozpačitá, neboť jsem všechny lidi tam viděla úplně poprvé. Můj společník a kamarád mé kamarádky Dity se mi opravdu věnoval a skvěle tančil, což se o mě říct nedá :-(. Bohužel, má již pár let přes 60, ale na šarmu mu to nic neubíralo. Domů mě dopravil taxíkem a věnoval mi velikánský chodský koláč. V neděli jsem uklízela věci,které si ke mě nastěhovala dcera, vyprala dvě pračky prádla a zašla na procházku okolo řeky. Odpoledne mě a Královnu na chvíli navštívil syn s přítelkyní. Ohlásil se i princ, ale dodnes nevím, proč vlastně nakonec nedorazil.

   Pracovní týden začal obrovským blázincem v práci, doslova jsem padala na "ústa"a hned první den tam musela zůstat přesčas. Další dny měly stejný průběh, navíc jsem "vyfásla" studenta na zapracování. Klučina naštěstí hodně šikovný (nechápu, proč přešel z žurnalistiky ke vědě...). Včera mi věnoval čerstvý zázvor, abych si mohla uvařit čaj. Postihlo mě jakési nachlazení, takže nucená dovolená a snaha se z toho vyhrabat, abych příští týden mohla zase fungovat. Uvidíme.

 

 

Pondělí 3.2. - pátek 7.2.

Až do čtvrtka jsem tady měla dceru. Bydlení na malém prostoru je ve dvou dost náročné. Ovšem, Královna si libuje, protože nikoho nemiluje tolik, jako svou "malou paničku". Začátkem týdne jsme byly s nejkámoškou v čajovně, kde jsme si pokecaly a domluvily se na březnové návštěvě divadla. S dcerou jsme tady objevily úžasný obchůdek, který se jmenuje "Po čem ženy touží", obsluhuje v něm milá paní a každou věc mají jen v jednom nebo dvou exemplářích. Vybrala jsem tam dárečky pro své dvě milé vzdálené kamarádky. Včera jsem vyzkoušela novou kadeřnici (tady kousek od baráku) a musím říct, že jsem spokojená. Je jen o něco dražší než moje bývalá v Neratovicích. Večer jsme opět zašly s nejkámoškou na čaj. V práci se rýsuje další hromada úkolů, ale asi to jinak nejde. Musím přiznat, že se mi hrozně moc stýská po mém kamarádovi z Ostravy, už tak dlouho jsme se neviděli...

 

Úterý 28.1. - neděle 2.2.

V práci běžný provoz, ale venku připadlo sněhu. Ve středu jsem si udělala dlouhou procházku okolo řeky a moc jsem si to užila. Ve čtvrtek si nešlo nevzpomenout na kolegyni, která před 3 lety sama ukončila svůj život. Měla by totiž 38 narozeniny...proč jenom se lidé bojí požádat ostatní okolo sebe o pomoc...? Sama však nevím, zda bych požádat uměla?

V pátek jsme v práci lehce oslavili narozeniny další kolegyňky, doma jsem se vrhla na úklid, zaplatila panu domácímu nájem a získala od něj dva typy na bydlení pro dceru. Včera měla přijet dcera, ale přesunula to na dnešek. Přece jen však někdo přijel, k malé Královnině radosti.  Počasí se tvářilo přenádherně a tak jsme vyrazili do lesa, kde jsme v minizoo z bezprostřední blízkosti, pozorovali divočáka. Po návratu jsme pustili úplně všechno z hlavy...Uražená Královna trucovala za zavřenými dveřmi. Dnes už na mě čekalo jen vaření, žehlení, čištění Královny a pusa na rozloučenou. (Taky jsem večer začala trochu cvičit a jakmile se trochu oteplí, plánuju změnu jídelníčku).

 

 

 

Čtvrtek 23.1. - pondělí 27.1.

V práci se začalo celkem dařit, jenom mě bolí chování některých kolegyň, ale s tím se nedá nic dělat, jen to přijmout. V pátek se zastavil na kratičkou návštěvu kamarád workoholik. Je to jeden z mála lidí, kterého má ráda i Královna. Opravdu jsem jej ráda viděla. Na sobotu jsem si naordinovala dlouhatánskou procházku zimní krajinou. Sněhový poprašek tomu všemu dával zvláštní kouzlo. Včera proběhlo podepsání smlouvy s podnájemníky. Mám to za sebou. Zvládla jsem to!!! Od příštího týdne se mi sem nastěhuje dcera. Pevně věřím, že se na tom malém prostoru nepozabíjíme a že si co nejdříve, jak to bude možné, najde nějaké svoje bydlení. Dnes jsem ještě zařídila pár nezbytností a vrátila se zpět za Královnou. Naliju si skleničku vína na oslavu úspěchu a začtu se do historické knížky :-)

 

 

Sobota 18.1.- středa 22.1.

Sobota ve znamení svátku mé dcery a sestry a zároveň narozenin neteře :-). Na všechny jsem vzpomínala, syn s přítelkyní mě pozvali na oběd a poté jsme se vypravili do kina na "Něžné vlny". Film se nám všem moc líbil. V neděli jsem zase myslela na milou kamarádku,která měla též narozeniny.Dcera přijela na oběd, udělaly jsme si procházku a odpoledne přijel taky "princ"Jenom v Královně se "mlátila" láska k dceři a pohrdání k princi. Nevěděla, jestli trucovat na půdičce a nebo se šmajchlit se svou milovanou malou paničkou. Pracovní týden začal opět náporem úkolů, ale další výsledky už se rýsují. Včera mě tady navštívila kolegyňka, popovídaly jsme si a poseděly v restauraci na náměstí. (Byla jsem tam poprvé). Dnes jsem se dověděla, že naše vydřidušské BD chce za potvrzení o tom, že mohu pronajímat byt 7.500 Kč. Protočily se mi panenky, když mi to dcera oznámila.

 

 

 

Neděle 12.1. - pátek 17.1.

V neděli jsem se snažila uspořádat další věci,které mi sem syn s přítelkyní přivezli. Počasí se tvářilo přenádherně, takže jsem si neodpustila procházku okolo své milované řeky. Pracovní týden byl shluk spousty úkolů, papírování a vyřizování věcí okolo pronájmu. Naštěstí se v práci "hnuly ledy" a první výsledky exprimentu už jsou připraveny k expedici. Daň za tohle všechno je neskutečná únava, psychická a fyzická. Chodily jsme s Královnou spát okolo osmé hodiny večerní.(Královna byla s tímto uspořádáním samozřejmě navýsost spokojená). Psal mi sice kamarád, ale nějak jsem se necítila na návštěvu a nezávazné povídání. Bála jsem se,abych svým vyčerpáním a náladou nepůsobila nepříjemně. Také princ mě hodlal poctít návštěvou a to dokonce 2x, ale vyměnila jsem jej za možnost jít spát se slepicemi (tedy, vlastně s kočkou :-D).Dnes přišlo konečně vytoužené odpoledne, po cestě autobusem jsem téměř po měsíci prohodila pár slov se svou milou masérkou a také mi volala Ivunka. Ta mi dokáže vždycky pozvednout náladu a potěšit. 

 

 

 

 

 

Neděle 5.1. - sobota 11.1.

Hned druhý den po zadání inzerátu se začali ozývat zájemci. Také mě pozval syn s přítelkyní na nedělní oběd. V práci po dovolené se vše jevilo chaotické a jalikož nám "hoří" termín projektu, chodila jsem domů úplně vyčerpaná a vyhořelá. Ve středu jsem jela do bytu, abych ho předvedla zájemcům. (Dcera v něm předtím nádherně uklidila). Všichni, kteří jej viděli jevili zájem, takže jsem stála před těžkým rozhodnutím. Nakonec jsem se rozhodla pro první rodinu (se třemi dětmi). Musím věřit, že mopje rozhodnutí bylo dobré!!! Ve čtvrtek se v práci konečně prolomila smůla a experiment se "rozjel". Od neděle jsem v noci nemohla spát.... Celý den jsem si představovala někoho, kdo mě obejme, budu se mu moc vykecat a měla jsem chuť na "šampáňo". Večer přijel princ, nevím, jestli čte myšlenky na dálku, ale přivezl "šampáňo" a došlo i na to objímání. Královna samozřejmě nesouhlasně syčela.

   V pátek jsem konečně v noci spala a dnes odjela do bytu, balit zbylé věci a uskladňovat ty, které si necháme. Syn s dcerou se samozřejmě pohádali o to, co si kdo ještě vezme :-(. Při vyklízení starých hraček a přáníček od dětí jsem nahlas brečela. Nechala jsem tady velikánský kus života a ten je nenávratně pryč. Dcera bude zatím se mnou v bytečku (už teď se toho hrozím, protože tam nebude skoro žádné místo a o soukromí ani nemluvím). Dobrá zpráva však je, že by od února měla nastoupit do práce.

 

 

 

 

NOVÝ ROK 2014      Středa 1.1. - sobota 4.1.2014

Nový rok jsem ještě prožila s rodinou sestry, s mamkou a jejich zvířátky. Ve čtvrtek jsem dorazila domů, kde na mě čekala dcera s Královnou. V pátek jsme se byly s dcerou projít, pozorovaly jsme divoké kačeny a labutě a užívaly si nádherného dne. Večer odjela dcera a přijel princ. Královna se rozhodla pro atentát na něj. Oblíbit si ho evidentně nehodlá. Prožili jsme dlouhou noc a ráno, ze kterého na mě padá smutek. Člověku, který o pomoc nestojí se pomoct nedá, byť by se chtělo sebevíc...

Dala jsem na internet inzerát s nabídkou pronájmu bytu. Musím věřit, že se někdo přihlásí.

 

 

 

 

 

 

 

 

Pátek 27.12. - úterý 31.12.

Snažila jsem si užívat dovolené. Zajela jsem do Neratovic zalít kytky, vyvětrat a nafotit byt. Přijela mi milá návštěva -kamarádka Martinka. Také se ukázal princ...těžko k tomu dodat víc. V neděli mě syn s přítelkyní pozvali do kina na film "Křídla vánoc". Líbil se mi, byla v něm naděje...V pondělí jsem odjela k sestře a po dlouhé době viděla mamku. Oslavy Silvestra proběhly v klidu, poznala jsem jejich sousedy (mimochodem, ten pán jezdí Paříž - Dakar), hráli jsme hry, s neteří popíjely zelený čaj a ohňostroj,který spustil švagr se povedl. Hodně, hodně jsem vzpomínala na tatínka, na to, jak jsme vždy zapalovali prskavky, ten smutek po něm se nikdy nevytratí...

 

 

 

Úterý 24.12. - čtvrtek 26.12.

 

   Štědrý den začal netradičně, o samotě. Ještě za tmy jsem rozsvítila svíčky a posnídala koupenou vánočku. Pustila jsem si vánoční písničky a rozbalila dárečky od kamarádek, které jsem si naskládala pod rozkvetlé barborky. Radovala jsem se z každé maličkosti a Královna byla ze svých dárečků také nadšená. Pak jsem vyrazila k synovi a jeho přítelkyni. Na mobil mi přicházely sms-ky a mms-ky s vánočními přáními a jedna z nich byla i od "prince". Tam u jedné nezůstalo, ale to, abych napsala "tak pak přijeď", to jsem zkrátka nedokázala. Syn s přítelkyní se snažili, všude v jejich bytečku panovala neosobní, sterilní čistota. Je to jejich byt a jejich život, ale na mě to působilo studeně. Podívali jsme se na nějaké pohádky, zašli se projít do místního parčíku a potom jsme připravovali pstruhy k večeři. Syn se snažil o pár vánočních zvyků, ale bylo to prostě jiné, žijí už jiný život. Po večeři se rozsvítil stromeček a rozbalili jsme dárky.Následovala pohádka a víno. Nejvíce mi chybělo betlémské světýlko a živá kytka. A především dcera...

   Na Boží Hod dopoledne jsme odjeli na Zbraslav, po noci v maličkém bytečku s jednou postelí jsme všichni působili unaveně. Snažila jsem se nabídnout všechno, co jsem měla. Královna se radovala z návštěvy a během své samoty tady už stačila v misce s vodou utopit vánoční klubíčko a jednu z nových myší :-). Zašli jsme na procházku ke zvířátkům a pak se podívali na pohádku. Syn seděl vedle mě na gauči a držel mě za ruku. Chtěl, abych jela ještě k nim, ale myslím, že jsem udělala líp, když jsem zůstala tady. Večer jsem se se skleničkou vína a přitulenou Královnou podívala na pohádku.

 

    Na Štěpána samota pokračovala. Syn odjel k babičce, kde byla rodinná sešlost...Opět jsem si pustila nějakou pohádku,uvařila skromné, rozhodně ne sváteční jídlo a vydala se na procházku okolo řeky. Nádhera, řeka jako by vytékala z mlhy a slunce, které prosvítalo na ni házelo ledově-stříbrná zrcátka. Dívala jsem a dívala, občas se ozvala divoká kachna nebo racek...pokračovala jsem lesoparkem, obloha se mezitím rozjasnila a mlha zmizela kamsi do pohádkové říše...Vnímala jsem všechnu tu krásu a přála si ji s někým sdílet...(moje bláhová, věčně bláhová přání...). Doma jsem pokračovala ve vyšívání a poslouchání vánočních písniček. Večer volala mamka a pak můj nejlepší kamarád. Chtělo se mi brečet a ne pořád hrát tu hrdinku, která všechno zvládne levou zadní. Přála jsem si, aby přijel "princ", ale aby přijel sám, protože přijet chce a ne proto, že jsem mu o to napsala. Evidentně jej to ani nenapadlo. Čemu se divím, že? Znovu jsem si nalila skleničku vína a zakončila sváteční večer u pohádky s Královnou na klíně.

 

 

 

 

 

 

 

 

Čtvrtek 19.12.- pondělí 23.12.

V práci se finišovalo do posledního dne, ale tak to u nás prostě chodí. V pátek jsme si vyměnily s některými kolegyňkami drobné dárečky, popřáli si se všemi hezké svátky a já konečně nastoupila svou dovolenou :-).

   Letos je prostě všechno jinak, žádné zběsilé uklízení a lítání po obchodech, co mi ještě chybí. Letos pro nikoho Vánoce nedělám...v sobotu jsem se úplně pohodově byla projít okolo Vltavy, krmila jsem racky a kachny, odpoledne v poklizeném bytečku vyšívala a po setmění pozorovala z okna nádherný adventní ohňostroj. Večer přijela dcera, dovezla mi jmelí, takže jej mám 2x :-) a "vytočila" mě do vrtule. Nemá totiž peníze ani na cestu k babičce na Moravu. Měsíc chodila do práce jen tak... -majitelka obchůdku jí prostě peníze neposlala a už asi ani nepošle :-(. Jako vždy jsem jí peníze dala, zaplatila i mobil...samozřejmě nepřemýšlela o tom, jak jsem na tom já a kde seberu peníze na roční "lítačku" a na dva nájmy v příštím měsíci.

   V neděli jsem odjela na tradiční pečení vánočky s nejkámoškou. Prošly jsme se po vánočně vyzdobeném Brandýse, daly si svařák a vtipkovaly o tom, že pečení dovedeme za ta léta do naprosté dokonalosti a pak budeme v domově důchodců pořádat kurzy :-). Pravda, po vypitém víně jsem měla truchlivou a rozpovídala jsem se o svých trablích, také o tom, jak nefér mi připadá, že bývalý muž je vysmátý a všechny starosti vlastně padly na mou hlavu. Bohužel jsem tím svou letitou kamarádku dost otrávila. Takže ještě jednou, omluva aspoň na dálku...

Dnes ráno jsme u ní v práci posnídaly vzorek :-) a na metru mě čekal syn, kterému jsem upečenou vánočku předala. Žádné rozmazlování, že by si snad pro ni a pro mne přijel - benzín je drahý. Máma je nezmar, ta zvládne všechno. Po návratu jsem nakoupila ještě pár věcí (fronta v masně se táhla až ven), douklidila, nazdobila větvičky, zabalila těch pár dárečků a sedla k vyšívání.Královna tady podřimuje se mnou v křesle a já se poprvé v životě probudím na Štědrý den v bytě, kde budu jenom a jenom já. (Tedy, samozřejmě, s Královnou)

 

 

 

Sobota 14.12. - středa 18.12.

V sobotu jsem zrádně opustila Královnu a vyrazila do starého bytu, péct cukroví. Jsme s dcerou sehraný tým,takže jsme to zvládly v rekordním čase a večer jsme ještě zašly na hřbitov (dcery první, tragicky zemřelý přítel, by v těchto dnech slavil 25let). Nezapomněly jsme ani na obhlídku stromečku na náměstí. Pozdě večer jsem, ale dostala smsku, která mě dost rozhodila...Život však musí jít dál.

Neděle patřila finiši s cukrovím,úklidu, dcera mě obarvila, ostříhala,udělala mi pedikůru. Večer jsme zasedly k adventnímu věnci (přivezla jsem maličký keramický s sebou v baťohu :-) ) a pustily si koledy. Později dcera vytáhla dávno zapomenutou flétnu a koledy "na živo" zněly úplně jinak. Jenom tu práci,kdyby si už konečně našla... :-(

V pondělí jsem oběhla laborku (odběry krve kvůli borelióze) a zubaře a pak jsme v naklizeném bytě čekaly na paní,která se měla přijet podívat na byt. Nepřijela, na telefony nereagovala...Takže budu dál "táhnout" dva nájmy :-(. Odpoledne jsem vyrazila za Královnou. Vydržela to statečně :-), takže jsem riskla ještě cestu do knihovny.

Úterý znamenalo vánoční večírek,kde jsem však pobyla jen krátce, neboť večer čekal koncert v jednom ze staroměstských kostelů. "Rybovka"zněla nádherně a vánočně vyzdobený kostel  jen dojem umocňoval.Škoda, že kamarádka onemocněla a o tenhle zážitek přišla.Také dceři s jejím přítelem se vánoční písně opravdu líbily. Mrazivou Prahou, okolo nádherného stromečku, jsem pospíchala na metro. A za svitu úplňku dorazila za Královnou.

Dnes dost velké rozčarování z některých lidí v práci, rezignace na to, že by mi mohl někdo darovat jmelí.Sama jsem se obdarovala, sama vyšplhala na stůl a sama zavěsila na trám u stropu. Odeslala jsem vánoční balíčky a zbytek dne prožila u knížky, s Královnou na klíně. Nádherně mi rozkvetly barborky :-). Třeba si Královna najde nějakého fešného kocoura :-)

(Dceři za měsíc práce v obchůdku majitelka nezaplatila :-( ).

 

 

Úterý 10.12. - pátek 13.12.

V práci stále žádná změna, odpoledne jsem byla nakoupit poslední drobné dárečky. (Ostatně, letos to bude jen o drobných dárečcích). Pozdě večer přijel princ...

Středa - dostala jsem se ke své nejoblíbenější práci. Ovšem, když jsem se dověděla, s jakým "materiálem" pracuji, chtělo se mi brečet. Jenomže jsem příliš dospělá na to, abych pominula fakt, že musím zachovat přesnost a profesionalitu...Odpoledne jsme si daly sraz s nejkámoškou v čajovně. Měla splín, protože ani u ní v práci to není procházka růžovým sadem. Naplánovaly jsme si opět společné pečení vánočky, což je,vzhledem ke Královně, nadlidský výkon.

Čtvrtek - večeře s nejmilejší bývalou kolegyňkou, později se přidala ještě jedna bývala kolegyně s dětma. Úžasný podvečer. Navíc jsem byla nádherně, téměř profesionálně nalíčená, což dodávalo sebevědomí. Doma mě čekal princ a Královna, oba naštvaní na toho druhého. No a princ měl v záloze ještě další jobovky. Dobře, že jsem si ty 4 dcl vína dala, dívala jsem se pak trochu s nadhledem...

Dnes narozeniny syna, jak je možné, že už je mu 24 let...Bohužel, slavil to jen s přítelkyní. Oběd s bývalou kolegyňkou z včerejšího podvečera, pokračování "princovy causy" :-(, naštěstí jen přes mobil, nákup, úklid bytečku a telefonická domluva s dcerou ohledně zítřejšího pečení cukroví. Tak snad se podaří :-)

 

 

 

Sobota 7.12. - pondělí 9.12.

Mojí malé holčičce najednou bylo 21 let. V sobotu, přesně v den svých narozenin přijela, poobědvaly jsme, předala jsem jí dárečky a ona projevila přání "jít na prasata a jezevce". Radovaly jsme se ze zimní procházky, ač sníh, který to tady ráno slavnostně prosvětlil, pomalinku tál. Jezevec zklamal a odmítal opustit senem vystlanou boudu, ale prasata vesele hrála na honěnou a dcera se radovala, jako by tu dnešní číslovku měla obráceně. |Po našem návratu přijel i princ s drobnými dárečky pro dceru, zapálili jsme svíčky a tak trochu svérázně jsme ty její narozeniny oslavili. Večer oba odjeli a já zůstala sama s Královnou.

   V neděli mě syn s přítelkyní pozvali do svého nového podnájmu na oběd. Oběd byl výborný a byteček vypadá moc hezky. Zapálili jsme druhou adventní svíčku na jejich věnci a po setmění mě vyprovodili na autobus. Čekala mě "ještě jedna adventní neděle"- s princem. Seděli jsme na koberci jak malé děti, dívali se do plamínků svíček, poslouchali vánoční písničky a ...

   Hodila jsem za hlavu všechny trable a starosti, byla jsem jen "tady a teď" a cítila jsem, že právě tohle je ten okamžik,o kterém se říká "jsem šťastná".

   Pondělí -v práci se opakovaně nedaří. Kdy už se to konečně "zlomí" a vyjde to,co vyjít má? Ozvala se mi paní na pronájem bytu, ale nevím....Neměla jsem z toho telefonátu moc dobrý pocit, ale musím počkat, co se z toho vyklube.

 

 

Pondělí 2.12. - pátek 6.12.

V pondělí přišel pan domácí pronájem a také zkontrolovat topení, asi se ho bálo a hřálo jako pominuté :-). Vypili jsme spolu čaj a já si znova uvědomila, jak moc přeji své nejkámošce toho fajn chlapa.

V úterý jsem aspoň na maličkou chviličku byla bohatá :-), ale opravdu jen na chviličku. Odpoledne jsem musela do spořitelny a peníze "odešly" na účet mého bývalého muže. Mohla bych si zhluboka oddechnout, ale nemohu. Pro změnu teď dlužím značný finanční obnos synovi, takže další šetření. Po finanční transakci jsem se ještě zastavila pro pár dárečků a také jsem zakoupila větvičky "barborek". Nemusím snad ani dodávat, že bývalý muž se poděkováním ani neobtěžoval.:-(

Středa se nesla v duchu oslavy jednoho kolegy, kterého si moc a moc vážím. Pracovat se, ale nepřestalo. To prostě u nás jen tak lehce nejde. Rodiče onoho kolegy vlastní na Jižní Moravě vinohrad, takže víno bylo víc než skvostné. :-). Doma jsem ozdobila "barborky".

Ve čtvrtek jsme si s dcerou naplánovaly vánoční trhy, ale zůstalo jen u plánů. Dcera totiž dostala nějakou alergickou reakci a celá otekla :-(. A jelikož chodil "Mikuláš" objevilo se pár sladkostí i na mém pracovním stole. "Díky za většinu mých kolegů a kolegyněk".

Pátek přinesl sněhové vločky :-). V práci stále řešíme věc, která se ne a ne dařit. Topení už se zřejmě zbavilo strachu :-D :-( a opět z něj teplo nevypadne. Celé odpoledne jsem seděla s Královnou na klíně a vyšívala obrázek. A také jsem dnes počítala a počítala. Ne, nejde to, Po zaplacení dvou nájmů a nezbytných věcí mi nezůstanou peníze ani na jídlo. Vůbec nevím, co budu dělat,pokud se mi nepodaří náš neratovický byt pronajmout???

 

 

 

Neděle 24.11. - neděle 1.12.

Tento týden byl ve znamení zvratů, bezesných nocí a spousty přemýšlení. V neděli se mi málem uškrtila Královna -zamotala se do igelitové tašky. Ještě štěstí,že jsem byla doma a podařilo se mi ji uklidnit a vysvobodit. Obě jsme byly vyděšené a večer jsme se k sobě tiskly jak malé děti.

V pondělí moje chmury trochu rozptýlila čajovna s nejkámoškou, probraly jsme možnosti pronájmu mého bytu a všechno jsem viděla trochu líp. Bohužel, je mi jasné, že dva nájmy dlouhodobě platit nemůžu, dcera zase přišla o práci a nemá kde být a syn se koncem týdne stěhuje. V práci se navíc nedaří pokusy, které jsme do Vánoc chtěli mít hotové :-(.

Středa - po bezesné noci jsem si nevšimla, že jsem Královnu zavřela v pokoji bez záchodku a bez mističek. Naneštěstí jsem jela ještě vyzvednout nějaké dárky  a vrátila jsem se později než obvykle :-(. V pokoji jsem objevila spoušť (počůrané kdeco a ještě bobky). Samozřejmě, že jsem vyděšenou kočičku nepotrestala, ale uklízet jsem měla co až do konce týdne :-(.

Ve čtvrtek mi přišel pan domácí vyměřit místo na nový a větší radiátor (občas tu byla nepříjemná zima), chvíli jsme si i povídali a byla jsem vážně štastná, že moje nejkámoška má tak senzačního chlapa :-).

V pátek mě potěšilo psaní od od mojí milé kamarádky, která mi nabídla pomoc. (Už vážně nevím, kudy kam, ale musím věřit, že bude líp). Syn na poslední chvíli oznámil, že ani on, ani dcera nebudou doma v termínu odečtů tepla a teplé vody,musela jsem odjet do Neratovic a tam vyčkat do večera. Hodně pozdě večer jsem dorazila zpět. Překvapil mě nový, obrovský radiátor a úžasné teplo. A taky přijel kamarád, povídali jsme si a poslouchali hudbu hodně přes půlnoc.

Sobota - "Jaký si to uděláš,takový to máš", vzala jsem s k srdci a rozhodla se umýt okna, vyzdobit byt a připravit se na 1.adventní neděli, byť bude osamělá. Odpoledne jsem se šla ještě projít a natrhat chvojí. Listí na stromech už poztrácelo barvy, ale i tak byla vycházka příjemná. Doma mě čekala sms od prince... (Na sms, které mi nechodí nemůžu odpovídat...). V duchu jsem se omlouvala, když mi tu hodně dřív odeslanou ukazoval. Přivezl večeři a prožili jsme hodně příjemný večer...

Neděle - stojím u okna s nádherným výhledem na Vltavu, stojím v objetí toho fakt krásného kluka a v duchu si říkám, že "teď je prostě teď"... Odjíždí do práce a za pát hodin přijíždí dcera. Poobědváme a vyrazíme na vycházku za zvířátky a pak do kavárny na svařák. Na náměstí se rozsvítil stromeček :-). Večer si pustíme koledy, otevřeme víno a dcera zapálí první svíčku na adventním věnci. Královna se ke mě tulí v křesle. "Mami,  bude to lepší, uvidíš", konejší mě dcera. Pak se zabalí a zase odjíždí..., ale první adventní neděle se vydařila :-)

 

 

 

Neděle 17.11. - sobota 23.11.

V neděli mě navštívil syn s přítelkyní, přijeli na oběd. Nejnadšenější z návštěvy byla Královna. Nastalo opět přesvědčování, abych prodala byt, když jsem viděla tu polorozpadlou barabiznu, kterou si chtějí koupit a rekonstruovat, tak by se ve mě krve nedořezal.

V pondělí jsem zašla do knihovny a pak prožila klidný večer u knížky.

Úterý bylo ve znamení liftingu obličeje,neboť na masáž ještě nemůžu. Pořád beru antibiotika, není mi po nich dobře, ale musím se snažit, aby to nebylo poznat na mé práci. Nicméně lifting působil fantasticky a moje paní masérka je takové úžasné "Světýlko".

Ve středu přijela dcera a odvlekly jsme uraženou Výsost k veterináři. Chovala se opravdu královsky a vznešeně, u vakcinace ani nemňoukla, takže jsme s dcerou působily jako dvě lhářky. Váží 5.5 kg,  bude tedy na místě asi nějaké menší omezení krmení :-(.

Těšila jsem se na čtvrtek a na čajku s nejkámoškou. Bohužel,musela jsem se zdržet v práci :-(. Při cestě domů se mi hlavou mihla myšlenka na jednoho dávného kamaráda. Večer jsem pak nevěřícně zírala na dispej mobilu, kde se ukázala sms od něj. Navštívil mě a u kafe jsme si celkem dobře pokecali. Do postele jsem se dostala až okolo půlnoci.

Včera mi syn oznámil, že se příští týden stěhují do podnájmu, takže placení nájmu tady i v bytě zůstává na mě. Musím se pokusit byt co nejdřív pronajmout. Navíc dceři končí brigáda, takže bude opět úplně bez příjmů. A samozřejmě, Vánoce prožiju nejspíš sama, neboť dcera jede k mé sestře a syn s přítelkyní už budou v novém, kam nesmějí zvířátka...

Dnes mě celý den šíleně bolí hlava, většinu doby jsem prospala. Odpoledne venku, příroda si ještě chrání pár barevných listů a vítr se mi, marně, snažil vyfoukat z hlavy všechny ty starosti a smutné myšlenky.

 

 

Pondělí 11.11.- sobota 16.11.

Pondělí - ráno další lahůdka- praskla žárovka. Mimo celého vybavení do kabelky jsem přikoupila i žárovky a přemýšlela, jak ji vyměním,když ani ze židle na strop nedosáhnu.Nakonec jsem pod lustr přitáhla těžký stůl, vylezla na něj a vybavená šroubovákem jsem odstranila stínidlo a žárovku vyměnila. Jsem malá, ale šikovná :-D. (A začala jsem "mluvit" s Královnou, která byla po nedělním prohřešku v hluboké nemilosti)

Úterý - navštívily jsme s nejkámoškou divadlo Studio dva a v něm představení "Ženy přežijí". Oběma se nám moc líbilo a Vojta Kotek byl vážně úžasný. S nejkámoškou jsme před představením ještě pokecaly u čaje, ale trochu mám pocit,že jsme teď každá někde malinko jinde. Možná je to tím, že ona má rodinu a já samotu s Královnou.

Pátek - opět se mi zželelo "spořivého dědka" a uvolila jsem se s ním jít na Vyšehrad. Vyšehrad byl můj nápad, procházka byla jen krátká, neboť mě celou dobu častoval řečmi o bolesti kolena. Je sice opůl roku mladší než já, ale podle mého názoru je na řeči o nemocech ještě 20let čas. Chtěla jsem být na něj příjemná a milá,ale prostě se mi to nedaří. Marně jsem si říkala: "Aspoň někdo o tebe stojí",  ale ani to nepomáhalo. Tatínek u mě nastavil laťku dost vysoko a pokud mi chlap z mé generace nejen nepomůže do kabátu, ale dokonce odejde z restaurace, aniž by počkal až se obleču, tak je to pro mě vrchol nevychovanosti a myslím si o takovém člověku své.

   Večer to dorazil syn,když volal,že chtějí za každou cenu do podnájmu ještě v prosinci, takže nevím, jak s Vánocemi...nějak si nedovedu představit, že budeme s Královnou samy. Odjet nemůžu, kdo by se mi o ni postaral...

Sobota - přes týden se vracím domů téměř za tmy a nestíhám procházky, řeka už mi strašně chyběla. Zřekla jsem se úklidu a vyběhla aspon na maličkou vycházku.Sluníčko krásně svítilo a pohled na vodu, racky, kachny a poslední zbytky barevných listů na stromech, nádherně uklidňoval. 

   Po poledni jsem vyrazila do centra, kde jsem měla sraz s milou kamarádkou. Daly jsme si pozdní oběd, popovídaly a šly do kina na příjemný romantický film "Lásky čas". Ke konci už jsem měla v očích slzy, protože jsem si představila návrat v čase reálně. Co bych dala za to, kdybych mohla znovu obejmout tatínka...

 

 

 

 

Čtvrtek 7.11 - neděle 10.11.

Práce a jinak, co se může pokazit, to se pokazí.V jednom kuse brečím. Dobře vím, že pokud nejde o zdraví, nejde vlastně o nic, ale 100x nic umořilo i to ušaté zvíře.

   V sobotu návštěva syna a jeho přítelkyně, popovídali jsme si a královna si užívala pozornosti celé smečky. Večer mi ještě volal nejlepší kamarád. Nějak už jsem to všechno "nedávala" a brečela mu do telefonu. To jsem se tedy zase vyznamenala, přivezl manželku z nemocnice, má oni starost a já brečím do sluchátka jak malá holka, protože už  prostě nezvládám.

Neděle začala sluníčkem a měla jsem chuť napsat o víkendových ránech, že by konečně něco hezkého. No, to jsem se sakra spletla. Nejdřív jsem objevila pohromu v kabelce. Její Veličenstvo se do ní vyčůralo, asi jako pomstu za to, že jsme tady zase samy. Co naplat, že jsem ji vyprášila kožich, když jsem musela vyhodit skoro novou kabelku včetně jejího obsahu. Nejvíc mě mrzí peněženka, kterou jsem dostala k loňským Vánocům od mladých. A zrovna teď jsem "potřebovala" další výdaje :-(. 

   Šla jsem se uklidnit k řece, když se ozval telefon. Syn, samozřejmě, zase jobovka, dostal se do konfliktu s opilým sousedem, který ho napadl, syn se bránil, figurovala v tom policie. Teď se syn bojí o sebe i o přítelkyni a neví, na koho se obrátit o radu. Žádný dospělý chlap se v jeho okolí nevyskytuje a já prostě nevím...Nevím a ze všeho nejvíc se mi chce vůbec nebýt...

 

Pondělí 4.11. - středa 6.11.

Pondělí - pochvaly na účes vytvořený dcerou se jenom hrnuly. Odpoledne po práci jsme vyrazili na oslavu pořádanou šéfem (u příležitosti jeho jmenování profesorem). Sešla se hromada lidí, i ti,kteří už u nás nepracují. Zábava opravdu výborná. Druhou polovinu jsem si povídaly s našimi nejmladšími kolegy a kolegyněmi. Nasmáli jsme se, obzvlášť, když konverzace probíhala anglicko-česky. Po delší době jsem si připadala opravdu fajn a byla vděčná za to,že pracuji s takovými lidmi. (Kolega Ind jednu kolegyňku a mě krmil na střídačku medovníkem :-) ). Příjemné také bylo, že se tam objevila spousta dětí, jednoho chlapečka jsme měli dokonce i na pracovišti po téměř celý den. Úžasně zvídavý a hodný klučina, v jeho přítomnosti se mi senzačně pracovalo, ač jsem jej vlastně trochu hlídala. Smutný byl jen návrat domů, ale naštěstí mě tady čekalo moje chlupaté štěstíčko.

Úterý - mám podezření na boreliózu a ohavná antibiotika. Chytit klíště na konci října a přivézt si ho do Prahy z K.Varů se fakt může podařit jedině mě. Večer cesta k dětem, které,mimo synovy přítelkyně, stejně nebyly doma a vyčítavé mňoukání Královny. Domov tvoří maličkosti, už se v tom bytě opravdu necítím doma. Se synovou přítelkyní jsme si hezky popovídaly. "Korunu" jsem tomu nasadila tím, když jsem prohlásila: "Musím zavolat Královně".

Středa - takže 21 dní ohavných antibiotik a v polovině prosince odběry krve. Do práce musím, takže snad to všechno zvládnu. ATB jsou dost agresivní a právě dobře mi po nich není. Zítra má bývalý manžel narozeniny. Kolikrát se ptám, jestli to všechno muselo vzít takové konce?

 

 

Středa 30.10. - neděle 3.11.

Migréna mě trápila téměř až do pátku. 

Ve čtvrtek jsem zapálila svíčku u Vltavy naproti Keltskému hradišti. Doma jsem pak zapálila další - červenou. A vzpomínala jsem...a přála jsem jiným i sobě...

V pátek úklid bytečku.

Sobota ve znamení velkého nákupu a přípravy oběda, na který přijela dcera a "princ". Popovídali jsme si,zasmáli se a večer jsme se spolu s dcerou dívaly na TV. Eva Holubová nás v roli Bohunky vždy spolehlivě pobaví :-). Nicméně, pár slov, která "princ" pronesl bych raději neslyšela...

Neděle - dcera spala téměř až do poledne, já přemýšlela a myšlenky nebyly zrovna radostné. Odpoledne návštěva kostela, kde jsme se od nadšené paní průvodkyně dověděly spoustu věcí o jeho historii, která je nedílně spjatá s osudy Přemyslovců. S úctou jsme postály u hrobky Václava II. a Elišky Přemyslovny. Potěšilo mě, že se dceři tohle odpoledne líbilo stejně jako mě. 

   Doma mě ještě dcera obarvila a ostříhala. Pak jsem jí nabalila s sebou dobrůtky a zase jsem tady zůstala jen s Královnou. Nesmím zapomenout na fakt, že Královna je z dceřina příjezdu vždy nesmírně nadšená.

 

 

 

 

Středa 23.10.- úterý 29.10

Ve středu návštěva kamarádky - "Kočkomilky", posezení v kavárně a posléze u mě v bytečku. Královna se nejdřív chovala vzorně, ale kousnutí si neodpustila. Nemá ráda vetřelce ve svém křesle :-(. 

   Ve čtvrtek návštěva místní knihovny, není veliká, takže ji asi brzy budu mít přečtenou :-). 

   Samozřejmě procházky okolo řeky.

V sobotu odjezd do K.Varů k milé kamarádce. Výlet do nádherných okolních lesů, stromy zářily všemi barvami, fotila jsem jak divá a pusy jsme také nezavřely. Dokonce jsme našly pár jedlých houbiček, takže její manžel (suprový chlap, s kterým se výborně diskutuje) měl pochutnání k večeři. Ostatně, jídlo tam je vždy samostatná kapitola. Kamarádka skvěle vaří a peče. Borůvkový koláč - úplná pohádka. Kdybych tam jezdila častěji, tak neprojdu dveřmi :-(.

   Neděle - můj milovaný hrad Loket. Jedno z nejkrásnějších městeček. Nemůžu se vynadívat, i když zaparkovat tam je úkol téměř nadlidský. Objevily jsme také stezku po okolí Lokte, vypadala vyloženě vábivě, jak na ni svítilo sluníčko a stromy se předháněly v kráse svých hábitů. Bohužel, čas nás tlačil, takže jsme stihly pouze výstup k altánku, ze kterého je nádherná vyhlídka na městečko a hrad. Ovšem, slíbily jsme si, že si příště uděláme "Loketní den" a celou stezku mezi skalami projdeme. A budeme se kochat a kochat :-)

   Pondělí - svátek a volno :-). Počasí přímo letní. Přijel se na mě podívat "princ". Udělali jsme si procházku k našim zvířátkům, krmili jezevce z ruky, dívali se v TV na pohádky, prostě jsme jen tak lenošili. 

Úterý - v noci mě postihla migréna, to bylo fakt krušné. Ještě štěstí,že mám dnes dovolenou, trvalo, než jsem se vzpamatovala a než zabraly prášky. Potom prádlo, nákup a ve zbytku dne se musím sebrat, abych zítra mohla do práce.

 

 

 

Úterý 22.10. - počasí stále pohádkové, podzim jako malovaný, ale:

Ráno sms od nejlepšího kamaráda, je v nemocnici...jsem daleko a hodně mě to trápí. A před chvílí jsem se dočetla,že jedna milá holčinka (dobrá víla) má taky zdravotní problémy...Co se to děje??? Kéž by jim bylo co nejdříve úplně dobře, kéž by...

 

 

 

 

Pátek-pondělí: Úplně pohádkový víkend s dcerou, procházka ke zvířátkům, noční procházka při úplňku a nedělní výlet na vrchol keltského hradiště. Ta modrá obloha a ty barevné stromy a atmosféra toho místa...fotily jsme jako divé. Potom oběd v malé útulné hospůdce (a před ní spousta napadaných lesklých kaštanů :-) ), návštěva cukrárny a v pozdním odpoledni přišla na kávu nejkámoška se svým přítelem. A při výletě mezi sms,které mi chodily byla jedna s těmito slovy: "...to listí bude klouzat, Keltice..."

   A dnes úžasná masáž lávovými kameny od holčiny,která mi vždy vnese mír do duše.

 

 

 

Čtvrtek: nádherné podzimní dny, brodím se spadaným listím a chytám poslední sluneční paprsky - tolik krásy. V práci se zatím daří všechno, co se dařit má :-).

...a začínám být vážně samostatná jednotka :-(. Tenhle týden jsem si vyměnila několik žárovek a v tom uplynulém smontovala škrabadlo pro Královnu a přivezla busem vrchní matraci. (Tatínek by tomu určitě nemohl uvěřit, já - známá nešika)...

 

 

Neděle: dnes krásný slunečný a barevný den, navštívil mě syn s přítelkyní, pozval nás na oběd a pak jsme všichni šli na procházku do minizoo. Přibyl tam nově jezevec Fridolín :-)

Webová stránka byla vytvořena pomocí on-line webgenerátoru WebSnadno.cz