Básničky
....už moc básniček nepíšu, ale přece jen...
2025
Nahoru...do věží
Tak dlouho
tak nekonečně dlouho
dívaly bych se do věží Svatopeterského chrámu
do modré hloubky nad Brnem
tal dlouho
tak nekonečně dlouho
bych vzývala květy magnólií
aby neuvadly
aby neopadly...
tak dlouho
tak nekonečně dlouho
bloudila bych parkem pod "Špilasem"
- ztracená
-bláhová
-"střelená"
-zmatená = (stařena)
a nemohla Tě najít
a nemohla se najít...
tak dlouho
tak nekonečně dlouho bych se Tě dotýkala...
všude...úplně všude...
vnímej...vnímej...jen vnímej
dokud hodiny neodbijí
ne na mě - dívej se do věží
dívej se do květů magnólií
15.4.2025
2024
Silvestr 2024
Chce se mi plakat,
víc, než-li smát,
namísto Silvestra
měla jsem Slunovrat - slavit
Neumím odejít a
neumím se bavit
měla jsem Slunovrat slavit
a všeho nového
přestat se bát...
31.12.2024
Léto 2024
Žiju
Nežiju
asi se pobliju
ze všech těch vět
(a z léků na bolest)
Neměla jsem tam lézt
(a nebo tychle slézt)
Jsem jako v tunelu
asi se....
prý, ať se seberu!
Možná, či určitě?
vím, že to nebude - hned
Nevím a netuším
co po mně vůbec chce
ten dnešní šílený
svět...
Sednout si do vlaku
a jen tak na lehko
(nevím kam)
....daleko...
...jet...
15.8.2024
5.let
Rozplynul jsi se v mlze
v dešťových kapkách
v paprscích slunce
ve vůni vřesu
a přece navždy
v srdci Tě nesu
dlouhých pět let
...a jenom vzpomínky
vrací Tě zpět
8.8.2024
Nevím...
Věřím či nevěřím
možná to dobře vím
a možná
vůbec nic...
...nevím...
jsem kdesi ztracená
....půjčená
...vrácená
co třeba zvrácená?
Úplně zbytečná
zbabělá...
statečná...
zasněná...
skutečná...
Nevím...
opravdu...
nevím...!
20.května 2024
Pro moji kočičku...
Není samota, jako samota
teď úplně poprvé
jsem sama úplně...úplně...
ze všech koutů prázdno křičí
úplně sama - nejsem ničí
už neuslyším zamňoukání,
z žádné skrýše nikdy ani
nevykoukne chlupatá hlavička
neupře svoje očička
už mě u dveří nepřivítá
moje zrzavá kočička
24.2,2024 odešla Ryksinka navždy...
2023
Jen tak...do oblak
Možná bych chtěla...
a možná ne...?
být Tvoje celá...
tak jak to jde
možná v tom brání
stud
nebo stáří...
možná to nejde...
aspoň se dívám....
....myslím...
na Tvoji ruku
na Tvé tváři...
možná bych chtěla....
10.11.2023
A stejně
... a stejně si mě neměl rád
ani když...
ani proto...
to já, naivka naivní
tomu chtěla aspoň věřit
a stejně nevěřila
jen se tak tvářila
aby to tolik nebolelo
aby to tolik nebilo... (do očí)
aby to tolik nebylo...(marné)
jenomže ono bilo...
jenomže ono bylo...
a pak se všechno ztratilo
nic nezbylo
...bylo to?
...Nebylo?
7.11.2023
Září
Řetízky ze zlata,
za šípky vyměnit,
dívat se do mraků,
o mládí už jen snít...
na říční hladině s listím se kolébat,
s vážkou se pozdravit,
s větrem se milovat...
po cestě utíkat...
na cestě zůstat stát,
dívat se dopředu,
vracet se do nikam...
Stmívání
Pomalé letní stmívání...
vídám,
když jedu z hlídání...
...pomalé letní stmívání
vnímám...
....jak asi chutná líbání...?
...jen matně vzpomínám...
....půlměsíc bloudí oblohou
báby se líbat nemohou
a nebo...nemaj s kým
...púomalé letní stmívání
...a lípy voní do dáli
...jaké by bylo povídání...
v tom stmívání...
jaké by bylo milování
pod těmi lípami...?
25.6.23
....kdysi...
Stojím na místě
Ty jdeš dál...dál... a dál...
vzpomínky vítr rozfoukal...
....do nikam...
něco zůstalo...možná strach
ztracená slza na řasách...
zbytky po něze...
někde v tmách
neotáčej se...jdi dál...dál...
....
odešla bych...jen nemám kam
....možná, že jsi mě někdy znal...
....možná jsi se mnou někdy spal...
spal...ne miloval...
...vzpomínky vítr rozfoukal...
....do nikam
nebo ještě dál...
6.6.23
Synovi a tak...
V neznámých tvářích
hledám tvář svého syna...
láska nezapomíná...
láska se neztrácí...
miluju vlčí máky
šípkové růže
a vážky nad hladinou...
měsíce, roky plynou...
...nad hlavou slunce
ptáci
jen vzpomínky se vrací...
lze najít naději...
ve světě, kde se každodenně
přátelé
i lásky staré - nové
ztrácejí???
červen 2023
Loučení ...
Prsty mi voní meduňkou,
stále cítím Tvé dlaně
A z toho co si odvážím,
prý se neplatí daně
prsty mi voní meduňkou
a taky trochu Tebou...
slzy jsem nenechala téct
možná teď v srdci zebou...
Dávno nepíšu básničky
dlouho, už čtyři roky
tak snad jenom, že "Děkuji..."
...a chybí další sloky...
24.4.2023
K narozeninám 33
...zda za oblaky sněží?
...a čas, ten jak tam vůbec běží?
Šeptám do větru s láskou
otázku za otázkou
nidko mi neodpoví...
jsi za oblaky?
...kdo ví...
chce se mi plakat, křičet,
že je Ti 33
stejně mě neslyšíš
tam někde za oblaky
...možná slyšíš jen ptáky
a možná...
...neslyšíš...
kolem krku mě objímá
Tvoje zelená "palestina"
Tvé rukavice dlaně hřejí
...srdce zapadlo do závějí
....a Ty
nic neslyšíš...
...tam někde za oblaky...
kde Tvá duše má skrýš...
12.12.2022
Chtěla bych psát
Chtěla bych psát:
vzpomeň si na Slunovar...
a nějak mi to nejde,
chtěla bych šeptat "obejmi mě"..
ta myšlenka mě přejde
v nejbližsím okamžiku
chtěla bych tančit v mokré trávě...
a jsem jen k smíchu - právě
nebo spíš k pláči
... 3 tečky...
stačí?!
červen 2022
... prý k svátku
Prý nikdo netuší
zda prší na duši,
která je...?
...nebo není...?
mám mít či nemít strach...?
... a práší hvězdný prach...?
....to nikdo neví
....a vůbec nemám zdání,
zda vnímáš moje přání
...prší Ti na duši
a nebo neprší?
...a jestli někde jsi?
mám mít
či nemí strach.
že nejsi...?
24.dubna 2022
Nezasloužím si...
Možná si nezasloužím
už nikdy běžet v bouři...za duhou
možná už nepoložím
svoji dlaň na druhou
...na všechno už jsem stará
a žádná další jara... nic nezpraví
nerozvážu si vlasy
nenabarvím si řasy
nikdo mě na motorce - nesveze...
...pro kytku přes plot nevleze...
Možná si nezasloužím
už nikdy běžet v bouři...za duhou
...a stejně pořád prosím
tu naději si nosím - nikdy ji nepustím
setkat se se svým synem
třeba jen s jeho stínem
tam někde...za duhou...
květen 2021
Vzkříšení...
Slza za slzou,
Synovi
(po zapsání jeho jména do knihy "Horolezecký průvodce Kokořínskem"
Po nitkách babího léta, Ti zprávu posílám,
daleko, předaleko, až někam, do nikam,
vysoko, převysoko a možná ještě výš...
možná mě neslyšíš...
a možná už to víš, že výstup Tvůj(skalní) a jméno,
v knížce je uvedeno,
s Tvým drahým Kokořínskem, spojeno...
Synovi
Jsi tam kde čmelák bzučí v vřesu
a skály šeptají...
dešťové kapky padají...
padají do jehličí
zpívá tam vítr spolu s ptáky
slunce se dere skrze mraky...
Vím, že jsi v písku,
v trávě, v dešti,
v mracich i v záři sluneční,
napořád v srdci si Tě nesu...
po všechny svoje příští dny...
po návštěvě Rače 2020
U kostela
Nechci už vůbec nic..
Jen sedět u kostela
V sochu se proměnit
A z kamene být celá
Bez srdce, bez myšlenek
Na věky tady sedět
Místo slz kapky deště...
U nohou kopretinu...
A zapomenout...ještě...
Necítit vůbec nic...
Necítit bolest...vinu...
léto 2020
Čekání na Slunovrat...
...májová...
většinou na mě zapomněli
...blízcí...
...milenci vzdálení...
....smutek a bolest lidi mění...
...co bývalo...
...už dávno není...
...zůstala marná probouzení...
... prázdné dny...
...pusté večery...
....většinou na mě zapomněli
...lidé zůstali vzdáleni
2.květen 2020
T...ce k narozeninám
...a půjdeš svojí cestou,
možná se neotočíš
...a potkáš lásku velkou,
štěstí budeš mít v očích...
a budeš zdravá,
šťastná
a taky spokojená
snad časem zapomeneš...
až budeš něčí žena
...jen Tvé místo v mém srdci
zůstane napořád...
...i když už tady není,
kdo první měl Tě rád...
únor 2020
Všechny tyhle básničky jsem napsala před tím, než...
KDYBY...
kdyby se dalo sáhnout na duhu
nebo políbit každý centimetr tvýho těla
svět by dostal jiný obrysy
a skutečnost by se propadla do nenávratna
v lhostejném chladu tvých očí
se nedá najít žádná záchrana,
protože i krůpěje vodopádu
se roztříští do nicoty
žádné zaklínadlo nedosáhne k tvému vědomí
právě tak, jako neexistují odpustky,
které by mě zbavily viny...
a stejně bych to udělala znova,
ale nikomu do toho nic není,
leda snad kopretinám....
(vůbec nevím, kdy jsem tuhle básničku napsala, ale našla jsem ji letos v září...)
Léto
Pohladím něžné kopretiny,
ochutnám sladké ostružiny,
přede mnou jenom lesní cesta...
nepatřím do žádného města,
Praha mi vůbec nechybí
a tak si hraju na KDYBY..
červenec 2019
Vltava
na říčním břehu,
nenajdeš něhu,
nenajdeš štěstí,
nenajdeš žal...
vše co máš v sobě,
poplatné době
a voda teče,
teče a teče...
dál...
červenec 2019
Čekání
Jsou dny,
kdy se na něco čeká,
na kratičkou zprávu,
na zavolání,
na úsměv,
na setkání...
jsou noci,
kdy touha je víc,
než pocit...
kdy vzpomínky se smějí,
kdy vsadíš na naději a ...
padne či nepadne...
nějak to dopadne...
duben 2019
Podzim (Petrovice)
Mezi jahodovým listím,
hledám dny příští a
hledám kořeny...
nemůžu zůstat,
vrátit se nemám kam,
už na nic nečekám,
s osudem smířená,
na cestě ztracená...
v podzimních kopcích...
říjen 2018
Petrovice v říjnu
Do Prahy nepatřím,
jsem Bosorka bláznivá,
toulám se po lesích,
kde jen zvěř chodívá,
toulám se po loukách,
nikomu nescházím,
po cestách necestách,
krajinou procházím...
říjen 2018
Možná
Možná někde je,
ostrov NADĚJE,
možná něde je...
pro ty, co věří...
Možná někde je,
někde daleko...
někde...
u starých dveří...
Možná tam pod stromy,
roste modrá tráva,
kvetou skleněné růže...
Možná někde je...
...a vstoupit se tam
může...
srpen 2018
Zase Slunovrat
Slunovrat...
Co si přát...?
Světlo venku,
Světlo v duši,
Co každý tuší
A někdo ruší...
Zdraví a pohodu,
šťastnou náhodu,
vzájemnou lásku,
odložit masku,
zůstat sám sebou,
milování s "Tebou"
smíření se světem,
být věčným dítětem...
Cítit, že pod hvězdami,
jsme součásti Všeho...
Všichni jsou tam s námi
červen 2018
Letní ráno
Červen
Za námi roku půl,
tak rychle uplynul
přinesl...?
odnesl...?
Proč...? nikdo neví
někomu lásky
někomu vrásky
třeba i nelásky
zbytečné otázky
tak jako oblázky
sype se čas...
každému z nás...
(červen 2019)
Letní Prahou ...
S Tebou bych chtěla,
procházet Prahou letní
a hledat tajná místa,
dřív než se setmí,
tím jsem si jistá.
Možná i lízat zmrzlinu
a možná trhat blumy - v Petrinskych sadech
a nebo jinde,
prostě tak, že to přijde - samo od sebe.
S Tebou bych chtěla postávat bosá na zastávce tramvaje,
co by nás odvezla třeba na Malostranskou
a třeba do ráje...
S Tebou bych chtěla křičet z kostelních věží na holuby
a spolu s šátkem pustit dolů to,
na čem nezáleží.
S Tebou bych se zmáchala v kašně na Náměstí Jiřího z Poděbrad
a potom se šla pomodlit do kostela,
byla bych sama sebou,
byla bych celá...
S Tebou bych ležela na trávě v zahradě Břevnovského kláštera
a hleděla do nebe...
To všechno spolu s Tebou
a nebo bez Tebe?
21.7.2018
Zbraslav
A letos, stejně jako loni,
květy černého bezu voní,
rdí se vlčími máky
a krášlí růžemi,
Vltava plyne pod Hradištěm,
čekám, že teď a nebo příště,
někoho z dávných Keltů potkám...
posedím s nimi u ohniště,
tu na Zbraslavi...
...někdy
...příště...
24.5.2018
Svatý Ján...
Srdce jsem někam zahodila...
...je Svatojánské ráno,
láska se v slzy proměnila,
touha ve vodce utopila...
jdu dál a dávno není ráno...
víc bolesti už nepoberu,
sama se s tím už nepoperu...
otáčím se, ač na odchodu,
neutekla jsem bez důvodu...
...zbyla Ti vodka...
...mě ty slzy...
...a v létě svítá příliš brzy...
...chtěla bych zázrak...,
prý se dějí...
těm, kdo v ně věří...
...těm, co chtějí...
... pro Tebe sílu
a úplně nové ráno...
24.6.2017
Babí léto
Vlákno babího léta,
spoutává jeřabiny,
chýlí se k šípkobraní,
modrá obloha šílí,
zlato i s krví padá,
na zem...a na pěšiny,
chýlí se k šípkobraní,
dýchá mír,
odpusťmě si viny...
16.10.2017
Zimní slunovrat
Spálená doteky,
propadlá beznaději,
noční Můry se smějí,
vřískají bezhlavě,
v bezbřehé únavě...
s rozkoší stoupám do pekla,
do nebe padám bolestí,
vracím se na zcestí...
...topím se v Tobě
...smutkem se zalykám...
...ztrácím se sobě...
...ještě...
ještě...
...a ještě...
beze slov křičím
...společně s ďábly,
společně s anděly...
na Tvojí posteli
Vzýváme Slunovrat...
21.12. 2017
V průvanu...
....zůstanu
... uteču...
...nevstanu...
mám průvan v bytě
průvan v duši
...chci průvan...
...v životě...!?
...nevím proč...
(vím)
jsem se zabydlela
v studené samotě
(a nebo ona ve mně)
teď lžu
(úplně nebo jemně!?)
přiznávám bez mučení,
samozřejmě, že vím...
bojím se,
bojím se a tolik...
proto...
(... možná nejen proto...)
...dovnitř k sobě
nikoho nepustím...
26.9.2017
Loučení s Ostravou
Ostravo zahalená,
do mlhy,
do kouře,
Ostravo ubrečená...
Ostravo, o co jde?
Nikdo se nerozloučí na strohém nádraží
...jen kapky na peróně...a vlak zas odváží
..zestárlou malou holku,
jen s duši bolavou...
Ostravo,
stejně jak Popelka...
vyhráváš nad Prahou...
12.12,2016
Večer - letní....
V duchu Ti říkám "lásko",
když nevím kudy kam
..s hlavou v Tvém klíně klečím a..
.jenom polykám...
toužím tě cítit nejvíc...
hluboko..
.co to jde...
tak, jako ty se dotkneš,
nikdo se nedotkne...
zkouším číst ve tvé tváři,
zkouším a...neumím..
chtěla bych znát tvou duši...
nevím,
zda rozumím..
12.8.2016
Egejské moře
Nikdy jsem nepoznala,
co jsem vždy poznat chtěla,
nikdy jsem neuměla,
tou krásnou ženou být...
víno má barvu krve,
zachutná na poprvé,
na pěnu v mořských vlnách toužím se položit...
a přimíchat k ní slzy...
na smrt je příliš brzy...
a stejně bych se chtěla v tyrkysu utopit...
jak kdysi Mořská Víla,
co lásku neprožila...
v pěnu se proměnila...
tím vínem opilá...
(2.7.2016 Kréta)
....
vláčej mě za vlasy
s brutální něhou
trhej mě zuby
ocejchuj v klíně
stejně jsem sama,
i když jsem s tebou
chtěla bych lásku...
s tou je to jiné...
18.6.2016
Letní ...
Vlčí mák flirtuje
s planými růžemi
s růžovou
s bílými
nejraděj se všemi
svítání budí ptáky
červen se loužemi
blíž k létu brodí
... a z lesů stoupá pára
vůně líp z alejí
bouře si s blesky čmárá
klikatě do mraků
a duha raději
sluncem a kapkami maluje
pro děti
milence
a osamělým tulákům
pár prchavých
barevných zázraků
po obloze...
2.6.2016
"...za láskou..."
Jak pírko z labutě,
tak jednou najdu tě,
jak růži šípkovou,
co trny raní,
někdy až do krve,
po sté jak poprvé . . .
ženem se za láskou,
i kdyby . . .
zbyly z ní jen sliby
a trocha milování . . .
27.květen 2016
...a pořád ještě...
Jako kamínek v botě,
jak tříska pod kůží
dívám se dírou v plotě
přemýšlím o muži
co uvíznul mi v duši,
zanechal otisk v klíně
...prchavý okamžik
jak odraz na hladině...
co roztříští ho vítr
divoké kachny
a nebo kapky deště
dívám se dírou v plotě
bez hlasu křičím - JEŠTĚ!
duben 2016
Jaro na hradišti
Pro Zbraslav
Procházím Zbraslaví
Stromy
Dívám se na stromy,
jak listí ztrácejí - tisíckrát raději
než do výkladů (blýskavých).
Dívám se na stromy,
jak krásu ztrácejí
a nachází (plnou protikladů).
Nahými větvemi
oblakům mávají
k hvězdám je vzpínají (na obzoru).
Dívám se na stromy,
soumrakem černají (v vzkříšení věří).
Dívám se na stromy,
potichu čekají
na vločky sněhové (na ptačí peří...)
19.11.2015
Letní les
Dusno, ač po dešti
jen lesy před obzorem
potůček svěže zní
a ptáci... celým sborem...
Ztratím se v diviznách
ustelu na vřesu
víc s sebou nevezmu,
než v duši unesu...
Nemám se vracet kam,
do města...do dědiny...
počkám až s podzimem,
dozrají ostružiny
Nikdo mě nečeká
nikomu nescházím
po cestách necestách
krajinou procházím...
25.7.15
Okno s muškáty
On ví, že pro něj...
Nádražní peróny
špinavé...zaplivané...
Čekáte? ...paní...pane...
už jste se dočkali?
vlaků co nestaví
vlaků co nejely
vlaků co zůstaly
na slepé koleji...
zbytečně nastokrát
pročítat jízdní řád...
kdoví
zda někam vede
ta nekonečně dlouhá
trať do stanice touha...
vlaky tam nestaví...
12.3.15
Slunovrat
Je Slunovrat -
na okně hoří svíčka
a slunce-
aspoň trochu
škádlí Vltavu
Je Slunovrat-
tu naději si hýčkám...
starosti s bolestmi
chci hodit za hlavu...
A světlo nejen venku
světlo i do duší...
Je Slunovrat -
jmelí co visí z trámu
pod ním se přísluší
líbat
a snít...
Je Slunovrat
a ty mě políbíš...
Je Slunovrat...už víš...
21.12.2014
Rozumím...rozumíš...
Proti proudu času
dál se kráčet nedá
to co já Ti nedám
najdeš u jiné
Můra nad plamenem
žena s cizím jménem
všechno co jsem chtěla
se už nestane
s Tebou zůstane
žena s jiným jménem
....
s ní dostaneš všechno
všechno - se mnou
ne
říjen 2014
Po sté - po prvé...
...a že to bolí pořád stejně
po sté
jak poprvé
kruci, vždycky jak poprvé
chtěla jsem vůbec slyšet pravdu?
Chtěla?
...teď nevím, zda chtít jde...
... a poděkovat za upřímnost
za konec naděje
všechno se řeší telefonem
je to tak lepší?
Je?
Na dálku nejsou vidět slzy
a není slyšet nic
a třeba to tak patří
a neděje se víc
nic
už vůbec nic...
říjen 2014
POLOVINA LÉTA
Divizna...
divy zná i v polovině léta
prší mi do vlasů a prší do krajiny,
není tu nikdo jiný
je polovina léta, zas cítím vůni stromů,
možná se vrátím domů
a možná...nevrátím...
V ústech chuť ostružiny, sladká i přes trny,
je jako život sám...
dál prší do krajiny,
možná se nevrátím...
srpen 2014
Šípková růže
Šípková růže
křehká víla
jen srdcem se smíš dotýkat
když utrhneš ji
kouzlo zmizí
do krve stačí popíchat
než zvadne...
náhle cizí...
22.5.2014
Deštivý večer - člověk by brečel
Tma padá do peřin
... samotě nevěřím
a neotvírám víčka
co mě to napadlo
zakrývat zrcadlo
zkoušet se schovat
co mě to napadlo
nevidět...
neslyšet...
hloupě se zamilovat
do...
mladíčka
13.5.2014
Jaro v Brně
Co by se stalo
kdyby...
nestalo by se
nic
... jarní vůně nad Brnem
kaštany místo svíc
kvetou...
neřekneš jednou větou...
noc padá do fontán
v ulicích nikdo sám
není...
a tóny nad Petrovem
znějí víc
ještě víc
nahlas
znějí...
10.5.14
Proč asi...
Nechápu proč asi
žiju si v bezčasí
sama na sebe hledím z výšky
(ač malá jsem)...
závoj princezny Pampelišky
rozfoukal vítr
do nikam...
pojďme tam
kudy kam...
do někam...
sem či tam
nepotkám (Tě)
ani ji
princeznu bez závoje
kdo vlastně je?
kde vlastně je?
A kdo jsme my
a kdo jsme byli
proč asi
v bezčasí
jsme žili
zabloudili...
zbyli...?
24.4.14
Týden po...
Piju teď víno s jahodami,
Věneček z pampelišek...
Kačenám chleba házím,
věneček do řeky...
teď...včera...navěky
chci tady stát (s Tebou)
s oblohou nad hlavou
mou duši bolavou
neumíš znát...
Věneček z pampelišek
dost hloubek
a dost výšek
zůstávám stát,
u řeky stát...sama
(teď už ne s Tebou...)
12.dubna 2014
25 po
Hrníček po tátovi
čaj od "Prince"
citrón a cukr - vlastní
mlčící telefon
zrzavá kočka - spí
nespím...
"už odešel..."
tak zhasni...
8.3.14
Úplněk po svatém Valentýnu
K úplňku zvednout tvář
Sen sobotní noci
(pro někoho v dálce)
Moct zvednout oči ke Tvé tváři
nebo je sklopit níž...
vidět Tvé vlasy na polštáři
a věřit, že smím víc...
poslouchat tiše, co mi říkáš...
poslouchat tiše to, jak vzdycháš...
zavřít oči a snít...
a chvíli
aspoň malou chvíli
ten zázrak mít...
(24.11.13)
V jediné chvíli
(pro někoho v dálce)
Jako film v televizi
tak blízký jsi
tak cizí
nádherně vzrušený
tam kdesi - vzdálený
a nejen touha vzrůstá
marně otvírám ústa
marně chci ochutnat
ten pohled mrazí - pálí
co bychom udělali...?
co bych Ti mohla dát...?
Před rokem...
Zabloudit v mlze
zabloudit v sobě
roztát pod sluncem
ztratit se v Tobě...
toužit se dotknout
prvně...
a znova...
smýt všechno vodou
sprchou či deštěm...
topit se v něze
ještě a ještě...
...pak schází slova
schází i slzy
na život pozdě
a na smrt brzy...
Pro mou sestru
Možná mi chybí slova
a neumím to říct
opakuji si znova
a s léty - pořád víc,
jak hodně Tě mám ráda,
co pro mne znamenáš...
jsi kamarádka - sestra a ...
vlastně, vždyť to znáš a víš,
moc dobře víš...
jednou,
jednou snad budem blíž...
Říjnová
V spadaném listí hledám naše kroky
s šípky se červenám...
za víru v nemožné - za víru v tebe...
jen déšť mi stéká po tvářích
nebo to není déšť...?
...a ... zebe...
z okna se dívám do nikam
a ještě
ještě
ještě
dál...
za nadějí...
tu vítr nesebral
jen rozfoukal...
15.10.13
Noc plná hvězd
(věnováno mojí mamince)
Oči upřené na oblohu,
k tisícům světlům hvězd,
"tam" vede jenom jedna cesta,
dál...nekonečno cest.
Vůně půlnoční zahrady,
víc není žádná jiná...
Cítíš duši - ta zůstala
a tohle s tebou vnímá...