"OPRAVDU"
Opravdu jsem dnes viděla a mluvila s Terezou H. Zpětně vůbec nechápu, že jsem se dokázala sebrat a jet na Bílou Horu, kde probíhalo setkání lidí, kteří toho tolik vědí a cítí, že se to zdá skoro nemožné.
Ve světle toho všeho a světlo tam bylo přímo cítit, jsem pochopila, že věci, které se mi v životě udály, byť se jevily absolutně neskutečné, zřejmě skutečné byly. Ti lidé tam se o nich bavili jako o něem naprosto běžném. Pochopila jsem, že pokud na některých místech něco cítím, je to slabá ozvěna toho, co cítí lidé okolo Terezy a ona sama. Necítila jsem se mezi nimi nevítaná, ale ani nijak zvlášť vítaná. Jak mi řekla jedna paní, která se se mnou dala do řeči:, "tady je každý sám za sebe". Tak jsem tam byla, určité věci vnímala, cítila, vlastně se mi to spíš promítalo v barvách za víčky...v Santiniho kapli pak byla cítit úleva, lehkost a právě to světlo...
Mohyla na bojišti byla o něčem jiném, tam nic nezářilo, spíš, jako by si někdo přál, abychom tam vůbec nebyli, možná ten vítr byl opravdu tak ledový a možná ten vítr neslo něco s sebou...
Většina skupiny šla ještě někam na čaj, nepřipojila jsem se, připadala jsem si jako prvňáček mezi deváťáky a hlavně, i když lidé byli vzájemně propojení, přece jen jich bylo na mě hodně, oni se znali z dřívějška, já se tam objevila poprvé. Navíc jsem se cítila totálně vyčerpaná a je mi stále zima.
...ty věci, které mi připadají divné, kvůli kterým si připadám divná, skutečně existují, i když jich dokáže zachytit sotva zlomek. Děkuji.
"PROBOHA"
narazila jsem na to náhodou na internetu, kdybych měla něco podobného hledat, tak to 100% nenajdu. Článek o tom, jak neodsuzovat sebevrahy, jak tohle téma netabuizovat.
"Neodsuzujeme člověka, který zemře při nějaké živelné pohromě a neskutečně obrovská bolest duše je vlastně také živelná pohroma. Ten člověk se nechce zbavit života, chce se zbavit obrovské duševní bolesti, pro kterou neumí najít lék".
Vina, ti, kteří zůstanou si vždycky budou dávat vinu, obzvlášť, když se nenajde žádný dopis, který by vysvětlil proč...Je strašlivě těžké odpustit tomu člověku, že nás tady nechal a ještě tisíckrát těžší odpustit sobě, že jsme nepomohli, ničeho si nevšimli, prostě, že jsme selha li.
V tom článku to bylo tak lidsky a citlivě popsáno, vlastně to bylo to nejohleduplnější vysvětlení, které jsem kdy četla nebo slyšela. A psal to věřící člověk.
...nikdy se, ale stejně nebudu cítit bez viny, vždycky se budu ptát proč???
Teď jsem dočetla knížku, matka, která ztratila dceru v ní říká: "...ale nikdy se nanaučíš žít se ztrátou dítěte. Nikdy si na to nezvykneš. Nikdy to nebude jednodušší." Ne, nikdy si na to nezvyknu.
Tereza H. a její "Posvátná místa"
po pravdě, skutečně nemůžu prohlásit, že 100% věřím, že je možné na určitých místech "načíst" děje, která se staly v pradávné minulosti, ale na druhpu stranu, kolik toho vlastně o svém potenciálu vůbec nevíme. A každý člověk je jiný, každý má jiné schopnosti...
Každopádně sleduju pořady (na you tube) s Terezou a poslouchám opravdu pozorně. Naposledy, v povídání o Slovanech na našem území mě "dostalo", když mluvila o tom, jak se na jednom z míst dostala do jakéhosi "bezčasí. Tohle se mi totiž stává nahoře na akropoli, pokaždé, když tam přijdu, mám pocit, jako bych vystoupila z časoprostoru, jako bych byla s něčím propojená, jako by se tam všechno zpomalilo, poskládalo do "jednoty". A na zpáteční cestě se opět vracím do reality.
Kolikrát jsem se ptala sama sebe: "Co se to děje?" A snažila se sama sebe přesvědčit, že si to jen namlouvám. Po poslechu posledního videa mě napadlo, že to může být docela dobře možné. A nebo nemůže?
"Bílá voda" od Kateřiny Tučkové, dlouho jsem si na tu knížku dělala zálusk. Oslovila mě i proto, že se odehrává sice v Bílé Vodě, ale místo, které popisuje je "Mariahilfe", ano, přesně to místo, kam jsme jezdívali nabíraz zázračnou vodu, když byla mamka tolik nemocná, kam jsem namáčela pahýl prostředníčku, který se nechtěl hojit, místo, na kterém jsem se s kamarádem zastavovala a nechápala, že pramen vyschnul...právě v ten den, kdy mě, při sbírání borůvek, přešel mráz...v ten den, kdy daleko ode mě, úplně sám (ale to se nikdy nedovíme, zda tomu tak bylo) umíral můj syn.
Ta knížka popisuje zázraky, cestu k Bohu, ale hlavně církev v období totality (tu oficiální, trpěnou a pak ilegální...), popisuje život v klášteře, kam odklidili řádové sestry. (Jako holka jsem hodně přemýšlela o takovém klidném ústranní, kam za člověkem nikdo nemůže. Myslela jsem si, že něco takového je pro mě, s mým vzhledem a povahou, jako stvořené. Jen jsem nevěděla, jak se tam dostat...)
Hrdince té knížky zemře syn. I když je knížka opravdu hodn
ě tlustá, přečetla jsem ji jedním dechem a dotkla se mě hodně do hloubky.
Přečetla jsem knížku I. Obermannové "Babička" a pro mě prostě bomba: "Babička" - Obermannová často cituje B. Němcovou a sympatizuje s ní, tohle je její "Babička", napsaná po 200 letech od té první. Babička o babičkách v téhle době, v době, kdy žena musí být stále krásná, výkonná a "babičkuje" jaksi navíc, ale přesto se od ní čeká všechno, co od babiček dříve. Prostě úžasné ponoření do myšlení ženy 55+. Nejraději bych paní Obermannové poslala děkovný e-mail za její knížku, ale říkám si, že jí takových chodí spousta a že by ji to vlastně nijak zvlášť nepotěšilo, protože určitě ví, jak dobrá spisovatelka je.
Úplně jsem jí záviděla, no, závidět asi není to nejsprávnější slovo, jak popisuje svůj pobyt na chalupě v době Coronové. Pracuje na zahrádce, sbírá bylinky, topí v kamnech, přemýšlí o své mamince, o svých dcerách a vnoučatech a samozřejmě píše. Dívá se na tu dobu stejně tak, jako jsem se dívala já, jako na příjemné zvolnění životního tempa, na šanci pro přírodu. (Jenomže u nás v práci žádný lockdown nebyl, my tam museli..., u mě se žádné zvolnění nekonalo, ani u spousty lidí, co pracují rukama...).
Prostě úžasná knížka o ženách, kterým sice stárne tělo, ale duši mají stále mladou. A to se pak spolu pěkně "tříská"
A tohle sem dát prostě musím:
"Co o mě vypovídá špatného to, že nemám chlapa: Že nejsem ochotná ustupovat, nedokážu se dát celá, nevařím teplé večeře, mluvím narovinu, nehraju hry, jsem lakomá na svůj čas, potřebuju být sama. Jsem sobecká.
Co to o mně vypovídá dobrého...
Nejsilnější člověk je ten, který se nebojí být sám",
Irena Obermannová
Eleanor se má vážně skvěle. Knížka, kterou mi doporučila moje oblíbená paní knihovnice a "uhodila tak hřebík na hlavičku. Napsala ji Gail Honeymanová a s Eleanor jsem se okamžitě ztotožnila, přesto, že je o čtvrt století mladší než já.
" ...příznakem osamělosti je silná touha tento stav nějak změnit. Nedosáhneme toho silou vůle ani tím, že budeme víc chodit mezi lidi, ale navázáním důvěrných vztahů. To se snadno řekne, ale je-li příčinou osamělosti bolestná ztráta, vyhnanství nebo předsudky, jsou strach, nedůvěra, ale zároveň i touha po společnosti zcela oprávněné
...čím jsme osamělejší, tím hůře se ve společnosti orientujeme. Osamělost nás prorůstá jako plíseň nebo srst, je to izolační vrstva, brání nám v navazování vztahů bez ohladu na to, jak moc po nich prahneme. Osamělost bobtná, je čím dál větší a zapouští kořeny. Jakmile na nás dolehne, hned tak se jí nezbavíme."
Stejně jako Eleanor se neumím bavit o povrchních věcech, třeba jen o počasí, stejně jako jí je mi jedno, co mám právě na sobě a kolikrát promluvím naposledy v pátek a pak až v pondělí ráno v práci. Pravda, díky rodině, kterou ona nemá žádnou, mám přece jen více kontaktů. A zlé myšlenky a vzpomínky nezáháním během víkendu vodkou, ale zmrzlinou. A nikdy nikomu nevysvětlím, proč. A vlastně teď už ani nečekám, že to někdo pochopí. Ono to fakt nejspíš pochopit nejde.
MOJE PSYCHOLOGIE - "SMÍŘENÍ JAKO DAR" - farní vikař kostela "Nejsvětějšího srdce Páně"
na pražských Vinohradech Petr Augustin Beneš
Vánoce jsou dobou dárků a "dárek", který se ke mě dostal nemá hmotnou podobu, ale je velmi cenný. Otevřela jsem dnes, na Boží hod, časopis "Moje psychologie" a narazila v něm na článek o odpouštění. Takto se vyjadřuje výše uvedený pan farář k velmi citlivému tématu, které se mě hluboce dotýká:
"...jak odpustit člověku, který se rozhodl ukončit vlastní život?" Odpověď pana faráře: " ...musím se přiznat, že mě nikdy, ani v koutku duše nenapadlo mít to tomu člověku za zlé ve smyslu, že na mě nebral ohled, zatížil mě pocitem viny. Bylo mi to jen strašně líto. Pochopil jsem, že už byl v trochu jiném světě, pevný ve svém rozhodnutí. A určitě to neudělal proto, že by chtěl někomu ublížit nebo na někoho hodit vinu za svůj život. ........Na druhou stranu bychom měli, a to říkám i s vědomím toho, že jsem kněz, respektovat svobodu druhého člověka i jeho rozhodnutí, že opravdu nedokáže jinak žít na tomto světě. ....Jediné, co nám může pomoci je, že nebudeme sebestřední. Ani takto tragické věci se netýkají jenom nás. Tak jako lidé nežijí jen kvůli nám, ani neumírají jen kvůli nám. Škoda je života toho člověka, ne toho, že mě to zatížilo. Bude nám určitě nesmírně smutno, určitě si budeme vybavovat, co jsme třeba udělali špatně, ale dělat z toho zdánlivě logické závěry, že to je důvod, proč se to stalo, by bylo předčasné. Nemáme k tomu dostatek informací a bylo by to dotýkání se největší intimity a svobody druhého člověka. Paradoxně to znamená, že když budu ctít jeho svobodu a důstojnost, s velkou bolestí budu prožívat jeho ztrátu, ale dávat si vinu a na té vině lpět by znamenalo příliš zjednodušeně vykládat tajemství života".
(...možná se syn nerozhodl dobrovolně, ale na to zřejmě nikdy odpověď nedostaneme..., ale pokud se tak rozhodl sám, neměli bychom vzpomínku na něj zatěžovat sebeobviňováním, stejně tak, jako bychom ho měli, i když s nesmírnou a nikdy nekončící bolestí, respektovat...)
KNIHA "SANCTUS" - Simon Toyne
Po všem, co se děje, třeba tornádo na Jižní Moravě, si čím dál tím víc myslím, že se příroda brání (z posledních sil) necitlivým lidským zásahům. A tahle knížka, která už byla napsána o něco dříve mluví přímo z duše: " Na počátku byl svět
a svět byl Bůh a svět byl dobrý.
A svět byl druhem slunce
a stvořitelem všeho.
Na počátku byl svět divoký,
byla to zahrada překypující životem.
A objevila se bytost, ztělesnění země,
aby vnesla do zahrady řád.
A všude, kudy první bytost kráčela, zem rozkvétala,
květiny rostly na dosud pustých místech
a tvorové hnízdili a prospívali
a každý dostal od první bytosti jméno
a bral si od země jen to, co potřeboval a ne víc.
A každý tvor se odevzdal zpět zemi,
když jeho život skončil.
A bylo tomu tak za časů velkých kapradin
a za časů velkých ještěrů
až do počátku první doby ledové.
Pak se jednoho dne objevil člověk - největší ze všech zvířat.
Měl blízko k božství, ale nestačilo mu to.
A místo všech těch velkých darů, které má,
viděl jen ty, které nemá.
Začal prahnout po tom, co mu nenáleželo.
A tak v něm vznikla prázdnota.
A čím víc bažil po tom, co nemá,
tím větší ta prázdnota byla.
Zkoušel ji zaplnit věcmi, které mohl mít:
zemí, majetkem, mocí nad zvířaty, mocí nad ostatními.
Viděl svého bližního a toužil mít víc, než kolik mu náleželo,
chtěl víc jídla, více vody, větší přístřeší,
Ale nic z toho nemohlo zaplnit tu ohromnou prázdnotu....
KNIHA J. DUŠKA
tak ta mě fakt dostala, už dlouho jsem s ničím tolik nesouzněla, jako s tím více než osm let starým textem. Přesně tak si to myslím, technika, ničení planety, přemíra aut, všudepřítomný stres...jak se vystupuje z tohoto kolotoče?
ZTRACENÁ DUŠE
objednala jsem si tuhle knihu a i když je v ní absolutní minimum textu , ale nádherné, úplně detaielní obrázky, tak nelituji. Kniha přesně do téhle hektické doby. "Po světě bloudí plno uspěchaných, zpocených a unavených lidí, které jejich duše nemohou dohonit, protože nestačí tempu naší doby..." (Přesně tak si připadám, možná i vím, kde na svou duši čekat, ale ...)
Velikonoční zázrak:
Kdysi dávno, skoro před třiceti lety, jsem dostala od své tchyně ibišek, rostl krásně, ale jeho květy bych za ta léta, spočítala na prstech jedné ruky. Stěhoval se se mnou do všech mých bytů a postupně potřeboval stále větší a větší květináč. Loni, při posledním stěhování na Zbraslav, chytil nějakou hmyzí potvoru 🕷 a nepomohlo přesazení, omývání listů, ani postřiky...😢, listy žloutly a opadávaly. Přenesla jsem ho na vnější okenní parapet a nechala osudu. Přišla zima, odstřihla jsem poslední zdravou větvičku a zbytek skončil na kompostu paní domácí. Větvičku jsem dala do vody na okenní parapet, s tím, že zlikvidovat ji mohu vždycky. Před měsícem se na ní objevil malý, nepatrný pupen, který se pomalinku zvětšoval. No a dnes ráno, na Velký pátek, když jsem přišla do kuchyně, uviděla jsem tenhle kvetoucí zázrak 🌺. Chtěla bych mít tolik síly a vytrvalosti, jako tahle malá rostlinka. 😉
KNIHA MARTINY G. "PROČ?" - zemřelo mi dítě"
Použité věty jsou z výše zmíněné knihy, ve velké většině se s nimi ztotožňuji a některé bych sama napsala úplně stejně:
(Paní, která knihu napsala měla jen jediné dítě, já jsem oproti ní nesmírně bohatá a vděčná za svou dceru, oproti mě, ale měla manžela a hodně kamarádek a známých. Každopádně, v těch větách je to, co běžně při setkávání s těmi, které vídávám, neříkám, ale hodně často cítím téměř to samé).
"...na světě je tolik nešťastných matek, kterým umřelo dítě, nejsem jediná"
"Mám dny, kdy si myslím, že to zvládnu a začnu opět žít, jiné dny jsem opět tam, kde jsem byla"
"Jak já se mohu milovat, když ona to už nikdy nezažije?"
"Smrtí dítěte sice získáváme jakousi budoucnost, ale bolestivou, černou, pak šedou, krutou, nespravedlivou. Budoucnost, o jaké jsme nikdy nesnili. Náš život se rozloží na časy předtím a dobu potom..."
"... dobrovolný odchod z tohoto světa. Je opravdu dobrovolný? Přece NĚKDO či NĚCO člověka k němu donutilo. "Vzal si život". To už zní líp. Nechtěl už žít. On ale třeba chtěl žít, jen v tu danou chvíli ne. Nechtěl žít jen v malém časovém úseku svého dlouhého života. Nabízí se otázka: Byl slaboch, který neunesl tíhu svého problému, nebo naopak silný člověk, že dokázal zvolit umírání a smrt?"
"...smrt dítěte je TABU. Každý s ní soucítí, ale nikdo o tom nechce nic slyšet. Psalo se, píše a bude se psát o tom, co měli papaláši na zámku k obědu, kde byla jistá celebrita šoubyznysu nakupovat...a přitom možná právě v tuto chvíli si další dítě vzalo život!
Jenže koho zajímá, jaké důvody vedly ty děti a mladé lidi ukončit svůj život. Hrozné je to, že to udělali, že jim v tom nikdo nezabránil. Nejspíš všichni nepocházeli z nefunkčních rodin, neměli známky psychických poruch. Důvody a příčiny mohou být skrývané, může se to stát v každé rodině. Proč je nehledám? Mám obvinit společnost, která se k tomu neumí postavit? Ne, nehodlám nikoho soudit, jen chci, aby se o tom problému vědělo!
"Slovo MUSET už nenávidím - musím být silná, musím tady být pro ostatní, musím žít!"
"... dohodneme se, že žádné Vánoce nebudeme slavit, žádný stromek, nic, nic..."
"Silvestr - už je tu zase jeden z těch dnů, které bych nejraději prospala. Všichni se budou veselit, líbat a budou šťastní, že mají jeden druhého, o půlnoci zapomenou na hádky, obvolají všechny, které mají rádi...Kam mám volat já - do nebe? Jaké tam mají číslo? A kdo by se mi ozval?"
"
TÉMA - žijeme v éře prázdnoty
""Jedno staré anglické přísloví praví, že samota je často nejlepší společnost".
"A vůbec nejlepší na samotě je svoboda dělat si téměř, co chcete. Jen se pak o to nemáte s kým podělit..."
"Zní to banálně, ale samota se musí umět unést, jinak se může proměnit v propast prázdnoty"
"...lidé žijící o samotě hůře spí, jsou většími konzumenty alkoholu, jejich strava obsahuje více tuků a mnohem víc si stěžují na únavu. Osamělost má podle něj i vliv na buněčné procesy, které vedou k rychlejšímu stárnutí"
"Samota plodí jistě i moudrost..."
"Jedním z důsledku úmrtí milované osoby nebo rozchodu s někým, na něhož jste byli zvyklí, je často nesnesitelný pocit osamělosti a opuštěnosti...z hlavy ho nevytěsníte. Najednou není nic důležitější, žádné ambice, žádný smysl života, žádný pocit bezpečí. Nimráte se v minulosti, počítáte čas, který jste "ztratili", vzpomínáte na křivdy, společné zážitky, místa...Ničí vás nejen ztráta, ale i resentiment a pocit prázdnoty. A právě tady může být samota nebezpečná. Extrémně důležité je mít okolo sebe lidi, kteří jsou vám ochotni naslouchat. Stažení do sebe není řešení, ani když jste introvert a lidi kolem sebe nepotřebujete. Mezilidský kontakt je jeden z nejdůležitějších mechanismů vyrovnávání se s traumatem."
"Deset tisíc SMS nenahradí deset minut pohledu z očí do očí".
"Osamělost je ve skutečnosti stavem mysli. Mysli člověka, který se cítí být prázdný, ztracený, osamělý, opuštěný a nechtěný".
"Pokud máte osobnostr integrovanou, zpracovanou, kultivovanou, jste opravdu schopen mnohem snadněji bý sám se sebou. To samozřejmě neznamená, že nepotřebujete druhé lidi. Čím jsem starší, tím bych měl mít osobnost hlubší, protože můžu dospět k větší životní moudrosti,"
"Samota bude vždy více zžírat toho, kdo sám se sebou nevydrží, ale z hlediska vývoje lidského druhu jsme společenské bytosti všichni."..."abychom se vyvíjeli, potřebujme vztahy."
"...častěji je to ale asi rezignovaná samota, takové to: "Neotravujte mě s těmi vztahy, raději budu sám než se zase zklamat". Jestli v tom někdo vidí štěstí, pak je to štěstí velice ploché." (Můj případ, rezignovaná samota, ale vážně mi zase tolik moc nevadí)
JÍZDNÍ ŘÁDY
...vážně by mě zajímalo, jestli lidé, kteří vymýšlejí jízdní řády někdy jeli MHD. Napadlo někdy někoho, že pokud člověk potřebuje z Modřan , Komořan nebo Zbraslavi do Ikemu, Ústavu mateřství nebo Ústavů AV, tak se tam dostane nejrychleji právě přes Modřany? Jenomže to má háček, vlastně velikánský hák - za kruháčem se musí přestoupit na bus směrem Budějovická (v protisměru). A ono ejhle, autobus od Modřan přijede na zastávku a z té protější ve stejném okamžiku odjíždí ten na Budějovickou. Takže v tom lepším případě se čeká 10 v tom horším více minut a půlhodinová cesta se rázem potáhne na třičtvrtěhodinovou. Je opravdu takový problém, aspoň brzy ráno, kdy jezdí autobusů méně, jízdní řády aspoň trochu sladit???
No, díky tomu chodím dvě zastávky pěšky a je to, pokud zrovna neleje, docela hezká ranní procházka. Jak se často říká, všechno zle je pro něco dobré...
Tohle jsem našla na FB a vážně mě to oslovilo, je v tom spousta pravdy a cítím to podobně.
(Všichni potřebujeme vzít do náručí!
Celý život holky čekají na péči. Protože tak pro nás, ženy, vypadá Láska. Že přijde někdo velký a silný a vezme tě, malou a slabou do náručí. Zachrání, vyléčí, postará se. Všechny chceme do náručí, pořád. Když je nám smutno a špatně, když je nám dobře a radostně, když máme správný den, i když vůbec ne. "Do náručí" - je univerzální lék na všechno: únava, deprese, smutek, hněv, pocit víny atd.
Ano, absolutně každá "zlá" žena je taková proto, že nemá, kdo by ji vzal do náručí. Nebo má, ale ten to nedělá. Jakákoli drzá paní ve frontě, jakákoli drbna, jakákoli přísná tchyně - jenom žena, o kterou se nikdo nestará. Možná někoho má, možná je dobrý člověk i snaží se o ní starat - ale ona to necítí, nenaplňuje ji to, nedokáže v tom utopit svou bolest. Variant "proč" je spousta.
Možná se sama zvykle braní, když ji někdo chce vzít do náručí. Možná se necítí být hodná péče. Možná vůbec nezná, jaký to je. Možná neumí poprosit o péči a jenom čeká, že na to ten dotyčný přijde sám. Možná zkouší všeho dosáhnout sama a být nezávislá. Každá žena má svůj důvod, proč zůstává bez péče. I když bývají ty, které fakt nemají nikoho - ale těch je vážně málo.
Žena, co zůstala bez péče a ochrany, stává se nejen zranitelnou. Je v podstatě nahá před celým světem. Musí přežívat, bránit se, být asertivní a agresivní, vždy držet štít. Taková žena vypíná své srdce, zmrazuje svou duši. Aby nevadily v přežití.
Jakékoli konflikty a hádky - je pokus ženy získat aspoň nějakou péči, nějakou pozornost. Nejčastěji - úplně divnými postupy. Například, vydíráním, manipulováním, obchodováním, svými úspěchy, hysteriemi, nekonečným shoppingem, jídlem, povolností. Takovým chováním žena křičí v divném jazyce "Vem mě rychle do náručí!" - ale jelikož jazyk nejde pochopit, muži slyší jenom křik.
Představte si jakoukoli ženu, se kterou máte těžký vztah – a pochopte, že ve skutečnosti ji jen scházela a schází péče. Hádá se a válčí ne z nudy, ale z vnitřní prázdnoty, bolesti a napětí. Šťastná žena, co má dostatek péče nikdy válčit nebude. Nepotřebuje být drzá, prosazovat se, splétat intriky. Nepotřebuje nikoho do ničeho nutit. Vedle takových žen se cítí jinak, žije se jinak.
Moc péče v životě ženy je obrovská a je silnější, než její negativní minulost!
Bylo by super, kdyby se „do náručí“ stalo oficiálním lékem, s receptem, který pak jde uplatnit. Dojít a dostat si to, co potřebuješ, bez zbytečných proseb a vysvětlení. Jsem nemocná, tady je předpis – tečka.
Nebo kdyby každou nešťastnou ženu posílali „do náručí“ jak do polepšovny. Kdyby za krizových a krutých časů rozdávali nejenom humanitární stravenky, ale i kupóny „do náručí“ - pro ženy. Protože pokud v krizi žena dokáže zůstat živá a šťastná, všichni ostatní si krize ani nevšimnou!
Bylo by super, kdybychom se my ženy naučily pečovat o sebe navzájem a „brát do náručí“, když je potřeba. Neřvat, nenadávat, ale v duchu objímat a opečovávat. Nakolik jednoduše to lze představit s cizími ženy, natolik těžký to je s vlastními příbuznými a blízkými, obzvlášť čím komplikovanější je vztah.
Aby matky neučily žít, ale braly dcer do náručí, i když dceři je už 40. Obzvlášť když je dceři 40! Aby dospělé dcery občas braly do náručí své mámy, obzvlášť když máma zůstala sama. Nevymýšlely, proč se to tak dělat nemá, nesnažily se mámu udělat šťastnou – ale jen obklopovaly péči, s láskou a úctou.
Aby tchyně přijímaly do rodiny nevěsty celým svým srdcem, bez hodnocení a soupeření. Obklopovaly láskou ty, které od nynějška budou dávat lásku jejím synům. Aby nevěsty dokázaly pochopit tchyně, které se jen bojí o své milované kluky. A vzaly se tak navzájem „do náručí“.
Můžeme si pomáhat všechny. Ženský kruh výměny lásky skrz „do náručí“. Jen zkuste darovat aspoň kapičku tepla každé ženě, kterou potkáte. V duchu či viditelně. Dle vlastních možností, po trošce, na pár vteřin. Zahřát vnitřním teplem a pustit do světa. Jak rychle by zmizely všechny konflikty a války!
A ten první a hlavní krok je – vzít do náručí sebe samých. „Starejte se o sebe, přece nelze přenechat tak důležitou věc cizím lidem!“ 🙂 Když začneme o sebe pečovat, dovolíme si dostávat péči od světa – ostatní taky začnou chtít o nás pečovat. To je zákon.
Bereme si do náručí, když v tichu čteme knížku, pečujeme o své tělo, chodíme na procházky, modlíme se či cvičíme, dáváme si oblíbený dortík či ovocný salát. Když jsme jen tak samy v klidu. Bez těchto okamžiků uvnitř nás roste napětí.
Můžeme čekat, než nás konečně zachrání muži, ale pro ně je to moc velké břemeno. Udělat z nešťastné ženy šťastnou nedokáže nikdo. Dokud ona sama nerozhodne, že stojí za to. A tehdy muž bude schopen znásobit její vnitřní bohatství, vzít ji do své milující náručí. Protože náručí nemůže být moc, předávkování není možné. Je to přirozený produkt, bez konzervantů a chemie, neškodí, ale jenom prospívá. Každé ženě.
A PRO MUŽE
Vždy pro ženu je nejpříjemnější, když do náručí ji vezme přesně ten, koho miluje. Buď je to otec, bratr, manžel, syn, kamarád, příbuzný…
Nevíte si s ní rady? Vemte ji do náručí.
Nevíte, jak ji uklidnit? Vemte ji do náručí.
Nevíte, co s jejími zlozvyky? Vemte ji do náručí.
Už jste se unavení s ní prát? Vemte ji do náručí.
Chcete být uslyšen? Vemte ji do náručí.
Chcete dokončit válku? Vemte ji do náručí.
Chcete po ní něco (třeba, dobré jídlo)? Vemte ji do náručí.
Chcete být doma šťastný? Vemte ji do náručí a neustále držte!
Zacházejte s ní šetrně a citlivě. Nezneužívejte. Chraňte. Braňte. Milujte. A stane se vaším talismanem, vaším zdarem a vaší inspirací. Harmonie domovu začíná od ženy, kterou vy držíte v náručí.
~Sdíleno od Komnata snů~
Zdroj: Cesta extáze
Paní knihovnice na Zbraslavi je úžasná a pokaždé, když mi doporučí nějakou knížku, tak to stojí za to. Tentokrát to byla tahle: MUŽ JMÉNEM OVE - Fredrik Backman
"Smrt je podivuhodná věc. Lidé se chovají tak, jako by snad ani neexistovala, přestože je to jeden z největších důvodů žití vůbec. Někteří si díky ní uvědomí, že žijí tvrdě, zatvrzele a nevraživě. Jiní potřebují vnímat její neustálou blízkost, aby si vůbec dokázali uvědomit, co je jejím opakem. Ajsou i tací, kteří se myšlenkou na smrt zabývají natolik, že se usadí do čekárny dávno předtím, než se smrt ohlásí. Lidé se jí děsí, ale největší hrůzu mají převážně z toho, že si vezme někoho jiného než je samotné. Na smrti je nejstrašnější to, že by mohla projít kolem. A nás tu nechat osiřelé.
....Tuhle ránu žádný čas nezahojí.
Čas je vůbec podivuhodná věc. Většina lidí žije pouze pro budoucnost. Pro to, co bude za pár dní, týdnů, let. K nejbolestnějším okamžikům v lidském životě patří poznání, že je člověk ve věku, kdy toho má víc za sebou než před sebou. Pokud už nemůže žít pro budoucnost, musí si najít něco jiného. Třeba vzpomínky....
Smutek je podivuhodná věc....
Může Bůh vytvořit skálu, která je tak těžká,
že s ní nedokáže pohnout?
Pokud ne, není všemohoucí.
Pokud ano, také není všemohoucí.
Je Bůh všemohoucí?
"Touha tulipánů" (Lena Klassenová)
Karel Kryl - "Prózy"
Výborné čtení, skvělé. Myšlenky se mi točí okolo člověka, který tohle určitě zná, líbí se mu to a navíc, ktarý fakt dost dobře zná mě. :-)
"Nočník neohrožené ženy"
Přesně tyhle stránky moc ráda pročítám na FB. Pravda, autorka je mladší, talentovanější a dozajista krásnější, ale často mívám pocit, že spolu máme něco společného. Zrovna dnes ráno (je to sice "Nočník", ale já si ho pročítám většinou v nekřesťanskou ranní dobu, v tramvaji - směr práce) mě nadchlo líčení koupě pohádkově krásné, lehounké sukně pro princezny. Rázem jsem si vzpomněla na svou úchylku. Odjakživa obdivuji lehounké, splývavé a průsvitné šaty a sukně. Představuji si, jak si tenhle vysněný kousek oblečení navlíknu na sebe a v mžiku se ze mě stane lehkonohá víla s rozevlátými vlasy. Postávám před výlohami, kochám se tou nádherou, ale zůstává jen u snění...Pravda, bývaly doby, kdy jsem neodolala a do něčeho takového jsem se pokusila navléknout. Žádná víla se, samozřejmě, nekonala. V zrcadle se vždy objevila hranatá krabice napěchovaná do "záclony". A to ještě nezminuji tukové pneumatiky a krátké, z důvodu neorganizace času, prošedivělé vrabčí hnízdo na hlavě. Nezbývá, než věřít, že se v příštím životě objevím jako dlouhovlasá, téměř éterická bytost, která se bude v těch nádherných lehoučkých šatičkách nebo sukýnkách přímo vznášet.
Přiznávám,že před lety jsem podlehla naléhání dcery a koupila si (ve velké slevě) šaty s rozšířenou sukní a spodničkou. (Splývavé ani průsvitné nebyly). Dokonce jsem pominula i to, že neměly rukávy a svá dobře vyvinutá ramena :-(, jsem maskovala šátkem nebo krátkým svetříkem. Jednou v létě jsem si je oblékla a při procházce Prahou si v nich připadala jako princezna. Nevím, jestli to bylo těmi šaty a nebo tím mužem vedle mě, kterému jsem se v nich evidentně líbila...? Každopádně, pokud vidíte, že se někomu líbíte, cítite se jako princezna, i když do ní máte, sakra daleko. :-)
České dráhy
Kolikrát už jsem si říkala, že mě v mém věku už nemůže nic moc překvapit. Omyl - může. Víte proč stojí jízdenka na Pendolino ze směru Ostrava - Praha o 95 Kč více než ta ze směru Praha - Ostrava? Člověk by předpokládal, že ujede stejně dlouhou trasu, za stejných podmínek, tudíž za stejnou cenu. Chyba. Dostalo se mi vysvětlení, že čím je vlak obsazenější, tím více stoupají ceny jízdenek a místenek. To by mě fakt nenapadlo. Logicky vzato, čím je vlak obsazenější, tím menší konfort cestujícím přináší a jízdné by tudíž mělo být levnější...nebo aspoň ve stejné výši. Učinila jsem tedy závěr, že jsem úplný trotl, nechápu tržní ekonomiku a měla bych cestovat volským potahem nebo v lepším případě dostavníkem.
Ze všech stran ...
...horko samo o sobě nestačí. Od rána mám pocit nějakého divného smutku...v noci nespím. Mám na vybranou, jestli se "uvařit" při zavřeném okně nebo ohluchnout při otevřeném. Chytré hlavě, která vymyslela vést Pražský okruh pod okny hustě zastavěné ulice bych dopřála měsíc letního bydlení v takovém domě. 😖. Otevírám fb - jedna z velmi blízkých lidí utrpěla nenahraditelnou ztrátu, v zápětí se ozývá sestra člověka, který ničí sám sebe ...a pak další blízká osoba, kterou osud obdařil nezodpovědným partnerem a naložil jí, co se naložit dalo. Tolik bolesti se nadá pobrat a jinak než slovy pomoci nedovedu... 😭. Do toho všeho nepřetržitě mňouká moje zrzavá krasavice, škrábe na dveře a snaží se utéct na chodbu. Nejraději bych utekla taky, ale nemám kam... Sedím pod stromy 🌳🌳🌳v parku, poslouchám ptáky🐦🐦🐦🕊 a pozoruji divoké kachny🦆🦆🦆které se hromadně vydaly na pastvu. Příroda je jako hojivá náruč...všechnu bolest svěřuji 😇😇😇...
Slova "mojí" Ivunky o samotě: "Člověk, když je sám, tak vlastně není nikde ukotvený, všechno, co se mu stane snáší sám a nemá se s kým poradit. Pokud jsou na to dva, tak nic není tak hrozné a všechno se dá" . V duchu s ní musím souhlasit a jsem ráda, že tenhle názor má.
Zemřela Věra Špinarová - malá, velká zpěvačka...naše, ostravská...
Tohle si musíte přečíst!!!
Holky přes 50, to jsou ženský! Dávno už zapomněly na romantiku patnáctiletých, aktivitu a elán pětadvacítek a racionální úsilí těch, co je jim přes 30. Viděly už hodně. Až musely trochu přivřít oči… Ale nakonec je znovu otevřely dokořán. A spatřily nový svět, nové samy sebe a nový život. Znovu uvěřily v něco lepšího, protože to horší se jim zpravidla už přihodilo. Ale ony to přežily – právě proto, aby znovu dokázaly uvěřit v něco lepšího. A lepšího se jim dostává, protože jsou schopné vidět ho i tam, kde ho různé nanicovaté děvenky vidět nedokážou. Mají zostřené vidění, vnímavý sluch a jemné ruce. A proto k nim také to nejlepší tak lne.
Jsou krásné. Ne – počkejte, nejsou jen hezké, jsou neuvěřitelně krásné, protože přiznávají, že mají právě takovýhle zadek, právě takováhle prsa, takový nos a nohy. Naučily se právě tyhle zadky-prsa-nosy-nohy mít rády.
Znají jedno tajemství, tyhle holky přes 50: už mají po krk všech těch řečí o „příjmech“, „kariéře“, „úspěchu“ a „sociálním statutu“. Teď už s naprostou jistotou vědí, že to nejdůležitější rozhodně není to, co ukazují televize, co se píše na internetu, hodnotí na sociálních sítích. Znají to nejdůležitější a mlčí. Mlčí o tom, co je v životě nejdůležitější: život sám, jeho chuť, jeho barva, jeho rytmus, vůně, umění mít potěšení a radovat se z každého dne.
Dávno nepěstují vybroušené fráze, předem připravené shovívavé úsměvy a korektní vycházkové kostýmky. Přestaly „aktivně vyhledávat“. Našly toho, koho tolik potřebovaly celé ty roky – samy sebe. Takové, jaké jsou. A ukázalo se, že právě takové – opravdové – jsou pro všechny kolem náramně zajímavé. A to skutečně prakticky pro všechny – a pro chlapy, co za něco stojí, tím spíš. Znovu umějí srdceryvně plakat a smát se, až sotva dechu popadají. Už si odchodily svoje v neprůstřelné vestě společenské slušnosti, požadavků, zákazů a povolení. Přestalo je bavit ovládat se – rozpřáhly ruce a ocitly se na svobodě – živé, plné citu a skutečné…
I když... když...hm...I když jsem stará, tak strašně chci, aby mě někdo strašně miloval, a taky se chci cpát těmi nejlepšími lahůdkami od rána do večera a přitom zhubnout třicet kilo!!!
H. Pawlowská
KONEC SEXU
Když mě bylo padesát, tak mi máma řekla: "V tomhle věku normální žena přestane mít zájem o sex. Ale neboj...ty jsi nikdy nebyla normální!"
Halina Pawlowská
Chlapům se věřit nedá. Ale věřte jim! Za každou cenu! Je to důležitý pro vaši duši. Ve chvíli, kdy si položíte otázku, jestli se dá chlapům věřit, přestáváte být ochotná rozbít si hubu! Chcete záruky, chcete někoho vlastnit. Přestáváte být holčičkou a stáváte se rozumnou paní. Stařenou. Ale v životě jde hlavně o radost. O cit. Neměňte vášeň za opatrnost, šílenství za průměrnost, život za umírání. Láska je šílenství, a komukoli věřit je ještě větší šílenství. Hluboce lituju lidi,kteří se rozhodli, že už ho nechtějí zažít.
"A tak se svou oblíbenou spisovatelkou, ještě ve svém pokročilém věku, naivně a šíleně věřím...padám na hubu, ale věřím :-D"
"Vesmír nikdy nedopustí, aby se lidé, kteří spolu mohou být šťastní, minuli nebo ztratili. Jste-li sami sebou, takoví, jací opravdu chcete být, vyzařujete-li lá...sku a štěstí, jste-li věrní svým hodnotám, věříte-li ve štěstí a řídíte se svým srdcem, pak jdete přesně po té pravé cestě, která se následně pojí s cestou toho pravého člověka. Vesmír je neomylný. Vidí vaše cesty. Ví, kudy potřebujete jít. Věřte mu a nechte se vést svým srdcem. Pamatujte, že lidé, kteří k sobě patří, k sobě vždy najdou cestu, bez ohledu na cokoli."
Z knihy o Toyen:
"Čas v barvách ještě prosním tu,
růžová, šedivá,
nalej mi z lahve absintu,
nikdo se nedívá.
Skloním se v prudkém záchvěvu nad světlo závratné,
barvy se daly do zpěvu, tekouce po plátně.
Růžová, modrá, šedivá,
oko mi umdlelo.
Polib mě, nikdo se nedívá,
polib mě na čelo.
Já vím, já vím, žeje tosen a marná záhada.
- Zamlklá slečna Toyen své štětce odkládá."
Mě se moc líbí tohle úryvek ze Starého zákona, z knihy Kazatel: (od Jany G.)
Vše má svou chvíli, každá věc pod nebem má svůj čas:
2Je čas rodit se a čas umírat,
čas sázet a čas sadbu vytrhat,
3čas zabíjet a čas uzdravovat,
čas bořit a čas budovat,
4čas plakat a čas se smát,
čas rmoutit se a čas tancovat,
5čas házet kamení a čas kamení sbírat,
čas objímat a čas objímání zanechat,
6čas hledat a čas pozbývat,
čas chovat a čas odmítat,
7čas trhat a čas sešívat,
čas mlčet a čas povídat,
8čas milovat a čas nenávidět,
čas boje a čas pokoje.
A hlavně: pro mě nebyla důležitá věrnost těla, ale věrnost ducha! Oddanost mysli. Vědět o sobě, počítat ve všem jeden s druhým, uznávat a ctít jeden druhého, nosit jeden druhého v sobě nezávisle na vnějších okolnostech.
Marta Davouze (Vypadni z mýho života)
...i já si takto představuji lásku:
Láska není vášeň, láska není emoce. Láska je hluboké pochopení, že vás někdo nějakým způsobem doplňuje. Někdo z vás dělá úplný kruh. Přítomnost druhého posiluje... vaši vlastní přítomnost. Láska vám dává svobodu být sám sebou, není majetnická.
Proto buďte opatrní – nikdy nezaměňujte sex s láskou, jinak budete zklamáni. Buďte bdělí, a když začnete mít u někoho pocit, že jeho pouhá přítomnost, ryzí přítomnost – nic jiného, nic dalšího není třeba, stačí, že ten druhý je, a to stačí ke štěstí… a ve vašem nitru začne něco kvést, začnou v něm vyrůstat tisíce lotosových květů, pak jste zamilovaní.
Tehdy můžete překonat všechny potíže, které přináší realita. Pak zdoláte všechny obavy a nepříjemnosti, a vaše láska bude stále kvést, protože těžkosti se změní ve výzvu. A vaše láska bude sílit jejich překonáváním.
Láska je věčnost. Pokud existuje, pak roste a roste. Láska má počátek, ale ne konec.
~ Osho
Dobro vítězí nad zlem, jako voda vítězí nad ohněm.
M. Dsi
Nejen sobě a jednomu člověku dej to dobré,
co jsi našel na svých cestách - dej ho všem!
P. Altenberg
Pravý dar dělá člověka bohatším, i když se něčeho vzdá
K. Hamsun
Přátelské slovo nic nestojí, a přeci je to ten nejkrásnější
ze všech dárků.
D. du Maurier
Člověk potřebuje člověka, aby se stal člověkem.
J. R. Becher
Všichni hledající jsou očekáváni.
L. Reeg
árků.
Návod na život podle Jaroslava Duška:
1. Když se ti něco líbí – řekni to.
2. Když se ti něco nelíbí – řekni to.
3. Když se ti po někom stýská, zavolej mu.
4. Když něčemu nerozumíš, zeptej se.
5. Když se chceš s někým setkat, pozvi ho.
6. Když něco chceš, popros.
7. Nikdy se nehádej.
8. Chceš-li, aby ti porozuměli, vysvětluj.
9. Když ses provinil, řekni to rovnou a nehledej výmluvy.
10. Mysli vždy na to, že každý má svou pravdu – a ta se nemusí vždycky shodovat s tvou vlastní.
11. Nestýkej se se špatnými lidmi.
12. Nejdůležitější v životě je láska. Všechno ostatní jsou zbytečnosti.
13. Naše problémy jsou pouze v naší hlavě.
14. Okolní svět není ani dobrý ani špatný – je mu zcela lhostejné, jestli existuješ.
15. Z každé události se snaž získat pro sebe něco užitečného.
16. Nebuď suchar.
17. Pamatuj, že nikomu nejsi nic dlužen.
18. Nezapomeň, že nikdo není nic dlužen tobě.
19. Nelituj ani času ani peněz na štěstí z poznávání světa.
20. V životě vždycky spoléhej pouze sám na sebe.
21. Věř svým pocitům.
22. K ženám (ostatně i k mužům), stejně jako k dětem buď trpělivý a trochu shovívavý.
23. Pokud máš špatnou náladu, zamysli se nad tím, že až zemřeš, nebudeš mít ani tu
24. Žij dneska, protože včerejšek už není a zítřek být ani nemusí.
Cesty vznikají tím, že se po nich jde
F. Kafka
V každém člověku je něco vzácného, co není v žádném jiném.
M. Buber
Život je tak tajemný. Jako poušť a jako vyhnanství. Ale v hloubi duše víme, že existuje den nekonečných dálek, které dají navždy zapomenout na smutky pouště a vyhnanství.
Terezie z Lisieux
V životě je to jako na nebi: Právě proto, že souhvězdí na jedné straně zapadají, musí nová na druhé straně vycházet.
J. Paul
Tam, kde jedny dveře zavřeš, jiné se otevřou.
Španělská moudrost
Skoro si myslím, že když si něco uvnitř z celé duše přeji, pak mi život taková přání rád splní.
A. Rubinstein
Přijď, co přijít má. Hodiny se řinou i skrz ten nejdrsnější den.
W. Shkespeare
V životě existuje taková věc, že když člověk nemyslí na štěstí nebo neštěstí, štěstí se dostaví samo i při těžkém způsobu života.
W.von Humbold
Nejvíc na světě bolí prázdno.
Každý někoho má a přitom nikdo nikoho.
Lidé, co mě opouštějí, už se ke mě nevracejí nikdy.
Radka Třeštíková
Avšak přijímejte s velkou důvěrou všechno, co přijde.
R.M.Rilke
Květiny najdeš u každé cesty
A. Grün
"Proč si pořád myslíme, že musíme s někým být? A když nikoho nemáme, tak se bojíme odsouzení. Toho, že budeme ve společnosti považováni za méněcenné. Přitom by tomu mělo být přesně naopak. Samotáři by měli být vynášeni do nebes. Jsou to osobnosti.Dokáži vydržet se svým Já". (K.Procházková).
Ten si užívá pravého volného času, kdo má čas odhalovat stav své duše.
H.D. Thoreau
Vydat se na cestu bez plánu cesty znamená očekávat, že nás náhoda dovede k cíli, který ještě sami neznáme.
H.von Kleist
Přátelství a láska potřebují důvěru, tu nejhlubší a nejopravdovější.
W. von Humboldt
Člověk je zrozen pro společnost a pro přátelství.
N.M. Karamzin
Touha po světle je přikázáním života.
H. Ibsen
Uč se jen štěstí uchopit, neboť štěstí je vždycky zde.
J. W. von Goethe
Světlo a barva osvobozují. Odlehčují duši a vyvolávají krásné myšlenky.
A. Bloch
Jednoho jasného jarního jitra budou všechny lidské hříchy odpuštěny.
H.D. Thoreau
Nikdy se nevzdávej, stále měj odvahu jít za tím, co hledáš.
N. Hikmet
Štěstí člověka nezávisí na jeho síle, nýbrž na jeho náladě.
F. Hebbel
Navzdory všemu by měl mít člověk odvahu pokračovat v cestě, a třebaže cítí, že je to nemožné, měl by jít dál.
V.V. Gogh
Člověk je vždy víc, než co o sobě ví. Není něčím jednou provždy, nýbrž cestou.
K. Jaspers
Darovat člověku víru znamená zdesetinásobit jeho sílu.
Gustave Le Bon
4 indiánské zákony spirituality
Zveřejněno dne 16.3.2015
Všichni se ve svém životě setkáváme s okamžiky, které nám dávají určitý signál, kam směřujeme. Každé setkání, každá radost i každá nemoc je pro nás zrcadlem.
Aztécký kalendář v Mexiku
Zákon číslo 1: „Člověk, kterého potkáš, je ten pravý“
To znamená, že nikdo nepřichází do našeho života náhodou. Lidé, kteří nás obklopují, se kterými sdílíme, jsou tady buď proto, aby nás něčemu naučili, nebo aby nás popostrčili dál v situaci, ve které se nacházíme.
Zákon číslo 2: „To, co se děje, je to jediné, co se mohlo stát“
Nic, ale absolutně nic z toho, co se nám děje, se nemohlo dít jinak. Ani v nejmenším detailu. Jednoduše neexistuje„Kdybych to byl býval udělal jinak, pak by to mohlo dopadnout jinak“. To, co se děje, je jediné, co se mohlo a muselo stát, aby nás tato lekce něco naučila a my se mohli posunout dál. Všechno, každá jednotlivá situace, která v našem životě vyvstane, i když se jí náš rozum i Ego vzpouzí a nechce ji akceptovat.
Zákon číslo 3: „Každý moment, ve kterém něco začíná, je tou správnou chvílí“
Vše začíná v tom správném okamžiku, ne později, ne příliš brzy. Pokud jsme připraveni vnést do života něco nového, je to ten správný okamžik.
Zákon číslo 4: „Co má svůj konec, má skončit“
Opravdu je to tak jednoduché. Když v našem životě něco končí, slouží to našemu rozvoji. Proto je lepší to pustit a jít dál, s tímto darem prožité zkušenosti.
Myslím, že není náhoda, že to teď zrovna čteš. Pokud ti tento text dnes přišel do rukou, tak proto, že splňuješ předpoklady a rozumíš, že žádná kapka deště nespadne nazmar.
Dovol si jít dobrou cestou. Miluj celou svou bytostí. Buď nekonečně šťastný.
Jestliže chceme najít nové cesty k řešení svých těžkostí a problémů, musíme být především připraveni také těmito cestami sami jít.
G. Popp
Člověk musí kolem sebe šířit dobro, aniž by se znepokojoval tím, zda roste.
Terezie z Lisieux
Myslet je úžasné, ale prožívat je úžasnější.
O. Wilde
Změnit se nedokáže nikdo, zlepšit každý.
E.V.Feuchtersleben
Toto mě velice zaujalo a ráda bych se podělila:
Jak poznat, že nejste na Zemi poprvé
Reinkarnace je přesvědčením, že duše po smrti opouští fyzické tělo a po nějaké chvíli strávené ve spirituálním světě poté znovu vstoupí do dalšího těla. Někteří lidé se vrací zpět kvůli zlepšení svojí karmy, jiní čistě z účelu rozvoje svojí duše a někteří, aby mohli pomáhat rozvoji druhých. Jak můžete poznat, že jste žili už v minulosti? Že za sebou máte několik inkarnací a jste „starou duší“, tomu jsme se věnovali v tomto článku. Realit je ovšem mnoho, jak tedy poznat, že jste dříve prožili život na planetě Zemi? Není nutné chodit za regresními terapeuty, protože existují náznaky, které mohou každému odpovědět.
1) Umíte dobře číst v lidech
Již od mládí se dokážete dobře orientovat v druhých. Stačí vám někoho vidět velice krátce a dokážete rozpoznat povahu a způsob života. Druzí před vámi neukryjí ani drobnou lež. Je to skoro jako byste měli uvnitř sebe software, který vám umožňuje rozhlédnout se a stáhnout informace o okolních duších. To proto, že v sobě máte zakomponované archetypy lidí z minulých životů a dobře znáte jejich obvyklé chování a psychologii. Neznamená to však, že druhé soudíte, protože schopnost orientovat se v ostatních je především o pozorování. Proto lidé, kteří již po Zemi chodili v minulosti, se cítí lépe spíše jako pozorovatelé z povzdálí a nepotřebují se vždy zapojovat.
2) Užíváte si samotu
Čas o samotě si umíte naplno vychutnat. Ne proto, že byste si připadali opuštění, ale protože jste rádi sami. Raději budete sami na lodi pod hvězdnou oblouhou než na párty plné lidí. A nebo se raději projdete po lese namísto návštěvy obchodního centra. Není to proto, že jste poustevník, ale nepotřebujete ke spokojenosti společnost. Když se do tohoto světa dostanete prvně, musíte se naučit hrát podle pravidel společnosti a vytvořit si vlastní příjemný svět. Pokud se člověk do tohoto světa dostane již po několikáté, již je mu hra známa a nemá zapotřebí se do společnosti tolik zapojovat. Samozřejmě nadále můžete rádi chodit ven mezi lidi, ale neslouží vám to stejným způsobem jako ostatním. Již jste totiž strávili s lidmi celá staletí a víte, co očekávat. Na konci dne vás nejlépe uspokojí primárně mír uvnitř vás, jehož zdroj je právě ve vás.
3) Máte pocit, že nezapadáte
Do všeho se vrháte jako blesk – ať už jde o školu, práci či rodinu. Po celý život si připadáte jako z odlišného těsta. Chování podle pravidel společnosti vás svazuje a snaha vést nesmyslné debaty je pro vás bolestivá. Nerozumíte tomu, proč lidé jednají tak, jak činí. Je to jako byste byli lev, který si myslí, že je celý život ovcí. Chová se jako ovce a myslí jako ovce. Po prožití několika životů předstírající, že je ovce, si uvědomí, že je mnohem více než to. Objevuje sám sebe a transformuje se. Když znovu vstoupí do života předstírajíc, že je ovcí, připadá mu to nepřirozené, protože je to pouze role, kterou je nucen hrát. Jste to vy, kdo začnou diskutovat o věcech jako lucidní sny, práva zvířat či duchovno zatímco každý další mluví o počasí a sportech. Někdy s vámi začnou vést konverzaci, protože se o vás zajímají, ale často to budete vy samotní, kdo debatu přerušíte. Není to však pouze rozdílnost zájmů, která vás vyčleňuje. Je to fakt, že opravdu nevíte, jak zapadnout do společnosti. Možná jste to někdy dříve zkusili a výsledkem byl pocit trapnosti či zklamání. A je to v pořádku. Nerozumíte tomu, jak mohou být někteří lidé ve svém životě spokojení a je pro vás představa konvenčního života nepříjemná. Můžete dělat věci, které někteří jiní lidé nazývají jako „divné“ a připadáte jim tak výstřední. Lišíte se od průměru nikoliv proto, že byste se snažili odlišit, ale protože zkrátka neumíte být „normální“.
4) Máte vyvinutou duši
Lidé od vás mohou požadovat rady, přestože jste o mnoho mladší. Oceňují váš přístup, protože mají dobré zkušenosti s vaším vhledem a moudrostí navzdory věku. Aniž byste tak nechali narůst svoje ego, rozumíte životním výzvám lépe než průměrná osoba. Možná proto tu i jste: pomáháte lidém dostat se na cestě dále. Prožili jste zde již více životů, takže rozumíte více postatě věcí jako je trpělovist, upřímnost a sebepoznání. Co trvá některým lidem naučit se 10 let, vy se zvládnete naučit za 1 rok, neboť vaše duše již prošla těmito zkušenostmi a rozpomíná si na ně. Vždy rádi přirozeně nabídnete ruku a srdce těm, kdo trpí obtížemi. Budete se stále potkávat s nesnázemi ve svém životě, ale přistoupíte k nim s vyzrálostí a vztyčenou hlavou. Když dochází na životní lekce, učíte se rychle a nasloucháte pozorně tomu, co se vám život snaží ukázat. Řídíte se ve svém životě moudrostí, která definuje i vaše hodnoty. Nezajímáte se o svůj sociální status či proslulost.
Samozřejmě existuje mnoho dalších charakteristik, které jsou typické pro osoby narozené vícekrát na Zemi. Tyto jsou ovšem převládající a mnozí se v nich poznají.
Nehaň nic lidského! Všechno je dobré, jenom ne všude, jenom ne vždycky, jenom ne pro všechny.
Novalis
V drobných věcech se spolehni na rozum, ve velkých věř srdci.
S. Freud
Veselost je znovu a znovu vycházející souhvězdí, stav, který se trváním neopotřebovává, nýbrž znovu rodí.
J. Paul
Jen ten, kdo věří v budoucnost, věří přítomnosti.
N.B.Despréaux
Život je fantastický, je to nezadržitelný řetězec překotných zázraků.
I. Örkény
Život se o nás postará, neboť život je velkolepý
A. Bloch
Opravdovým stimulátorem v životě člověka je zítřejší radost.
A.S.Makarenko
V každém dni našeho života je něco krásného a dobrého. A někdy také poetického.
Konstantin Paustovskij
2014
Člověk má jenom jeden skutečný zájem, a to je plný rozvoj svých schopností, rozvoj sebe jako lidské bytosti.
Erich Fromm
Můžeme zastávat správné názory, být velkorysí a plní víry, přesto někdy můžeme být plní pochybností a obav. Je pro nás však velkým darem, že se můžeme vždycky sami rozhodnout, jak budeme v dané situaci jednat. Pokud se nám v nějaké chvíli naše chvování nelíbí, můžeme si zvolit změnu. Je-li toto možné, změníme své chování, a pokud se to zdá nemožné, můžeme zmnit svůj pohled na věc. Odsuzovat sebe sama je ztráta času a energie. Mnohdy na sebe uplatňujeme nesmírně přísná měřítka, a když svým požadavkům nedokážeme dostát, cítíme se provinile. Pocit viny však nepřináší žádný úžitek. Je třeba se vzdát příliš ctižádostivých nároků na sebe a uvědomit si, že jsme tak dobří, jak právě teď můžeme být. J. Schultz
Až kvůli štěstí projdeš celý svět, zjistíš, že stálo před tvými dveřmi
Africké přísloví
Přines světlo, a tma zmizí sama od sebe
E. Rotterdamský
Pamatuj, že i ta nejtěžší hodina ve Tvém životě má jen šedesát minut.
Sofokles
Jsou tací, co přijdou k moři, ale vodu v něm nevidí
Židovské přísloví
K tomu, aby člověk dobře viděl, nestačí jen mít otevřené oči, k tomu je třeba otevřít i srdce
Paul Cézanne
Jen jedna desetina plovoucího ledovce je viditelná nad hladinou. Podobý odhad platí i pro lidské city
John Chris Powell
Že ti nezávidím a mám k tobě úctu, právě tím projevuji svou lidskou důstojnost
F.M. DOstojevskij
(Citáty z knížečky, kterou jsem dostala od milé přítelkyně Ivky a provází mě každým dnem)
Hodnocení člověka má vycházet z toho, co dává, ne z toho, co je schopný získat.
Albert Einstein
Je zhola zbytečné se ptát, má-li život smysl či ne. Má takový smysl, jaký mu dáme.
Lucius Annaeus Seneca
Milovat znamená jednat tak, aby ten druhý pochopil, že je krásný a jedinečný.
Jeanne Vanier
Jestliže chceš pochopit slovo štěstí, musíš je chápat jako první cenu, ne jako cíl.
Antoine de Saint-Exupéry
Hlavním a neopakovatelným dobrodružstvím života je najít si svou vlastní cestu a důsledně po ní jít. Nebát se jít proti proudu a hlasovat jinak než ostatní. Poslouchat jinou hudbu a číst jiné knihy než všichni kolem a být přitom sám sebou.
Josef Schultz
Život je velmi krásný a velmi těžký - a právě proto nesmí v nás býti špatný.
Josef Čapek
Člověk může uniknout všemu, jnom ne sobě samému.
Stefan Zweig
"Co je to láska:" zeptala se poušť.
"To je když sokol létá nad tvými písčinami. Protože tys pro něj zelená louka a on se nikdy nevrací bez úlovku. Zná tvé skály, tvé duny a tvé hory a ty jsi k němu štědrá."
P. Coelho (Alchymista)
"Ríká se tomu Láska,když někdo miluje, dokáže se stát čímkoliv, co bylo stvořeno. Když někdo miluje, vůbec nemusí rozumět tomu, co se děje, protože všechno se začne dít v nás a člověk se může proměnit ve vítr..."
P. Coelho (Alchymista)
Na jedněch stránkách jsem našla tuhle "kočičí básničku":
Slyším, co jiní neslyší
zvuk bosých nohou na plyši.
Vidím, co jiní nevidí,
přes ticho vidím do lidí.
Tuším, co druzí netuší,
nahlížím lidem do duší.
Cítím, co jiní necítí,
strach mouchy spadlé do sítí.
Mám to, co druzí nemají,
dotýkám se tmy potají.
A Bůh mé prosby vyslyší,
mám totiž sílu kočičí...
Agata Grey
Nejsilnější život je život největšího množství naděje.
Otokar Březina
Před svým přítelem se nemusím omlouvat, nemusím se bránit, nemusím nic - u něho nacházím pokoj.
Antonie de Saint- Exupéry
"Slzy jež mě přinutili prolévat - odpouštím.
Bolesti a zklamání - odpouštím.
Zrady a lži - odpouštím.
nenávist a pronásledování -odpouštím.
Utržené rány - odpouštím.
Zničené sny - odpouštím.
Nelásku a žárlivost - odpouštím.
Nespravedlnost ve jménu spravedlnosti - odpouštím.
Hněv a týrání - odpouštím.
Přehlížení a zapomnění - odpouštím.
Světu se vším jeho zlem - odpouštím.
Budu schopna přirozeně milovat přes všechnu nelásku,
dávat, ač všeho zbavena,
radostně pracovat přes všechny zábrany,
podat ruku třebas v naprosté samotěa opuštěnosti,
osušit slzy, ač s pláčem,
věřit, ač se mi nevěří".
"Tak se staniž. A tak se stane:"
Paulo Coelho
Nezajímá mě, z čeho žiješ.
Chci vědět, po čem toužíš,
a zda máš odvahu setkat se s touhou svého srdce.
Nezajímá mě tvůj věk.
Chci vědět, jestli bys riskoval,
aby se na tebe dívali jako na hlupáka kvůli tvé lásce,
snu, nebo kvůli dobrodružstvím, aby si opravdu žil.
Nezajímá mě, jaké tvé planety stojí spolu s Měsícem.
Chci vědět, jestli ses dotkl středu svého smutku,
zda v tobě zanechala v životě rány zrada,
a zda ses už kvůli strachu z dalších bolestí stáhl.
Chci vědět, jestli by si uměl žít s bolestí, s mou či s tvou.
Jestli umíš divoce tančit a nechat, aby tě extáze naplnila
až po konec tvého prstu bez toho,
aby si mávl opatrnosti, nebo tomu, abychom byli realisté,
nebo abychom pamatovali na hranice lidského bytí.
Nezajímá mě, jestli příběh, který mi povídáš je pravdivý.
Chci vědět, jestli dokážeš někoho zklamat,
abys byl pravdivý k sobě samému,
a jestli umíš snést obvinění ze zrady proto,
aby si nezradil svou vlastní duši.
Chci vědět, jestli vidíš to krásné i tehdy,
když to není krásné každý den,
a že život pochází z Boží přítomnosti.
Chci vědět, jestli dokážeš žít s neúspěchem,
s mým nebo s tvým a přece se zastavit na břehu jezera
a zakřičet stříbrnému měsíci: „ANO!“
Nezajímá mě, kde žiješ a kolik vyděláváš.
Chci vědět, jestli dokážeš vstát po noci plné smutku a pochybností,
unavený a s kostmi rozbitými se postarat o děti ?
Nezajímá mě kdo jsi a jak ses sem dostal.
Chci vědět, jestli stojíš se mnou uprostřed ohně bez toho, abys ses vylekal.
Nezajímá mě kde, co a s kým ses učil.
Chci vědět, co tě podrží zevnitř,
když už se všechno ostatní zřítilo.
Chci vědět, jestli dokážeš být sám se sebou
a zda jsi opravdu rád sám se sebou v prázdných chvílích.
www.seberizeni.cz/basen-stareho-indiana
Mladí lidé se v každé době snaží najít svou vlastní identitu. Hledání dnešních mladých budu respektovat i tehdy, když ho nebudu chápat.
Josef Schultz
Nebudu nikoho posuzovat, protože neznám jeho nadání ani podmínky, ze kterých vyšel.
Josef Schultz
Lhostejnost k druhým a lhostejnost k osudu celku je přesně tím, co otevírá dveře zlu.
Václav Havel
„Láska nic nechce a ničeho se nebojí.“ - Eckhart Tolle
Kde není bolest, nic se nenarodí
Indiánské přísloví
Člověk je bytost odkázaná na to, aby jí někdo čas od času řekl: Je dobře, že jsi!
Josef Pieper
Dříve než se zítřek stane včerejškem, lidé často přehlédnou šance, které jim nabízí dnešek.
Čínské přísloví
Všechna rozmanitost, všechen půvab, všechna krása života se skládá ze stínů a světla.
L.N. Tolstoj
Bez snů a ideálů nelze být člověkem
Ernst Fischer
Krize je produktivní stav, člověk z ní musí odstranit pouze příchuť katastrofy.
Max Frisch
Radost vstupuje do našeho života , když máme co dělat, co milovat a v co doufat.
Joseph Addison
Většina lidí se domnívá, že láska je být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat.
Erich Fromm
Dějiny lidstva nejsou ničím jiným než dramatickým zápasem toho lepšího v nás s tím horším v nás
Václav Havel
Člověk je zrozen k vzájemné pomoci.
L.A. Seneca mladší
Dokonalost je norma nebes, pouze touha po dokonalosti je norma člověka.
Johann Wolfgang von Goethe
Radost začíná právě v tom okamžiku, kdy ses vzdal pokusu hledat štěstí a snažíš se ho darovat druhým.
Michel Quoist
Člověk je veliký tím, že pociťuje zodpovědnost
Antoine de Saint Exupéry
Partnerství mezi dvěma lidmi se zakládá nadůvěře a úctě. Lze je pouze nabídnout, nikdy vymáhat. Jeho základem je dobrovolná, oddaná, nesobecká láska.
Leo Buscaglia
Milovat vady je větší láska než milovat dokonalost
Pierre Corneille
Za všech okolností si zachovéj vnitřní svobodu.
Arristippos
Nemůžete jeden druhému důvěřovat? Pak si také nemůžete navzájem pomoci.
Josef Čapek
Jedna z nezbytných vlastností, kterou musí pravá láska splňovat, je ta, že musí být nepodmíněná.
John Powell
Vážnou příčinou proč člověk ztrácí víru v sebe, je ztráta pocitu, že je milován.
Karel Čapek
Nikdo není povinen konat víc, než může
Aulus Cornelius Celsus
Tolerance není lhostejnost, ale moudrá víra, že i ten druhý může mít pravdu.
Jiří Menzel
Problém je v tom, že všichni trpíme komplexem méněcennosti. Ti, kdo vypadají, že ho nemají, to pouze předstírají.
John Powell
Není starost s tím, jak nepatřičná je moje touha po hezčím vzhledu, větším trápením než můj vzhled sám?
Kdo nikdy nemění názory, miluje sebe víc než pravdu.
Joseph Joubert
Štěstí je vedlejší produkt snahy učinit někoho šťastným.
Gretta Brooker Palmer
Na něco si zvyknout je těžké, ale odvyknout je ještě těžší.
Bulharské přísloví
Abychom si věřili, potřebujeme, aby v nás věřil někdo druhý.
Stefan Garczynski
Člověk zůstává mladým, pokud je ještě schopen učit se, získávat nové vlastnosti a snášet odlišné názory ostatních.
Marie von Ebner - Eschenbach
Kdo ví, že je milován, miluje. Laskavostí se srdce otvírají a odhalují své potřeby , zbavují se svých chyb a nedostatků.
Sv. Jan Bosco
Touha po uznání je stejně silná jako strach před kritikou.
Stefan Garczynski
Hněv se nepřekoná hněvem, ale láskou.
Buddha
Mnohdy se snažíme v rozhovorech s druhými lidmi vyhýbat tématům, která by mohla vést ke sporům. Uplatňujeme-li tuto nechuť říkat někomu něco, co mu bude nepříjemné, i ve vztahu k blízkým lidem, může se stát, že se s nimi nebudeme cítit dobře. Možná se budeme cítit nedoceněni, protože jsme se namáhali pro druhé a nikdo nám za to ani nepoděkoval. Možná se jimi budeme cítit nějak jinak zranění, ale oni si toho nebudou vědomi, a tak naše bolest zůstává. Je třeba mluvit se svými blízkými o tom, čím nás zraňují. Je třeba s nimi mluvit včas, abychom to dokázali udělat konstruktivně, bez hněvu a útočnosti, ale s láskou.
Josef Schultz
Existuje jen jediný prostředek, jak nepromarnit svůj život: vložit se cele a osobně do přítomného okamžiku.
Michel Quoist
Přizpůsobení se jeden druhému není ani tak láska jako spíše ztráta osobnosti.
Auguste Comte
Lidé, kteří sdílejí s druhými své myšlenky a pocity, jsou spokojeni, i když se jejich plány nezdaří, protože vědí, že je jejich blízcí podporují.
David Niven
Kdo se z dálky dívá, jasně vidí. Ke každé věci je nutno mít odstup.
Konfucius
Jak byste chtěli, aby lidé jednali s vámi, tak vy ve všem jednejte s nimi.
Z Matoušova evangelia
Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci: naději, spánek a smích.
Immanuel Kant
Říká se tomu láska. Ve skutečnosti je to jen nezřízená touha ovládat a vlastnit druhého člověka
Francois de la Rochefoucauld
Osamělost člověka nespočívá vždy v tom, že je sám
Stendhal
Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny.
John Donne
Má-li naše láska přežít, není komunikace luxus, je to nezbytnost.
John Powell
Nikdy nemůžeme o nikom říct, že je zlý. Vždycky je tu nebezpečí, že bychom nemluvili pravdu.
Sv. František Saleský
Když o sobě pochybujete, nemůžete ze sebe vydat to nejlepší. Když v sebe nevěříte vy, kdo jiný ve vás má věřit?
Michael Jackson
Člověk je krásný, je-li člověkem
Latinské přísloví
Být dobrým člověkem je víc, než být velkým.
J. Zeyer
Člověk miluje druhého svými pohledy a představami, které o něm má.
Gabriele d´Annunzio
Věci nevidíme takové, jaké jsou, vidíme je podle toho, jací jsme my sami.
Neil Postman
Mládíje třeba žít. Nezáleží na věku, kdy se rozhodneme, že budeme mladí.
Henri Duvernois
Na cestě k opravdové lásce leží tři velké balvany, jimiž jsou sebeláska, ješitnost a žárlivost. Dokud je neodvalíš stranou, nedostaneš se kupředu.
Richard Aldington
Skutečným opakem štěstí není zoufalství nebo neštěstí, ale lpění, závislost. Když se muž snaží vlastnit svou ženu, bere jí svobodu a svazuje i sám sebe. Nedá ženě šanci, aby byla sama sebou,podezítá ji na každém kroku, každý pohled, každé gesto, každé slovo je v jeho očích známkou nevěry a nestálosti. Totéž samozřejmě platí i naopak, tedy o žárlivosti žen. Strach o to, je-li mi můj partner věrný, je známkou strachu o sebe sama. Mám-li strach, že někoho ztratím, bojím se, že ztratím kus svého já. Kromě mého já mi alenic na světe nepatří.
BUDU SI PŘIPOMÍNAT, ŽE STRACHEM SVAZUJI SVÉ PŘÁTELE A BLÍZKÉ...
Josef Schultz
Lásky, po níž toužím se nedočkám,jestliže nezačnu milovat jako první.
Josef Schultz
Myšlenka je ochotou k naslouchání
Martin Heidegger
V životě je možné potkat se tisíckrát, a nenajít... a potkat se jednou a najít se navždy.
Johann Wolfgang Goethe
Síla jedince se nepočítá na dny,kdy se mlčky trápí o samotě...nepomůže vám, když se neumíte svěřovat.
(Z časopisu MOje Psychologie)
Jenom nerad jsem se ptal na cestu, to se protivilo mému vkusu. Raději jsem se ptával samotných cest,raději jsem to zkoušel.
Fridrich Nietzsche
Právo kritizovat má ten, kdo má odvahu pomáhat.
Abraham Lincoln
Nežijeme v pravdě, ale pravda, jdeme-li za ní, žije v nás, mluví našimi ústy. Tehdy, hledáme-li ji tak usilovně, že ji nacházíme
Willard van Orman Quine
Jaká pozitiva může takový vztah mít?
Hloubka citu je cennou a mimořádnou hodnotou.Pozitiva si člověk nosí uvnitř sebe.Výrazným rysem téhle podivuhodné doby je pocit nejistoty, osamění. S ničím se moc nedá počítat. Myslím, že vše jisté má člověk uvnitř sebe. Možná jen stačí snažit se být dobrý a mít rád. Ale to "jen" je nesmírně těžké.
Z knihy Ireny Obermannové PANOPTIKUM ČESKÉ
Sex bez lásky je prázdný zážitek, ale ze všech prázdných zážitkůje to jeden z nejlepších :-) :-) :-).
WOODY ALLEN
Ať tě polaská vítr, až budeš smutný a slunce tě obejme,když se ti špatně povede.
(Irská požehnání pro tvůj život)
Jsou to v podstatě vztahy mezi lidmi, které dodávají životu cenu.
Wilhelm von Humboldt
Každý člověk má dvojí vychování: jedno, jehož se mu dostává od jiných, a druhé, důležitější, které si dává sám.
Edward Gibbon
Pokud dokážu udržet svůj život v rovnováze, pokud nezpychnu po každém vítězství a nezdrtí mě každá prohra, měl bych si s čistým svědomím říct: "Dělám, co můžu".
Josef Schultz
Každý z nás prožívá občas bolest, nese těžký kříž. Nicméně, musíme mít na paměti, že mnohá trápení nás nezasáhla bez našeho jistého souhlasu.Možná jsme měli odmítnout to břemeno, které nás teď tíží. Možná bychom svým odmítnutím ranili někoho blízkého, možná jsme neměli sílu odmítnout. Podíváme-li se takto na svoje kříže, pod nimiž se ohýbáme, a přijmeme-li za ně znovu odpovědnost, možná se stanou lehčími a určitě tím obnovíme své síly k jejich nesení. Nejsme bezmocní, nesvobodní jedinci vydaní napospas svým bližním. V každém okamžiku zůstáváme partnery a máme právo přizpůsobit svou službu svým silám a možnostem.
Josef Schultz
Mohu si říci, že jsem připraven na to, co dnes může přijít. Připravil mě můj dosavadní život.
(Citát znádherné knížky, kterou jsem dostala k Vánocům od milé kamarádky, které si nesmírně vážím).
Když se dostanete do beznadějné situace a všechno je proti vám, když se zdá, že už to nemůžete vydržet ani o minutu déle, nevzdávejte se, protože tohle je právě ten čas a právě to místo, kdy se vývoj otočí.
SENECA (Slova o naději)
Nebojte se doufat...Pokaždé když ucítíme umírající dech podzimu, víme, že opět přijde čas petrklíčů.
(Slova o naději)
Ať nejsou v tvém životě žádné promarněné dny, ale mnohé, které daruješ druhým.
(Irská požehnání pro tvůj život)
Ať hranice, na které narazíš, nechají otevřenou cestu tvým snům.
(Irská požehnání pro tvůj život)
